Stroncium
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1063/stroncium-1063.jpg
4
1013
1013
Nová kniha Jiřího Kulhánka je pochmurný příběh z pochmurné budoucnosti, kdy na Zemi žije víc mrtvých než živých, kdy lží je víc než obvykle a kdy ledu je mnohem víc než whisky.
Přidat komentář
Popravdě když jsem to četl poprvé, tak jsem to nějak nedal. A kdybych to býval hodnotil tehdy, tak bych tomu dal tak 2-3 hvězdy. Nicméně nechal jsem to pár let uležet, odtrhl jsem se od "nočních klubů" a pak si to dal znovu a bomba a musím hodnotit plným počtem. Fakt mi to dávalo o hodně větší smysl a celkově mě to fungovalo daleko více, než při prvním čtení. Takže i tato kniha si zasloužila čestné místo v mé knihovně. Díky.
Pořád super počtení. Bavila jsem se dost, ale někdy to bylo až vyčerpávající. Prakticky od začátku až do konce se nezastavíte vy ani hlavní hrdina, který jde z jedný prekérky do druhý. No však to znáte. Krev, střílení, spousty černýho humoru a blbejch vtipů u kterejch se prostě nejde nesmát. Občas jsem ale měla pocit, že by se klidnější část hodila. Každopádně dávám čtyři hvězdy za ty vtipy a imaginární svět z budoucnosti, kde vše řídí bohatí a servírují lidem pod nos jen to, co se jim hodí a na nic jiného neberou ohledy. Vsadím se, že v tom spoustu čtenářů najde aspoň pár podobenství ze současnosti. Díky za fajn počtení, ale Noční klub a Vyhlídky na věčnost asi zůstanou moje srdcovka.
Velké zklamání....komentáře kolem zase tak úplně nelhali. Připravil jsem se na to, že to nebude Noční klub, ale že to bude tak špatné a unavující mne nenapadlo ani ve snu...
Já se chlemtala od počátku až do konce. Pan Kulhánek umí a o svou postavu se stará. Jen tak jí nenechá padnout. Scéna s hlavou a její monolog je fakt nářez. Vlastně celý ten koncept je perfektní. Jsem nadmíru spokojená.
2023/30
Po pěti letech jsem si říkala, že přišel čas na druhé kolo, a byl to sakra dobrý nápad. :D Kupodivu Stroncium je spolu s Vyhlídkou na věčnost (a začátkem Nočního klubu!) moje nejoblíbenější knížka od Kulhánka, tak asi nikoho nepřekvapí, že mi to zase přišlo jako totální pecka.
2018/33
"Svobodná střeva létala vzduchem." - co víc k tomu říct? :)
Začátek v Luxoru byl prostě luxusní. A jak jsem si myslela, že už mě nemůže nic překvapit, tak konec mi to okamžitě vyvrátil. Stejně jako kolega liriq, Nový švábík je přesně to, co si dám po dočtení.
Kapánek jsem je rozptýlil... po okolí. Autor stále výborně hláškuje, ovšem příběhově mi tenhle kousek nesedl tolik jako Noční klub. Možná je to nedostatkem jiných postav kromě hlavního hrdiny. Ale jinak rozhodně v Čechách nadprůměr.
Tak tohle fakt můžu. Mistr se rozhodl prozkoumat vody cyberpunku a mnohým to nesedlo. Není divu, je to dost jiné, pořád ale zůstává humor, brutální akce a kopec nápadů. Konec mi přišel bohužel až moc předvídatelný, ale zase jako filmař můžu směle prohlásit, že jsem to celé viděl přímo před očima. Jen mít tak dvě stě míčů rozpočet... :) Každopádně rozhodně nesouhlasím s tím, že je to průser. Je to prostě odlišné a já si to hrozně užil. A teď si jdu dát Nový švábík. Tři, chlazený.
