Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete
Jaroslav Pulkrábek
Sychravý podzim roku 2009, venku se sbíralo k dešti a Šumava se chystala co nevidět schoulit pod bílou duchnu. A zas ty nekonečně dlouhé zimní večery, kdy světnici rozvoní šípkový čaj či smola z právě naštípaných borových polen. Anebo jen praská v radiátoru ústředního topení ve dvanáctém patře paneláku. A tak se zrodil nápad, snad aby se ta zima dala snáze přežít, vydávat v sobotním čísle Prachatického deníku nějaký ten pravý nefalšovaný šumavský příběh. Jen tak na pár měsíců, než se zas vrátí vlašt ovky. Vlaštovky se vrátily, zas odletěly. A ne jednou. Týden co týden čtenáři Deníku prožívali příběhy, které se možná staly, možná nestaly, ale určitě se stát mohly. A jelikož po těch letech se ony novinové výstřižky s malebnými obrázky Marie Petrmanové mnohým nevešly do žádných desek, přichází po dvou elektronických knihách i první soubor pověstí vázaný, a doufejme, že nikoli poslední.... celý text
Přidat komentář
Kniha v sobě nese něco více, než jen pověsti a příběhy. Nese v sobě něco lidského. Něco, co pohladí na duši každého, kdo si tuto knihu přečte. Povídání má v sobě hřejivou lidskost. Některé příběhy jsou smutné, jiné zase veselejší. Je v nich láska, smutek, dobrý i špatný konec, zima a teplo. Stejně tak jako v životech lidí, kteří žili v té šumavské krajině, jakou my známe už jen z povídání. Moc hezká knížka.
Ukázku z knihy najdete zde: http://issuu.com/driftbooks/docs/jaroslav_pulkr_bek_-_sumavsk__pov_d_n__-_issuu
Pověsti tu byly krátké, ale dobře se četly. Některé z nich by se možná hodily dokonce i Erbenovi do Kytice. Jsou tu ale i takové, které jsou nic moc. Celkově to je rychlé a zábavné čtení.