Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3344
3344
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Uf! Co k tomuhle dodat? Tohle bych dala jako povinnou četbu a to nejen pro školáky! V takových chvílích cítím nepřekonatelnou vděčnost za to, v jaké zemi můžu žít a co všechno máme, jakou máme obrovskou svobodu a jaké se nám nabízejí možnosti.
Rozhovory jsou vedeny velice citlivě a jsou i velmi dobře vybrány různé osobnosti z rozdílných skupin obyvatel, aby bylo vidět, jak různě je život v této zemi přijímán. A jak i sama autorka přiznává, je velmi těžké tyto lidi nesoudit, když nikdo z nás neví, jak by se v těchto situacích zachoval sám, protože něco takového si nikdo z nás asi ani nedovede představit. Opravdu z toho mrazí.
Začalo to shromažďováním podkladů k bakalářské práci, skončilo úspěšnou a důležitou knihou rozhovorů. Autorka názorně předvádí izolované panoptikum, spojující zkorumpovanou zabijáckou utopickou demagogii se středověkými barbarskými obyčeji. I my jsme byli k tomuto modelu společnosti v polovině dvacátého století směřováni, naštěstí nám historické tlaky pomohly se z této pozice vykroutit. Tohle svědectví považuji za základní informaci. Jen mám pocit, že nějak přibývá mocných, co si myslí, že jsou chytřejší než ostatní, že přijdou s kouzelnou formulkou „fake news“ a frnk – svědectví bude rázem pryč. Tahle hra s ohněm cenzury se dá otočit proti všemu a všem. Rád bych věřil, že nebude mít dlouhého trvání, jinak něco podobného jako severokorejská cesta bude zákonitě znovu hrozit i nám.
100 % (zatím 1558 hodnocení s průměrem 96 %, po roce a půl 2763 hodnocení, průměrem drží na 96 %).
V šedesátých letech nám bylo řečeno, že máme všechny knihy odevzdat. Strana je probere a vyřadí ty, které nejsou pro mentalitu státu vhodné. Ale ať se nebojíme, že nám je nahradí jinými. Pak chodili po bytech a domech, kde si knihy brali a vše zapisovali. Vzali mi skoro všechny knihy, i ty které jsem měla ráda. Byla jsem smutná. Moje maminka úplně šílela, strašně se jí dotklo, že jí strana vzala knihy, které ubránila před Japonci.
Děkuju Nino Špitálníková za to co děláte!
Takéto přiblížení reálného života lidí z různých společenských vrstev v KLDR je naprosto unikátní a právem si zaslouží ocenění, které zatím kniha získala. Není to žádné pohodové ani příjemné čtení, ale rozhovory jsou vedeny zajímavě a citlivě, s ohledem na danou situaci, ve které se zpovídaní nacházejí. Nemám to vůbec s čím srovnat, ale působí to velmi věrohodně a při čtení výpovědí vás bude mrazit v zádech.
Osvěta je nesmírně důležitá, tyhle informace se musí dostat k co nejvíce lidem!
Neskutočne skvelá záležitosť. O severnej Korei som už čo-to prečítala, ale v týchto príbehoch som sa dozvedela veľa nových informácií. Ako fungujú rôzne povolania a odvetvia. Cením si toho, že autorka sa rozhodla miesto beletrie napísať tieto príbehy. Dúfam, že vydá ešte nejaké "pokračovanie". Odporúčam si knihu vypočuť. Audioknižná podoba je na 6* :)
Dle mého názoru je kniha jednoduše dechberoucí. Doporučila bych přečíst každému a jak se již objevilo v komentářích níže, titul bych se nebála zařadit do povinné četby na středních školách. Je to přesně ta kniha, kterou si člověk přečte a je vděčný za věci, co bere v životě jako samozřejmost.
I když se nejedná o klasickou beletrii, ale kniha je psána formou rozhovorů, jde o velmi zajímavé a dechberoucí čtení. Velmi oceňuji vysvětlivky, o které autorka rozhovory doplnila, díky nimž se i laik lépe orientuje v historii i systému KLDR a vše tak do sebe čtenáři lépe zapadá.
