Študenti, láska, Čeka a smrť

13.09.2019

Deník, který by nikdo nechtěl sám napsat. Vnímavá autorka, která by se mohla pro své okolí rozdat a která ve všech lidech hledá to dobré, se zákeřnou ironií osudu narodila do bolestné doby v nelidsky zkoušené zemi. Díky jejímu talentu, pečlivosti a vytrvalosti můžeme u jejich zápisků tajit dech a o něco víc si vážit světa, ve kterém žijeme.

„Bolševici se ujali moci. Je těžké být prorokem, ale domnívám se, že to je konec ruské inteligence. Měli bychom si sbalit svých pár švestek a emigrovat. V Rusku už nemáme co dělat. Nebo snad přece jen existuje nějaké východisko... Připojit se k bolševickému hnutí, duševně se ponížit, zdrsnět, stát se primitivem po fyzické i psychické stránce...“

10.08.2019

čeští legionáři z autorčina vyprávění opravdu nevycházejí v dobrém světle
(škoda jen mizerné redakční úpravy)

24.06.2018

To tedy byla síla! Když si vzpomenu, jak do nás komunisti hustili ty nesmysly o bolševické revoluci, o Leninovi a dalších "hrdinech" ze Sovětského svazu. Bylo to mnohem strašnější, než jsem si dovedla představit.

31.10.2017

Nejdříve se mi dostal do rukou 2. této trilogie "Manželství v červené bouři". Knihu jsem přečetla v němčině a teď se dívám, že vyšla ve slovenštině, v češtině zřejmě ne.
Byla jsem naprosto uchvácena a pídila jsem se po dalších biografických knihách této neobyčejné autorky. Přes Amazon se mi podařilo sehnat 3. díl "Mlékařka v Otagrinku" - opět vyšlo ve slovenštině. Také velmi zajímavé, pravdivé a dojemné čtení. První díl "Studenti, láska Čeka a smrt" jsem až po několika letech zakoupila v Levných knihách. Považuji jej z celé trilogie za nejslabší hlavně proto, že první půlka se odehrává ještě před ruskou revolucí a Alja prožívá ještě privilegovaný život v dobře situované rodině lékaře. Ale je důležité si jej přečíst, aby člověk pochopil jaký strašlivý zvrat v životě rodiny Alji a milionů dalších lidí v Rusku pak nastal. Jednoznačně doporučuji přečíst všechny díly, i když se asi budou těžko shánět.

06.09.2017

Neuvěřitelná kniha, která vám vezme dech! O Bolševické revoluci jsem tušila asi tak jen to, že byla. Takový příběh, který vypráví mladá Alja svému deníku, jsem opravdu nečekala. Rozhodně bych ji zařadila do kánonu povinné literatury. Třeba by ubylo voličů KSČM!

15.08.2017

Tuto knížku jsem přečetla téměř jedním dechem. Nejspíš to byla nejhrozivější četba, která se mi dostala do ruky a tento pocit přiživuje i to, že je podle skutečných událostí, které zmítaly Ruskem před sto lety. O rudém teroru jsem věděla už dříve, ale nejspíš ne dostatečně, protože taková zvěrstva jsem si nepředstavovala. Ve všeobecném měřítku je neuvěřitelné, kolika lidí se „řádění“ bolševiků dotklo, ať už jich samotných, jejich rodiny nebo přátel. Ačkoliv se počet popravených odhaduje na 1,7 milionu, je potřeba zahrnout oběti epidemií tyfu, na konci knihy i cholery a nikdo nevyčíslí lidské utrpení, zoufalství a zmařené životy.
Na deníku jde vidět jak Alja přivyká každodennímu životu v kolosu utrpení, zastaralosti a zaostalosti, špatného zásobování , nakumulovaných negativních emocí a bezpráví. Jelikož se ke konci knihy neudál den, kdy by někdo nezemřel, nebyla už ani strana, na které by nepsala o něčí smrti. Věty, kdy informuje o smrti jsou podobně strohé jako když píše, že udělala zkoušku z nějakého předmětu na univerzitě.
Po tom, co si bolševici ve svém národě vyvraždili inteligenci a ve stejném duchu pokračovali ještě další desetiletí je podivuhodné, že v Rusku dnes ještě někdo žije. V doslovu se dozvíme, že kniha tam dodnes nebyla vydána. Tato skutečnost mě jen utvrzuje v tom, že o bolševismu, rudém teroru a jiných světových destruktivních idejích by se mělo více hovořit a informovat.

20.02.2017

Toto by měla být povinná četba pro všechny základní školy. Kniha, která dokáže člověkem opravdu otřást... Více v poznámkách čtenářů přede mnou.

30.12.2016

Perla objevená na základě zmínky v knize Olgy Barényiové. Revoluce v Rusku pohledem mladé holky a každodenního života. Některé popisované scény byly neuvěřitelné, jen těžko se dá chápat, co se to s těmi lidmi a s tou zemí dělo. Velmi působivé čtení, od kterého jsem se jen těžko odtrhávala.

