Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3344
3344
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Sedm úžasných rozhovorů s uprchlíky z KLDR, líbí se mi, jak jsou osudy lidí rozmanité, pokaždé ukazují jinou temnou stránku KLDR a jejího vlivu na lidskou osobnost. Knihu jsem četla jedním dechem a stejně jako ostatním se mi líbila více než autorčina předešlá. Je i celkově lépe strukturovaná, lépe se čte.
Tato kniha je ještě lepší než autorčina předešlá. Opravdu skvěle zpracované příběhy uprchlíků z KLDR. Člověk si při čtení uvědomí, jaké má štěstí, že žije v demokratické zemi.
Za mě docela zklamání. Příběhy zajímavé, ale napsané fádně, některé komentáře autorky na mě působily až hloupě...
Možná jsem příliš náročná, ale přišlo mi, že se na tom dalo zapracovat více. O Severní Koreji mi přišla mnohem lepší kniha od Barbary Demick.
Čím více čtu podobné knihy, tím více si uvědomuji naši malichernost a rozmazlenost. Vše bereme automaticky, přitom ani čistá voda z kohoutku, dostatek jídla či oblečení není samozřejmostí. Sedm rozhovorů se sedmi naprosto odlišnými postavami a přesto společným osudem. Paní Špitálníková má můj obdiv, že se do tohoto ožehavého tématu pouští. Doporučuji ke čtení, neváhala bych dát knihu i do povinné četby, aby děti věděly, že jsou mnohem horší věci než výpadek internetu, či děravé tričko....
Autentické výpovědi uprchlíků o životě v KLDR, není k tomu moc co říct.. Syrové, strhující, nepochopitelné a hlavně strašně, strašně smutné..
Doporučuji všem, kdo ve spojistosti s korona krizí břečí, že je nám v naší zemi upírána svoboda.
5/5*
Tak to byla síla! Sedm syrových příběhů, které otřesou vaším světem. Bída, hlad, strach, násilí, smrt a všudypřítomná bezmoc a zoufalství. Smíření se s krutou nelítostnou realitou a bolestné přežívání, nebo útěk. Nina Špitálníková přináší jedinečné svědectví těch, co se odhodlali uprchnout. Doporučuji.
Skvělé a poutavé čtení, které obsahovalo spoustu informací, o kterých jsem neměla ani ponětí.
Život v KLDR byl a je peklo.
Kniha obsahuje rozhovory s lidmi z různých poměrů a částečně i dob, kteří utekli z KLDR. Díky svému studiu tak trochu vím, co se tam dělo a děje, ale popravdě některé věci hnuly žlučí i mně. Občas mi zůstal rozum stát nad tím, jak neskuteční manipulátoři tam jsou, když dokázali lidi držet “pod pokličkou” a dávali jim jen informace, co sami chtějí. Každý z těch rozhovorů byl velmi osobní a citlivý a bylo zajímavé nahlédnout i do té sociální stránky lidí. Naprosto knihu doporučuji. Věřím, že leckoho dostane stejně, jako mě. Neskutečné….
Skvelá kniha, napriek téme sa mi čítala ľahko /vďaka forme rozhovoru, človek toho o KLDR nemusí veľa vedieť a aj tak všetko pochopí /aj vďaka poznámkam pod textom/, jednoducho prístupná forma aj pre laikov/. Vďaka rozhovorom s ľuďmi z rôznych skupín a kategórií si vieme utvoriť približnú predstavu, ako sa v KLDR žilo/žije. Nedá sa dať inak ako 5*. No a samozrejme, ako píšu ostatní v komentov - človek si zase o čosi viac uvedomuje a váži toho, čo má.
Audiokniha.
Normálně se až stydim za to, že jsem o tomhle světě měla tak málo informací. Je to až k neuvěření, co vše a za jakých podmínek se tam odehrává. Je mi z toho smutno. Mám chuť těm lidem nějak pomoci, ale není jak.. při poslechu se ve mně mísily strašné pocity. Naštvání. Nechuť. Vztek. A tak podobně.
Nejhůř na mě zapůsobil první a poslední příběh. Profesorka a důchodkyně. Samozřejmě i ty mezitím byly hrozné.. ale tyhle dva mi asi nejvíc utkví v paměti.
Je strašné, že i teď se dějou někde na zemi takový zvěrstva a když se tak rozhlížim po tom, kde jsem, kde jsem se narodila, kde žiju a pracuju.. jsem opravdu vděčná za naší svobodu. Hrdá na svou zem a na to, že my už v tom být nemusíme. To, že musíme nosit roušky a lidi se proti tomu bouří.. no to je minimum z toho, co oni tam musí a nezmůžou proti tomu nic.
5* je snad jasných a rozhodně budu tuto knihu doporučovat dál. Né psát o tom, že "by si to měl každý přečíst povinně" protože už jen povinost k něčemu, mi přijde taková nepatřičná..
Díky za osvětu autorce.
Co na to říct... snad jen být vděčný, že se člověk nenarodil v KLDR. Osobně mě moc zajímá další vývoj v této zemi, ale zdá se, že jediný severokorejský tlusťoch, Kim Čong-Un, drží otěže moci stejně pevně, jako jeho dva rodinní předchůdci. Lidé jako roboti, posluhovači, otroci... zaujalo mě též, že ve všech rozhovorech respondenti zmiňují hlad a stát, dva aspekty, okolo kterých se život Severokorejce točí. Asi nejvíc mě zasáhla zmínka o kotčebi, dětech bez domova, a též scéna o tom, jak paní našla bonbon a šetřila si ho několik dní, každý den si jednou lízla. Rodina Kimů se jednou bude bezesporu smažit, naprostej humus.
