• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Soňa Červená

Stýskání zažehnáno

„Paní Soňa Červená byla bojovník a já mám bojovníky ráda. Poprvé zabojovala o život vlastně hned po předčasném narození a pak už pořád. Její heslo bylo "Nedám se". Z knihy mne nejvíc zaujaly její začátky, komplikovanější vztah s matkou i s jejími partnery. Poslouchala jsem jako audioknihu, která byla doplněna hudbou a různými áriemi, takže to byl ještě bonus navíc.“... celý text
— fénix56

---

Stýskání zažehnáno

„Úžasná dáma paní Červená! Líbilo se mi to. Určitě přečtu i druhou její autobiografickou knížku.“
— Kackac77

---

Stýskání zažehnáno

„Příjemné překvapení. Ten trochu samožerský úvod mě od čtení málem odradil, ale to bych udělal chybu. Zajímavé jak kompozičně, tak stylově, některé obrazy a slovní obraty u této dámy doslova překvapí. Nejvíc na mě zapůsobil asi ten motiv navrátivšího se exulanta. Co si tady musí od lidí vyslechnout, že byl vlastně zbabělec, že utekl apod. První díl jsem nečetl a číst se nechystám. Tohle ale za přečtení stojí.“... celý text
— R47

---

---

Stýskání zažehnáno

„Mohu souhlasit s tím, že literárně je kniha opravdu slabší, působí nepropracovaně, místy až nahodile. Pro mě je však vyvážena tím, že vzpomíná někdo, koho jsem velmi obdivovala a byl pro mě vzorem. Sama autorka v závěru knihy popisuje svých (do té doby) posledních 25 let života třemi slovy - "pílí, pokorou a posedlostí" - a myslím, že to velmi dobře vystihuje i ji samotnou. Byla dámou až do poslední chvíle, vždy skromnou, silnou a houževnatou. (Za mě cca 3,5 hvězdy, zde zaokrouhleno na 4.)“... celý text
— Re@ding_9-wine

---

Stýskání zažehnáno

„Literárně je to ještě o něco slabší než předchozí díl "Stýskání zakázáno". Něco ve stylu: "Co vidím, když se podívám do svých diářů z předchozích cca 25 let." U většiny lidí by to byla hrozná nuda a pro ty, které nijak nezajímá osobnost a život Soni Červené, to asi taky nuda bude. Pro mě ale bylo dobrodružstvím sledovat činnost Soni Červené poté, co se konečně po mnoha peripetiích přesunula na stáří do Prahy. To, že se jí tady podařilo iniciovat vznik nových oper "Toufar", "Zítra se bude...", scénického koncertu "Nádech věčnosti" a dalších zajímavých počinů - umělecky i obsahově, považuji skutečně za zázraky. Mnohé z toho by nebylo, kdyby na začátku nebylo ono magické: "Soňa Červená si přála..." Na osobnost Soni Červené jsem narazila až v souvislosti s jedním z jejích projektů v Česku - s koncertem "Nádech věčnosti" o sv. Ludmile. A chystám se o Soně Červené dozvědět ještě víc z knih, filmů a filmových záznamů jejích oper. Je to krásné dobrodružství a jsem ráda, že tu Soňu Červenou máme.“... celý text
— Matematicka