Súmrak dňa
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384037/bmid_sumrak-dna-Odg-384037.jpg
4
715
715
Pán Stevens niekoľko desaťročí pracoval ako komorník v Darlington Halle, najprv u lorda Darlingtona, neskôr u bohatého Američana Farradaya, ktorý si sídlo kúpil. Príbeh komorníka Stevensa sa odohráva v dvoch časových líniách: v súčasnosti – Stevens dostane list od bývalej gazdinej sídla slečny Kentonovej, a v minulosti, v návrate do čias, keď spolu v sídle slúžili. Súčasný majiteľ navrhne Stevensovi, aby si vzal pár dní voľna. Stevens ponuku využije na cestu po Británii s cieľom stretnúť sa so slečnou Kentonovou a zistiť, či je v manželstve naozaj taká nešťastná, ako naznačila v liste. Na ceste po Anglicku rozjíma nad hodnotami a tradíciami v povojnovom Anglicku, keď sa starý svet so svojimi istotami rúca, nad vzťahom k otcovi, ktorý tiež bol v Darlington Halle komorníkom, no najmä nad podstatou pojmu dôstojnosť, ktorá podľa Stevensa odlišuje mimoriadne kompetentných komorníkov od tých „veľkých“ a je to dar od prírody tak ako ženská krása. Stevens sa napokon naozaj so slečnou Kentonovou stretne. Toto stretnutie odhalí príbeh nešťastnej lásky dvoch ľudí, ktorí sa celý život milovali, napriek tomu sa medzi nimi nevyvinul iný než profesionálny vzťah, a to pre Stevensovo úsilie byť lojálnym, „dôstojným“ komorníkom bez štipky emócií či nároku na vlastné úvahy o povahe sveta a osobný život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Ikar (SK)
Originální název:
The Remains of the Day, 1989
více info...
Přidat komentář
S hodnocením musím jít proti proudu, asi tato kniha nebyla pro mne. Přiznávám, že jsem ji dočetla jen kvůli čtenářské výzvě. Je prakticky bez děje a jde jen o vzpomínky a myšlenky hlavního hrdiny. Což by nevadilo, ale hlavní postava nebyla vůbec příjemná. Autor vytvořil neskutečného suchara, podle mého názoru parodii na anglického majordoma. Navíc je to pěkný xenofob a osina, takže některé jeho úvahy mě dost vytáčely. Ale abych byla spravedlivá, musím vyzdvihnout popisy anglické krajiny. Na malém prostoru dokázal autor vystihnout atmosféru venkova a popsat přírodu. Z toho čiší velká láska k místu.
I když je to asi divná asociace, připomínal mi pan Stevens ženy z kmenu Padaung (takové ty s žirafími krky) - přestože to na něm nebylo vidět, způsoboval si vlastně něco velmi podobného, když si trvale deformoval svoji osobnost takovým způsobem, že tyto zásahy už se staly neoddělitelnou a nevratnou součástí jeho identity.
Možná by se majordomova cesta za iluzí mohla zdát komická, ale já jsem se tomu nějak nedokázal smát. Stevensovo dobrovolné sebemrzačení duše, jeho pomýlená pýcha (nejvíc hrdý byl na sebe ve vzpomínkách na momenty ve svém životě, ve kterých byl nejdál tomu, co běžně považujeme za lidskost), jeho totální nepochopení významu slova důstojnost - to vše mi přišlo opravdu hodně smutné, vždyť co může být smutnější než příběh člověka, který by v zásadě mohl být pro druhé lidi (nebo konkrétní jednu druhou osobu) darem, ale za cíl svého života si vybere pravý opak, umlčení člověka v sobě, jakousi podivnou sebe-robotizaci.
Trochu jsem při čtení myslel i na Karla Kopfrkingla ze Spalovače mrtvol, myslím, že měli se Stevensem společnou schopnost a ochotu zapřít sami sebe a zaměnit se za obraz, který předpokládají, že jejich okolí očekává vidět. V tomto aspektu román může promlouvat naléhavě i k nám - pokládat nám otázku, kde je hranice akceptovatelného potlačování své osobitosti, co je ještě užitečné a vhodné (pro úspěch v práci, bezkonfliktní vycházení s blízkými apod.) a co už je pro nás destruktivní.
Nádherná kniha, u které jsem žasla nad geniálností formy, jakou byla napsána. Její příběh se mi zprvu jevil nepříliš důležitý a užívala jsem si především stylu, ale ke konci, jsem jím byla už natolik zaujatá, aby mi na posledních několika stranách zlomil srdce.
Skvělé. Jak by možná poznamenal pan Stevens, je dobré si přečíst ve volné chvíli několik stránek dobře napsané knihy.