19.07.2016

Působivé svědectví o hrůzách ruské občanské války. Psané poměrně věcně, ovšem s o to větším dopadem. Nechápavost, zoufalství a konečné otupení smyslů jsou v řádkách této knihy pořád živé. Po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetla "na jeden zátah".

29.01.2016

Rodná vlast hlavní hrdinky Alji je zničená, zalitá krví a přesycená nenávistí k lidem jako je ona: „Žádný buržoazista nesmí zůstat naživu. Postřílíme vás jako psy i s těmi vašimi bílými límečky, vy svině inteligentní,“ tlumočí revoluční filosofii ruského lidu jeden z komisařů, bývalý řezník, který hlídá dobytčí vagóny třetí třídy se zamřížovanými okny. V tomto provizorním vězení při nekonečné cestě na Sibiř uz všichni ztrácí i poslední zbytky lidské důstojnosti a pak, na konečné v Omsku, přicházejí i o zbytky svobody.

Alja má však ještě dostatek sil, aby zaznamenávala do svého deníku události, které se vzpírají její citlivé duši, avšak vůči kterým už začíná být imunní. Když se poprvé setkala se smrtí, otřáslo to s ní. Když později vidí sadistické mučení a veřejné vraždění lidí, které znala, děsí ji to. Bezmocně se ptá: „Bůh dal lidem život, úžasný, ale krátký. Proč lidé chtějí uloupit jeden druhému něco, co se nedá nikdy vrátit zpět?“ Tento její deník se později stane jedním z nejdojímavějších a nejvíce autentických svědectvích bolševického teroru.

Kniha je reálným obrazem světa, který si dnes můžeme jenom představovat a ocitnete se s ní u zrodu režimu, který změnil životy miliónů lidí. Bylo velmi zajímavé a poučné číst knížku, která je v Rusku stále zakázaná a která sloužila nacistickému Německu jako propaganda vůči Rusům a která je také šokujícím a mrazivým svědectvím doby, v které jsou pošlapávány základní lidské hodnoty, vzdělání a pravda..

„Už si neumíme ani představit, jaké to je mluvit jinak než šeptem, uléhat ke spánku bez oděvu, jaké to je přežít třeba jedinou minutu bez strachu, že nás někdo zastřelí. Copak jsou ještě na světě lidé, kteří jedí bílý chléb a cukr, skutečný bílý cukr?“

„Ještě je tady Rusko. Stále ho miluji i když mu už nerozumím.“

02.11.2015

Mrazivý autentický deník. Začíná jako romantická selanka, taková červená knihovna z carského Ruska a končí hrůzostrašným popisem rudého teroru a občanské války. Ve faktografických knihách si člověk přečte o tom, jak Rusko zachvátila a revoluce a kolik hrůz se přitom dělo, ale takovýto individuální pohled pomůže rozšířit obzor a zamyslet se nad tím, jak se lidi dokáží zblbnout a pod pláštíkem napravování křiv se dopouštět hrozných zločinů. Velký kontrast mezi začátkem knihy, kdy autorka popisuje studium a první lásky - lehké pohlazení, plaché úsměvy a druhou polovinou knihy, kdy se musí vyrovnávat s těmi nejhoršími věcmi na světě a každý den se bát o svůj život.

13.09.2015

Z môjho hľadiska má táto kniha (podobne ako román Anny Frankovej) skôr spomienkovú a historickú hodnotu, rovnako je svedectvom podávajúcim obraz o istom období v histórii, než by mala nejakú význačnú literárnu hodnotu. Napísaná jednoduchým štýlom, ľahko čitateľné, ničím zvláštne. Napriek tomu, že autorka písala o hrôzach vojny a smutných osudoch ľudí, vôbec vo mne nevzbudila súciť, ľútosť, dokonca ani sympatie s hlavnou hrdinkou, čo možno spôsobila samotná denníková forma, ktorá ma v tomto prípadne rušila.

28.02.2013

Autentický denník ruského dievčaťa z mestečka Kasli pod Uralom z obdobia boľševickej revolúcie. Denníková forma mi nie celkom sadla. Dlhé pasáže zo všedných dní síce vykresľujú detaily každodenného života v súdobom Rusku, no neboli až také zaujímavé (príhody zo školy či prvá láska). Časti keď sa "niečo dialo" boli naopak veľmi dynamické a čítali sa veľmi dobre (znova, trocha to kazila denníková forma). Podľa anotácie som očakával viac červeného teroru, domových prehliadok, popráv, morálneho chaosu a exodu ruskej inteligencie, ako prvých lások a sklamaní - tohto som našiel v knihe viac. Vcítiac sa do života autorky je vlastne dobre, že toho prvého bolo menej (aj tak dosť na mladú babu), ale z hľadiska zaujímavosti to knihe z môjho pohľadu veľmi nepridalo.