Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495493/bmid_sudetsky-dum-CSY-495493.jpg
5
1437
1437
Sudetský dům série
1. díl >
Jaro - léto 1945. Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovy okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...... celý text
Přidat komentář
Kniha se moc hezky čte. Příběh rychle ubíhá a čtenář se do něj rychle začte. Občas je trochu předvidatelný, ale i tak mě moc bavil a přečetl jsem ho za den.
Kniha se čte hezky. Knih z dob valky jsem četla hodně, ale tohle bylo jiné, příběh sudet jsem neznala a zaujal me od prvni stranky. Příběh rodiny Smolikovych a cele vesnice byl složitý a ukazalo se, ze se vlastne vsichni chovaji stejne jen pokud jste na silnejsi strane neuvedomujete si jak jsou na tom ty slabsi a kdyz se to otočí nepripustite si, ze jste se chovali stejne... tesim se na druhy dil
Silný příběh, bohužel se špatným koncem. Narodila jsem se a žiju v bývalých sudetech a pan Javůrek mě vrátil do mého dětství, kdy nám babička o této době vyprávěla, pocházela se smíšeného česko-německého manželství a vím, že to neměli lehké. Samotná kniha je napsaná skvěle a srozumitelně. Děkuji a doporučuji
Tak to bylo těžké čtení. Princip kolektivní viny v praxi. Když se člověk zaměří na konkrétní osudy jednotlivých lidí, tak z toho mrazí. Jsem ráda, že tato doba už minula.
Hodně mi tato kniha připomíná Šikmý kostel. Bylo to zajímavé a smutné čtení. Sledovat co se děly za hrůzy je strašné, protože víte že se to dělo. Poslouchala jsem ji jako audioknihu, která tomu dávala ještě větší atmosféru.
Jsem zvědavá co bude dál. Co nám další díly přinesou.
Tak tohle chytilo a nepustilo. Zda je to kvůli kvalitám textu, závažnosti zpracovaného tématu, nebo kvůli tomu, že jsem jednu velkou sudetskou rodinnou křivdu vyženil a vyslechl o ní mnoho vyprávění, nedokážu soudit. Každopádně jsem ocenil nevyhraněnost postav (nikdo zde není prvoplánově dobrý nebo zlý, až na charismatického psychopata na národním výboru), úžasně popsané prostředí a nevadila mi ani významná romantická linka.
Dám si jeden dva výlety do fantastických světů a pak zase honem zpátky na zem do Glasendorfu.
99%
První díl trilogie. Moc jsem se na čtení těšila a ano, byl čtivý a za pár hodin u konce. Jen jsem asi čekala víc. Jako by tu bylo všechno černobílé, dobro a zlo jasně vymezené a tím pádem děj i dost předvídatelný. Ale jako obrázek té doby ve zkratce asi dostatečně vypovídající. Někdo přede mnou psal, že asi po druhém dílu nesáhne, ale to by byla škoda. Za mě stojí zato dočíst i poslední díl až do konce.
Tato kniha je jedním slovem úžasná. Příběh je skvěle převyprávěný a hodně se mi zde líbí popis krajiny kolem Sklářů. Jsou zde velmi barvitě vystiženy charaktery postav. Tuto knihu vřele doporučuji všem, kteří se zajímají o konec války a poválečné období v Československu, ale i obyčejným lidem se zájmem o kvalitní četbu.
Skvělá kniha, kterou jsem zakončila rok 2024. Osudy rodiny Smolíkových a Fuchsových, noví a původní obyvatelé domu v Sudetech. Společně soužití, otevírání minulosti i očekávání budoucnosti. Už teď se těším na druhý díl.
Silné a těžké téma, které je ale uchopené příliš naivně, zkratkovitě a povrchně. Do dalšího dílu už se asi nepustím.