Není divné dát pět hvězd knize, která popisuje takové šílenosti, jež jsou pro někoho jeho vlastním životem? Snad ne... Původně jsem si z knihy chtěla vypsat věci, které beru jako samozřejmost, ale v KLDR tomu tak není, to abych si snad více vážila toho, co můžu a nad čím nemusím přemýšlet. Začala jsem u výuky cizích jazyků, ve které mi nikdo nebrání, pokračovala přes zaměstnání, které jsem si sama vybrala, stihla jsem si ještě zapsat kolo, které nejen můžu vlastnit, ale dokonce na něm můžu jezdit, a pak jsem toho nechala, takhle bych si vlastně opsala celou knihu...
Smekám před autorkou.
Povedlo se jí být nestraným arbitrem. Díky těmto sedmi rozhovorům se dozvídáme mnoho mrazivých skutečností o životě různých vrstev severokorejské společnosti.
Zpočátku mě napadaly otázky jako:
Jak to mohli dopustit...
Jak se tak mohli chovat...
Jak to, že to nevěděli...
Ale když si uvědomíte, tu zákeřnou, plíživou a všudypřítomnou propagandu, která je jim vštěpována už od kolébky, teprve vám dojde ta vymakaná zrůdnost. Musí být hrozné nemít žádné blízké, protože nemůžete věřit prakticky nikomu. Myslím, že Hitler se Stalinem by koukali s otevřenou pusou, kam až to Korejci dotáhli.
Jednoznačně doporučuji. Dokonce až tak, že bych hlasovala i pro povinnou četbu na středních a vyšších školách. Většině z nás neuškodí více pokory a vděku k našemu žití a po přečtení této pravdivé knihy leckdo sklopí hlavu nad svou vlastní závistí, chamtivostí, nespokojeností... atd atd.
Čtěte a pošlete dál.
Mozek se úplně vzpírá uvěřit, že něco takového existuje už od druhé světové války. Nešlo se odtrhnout. Demagogie a totalita je jedna věc, ale hladomor je věc úplně jiná. Je mi těch lidí tak líto. Aby děti umíraly na podvýživu a ještě lidi věřili, že si to zaslouží..to mi rve srdce i mozek vejpůl.
Hodně mi to připomnělo knihu Ten báječný den od Iry Levina a 1984... vymyšlené sci-fi a hned pak život v KLDR.. otřesná realita.
Autorka vybrala k 7 rozhovorům pro nejpřesnější info dobře zvolenou skupinu – profesorka, dělník, převaděč, vysokoškolačka, feministka, řidič a důchodkyně. Nedivím se, že jí tyto příběhy změnily, její podhled na svobodu. To by člověk musel být opravdu slepý či natvrdlý, aby mu ani z jednoho ne/svoboda doslova „netrčela.“ Je u nás ještě dost lidí, kteří si pamatují socialismus, v mnoha fázích a složkách života – od front na banány, toaleťák nebo podpultový Čtyřlístek, přes placení ROH známek, pionýry s mávátky, zkoušku z marxismu na VŠ, po veřejnosti zakázané znát pronásledované... Jenže nemusíte žít v nějakém –ismu, může být i demokracie, abyste zjistili, že kdekoliv kdykoliv a skoro kdokoliv si činí nárok na „správný názor“ pro společnost i pro vás jako jedince. Co třeba dva roky kovidu a s ním „vymývání mozků“, spousta nepravd, nebo-li správně označeno lží, spousta účelově vyvolaného strachu a spoooousta peněz někam někomu….
Co teprve 1 RUSKÝ idiot, co chce brát co chce a začal UKRAJINOU!!! Těžko soudit, zda jsou lidé, hlavně ti co rozhodují poučitelní… Protože jiný idiot takhle začal 2SV.
Sedm děsivých vyprávění o životech v diktátorském režimu - za mě nápadně podobného diktátorskému režimu z románu 1984 - a útěku do svobodné země.
• • •
Díky této knize jsem si teprve uvědomila v jakém luxusu vlastně žiju.
• • •
Tuhle knihu můžu jen doporučit :))
Tuto knihu jsem měla možnost si poslechnout ... a neuvěřitelně mě mrazilo z těch 7 příběhů ... z mého pohledu to bylo skoro až absurdní ... jak na takové malé planetě Zemi se nachází takovýto uzavřený svět vůči okolí a snaží se lidi držet, co nejvíce v šachu ... po poslechu této knihy si člověk vlastně uvědomí ... v jakém luxusu žije (i když si tak vůbec nepřipadá) ...
Myslím, že tuhle knihu si musí člověk přečíst, aby pochopil její sílu a poselství. Ve mě toho nechala strašně moc.