Bohužel mi to nějak nesedlo. Dovedla bych si to představit spíše ve filmové podobě, to by byla pecka - samá akce, ale takto to na mě bylo až moc chaotické (přeskakování do různých dimenzí, časů, prostorů...) Některé hlášky super - jako film Ježíš versus Vetřelec bych fakt chtěla vidět :D, ale jinak mě to nějak nechytlo. Na druhou stranu, byl to přeci jen můj první Kulhánek...
V prvom rade strašne oceňujem že sa tentoraz Kulhánek odtrhol od zbytku svojej tvorby a Stroncium nijako nesúvisí s ničím iným, ani na nič neodkazuje a nenaráža, nemihajú sa tu žiadne známe postavy a dokonca ani nejedia tatrgel. Toto je viac techno cyberpunková záležitosť s prvkami Matrixu. Má to dosť slušne prekreslený ľadový postapo svet namačkaný v obrovských budovách kde sú boháči aj chudáci zaplavovaný tsunami reklám a všetci sa musia starať o svoje telá aby boli fit na povinnú posmrtnú zombifikáciu. Zombie robotníci sú totiž základom ekonomiky. Hrdina je potom tradične Kulhánkovsky zapletený do mocenského spiknutia a postavený proti všetkým. Našťastie má pre túto príležitosť nové, takmer nesmrteľné telo získavajúce energiu chlastaním kyseliny či žraním kozmetiky. Najviac by som vyzdvihol vesmírny zombie masaker v beztiažovom stave a zbesilú záchrannú akciu v podzemí plnom odbojných kanibalov. To že hrdina sa dokáže zregenerovať len z odtrhnutej hlavy v mori tekutého metánu na Titane, lietať vesmírom prilepený na špici rakety, navigovať sa na pristátie na mesiaci streľbou z pištole a zostrojiť si šumienkový raketoplán je síce dosť na hrane čitateľovej benevolencie, ale bolo to zábavné, takže za mňa OK. Akcia prakticky nepoľavuje a krv a črevá treba utierať zo stránok mopom, v tomto je Kulhánek stále Kulhánkom. Trochu som sa bál toho záverečného rozplietania spiknutí, ale aj v tomto ohľade to bolo uhraté do spokojnosti, lebo vlastne nikomu nič nevychádzalo tak ako chcel a ten záverečný panický záchvat Dickovskej paranoje bol super. V mojich očiach sa tým pádom Stroncium stáva celkovo najuspokojivejším Kulhánkovým dielom.
Knihu jsem přečetl se zatajeným dechem. Fakt skvělý příběh, skvělé vyprávění, prostě Kulhánek.
Stroncium je, jak už je u Kulhánka dobrým zvykem, opět kniha plná bojů, zvratů a vysokooktanových akcí, které startují hned zkraje po otevření knihy a končí většinou až s jejím zavřením po dočtení poslední stránky. Nicméně u Stroncia jsem zpočátku sám trochu bojoval s textem a podivně těžce se prokousával úvodními scénami. Jakmile jsem ale chytil vlnu, už to šlo mnohem lépe, přesto jsem se nějakým těm zaškobrtnutím nevyhnul ani v průběhu zbytku četby. Například intermezzo na Titanu mi přišlo defektní. Naopak kočkovanou Longina Kandinského se Svobodnými jsem doslova hltal na jeden nádech. Je to fajn čtení, ale Kulhánek umí líp…
Tohle je tak ujetá kniha, že ji musíte milovat nebo nenávidět! Je to jízda od začátku do konce. Už podstata hlavního hrdiny, který absorbuje živiny prakticky z čehokoliv a je nezničitelný díky své neskutečné regeneraci je úžasná.