Co mi opravdu vadilo, byly hrubé pravopisné chyby (překlepy bych asi ještě přežila), ale tohle by se stávat nemělo. Kniha zřejmě vůbec neprošla korekturou, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Po přečtení Šikmého kostela se mi do rukou dostala tahle kniha, takže jsem bohužel hodně porovnával. Nevím, zda se autor nechal inspirovat, ale připadalo mi to tak. Každopádně po úvodní krkolomné polovině se děj rozjel neskutečným tempem a od čtení jsem se nemohl odtrhnout.
Námět téhle knihy se mi líbil moc a oceňuji, že autor si vybral téma odsunu sudetských Němců a snažil se na něm v románovém zpracování ukázat, že historie prostě nikdy není černobílá. Osobně si ale umím představit, že by se z této zápletky dalo vykřesat mnohem víc. Takže, pokud o téhle části dějin nemáte příliš načteno, určitě vás dílo nadchne a odpustíte mu i drobné prohřešky. Ostatně z recenzí je patrné, že pro mnoho lidí to opravdu je hluboké dílo, které se jich dotklo. Nicméně jestliže tahle kapitola pro vás není neznámá, asi vás už tolik neohromí předvídatelné zvraty a možná budete občas kroutit hlavou nad množstvím klišé a zjednodušením jednáním postav. Kniha je psána stručně a proto se rychle čte, ale jazyk na mě působil trochu plytce, povrchně a chybělo mi lepší vykreslení charakterů. I přesto všechno knihu doporučuji, protože zachycuje důležitou historii velmi dostupnou formou.
Krásné čtení. Všechny pocity z knihy jsou tak autentické. Člověk cítí tu naději z nové budoucnosti a trápí se s hrdiny kvůli bezohlednému rozhodování člena rudé gardy o jejich životech. Doporučuji a určitě si přečtu druhý díl.
*Audiokniha vybraná k pečení cukroví*
Sudetský dům od Štěpána Javůrka v podání Kamily Janovičové je skvostem mezi současnými českými díly. Kamila Janovičová zde odvádí naprosto fenomenální práci – svým hlasem dodává každé postavě jedinečný charakter a hloubku, což příběh doslova oživuje. Její interpretace je citlivá a přesná, takže si posluchač může užít bohatou škálu emocí.
Štěpán Javůrek vytvořil nesmírně poutavý příběh, který čerpá z hluboké historie Sudet a zároveň nabízí zajímavé a rozmanité postavy, jejichž osudy se elegantně proplétají. Kniha poskytuje fascinující pohled do poválečné doby, kdy se odehrávaly zásadní změny v lidských životech i v krajinném a kulturním prostředí Sudet. Autor dovedně zachycuje pocity nejistoty, ztrát i naděje, které tuto dobu provázely.
Atmosféra knihy je tak silná, že vás zcela pohltí, a díky Janovičové interpretaci se zdá, jako byste se ocitli přímo v ději. Mě osobně donutil první díl, ihned sáhnout i po druhém. Doufám, že Ježíšek mi nadělí pod stromeček ještě nějakou knihu autora. Jeho styl mi opravdu sedí. Zařazuji Štěpána mezi své oblíbence :)
Naprosto vynikající, poutavé - vtáhne vás to, prožíváte to s nimi. Skvěle se to čte i když je to vlastně smutné a těžké téma.
Nakonec se mi kniha četla nad očekávání dobře a rychle. Zezačátku jsem bojovala s nechutí, že knížek o českém pohraničí vzniká poslední dobou tolik, že to bude jen další "Rozpůlený dům" nebo "Šikmý kostel" v bledě modrém. Ale ve finále jsem si čtení užila a příběh lidí sudetské vesnice mě bavil.
"Bylo to vlastně absurdní. Ona, která nevěděla dne ani hodiny. Nevěděla, kdy ji odsud s celou rodinou odsunou, kdy jí seberou rodný dům a navždy vyrvou ze života, na který byla zvyklá. Právě ona našla dost síly na to, aby mu teď byla oporou. Život je někdy plný paradoxů."
