Svatý na mostě
Jiří Šotola
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89434/bmid_svaty-na-moste-y5b-89434.jpg
4
14
14
Šotolův histrický román, komponovaný jako monumentální obraz, je založen především na portrétech postav, na jejich typové rozmanivosti. V souhrnu detailů zachycuje v něm autor období společenského rozkladu před husitstvím Jana Nepomuckého, ústředního hrdinu díla, interpretuje z materialistického, proticírkevního hlediska. Po smrti Karla IV., za vlády Václava IV. se v českém království rozkližuje žebříček hodnot. Na hladinu řeky dějin i obyčejných říček lidských životů vystupuje kal: sobectví, ubohá tupost i rafinovaná taktika, kterak na bažinách stavět kariéru, dobré bydlo. S výdrži plevele prodírá se v tomto ovzduší na výsluní Johannes Welfini de Pomuk, klášterní poddaný. Sází na církev, zmítanou sice dvoupapežstvím, ale přece jen všemocnou, zvláště pozná-li človíček typu Johánka, že jde o to vždy „bystře přiskočit, když padá švestka ze stromu Hospodinova.“ Přes rozepře pražského arcibiskupa Jenštejna s rozervaným králem Václavem, za pomocí Mikuláše Puchníka, vládnoucího kormidlem tehdejší české katolické církve a znalého v intrikách hierarchie, vypracovává se Johánek z arcibiskupského notáříčka na kněze, doktora církevního práva, pražského generálního vikáře. Podepisuje klatby ... než sám skončí v šatlavě (1393), neboť přes jeho mrtvolu se musí udržet podšívky ještě podšitější než on. Ale co legenda? V důvěrném rozhovoru z vypravěčem příběhu se Johánek nestačí divit, co si to jací filutové vymysleli zrovna o něm, který se tolik snažil bez rizika plout životem a pořád se kroutil - jako ten svatý na mostě. Civilní Jan Prokouknutý. Bez přízdob nesmrtelnosti. Neboť nesmrtelný je pouze život v existenci a v zušlechťování lidského rodu.... celý text
Přidat komentář
Tentokrát to dáš, chlape, říkal jsem si, když jsem se ve svém životě už potřetí rozhodl konečně zdolat Svatého na mostě. No, nakonec jsem to opravdu dal, s mnoha přestávkami na vydechnutí, ale uši i záda mám sedřené do krve. Poctivě, slovo po slovu, jsem se dokázal dovrtat až někam pár sáhů za první třetinu – a dál to fakt už nešlo, musel jsem čím dál tím častěji používat přískoků po odstavcích, jinak bych se pod tou neprodyšnou dekou slov doslova udusil. A přitom jsem knížku znovuotevíral bez předsudků a dokonce s velkou chutí.
Ne, nebylo to úplně špatné, nějakou dobu mě to i bavilo, zvláště ten krásný, inovátorský Šotolův jazyk, to jsem si fakt pochrochtával, ale tak jako stokrát nic umořilo osla, mě nakonec umořila ta jednotvárnost a pořádstejnost. A ta záplava slov. Říkám to imrvére: užvaněnost je smrtelný hřích! Děj se nikam moc neposouval, Johánek z Pomuku byl od začátku na zabití – protivnější figuru abyste pohledali; moc by mě zajímalo, jak dalece autor v případě ústřední postavy vycházel z reálného předobrazu a jak moc si pomáhal básnickou licencí.
Dořezáno, dovrtáno – tři hvězdy jen z úcty k autorovi.
Nedoporučuju.
Hanýsek byl opravdu čech, popis jeho kariéry je zajímavým výčtem úspěchů a neúspěchů,podrazů a průšvihů.. Jeho smůlou (nebo štěstím) bylo, že se dostal do soukolí mocipánů a proto skončil jak skončil. Jako svatý na mostě.
Šotolu jsem četla poprvé a určitě ne naposledy. Na jeho zvláštní styl plný ironie jsem si dlouho nemohla zvyknout, ale nakonec se mi celkem zalíbil. Problém mi dělalo téma...ztrácela jsem se v těch církevních hodnostech a v postavách vůbec, každý má několik hodností a pořád si je vykrádají a předávají, šla mi z toho hlava kolem. Ovšem začátek a konec knížky mě ohromil. Ta konfrontace mezi Hanýskem opravdovým a Johánkem svatořečeným, potažmo ještě Hanýskem soškou, se mi fakt hodně líbila. Za to místo zamýšlených 3* dávám zasloužené 4*.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Tovaryšstvo Ježíšovo |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 1984 |  Kuře na rožni |
| 2003 | Svatý na mostě |
| 1986 | Osmnáct Jeruzalémů |
Celkem to šlo i když jsem zvyklý na trochu jiný styl historických knih. Tohle mi připadalo takové moc roztahané a také jednotvárné. Konec knihy byl celkem dobrý, takový neobvyklý. Ale jak říkám, tenhle styl autora mi moc nesedí, to už si dám raději Jiráska.U něho vím, co můžu očekávat.