Stýskání zažehnáno
Soňa Červená
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343222/mid_styskani-zazehnano-zIv-343222.png
4
24
24
Operní pěvkyně a herečka Soňa Červená rekapituluje po svých devadesátých narozeninách právě dovršené čtvrtstoletí od návratu ze světových scén do vlasti. Ačkoli vše směřovalo ke klidnému odpočinku, po čtyřicetileté operní kariéře v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Anglii a USA a po činoherním působení v Hamburku, New Yorku, Hongkongu a Sydney se jí doma otevřely další, nečekané umělecké možnosti. Kniha navazuje na paměti nazvané Stýskání zakázáno a na titul Můj Václav.... celý text
Přidat komentář
Úžasná dáma paní Červená! Líbilo se mi to. Určitě přečtu i druhou její autobiografickou knížku.
Příjemné překvapení. Ten trochu samožerský úvod mě od čtení málem odradil, ale to bych udělal chybu. Zajímavé jak kompozičně, tak stylově, některé obrazy a slovní obraty u této dámy doslova překvapí. Nejvíc na mě zapůsobil asi ten motiv navrátivšího se exulanta. Co si tady musí od lidí vyslechnout, že byl vlastně zbabělec, že utekl apod. První díl jsem nečetl a číst se nechystám. Tohle ale za přečtení stojí.
Mohu souhlasit s tím, že literárně je kniha opravdu slabší, působí nepropracovaně, místy až nahodile. Pro mě je však vyvážena tím, že vzpomíná někdo, koho jsem velmi obdivovala a byl pro mě vzorem. Sama autorka v závěru knihy popisuje svých (do té doby) posledních 25 let života třemi slovy - "pílí, pokorou a posedlostí" - a myslím, že to velmi dobře vystihuje i ji samotnou. Byla dámou až do poslední chvíle, vždy skromnou, silnou a houževnatou. (Za mě cca 3,5 hvězdy, zde zaokrouhleno na 4.)
Literárně je to ještě o něco slabší než předchozí díl "Stýskání zakázáno". Něco ve stylu: "Co vidím, když se podívám do svých diářů z předchozích cca 25 let." U většiny lidí by to byla hrozná nuda a pro ty, které nijak nezajímá osobnost a život Soni Červené, to asi taky nuda bude.
Pro mě ale bylo dobrodružstvím sledovat činnost Soni Červené poté, co se konečně po mnoha peripetiích přesunula na stáří do Prahy. To, že se jí tady podařilo iniciovat vznik nových oper "Toufar", "Zítra se bude...", scénického koncertu "Nádech věčnosti" a dalších zajímavých počinů - umělecky i obsahově, považuji skutečně za zázraky. Mnohé z toho by nebylo, kdyby na začátku nebylo ono magické: "Soňa Červená si přála..."
Na osobnost Soni Červené jsem narazila až v souvislosti s jedním z jejích projektů v Česku - s koncertem "Nádech věčnosti" o sv. Ludmile. A chystám se o Soně Červené dozvědět ještě víc z knih, filmů a filmových záznamů jejích oper. Je to krásné dobrodružství a jsem ráda, že tu Soňu Červenou máme.
S dovolením použiji stejná slova z úvodu jednoho komentáře k Stýskání zakázáno: "přehled rolí a vystoupení, spolupracovníků, úryvků z recenzí"... Kusé, přespříliš stručné, heslovité, vždyť co rok, to sotva tři stránky nespojitých odstavců... Kniha postrádá jakoukoli vatu, a tu míním v dobrém, tedy něco z autorky samotné. Rozhodně zajímavější jsou její medailony pro televizi, odtud jsem se dozvěděla vlastně vše podstatné a zajímavé. Nemyslím, že takhle připravená kniha může něco doplnit.
První díl jsem nečetla, takže jsem si obsah knihy představovala úplně jinak a jsem zklamaná; nakonec jsem jen prolistovala (ovšem taky nejsem extra milovnice oper, operních árií a operních div).
Pozn.: citovat bez překladu z recenzí v angličtině ale považuji za velmi zpupné a zcela nevhodné pro českého čtenáře (i když obsahu osobně rozumím). Týká se nového vydání 2019.
Paní Červenou bezmezně obdivuji.
První knihu napsala podle deníkových záznamů, což přispělo k větší čtivosti.
Ke druhé už tolik podkladů neměla a občas mě ten seznam vystoupení trošku nudil. Přesto skvělé ****.
Úžasná žena. Život naplněný jako pohár dobrým vínem. Píla, pokora, nadšení, láska k umění, k domovu,....
Knížka mne moc potěšila.
Letošní rok mám celý Červený - na jaře Stýskání zakázáno, na podzim Stýskání zažehnáno. A celou tu dobu jsem byla v milé společnosti, rozmazlováná nádhernou češtinou a večery jsem měla naplněny zajímavým vyprávěním moudré dámy. Právě v dnešní době by měl člověk člověk vyhledávat taková setkání - dávka ušlechtilosti a krásy jako protilátka proti marasmu a zupáctví .
Štítky knihy
životopisy, biografie paměti, memoáry hudba divadelní hry divadlo rozhlasové zpracování opery a operety operní pěvciAutorovy další knížky
| 2017 |  Stýskání zažehnáno |
| 2014 | Stýskání zakázáno - Kousek mého divadelního děje-spisu a země-spisu |
| 2001 | Můjváclav |
Paní Soňa Červená byla bojovník a já mám bojovníky ráda. Poprvé zabojovala o život vlastně hned po předčasném narození a pak už pořád. Její heslo bylo "Nedám se". Z knihy mne nejvíc zaujaly její začátky, komplikovanější vztah s matkou i s jejími partnery.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která byla doplněna hudbou a různými áriemi, takže to byl ještě bonus navíc.