"Všichni čtyři pak měli pocit, že mezi nimi za těch pár týdnů společného soužití vzniklo nečekané přátelství. Nikterak pevné svými kořeny, ale o to upřímnější. To přátelství vyrostlo ze společného údělu, který obě rodiny nesly. Vzešlo ze zoufalství, z prožitých hrůz, ale také z naděje a lásky. Nemuseli o něm mluvit, nemuseli jej dávat na odiv, přesto ho zřetelně vnímali."
"Kdy tohle všechno pomine? Všichni se tak těšili, až skončí ta zbytečná válka. Těšili se na mír. Těšili se, že se život zase vrátí do starých kolejí. Ale normální život se nevracel. Jako by mezi lidmi pořád stála vysoká zeď, která se nedá překonat. Která je dělí na ty dobré a na ty špatné. Jako za války. Jen se role vyměnily."
Čte se to samo. Těším se na další díly. Román líčí osudy obyvatel jedné sudetské obce krátce po 2.světové válce. Děj je napsaný vcelku jednoduše, a jsou zde patrné i zajímavé historické vsuvky. Rozhodně lze doporučit, i jako dárek.
“A rodina, to je pospolitost. Rodiny je třeba se pevně držet, ať se děje cokoliv.
Příběh sudetského městečka v horách Glasendorf, počeštěného na Skláře, asi není potřeba nějak zvlášť představovat.
Ale jen v krátkosti - do jednoho domu, kde bydlí německá rodina, se přistěhují Češi. Němcům hrozí po válce odsun a je jen na nich, zda obě rodiny najdou společnou řeč a dokáží se starat o hospodářství. Celou situaci zhoršuje Vojtěch Tomeček, zarytý komunista, který se stane starostou a který jde po Němcích hlava nehlava.
Celá kniha popisuje život lidí v této vsi, nenávist mezi Čechy a Němci, jejich bezmoc, ale i naděj v lepší život. Po válce se role otočili a z pronásledovaných se stali pronásledovatelé. Místy to bylo to těžké čtení, ale tak reálné a poutavě napsané. Jsou ale všichni Němci a Češi opravdu stejní?
Štítky knihy
komunismus vesnice Sudety poválečná doba odsun, vysídlení Němců boj za svobodu historie měst, obcí a regionů vztahy mezi národnostmi komunistický režim historické romány komunistická propagandaAutorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
No jo, to bude další generační román, který mapuje jednu rodinu s černobílými charaktery. Tyto předsudky, co já furt mám. No tak tady jsem se sekla, ano? Chytlavá, dobře napsaná, krásná knížka to ve výsledku je.
Z prostředí Sude t- což je sporné území na hranicích, kde se stala spousta křivd a svárů v průběhu dějin. Velké příkoří na Češích, odsun Němců atd, každý školák si vzpomene, však sám víš.
A víš, že po válce museli na tomto území žít v jedné chalupě místní Němci spolu s Čechy, co se tady naráz přemístili?
Že byla taková nenávist stále ve vzduchu, že byly v pořádku hromadné popravy a znásilnění Němců bez řádného soudu?
Mně se vryje do paměti, protože tu máš současně pohledy německé i české rodiny. Jejich úhly se střídají ob kapitolu.
Já o tomto období dějin čtu ráda ale naučila jsem nesoudit.
Sama nevím, jak bych se chovala k národu, který šest let vzýval člověka, který způsobil smrt milionů lidí, zbytek zbavil důstojnosti, lidství a stále se někteří chovali vzpurně a hrdě, nesvěsili hlavu.
Racionálně bych si řekla, jako tady hlavní česká rodina, že obyčejný německý lid nezpůsobil válku, že jsou jako Češi? Neopojil by mě opar pomsty, spravedlivého hněvu a nechopila bych se možnosti praktikovat oko za oko?
Pan Javůrek tu vložil romantickou linku. Nečekaně takovou, která tento drsný historický román děla ještě bolavějším, ještě napínavějším i pro pozorného žáka dějepisu, který ví, jak to nejspíš dopadne.