Svätojánska noc
Mircea Eliade
Jediný román z povojnového obdobia Svätojánska noc (1955), Eliadeho opus magnum, román-rieka, mýtický, ľúbostný aj spoločenský román, má v jeho tvorbe výnimočné postavenie. Písal ho v rokoch 1949-1954 v exile a najprv vyšiel vo francúzskom preklade (Zakázaný les) v Paríži v roku 1955. Po rumunsky až v roku 1971, tiež v Paríži. Spoločensko-politické pozadie, na ktorom sa odvíjajú osudy postáv, predstavuje pohnutá história v rokoch 1936-1948: nástup fašizmu, druhá svetová vojna, hegemónia hitlerovského Nemecka, obsadenie krajiny Sovietmi a nastolenie komunistického režimu.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s komentujícím, že ta esej na začátku díla (poslední české vydání Academia) je zbytečná, působí na mě jako úvod k bakalářské práci, člověk si tam přečte jen samé plané cancy, žádné zajímavé informace. Text románu je docela o něčem jiném. Je dokonale vybroušený, plný dobře vykreslených postav. Moc se mi kniha líbila.
Musím říci, že mě kniha hodně oslovila. Svým rozsahem, který, dle mého rozhodně není na škodu, dokázala postihnout opravdu dlouhé období s velkou spoustou postav. Na počátku, vlivem rumunských jmen, jsem se v nich trochu ztrácel, ale nakonec jsem si zvykl. Mimochodem je, právě na jménech krásně vidět, jak jsou Rumuni de facto Řekové:). Celé pojetí knihy, mytologičnost, dějinnost mě nesmírně fascinovalo. Častí dvojníci v knize (a není tomu skutečně tak i ve skutečnosti?), potkávání světců, mytologických příšer v běžném životě etc. A samozřejmě neochvějně tvrdá a neúprosná pěst dějin. Hlavní postava mi připadla jako solidní mimoň, ale když se to vezme kolem a kolem je jeho chování vlastně logické; upjatě se drží několika myšlenek, které mu nedají spát (však i já to mám podobně, za život člověk toho moc nepromyslí, pár utkvělých myšlenek, vzpomínek, které se stále vracejí dokola, tak jako se vrací dějiny) a to, že jsou jeho obsesivní myšlenky zrovna trochu podivné, je hold úděl údělu, jak by řekl Werich. Propojování osudů a sbíhání se do sebe, to jak se blížíme k sobě a vše to dává smysl (a nebo je to jenom rozumový konstrukt?) Kniha nastoluje spoustu otázek, ba podává i některé odpovědi. Ostatní postavy, byly vykresleny taktéž moc dobře - obzvláště mě bavil zaprcatělej krypl bez oka, na jehož jméno si nemůžu vzpomenout, ten mi chvílemi připadal, jak když vypadl z Kundery, jak byl trapně směšnej a vzápětí z něj čišelo až nebezpečné zlo.
Asi bych mohl o Svatojánské noci psát dlouho, otázka je jestli by to k něčemu bylo. Mě se kniha enormně líbila, snad i proto, že jsem se v mnohém poznával, v mnohém jsem spatřoval své vlastní situace. Je to pár dní, co jsem ji dočetl a stále nad ní přemýšlím a ještě dlouho budu a myslím, že i do budoucna mě čeká i další četba. Rozhodně mě to inspirovalo a pořídil jsem si Dějiny náboženského myšlení od Eliade. A tím bych asi skončil. A budu dále přemýšlet nad tím, jestli náhodou, celý příběh Stefana Viziru, nebyl jenom zdání a jestli někde na něho nečeká stařec, který má jenom žízeň.
Mimochodem - neptáme-li se na správnou otázku, vadneme?
Nezaujalo. A možná na tom mají svůj podíl i následující nepříjemnosti...
Některé knihy je opravdu těžké číst - tahle váží skoro půldruhého kila a je velkoformátová. Přitom by vydavateli stačilo se trošku zamyslet nad tím, jak to bude moci lidská bytost držet a kolik za to celé dílo bude ochotna vydat peněz, aby si pak třeba početla. Listy zbytečně silné, písmo zbytečně velké (i na mě) - ušetřit se daly lesy a peněženky.
Druhé negativum, které také nejde přímo za autorem knihy, se týká eseje jiného autora, na který narazí čtenář před samotným dílem a který zabírá prvních 40 stran! Pokud vůbec, patřilo by se toto dát až za román.
Nečítal som české vydanie, takže som bol ušetrený nižšie zmieňovaných nepríjemností. Slovenské vydanie má výhodu, že je to paperback, a je ľahučké v ruke, a nijaká nepodstatná esej v ňom nie je...ale text je vysádzaný bezpätkovým písmom, a to je v knihe prehrešok. Unavuje to oči. A pomerne veľký počet chýb trošku kompenzuje jedna chyba, Citujem: V zarastených záhradách s polámanými plotmi rástla kukrica a slnčenica... str. 391. To je tlačiarenský škriatok ale riadny fiškus, keď takéto krásnosti vymýšľa.