Svatojánská noc

Svatojánská noc
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408927/bmid_svatojanska-noc-Zmp-408927.jpg 4 9 9

Mircea Eliade (1907–1986), bukurešťský rodák, historik náboženství a literát, ve své románové fresce předkládá dokonalý příklad toho, jak dialektika posvátného a světského, která je úhelným kamenem autorovy fenomenologie náboženství, funguje v kontextu prozaického díla. Na ústřední postavě Ştefana Vizira, který se snaží najít absolutní lásku a zároveň vyvázat z přítomného času poznamenaného „terorem dějin“, je patrný kosmogonický mimetismus, jenž tvoří základ jeho mnohdy nepochopitelného jednání. Z pohledu čtenáře je však i toto hledání skryté, neboť jeho hlavní etapy se dají sotva rozeznat od víceméně běžných událostí v životě rumunského intelektuála v době mimořádných dějinných krizí (nástup fašismu, pokus Železné gardy o puč, vojenská diktatura maršála Antonesca, druhá světová válka, ruská okupace a nastolení surového stalinského režimu).... celý text

Literatura světová
Vydáno: , Academia
Originální název:

Noaptea de Sânziene, 1955


více info...

Přidat komentář

netopýr088
19.01.2023 5 z 5

Nečítal som české vydanie, takže som bol ušetrený nižšie zmieňovaných nepríjemností. Slovenské vydanie má výhodu, že je to paperback, a je ľahučké v ruke, a nijaká nepodstatná esej v ňom nie je...ale text je vysádzaný bezpätkovým písmom, a to je v knihe prehrešok. Unavuje to oči. A pomerne veľký počet chýb trošku kompenzuje jedna chyba, Citujem: V zarastených záhradách s polámanými plotmi rástla kukrica a slnčenica... str. 391. To je tlačiarenský škriatok ale riadny fiškus, keď takéto krásnosti vymýšľa.

Liturgievpatek
11.12.2021

Souhlasím s komentujícím, že ta esej na začátku díla (poslední české vydání Academia) je zbytečná, působí na mě jako úvod k bakalářské práci, člověk si tam přečte jen samé plané cancy, žádné zajímavé informace. Text románu je docela o něčem jiném. Je dokonale vybroušený, plný dobře vykreslených postav. Moc se mi kniha líbila.


blackholesun32
07.01.2020 5 z 5

Musím říci, že mě kniha hodně oslovila. Svým rozsahem, který, dle mého rozhodně není na škodu, dokázala postihnout opravdu dlouhé období s velkou spoustou postav. Na počátku, vlivem rumunských jmen, jsem se v nich trochu ztrácel, ale nakonec jsem si zvykl. Mimochodem je, právě na jménech krásně vidět, jak jsou Rumuni de facto Řekové:). Celé pojetí knihy, mytologičnost, dějinnost mě nesmírně fascinovalo. Častí dvojníci v knize (a není tomu skutečně tak i ve skutečnosti?), potkávání světců, mytologických příšer v běžném životě etc. A samozřejmě neochvějně tvrdá a neúprosná pěst dějin. Hlavní postava mi připadla jako solidní mimoň, ale když se to vezme kolem a kolem je jeho chování vlastně logické; upjatě se drží několika myšlenek, které mu nedají spát (však i já to mám podobně, za život člověk toho moc nepromyslí, pár utkvělých myšlenek, vzpomínek, které se stále vracejí dokola, tak jako se vrací dějiny) a to, že jsou jeho obsesivní myšlenky zrovna trochu podivné, je hold úděl údělu, jak by řekl Werich. Propojování osudů a sbíhání se do sebe, to jak se blížíme k sobě a vše to dává smysl (a nebo je to jenom rozumový konstrukt?) Kniha nastoluje spoustu otázek, ba podává i některé odpovědi. Ostatní postavy, byly vykresleny taktéž moc dobře - obzvláště mě bavil zaprcatělej krypl bez oka, na jehož jméno si nemůžu vzpomenout, ten mi chvílemi připadal, jak když vypadl z Kundery, jak byl trapně směšnej a vzápětí z něj čišelo až nebezpečné zlo.
Asi bych mohl o Svatojánské noci psát dlouho, otázka je jestli by to k něčemu bylo. Mě se kniha enormně líbila, snad i proto, že jsem se v mnohém poznával, v mnohém jsem spatřoval své vlastní situace. Je to pár dní, co jsem ji dočetl a stále nad ní přemýšlím a ještě dlouho budu a myslím, že i do budoucna mě čeká i další četba. Rozhodně mě to inspirovalo a pořídil jsem si Dějiny náboženského myšlení od Eliade. A tím bych asi skončil. A budu dále přemýšlet nad tím, jestli náhodou, celý příběh Stefana Viziru, nebyl jenom zdání a jestli někde na něho nečeká stařec, který má jenom žízeň.
Mimochodem - neptáme-li se na správnou otázku, vadneme?

soukroma
07.12.2019 2 z 5

Nezaujalo. A možná na tom mají svůj podíl i následující nepříjemnosti...

Některé knihy je opravdu těžké číst - tahle váží skoro půldruhého kila a je velkoformátová. Přitom by vydavateli stačilo se trošku zamyslet nad tím, jak to bude moci lidská bytost držet a kolik za to celé dílo bude ochotna vydat peněz, aby si pak třeba početla. Listy zbytečně silné, písmo zbytečně velké (i na mě) - ušetřit se daly lesy a peněženky.
Druhé negativum, které také nejde přímo za autorem knihy, se týká eseje jiného autora, na který narazí čtenář před samotným dílem a který zabírá prvních 40 stran! Pokud vůbec, patřilo by se toto dát až za román.