Svědectví

30.11.-0001

Tahle kniha mě od Kinga na dlouho odradila. Četl jsem ji v létě a pořád nemám chuť na další knihu tohoto autora.

King zvládá parádně své řemeslo. Postavy jsou zajímavé, vykreslené, mají historii i lidské/pochopitelné pohnutky a nezáleží na tom, jakými schopnostmi oplývají. Stavba příběhu mu také jde. Je to skutečně mistr (sice ne hororu, ale psaní určitě).

A i mistr to někdy podělá. Román Svědectví - alespoň jeho rozšířená verze - je přesně ten příklad. Ta kniha je špatná. A to naprosto nepochopitelně.

Čert vem, že se během desítek stran seznamujeme s postavami, jejichž většina vzápětí vezme. Čert vem zdlouhavý začátek. Ale ono se to nemění! Je to nuda pořád a stále, čím více je zde postav tím větší je to nuda. Knihu jsem nedočetl, takže netuším, zda má tahle kniha nějaký význam, ale vzhledem k faktu, že existuje kratší verze, by se určitě pár postav dalo oželit.
Je sice pravda, že hluchoněmá postava mě zaujala, ale další a další postavy mě nudily k smrti. Jakmile mi začalo docházet, že dál to bude jen horší (dobro vs zlo apod.) knihu jsem s úlevou odložil. Myslím, že mě odrovnala pasáž o matce Abigail.

Když jsem si psal obsah pro příklad, že bych se ke knize vrátil, popsal jsem jednu stranu A5 - tolik se za 500 stran událo podstatného.

Kniha mě velmi zklamala. Nikdy neměla vyjít takhle dlouhá, mělo se to u nás vydat v původní verzi - a i ta podle mě musela být pekelně dlouhá. King je ten typ autora, co píše a pak škrtá. Tady očividně neškrtal a bylo to znát.

Mám jeho řemeslo rád, ale ne natolik, aby mě 500 stran nudil.

30.11.-0001

Výjimečná kniha se pozná (po přečtení) podle toho, že čtenář nechce aby vůbec skončila. Některé knihy nás pobaví, některé rozpláčou, některé nás mají poučit, u některých se zamyslíme a některé nás mají prostě jen odreagovat od všedního dne... Myslím, že nebudu přehánět, když budu tvrdit, že Kingovo Svědectví zastupuje každou z těchto knih. Možná se u ní tolik nezasmějeme, ale o to víc krát u nás vykouzlí to hřejivé pousmání nad lidskostí postav.
Post-katastrofické téma je jedno z mých nejoblíbenějších. Nabízí totiž spoustu prostoru pro polemiku nad tím ,,co by bylo kdyby bylo...". Kingovi se podařilo, díky rozmanitému počtu charakterů, podchytit takových 90% všech témat možných k filozofickému, ale i k lidskému rozjímání nad světem, civilizací...lidmi. Jedno téma přesto výrazně převažuje. Pobízí k otázce a k zamyšlení nad tím jak naše civilizace žije, nad tím jak si sami sobě podřezáváme větev pod nohama, nad tím kam vedou všechny ty chamtivé války a vývoj zbraní...Naprosto úžasnou postavou je v knize Glen Bateman, sociolog a filozof, který tyto otázky ostatním pokládá...Ostatně, jak se to říká: někdy je mocnější než zbraň vhodně položená otázka....
Pro ty kdo si chtějí knihu přečíst nebudu prozrazovat víc než je v recenzi, ale 100% ji doporučuji. Rozhodně se jedná o to nejlepší co jsem za dlouhou dobu četl...
Poslední otázka Stu Redmana: ,,Myslíš...myslíš, že se lidi někdy poučí?"