Pan Stevens je hrdý a loajální majordom na panství Darlington. spoiler - Otázkou k zamyšlení je, kde končí hrdost a začíná pýcha a kde loajálnost začíná hraničit s posedlostí. Co vše jsme ochotní obětovat ve snaze dosáhnout něčeho vyššího a kolika chyb, které už nikdy nezměníme a kterými ublížíme sobě i ostatním, se při tom dopouštíme. A pak nezbývá než "hrdě" zvednout hlavu a tvářit se, že se nic nestalo, i když to zlomené srdce uvnitř už nikdo nespraví a to co je pryč je prostě pryč..
"Na tak vysoké úrovni, slečno Kentová, to není práce pro každého. Je sice snadné mít úžasné plány, avšak bez jistých předpokladů se majordom za určitou mez nedostane."
"..majordom, který se neustále snaží vyjadřovat "vlastní názor" na počínání svého zaměstnavatele, nevyhnutelně postrádá kvalitu, jež je v našem povolání podstatná, totiž loajalitu."
(9/19)
Soumrak dne je moje první kniha autora.
Není to , aspoň podle mne, jednoduchá kniha k vodě.
Na druhou stranu není ani nijak náročná na čtení . Přesto je dobré se soustředit. Při čtení jsem měla pocit, že jsem se ocitla na panství Downton
Konec pro mě nebyl překvapení, celou dobu jsem měla dojem, že přesně sem se celý příběh a vlastně život vypravěče ubírá .
Vpodstatě se nejedná o nic veselého a často jsem byla na pana Stevense naštvaná .
Druhá kniha, kterou jsem od Ishigura přečetla. Hlavní dojem - je tak jiná než Pohřbený obr! Většinou, když čtu druhou knihu od autora, už trochu vím, co čekat, způsob psaní je v něčem podobný. Tady zůstává podobné jen to pomalé tempo vybízející k reflexi, a motiv cesty.
Stevens a jeho svět je vykreslený bravurně. Snažíte se ho pochopit, a znovu a znovu to vzdáváte, jak může někdo žít tak odosobněný život a vnímat to jako nejvyšší ctnost? Stejně tak se on snaží pochopit pohled druhých na poválečnou Británii, svého nového zaměstnavatele i to, že lidé mají emoce, a opakovaně zjišťuje, že je to pro něj příliš velké sousto. A přesto neúnavně a statečně zkoumá dál, i když v sázce je sám smysl jeho života.
Jak píše Verrrunka níže, neobvyklý smutný příběh, velmi citlivě napsaný.
Nejprve jsem se často i zasmál, když docházelo k interakcím mezi anglickým majordomem a novým americkým vlastníkem, kde byla velmi dobře vyobrazena rozdílnost obou postav. Ale pak jsem se zcela vážnou tváří a jedním dechem četl životní příběh hlavního hrdiny a do smíchu mi rozhodně nebylo. Ač by se to nezdálo, dílo je to velice čtivé. A ten nádherný jazyk, ten jazyk.
Soumrak dne je vyprávěním vysoce disciplinovaného majordoma o jeho kariéře a lidech, se kterými se během ní setkal. Síla velmi dobře napsané knihy spočívá v tom, že hlavní hrdina ve svém vyjadřování upřednostňuje profesionální přístup nad připuštěním si nějakých emocí - to, co se skutečně dělo, se dozvídáme z reakcí osob, o kterých vypráví. Zajímavá je i historická éra a připomenutí, jak to tenkrát na panstvích chodilo. Přečetl jsem téměř jedním dechem.
Popis života majordoma, který své práci a svému pánovi obětoval celý svůj život. Nejvíc mě asi dostala scéna, kdy probíhala důležitá politická večeře a on věděl, že mu nahoře umíral otec a přesto všechno obsluhoval panstvo a nehnul ani brvou. Kniha k velkému zamyšlení. Zamyslet se nad tím, že to co nás teď naplňuje, zda nám to dává takové potěšení a zda někdy nebudeme toho litovat, že jsme své práci dali svých 100 % a nepomysleli jsme na svůj soukromý život a své štěstí. Pak na konci svých sil, kdy již nejsme tak vitální, tak zjistíme, že nemáme s kým svou penzi prožít, neboť jsme se stranili společenskému životu a vyhýbali lásce. Kniha mě velice zasáhla... Asi by jsme nikdy neměli své práci dávat svých 100 %, abychom pak někdy nelitovali toho, že jsme svému šéfovi obětovali celý svůj život a sami si neprožili nic.
Škoda toho tragického konce, kdy si člověk uvědomí, že již nejde vrátit čas a všechno už nemůže být tak jako dřív. A čím je člověk starší, tak je unavenější a dělá chyby, na které předtím upozorňoval ostatní. Pedantství se pak vrátí po čase a o to víc to mrzí...
