Succubus aneb Běs sviňavý ženský
Honoré de Balzac
Příběh neodolatelné saracénské dívky, kterou lidé pokládají za démonické ztělesnění ženské smyslnosti a nemilosrdně ji soudí. Povídka není jen mistrnou napodobeninou starého literárního žánru, ale i zdařilým dovršením vývoje, sahajícího svými kořeny až do antické literatury.
Literatura světová Novely Erotika
Vydáno: 1995 , Nejmenší Nezávislé NakladatelstvíOriginální název:
Le Succube, 1937
více info...
Přidat komentář
Mistrně vtipné mrazivé přelíčení s běsem sviňavým ženským, převyprávěný jazykem páně Balzacem a zachovávajíc punc středověké mluvy a výraziv, tak aby zachován byl dojem co nejvěrnější doby minulé. Ukazuje, že lidi baží po bohatství a skutků hrozných se na nevinných pro groše budou dopouštěti a dopouštějí dodnes. To a ještě více je řečeno ve spisu tomto páně Honoré de Balzac.
Poslouchala jsem audioknihu -ne čtenou,ale namluvenou jako rozhlasovou hru.Pěkný zážitek,oslava krásy,lásky a také zabedněnosti lidí .
Knihu jsem četla skoro už pradávno, úplně mi vypadla z hlavy (děkuji čtenářce 666Jitka, která mi ji na svém profilu připomněla). Byla jsem tehdy asi proti podobným tématům odolnější, nebo tomu mohl pomoct i zastaralý jazyk, každopádně ač bych svým způsobem ráda, znovu ji číst nebudu, protože jsem odolná čím dál míň.
Už tehdy mi bylo děvčete líto a teď bych to už asi nedala.
Kniha se mi líbila, čtivé, místy zábavné, avšak také vypovídající o tehdejší společnosti a o absurditě církevní moci, která mohla člověka mučit a poslat ho na hranici, kdy se jí zlíbilo ...
Pjekná toť ukázka jest toho, jak člověk člověku škodil, škodí... neb závist lidské mysli nedá spát povětšinou. Namíchat do toho ještě náboženství, toť se vždy rovná s průserem bezmezným. Jak možno jest vyčíst z historie dlouhé, jenž křesťanství vskutku již má, hlavy pomazané a vychcaně vychytralé dokázali odsoudit koho si zamanuli. Dokázali zničit životů a lidství, koliko se této verbeži zachtělo. Vykonstruované a vynucené, pomocí násilných prostředků, procesy a slova vložená do úst za nekonečně trvajících tortur, a mnohotýdeních pobytů v temnicích. Toť poselství boha, jenž bylo sdělováno jeho největšími služebníky.
Co se děje tyče, abych svou nasranost, kterou posílám ke každé podobné zvrácenosti směřoval k ději. Nymfomanka, jenž si svou touhu uvědomuje, díky przniteli, jenž nosí háb jednoho z představitelů onoho jediného možného smýšlení, si užívá života a svou promiskuitou se nějak netají. Stačí pár frigidně závistivě zapšklých ptic a na svět vypluje neuvěřitelné množství ověřených příběhů, jenž se opírají o náhlá úmrtí po kopulaci s onou nymfomankou. Dejte tuto záležitost řešit církvi a ona si nějak toho smyšleného ďábla, lucipera a podobně dokáže dostat do opravdové podoby.
Opravdu skvěle popisujíce dobu, jenž byla obdobím, kdy měl člověk strach být bohatý, mít štěstí, vypadat spokojen a nechodit do kostela, který byl postaven z jeho desatků.
Být novelka ještě o něco kratší, možná se pocit nudy nestihne dostavit. Ale i těch 128 stran bylo moc a zprvu zábavná hra se brzy změnila úmornou repetici. Tématicky je to lehce zajímavé a občas jsem se i pousmála. Pokud máte kvůli zastaralosti jazyka problém s Babičkou, tohle rovnou vzdejte. Všechny ostatní by mohl archaický jazyk okouzlit.
Naprosto vynikající překlad!!! Knížka čtivá a velmi vtipná, přečtená opravdu jedním dechem. Ve své době jistě skandální záležitost.
Štítky knihy
erotika Francie francouzská literatura sukuby čarodějnické procesy
Autorovy další knížky
2006 | Otec Goriot |
1985 | Lesk a bída kurtizán |
1953 | Evženie Grandetová |
1955 | Ztracené iluse |
1974 | Sestřenice Běta |
Interpretace středověké legendy o působení církevní inkvizice v dobách honů na „čarodějnice“, sepsána autentickým dobovým jazykem. Historicko-společenská kritická sonda do dob francouzského vrcholného středověku.
Zulma, mauretánská mouřenínka, která byla vychována v klášteře ve Francii, je ve svých patnácti letech odvlečena jedním z mnichů a sexuálně zneužívána. Stává se z ní milenka dobře situovaných pánů, vydržována a obklopována bohatstvím. To neunikne závisti jejího okolí a přes udání ani církevní inkvizici ve městě Tours. Ta nejprve podrobí výslechům a denunciaci její milence, posléze připraví „čarodějnický“ monstrproces samotné Zulmě. Na pozadí probíhá mocenský souboj o vedení kapituly ve městě Tours a o to, jakým způsobem bude rozdělen její značný majetek mezi církevní hodnostáře. V závěrečné části novely je popisováno mučení Zulmy za účelem vynucení jejího přiznání (obvinění z čarodějnictví) a veškeré atributy související s inkvizičním procesem, včetně závěrečné popravy upálením na hranici.
V doslovu je citován dopis jednoho z účastníků procesu svým potomkům, kde je nabádá držet se stranou od mocenských bojů ve vyšších kruzích společnosti, k žití prostým životem v ústraní zájmu vrchnosti. Paradoxem je, že dopis je nalezen v domě vnuka, který byl popraven za účast na vzpouře jedné části šlechty proti panovníkovi…
Svým zaměřením se jedná o odsouzení středověké pokrytecké morálky a neomezeného vlivu katolické církve a jejich hodnostářů, soupeřících mezi sebou nejen o vysoké posty, ale i o majetek obětí inkvizičních procesů. Pod domnělou ochranou morální „čistoty“ se odehrávají mocenské boje a jedinou skutečně podstatnou hodnotou je pro zúčastněné postavení a z něj plynoucí moc a majetky. Také ti z řady Zulminých milenců, kteří se dovedou před inkvizicí vykoupit, odcházejí nepotrestáni. Démonizování a zatracování jinakosti, jako další motiv, je v podstatě lidské společnosti vlastní do dnešních dní. Literární realismus ve své čiré společenskokritické formě.