Krásná, smutná, děsivá a především lidská kniha. Zároveň i skvěle zvolený průřez tamními společenskými vrstvami. Opravdu poutavé a zajímavé čtení, které se zbytečně nehoní za nějakou bulvární senzací, ale naopak nechává mluvit životní příběhy obyčejných lidí v jejich výpovědích. Je to mrazivé čtení. Kdybyste si měli o životě a situaci v Severní Koreji přečíst jen jednu knihu, byla by to za mne rozhodně tato... Klobouček autorce a všem těm zpovídaným za odvahu. Snad budou jejich další životní osudy příjemnější.
S takovým vysokým hodnocením jsem trochu čekala, že si sednu z této knihy na zadek, ale ono se to bohužel nestalo. Přijde mi trochu přeceňovaná, spíše pro lidi politikou moc nepolibene. Nicméně doporučuji jako povinnou četbu pro všechny, kdo volí komunisty a vzpomínají na náš minulý režim s nostalgií a láskou.
"Na jednu stranu si paní O Mi-ran pamatovala japonskou okupaci, založení Korejské lidově demokratické republiky, korejskou válku i hladomor. Zlé i dobré časy Severní Koreje. Na druhou stranu byla její paměť zatemněna láskou k vůdci Kim Il-songovi. Její láska byla tak silná, že když utíkala ze země, nevzala si fotografii své rodiny, svojí mámy, svého táty, svých dětí, vzala si blahopřání podepsané Velkým vůdcem."
Svědectví o životě v KLDR jsou přepsané výpovědi uprchlíků ze Severní Koreje. Lidé pochází z různých společenských vrstev, jsou různě staří a jejich příběhy a zkušenosti jsou odlišně, a přesto se v mnohém shodují. Učitelka, vysokoškolačka, dělník, převaděč nebo důchodkyně, to jsou někteří hlavní hrdinové knihy. Je až neuvěřitelné, že se v současném světě může existovat místo, kde lidský život nemá vůbec žádnou cenu (samozřejmě se tak neděje pouze v Severní Koreji).
Nina Špitálníková má vystudovanou koreanistiku a v Severní Koreji byla jako výměnný student, takže některé věci mohla vidět na vlastní oči. Po přečtení si člověk uvědomí, jaké má štěstí, že si může dojít do obchodu a koupit si cokoliv k jídlu. Zapnout si TV a koukat se, na co chce. Číst knihy, které chce. Obarvit si vlasy, nebo si vzít koho chce a kdy chce. Některé věci zmíněné v knize jsou opravdu až neuvěřitelné.
Kniha mě překvapila svojí otevřeností ze strany uprchlíků. Obecně se ví, jak to v KLDR vypadá nebo aspoň existuje povědomí o tom, jak to tam chodí, ale ve výpovědích zaznívají věci, nad kterými zůstává rozum stát. Rozumím tomu, že pokud v takovém prostředí člověk vyrůstá a nic jiného nezná, je to pro něho jednodušší, ale z pohledu "západního světa" je to naprosto rozumu se vymykající záležitost. Ano, ví se o tom, že KLDR je jakási bublina, do které se nesmí nic dostat a nic se nesmí dostat z ní. Všudy přítomná "strana", která dokáže hlídat vše a všechny a také to dělá. Nedovedu si to představit. Všichni pořád nadávají na to, jak se jim něco nelíbí a co je špatně, ale v porovnání s tímhle, si většina světa žije jako v bavlnce. Nejvíc mě asi zasáhla výpověď důchodkyně, na které je víc, než krásně, vidět, že to, v čem vyrůstala, ji velmi ovlivnilo a ani útěk ze země to nijak nezměnil. Kdo by si při útěku ze země nevzal nic jiného než přání od vůdce a doufal, že s ním jednou zemře?
Kniha se skládá ze svědectví uprchlíků z KLDR. Jsou to lidé z různých společenských vrstev a různého věku. Před přečtením by mě nenapadlo, že je možné omezovat i jednoduché lidské činnosti. A na druhou stranu bych v tak přísném režimu nečekala v takovém měřítku neřesti, které jsou u nás postavené mimo zákon. Rozhodně mi kniha rozšířila obzory a připomněla, jak je důležité být vděčný, že žijeme, kde žijeme.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Velký zajímavá, místy mrazivá kniha. Není to kniha, podle které by měl člověk něco soudit, ale hlavně se hluboce zamyslet... Líbil se mi styl psaní a forma rozhovorů.