Navíc má i myšlenku. Vládnoucí elity vytvoří hrozbu z venčí, aby udrželi řád a poslušnost uvnitř. Řekl bych klasická myšlenka totalitních diktatur. Jen v této, zdá se mi, se dá možná trošku líp žít. Zvlášť když se dokážete živit zinkem z konstrukcí budov a netrváte na tom, že IPad je vrchol konfortu vašeho života :o)
Přidávám se k táboru, kterému se to líbilo. Správně akční, cynické, ujeté, přečteno jedním dechem. Ale je pravda, že nemohu srovnávat s předchozími autorovými knihami.
Musím říct, že ze začátku jsem se hodně špatně orientoval. I přes to se mi děj líbil ale podle náznaků jsem tam čekal trochu víc sexu. Děj jsem absolutně nepředpokládal, a když už, tak došlo stejně ke zvratu, a konec mě naprosto zaskočil - asi jsem stejnej hňup jako Longin.
Stroncák je ultra mega mástr blástr vychytaný příběh. Jako Yobuggella s velkými kousky švábíků? :D WTF ? Nejlepší... A hlava ustřelená autobrokem 12ckou rotující kolem titanu? nééééé!!!!! :D
Atd Atd Atd jsem fakt rád, že to velký Jirka napsal :) Díky díky díky :)
A jestli to někoho nebavilo a nebo se v textu ztráceli?
Je to o tom , že prostě někdo je hnutej jako Jirka a už skoro tuší co jěstě na dalších stranách přijde a doufá, že to přijde!
A někdo nemá ty správný buňky :)
Po cca deseti letech jsem si stroncium přečetl znovu a ačkoliv jsem si většinu pamatoval, bavila stejně jako tehdy. Sice má jednoduchý přímočarý děj, ale svižně odsýpá a čte se jedna radost, akční řežba ani na chvíli nezakolísá. Jen by pan Kulhánek mohl vydat něco dalšího ze svého šuplíku, svým fanouškům by tím udělal velkou radost. Byl by to i pro něj pěkný dárek k padesátinám.
Nemůžu si pomoct, ale komentářům, které Stroncium označují za nejslabší ze všech Kulhánkových knih, nerozumím. Podle mě je naprosto srovnatelné s Cestou krve, a dokonce bych řekla, že lepší. Vážně jsem se bavila. Připadala jsem si jako na kolotoči. Než jsem se stačila nadechnout, všechno bylo jinak, Longinovy hlášky byly opět výborné a autor svůj typický humor tentokrát dovedl ad absurdum. Já jsem spokojená. Podle hodnocení jsem čekala, že to bude trochu slabší, ale dostala jsem plnotučného Kulhánka se vším všudy. :o)
„JOBUGELLA! Nový řasový jogurt s extra velkými kousky tykadel! Mnoho proteinů! Mnoho chutí! Mnoho nevšedních zážitků! Křupavé! Křup křup - zdravý zub! [...] Vaše zažívání se vám odmění - klinicky testováno! Jaký dovnitř, takový ven!“
Tak to byl fičák. Na tohle moje fantazie nestačila :-) měl bych být na to u autora zvyklí, ale ty cesty mezi planetami a měsíci? Tak to jsem nedával. Někdy jsem to komentoval slovy : to už si dělá pr**l :-). Na druhou stranu super hlášky jako vždy a perfektně zamotaný konec.
Štítky knihy
vesmír zombie apokalypsa české sci-fi sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Zpočátku jsem mylně považoval příběh za pouhý popis simulace chorého mozku nějakého šílence, teprve později, po implementaci osobnosti z virtuálu do reálu a do těla nezničitelného androida (on není zas tak člověk a vlastně ani zombie v pravém slova smyslu), jsem pochopil ulítlou zvrácenost dějové linky. Je to fakt pro zasmání, na čurání, vtipkování (jen ta uřízlá hlava na Titanu v kapalném metanu je jak deadpoola a Monika je mrcha mrch, její hlavu bych chtěl mít doma na stěně jako trofej), zastřílení a tak dál a dál a dál k poměrně překvapivé pointě - za to dávám hvězdu navíc :)