Dost jsem se s knihou natrápila. Hlavní postava mi nebyla ani trochu sympatická, jeho chování mě nejednou naštvalo. Jediné, co mohu kladně ohodnotit, je samotný závěr knihy.
Ke knize jsem se dostala na doporučení. Nevěděla jsem co od ní čekat, četla se lehce, děj nijak závratný. Rozhodně stojí za přečtení protože minimálně ten jazykový styl vás k tomu asi donutí. Místy se nad něčím pozastavíte, zapřemýšlíte.
Rozhodně nečekejte děj jako u detektivky, spíš trochu takový smutný příběh.
Čítané kvôli výzve, a kvôli nej aj dočítane....moc som si z nej nedoniesla, buď som divná, alebo v knihách, ktoré majú nejaké ocenenie, nevidím, čo by som mala ???? taký smutný príbeh
Já vlastně ani nedokážu popsat, co na téhle knize je... Děj není kdovíjak závratný, nejsou tam žádné velké zvraty, akce, je to prostě jen poklidné vyprávění o životě, hořkosladký příběh o obětování vlastního života pro práci. Kniha je napsána hrozně citlivě, někdy se člověk pousměje, hřeje ho u srdce a někdy si až trochu posteskne, kam až může pracovní oddanost zajít. No zkrátka zajímavé a neobvyklé čtení.
Hezký, citlivý příběh z předválečné Anglie, krásná atmosféra, skvostné dialogy z prostředí, kde se city prostě najevo nedávají...za jakékoliv situace, jakýchkoliv okolností...
Jen lehounké náznaky, co se děje pod povrchem:-)
OMG, OMG, tož to tedy byla neskonalá nuda! Děj 0 (slovy: nula). Tahle knížka byla pro mě jedno velké utrpení, naštěstí není moc dlouhá. Ale mám to už za sebou a mám splněnou celou Čtenářskou výzvu 2019! To je na této knížce pro mě jediné pozitivní.
Po dlouhé době kniha, která mě rozplakala.
Životní příběh hlavního hrdiny, na mě osobně, působil lehce hořkosladce. Na jedné straně se jeho život může zdát promarněný. Na té druhé, je zde majordom spokojený sám se sebou ve své roli, kterou považoval za jakési poslání.
Při pozornějším čtení může čtenář najít více než jen obyčejná slova.
Soumrak dne byl můj první Ishiguro, a už teď vím, že rozhodně ne poslední.
Je to vlastně velmi smutný příběh o promarněných životech, který nám vypráví majordomus Stevens během své krátké cesty po Anglii. On by s tímhle hodnocením samozřejmě nikdy nesouhlasil, jaké promarněné životy, on dělal přece vždycky jen to, co důstojný majordomus dělat má. A i teď přemýšlí nikoliv o tom, co mohlo být jinak, ale smrtelně vážně uvažuje o tom, jak se naučit žertovat, aby uspokojil svého nového pána.
Jak vidíte, není to žádný Jeeves. Rozhodně se moc nenasmějete.
Napsané je to nádherně, plynule, není tam nic falešného. Hrozně mě překvapilo, jak je to anglické, od člověka s japonským jménem i původem to člověk prostě nečeká.
Úžasný čtenářský zážitek. Kniha je psána nádherným, vytříbeným jazykem a hrozně krásně se mi to četlo. Výjimečně jsem prvně viděla filmové zpracování, a až poté jsem sáhla po knize. Byla jsem tak obeznámena s celým vyústěním příběhu, ale paradoxně to vůbec nevadilo, alespoň jsem se mohla plně soustředit na děj a zároveň si vychutnat atmosféru, kterou tu pan autor vykreslil. Mohla jsem sledovat, jak si někdo udělá z řadového zaměstnání životní poslání.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura společenské romány komorníci Bookerova cena služebnictvo sluhové, lokajovéAutorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Jedna z těch knih, kdy pochopíte její genialitu až na konci, protože všechno docvakne a zapadne na to správné místo a pochopíte smysl toho všeho, co se v knize "řešilo". Prostě parádně vystavěná. Navíc vzbuzuje spoustu otázek. Asi se shodneme, že zmíněná "důstojnost" rozhodně není dnes zvláštní ctností a rozhodně to není nic líbivého. Ale odsoudit bych to po přečtení a položení se do hlavního hrdiny taky nemohla. Jemu to dávalo hluboký smysl, nám ne, ale to ještě neznamená, že ho to nemá. Vlastně by se dalo obdivovat nasazení s jakým je člověk zaujat věřit konkrétní myšlence a setrvat v ní, ať se děje, co se děje. Prostě po všech stranách fascinující čtení a jsem vděčná, že jsem si tuto knihu i díky výzvě přečetla.