Toto bolo veľmi ťažké čítanie. Šokujúce a drsné. Reportážne rozhovory s utečencami z KĽDR, ktorí sú z rôznych vrstiev sú vybrané tak, že pokrývajú takmer všetko. Mladosť, starobu, školstvo, povinnú vojenčinu, prácu aj život v domácnosti, život v meste, na dedine, aj v pohraničných oblastiach. Ženy a muži, mladší i starší spomínajú na svoj život v Severnej Kórei, neustále sledovanie tajnou políciou, snaživými susedmi, rodinou, štátny dohľad, povolenia na všetko, udávanie, podplácanie a hlad. Povinná vojenská služba, povinné brigády, povinné nosenie darov. Nedá sa mi o tom viac písať, otrasená som. Knihu som čítala veľmi dlho, pokračovala som podobnou témou (Hvězdy mezi sluncem a měsícem, ktorá má však podobu biografie jednej ženy, nie rozhovorov s viacerými) a musela som popri tom čítať aj niečo úplne iné, vymyslené (fantasy, romantika), ale aj tak som neustále premýšľala nad ich životmi. Oproti nim sa máme naozaj dobre. Môžeme si myslieť, čo chceme a aj to hovoriť. Nahlas. Môžeme si vybrať štúdium, prácu, partnerov, účes a môžeme cestovať, šoférovať, pozerať filmy a čítať akúkoľvek literatúru, nie iba štátom schválenú. Máme pitnú vodu, netrpíme hladomorom, máme dostupnú lekársku starostlivosť. Každý, kto obhajuje totalitarizmus v akejkoľvek podobe, by si mal knihu prečítať. Niečo podobné, v slaboružovom sme tu už mali pred vyše tridsiatimi rokmi, no v tej podobe, v akej je teraz Severná Kórea, našťastie nie, ale aj tak pozor na spomienkový optimizmus. V tejto knihe však nič optimistické nie je (okrem toho, že sa im útek podaril). Mnohí utečenci nechali za sebou celý svoj život, rodiny, priateľov a susedov. Možno už ani nežijú... a možno aj práve vďaka ich úteku. Žiť s týmto vedomím, že ich blízki sú vďaka nim popravení, alebo sú v pracovných a koncentračných táboroch, sú mučení a tak či tak sú inak trestaní. Vyrovnať sa so skutočnosťou, so svetom, ktorý existuje za hranicami a je úplne odlišný od toho, čo poznali. Je mi ich ľúto a zároveň ich obdivujem, prajem im veľa síl. S tým, ako boli odmalička vychovávaní propagandou (deti sa už v škôlke a škole sa hrajú na vojnu, obdivujú vodcu ako božstvo) je to veľmi ťažké. Autorka napísala úžasnú knihu. Prečítajte si ju.
Kniha na mne velmi silně zapůsobila, jsem moc ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou. Po každé výpovědi jednotlivých uprchlíků, jsem si říkala, že jsem moc ráda za to, kde a jak žiju. Určitě doporučuji si ji přečíst.
Tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu a musím uznat, že lépe načtené to nemohlo být. Při poslechu jsem pořád děkovala Bohu, že jsem se narodila tady, protože v Severní Koreji bych se bála o každou minutu života. Všechny rozhovory byly přínosné a u všech mi běhal mráz po zádech. Buďme rádi, kde žijeme.
Mrazivá svědectví několika různých lidí, co měli narozdíl od mnoha jiných odvahu a hlavně štěstí, že se jim podařilo z pekla jménem KLDR utéct a začít žít v rámci možností svobodně, ovšem za cenu bolestivých osobních ztrát. Doporučuji přečíst všem.
Jasný důkaz, že by si měl člověk vážit toho, co má. Vždycky může být hůř...i když v případě aktérů spíš líp.
Rozhovory s několika lidmi a jak je to zajímavé. Výběr tázaných je skvělý, vypravěči jsou lidé různého věku, a hlavně z různých sociálních vrstev, což v KLDR má evidentně zásadní význam. Tak se vysvětlují i zdánlivé rozpory. Někdo z tázaných řešil, jak neumřít hlady a zimou, někdo, jak získat zahraniční film a módní účes. Ano taková asi byla a je KLDR. Režim v KLDR je vlastně geniální, nesmí se skoro nic a všechno je jasně nalajnováno. A tak každý občas nějaké pravidlo poruší. Tudíž snad každý může být v případě potřeby z něčeho obviněn. A každý má strach z odhalení, snad kromě velkého vůdce. A ten se zase bojí spiklenců.
A že se v některých dobách a velkých městech dalo sehnat skoro všechno? To odpovídá tomu, jak podobné režimy fungují a jak se v nich lidé snaží přežít.
Autorka se táže citlivě. Je jasné, že jsou to subjektivní výpovědi, tázaní se mohou trochu stylizovat a nemusejí být zcela upřímní. Ale to na zajímavosti knihy nic nemění. Co bylo nejpůsobivější? Těžko říct, ale mě asi nejvíc zaujala feministka a důchodkyně, každá z jiných a v jistém smyslu opačných důvodů. Jenže ostatní výpovědi moc nezaostávají.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Velmi čtivá kniha úzkost vzbuzujících rozhovorů. Velmi citlivě pokládané otázky, některé odpovědi okomentované pro reálie neznalé čtenáře. Knihu jsem vysloveně vdechla.