Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457486/bmid_svedectvi-o-zivote-v-kldr-msu-457486.jpg
5
3344
3344
Dění v Severní Koreji bedlivě sledují média a politici po celém světě, přesto se k nám z této země dostává jen velmi omezené a cenzurované množství informací. Kniha koreanistky Niny Špitálníkové, která přináší sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, proto představuje mimořádně cenný a unikátní příspěvek k poznání jednoho z nejtužších autokratických režimů na světě. Jak funguje severokorejská indoktrinace? Co pro tamní obyvatele znamená trojice zbožštěných vůdců? Jaký je rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě? Na tyto a mnohé další otázky najdete odpověď ve strhujících výpovědích sedmi silných osobností, které se rozhodly riskovat vlastní život, utéct z KLDR – a poznat svobodu.... celý text
Přidat komentář
Je těžké k téhle práci vytvořit komentář. Jestli smeknout před těmi, co se jim povedlo utéct, před těmi, kteří zvládají žít v tom, co tam existuje. Nelze popsat ani to, jak je těžké si představit, že tyhle absurdní informace nejsou vymyšlené, ale skutečně někde platí.
Kniha, kterou jsem přečetla na posezení. A určitě ne naposledy. Je to neuvěřitelné, co se ve třetím tisíciletí může dít v reálném světě. Vysíláme rakety do kosmu, umíme transplantovat srdce, zeměkouli přeletíme za pár hodin, ale kdesi na druhém konci světa existuje zemička, kde lidé umírají na hladomor, nemohou vycestovat ze země a nesmí si ostříhat vlasy dle svého. Jak špatné to v zemi musí být, když i rodiny riskují ztrátu života útěkem ze země. Překvapilo mě, kolik věcí o životě v této zemi není známo a tají se před světem. Rozhodně jedna z nejlepších knih loňského roku a doporučuji přečíst úplně všem.
Kniha od které se nejde odtrhnout. 7 lidi, 7 různých životů, 7 různých pohledů na životů v Severní Koreji.
Chvílemi jsem měla pocit, že čtu vyprávění o životě za druhé světové války a ne ze současnosti. Člověk si znovu uvědomí, že vše, co máme, není samozřejmostí.
Já naivka si představovala, že v KLDR to je jako u nás první roky po čtyřicátém osmém. Ale TOHLE jsem fakt nečekala, vůbec! Před půl rokem jsem četla Orwellův román 1984. Při čtení Svědectví jsem měla pocit, že život v KLDR je jeho reálná podoba, ale mnohem horší. MNOHEM HORŠÍ! Neuvěřitelné, nepochopitelné, trestuhodné. Jak je to v dnešní době možné?!!! Žijeme si v neskutečném blahobytu. Díky bohu.
Nedokáži ani vyjádřit, kolikrát jsem byla u každé kapitoly šokovaná tím, co a jak se v KLDR děje. Mrazilo mě z toho. Perfektně a poutavě zpracovaná kniha.
Zde budu souhlasit se všemi 4 - 5*. Je třeba přečíst a určitě budete mít o čem přemýšlet.
Doporučuji lidem zajímající se o Kldr.
Neskutečně silná knížka. Velmi na ní oceňuji, že je sepsána objektivně bez příkras a z několika úhlů pohledů. O životě v KLDR jsem neměla žádné iluze, přesto jsem se v knížce dozvěděla nové informace - směšně absurdní, ale i natolik šokující, že se mi udělalo nevolno. Myslím, že západní společnost si nedovede ani zdaleka představit, čemu musí místní dennodenně čelit. Můj hluboký obdiv patří zejména Severokorejkám. Knížku bych dala povinně přečíst všem rozmazleným puberťákům, ale i dospělým, kteří si umí jen věčně stěžovat. Možná by si rychle uvědomili, že žijí povrchní život a začali by si vážit i takových "maličkostí" jako, že mají střechu nad hlavou, jídlo, teplou vodu, špičkovou zdravotní péči, vzdělání dle vlastního uvážení, široký výběr zboží, manželství z lásky, svobodu projevu, absenci cenzury, možnost volného pohybu, soukromí domova, zrušenou všeobecnou branou povinnost ... vlastně nevyčerpatelné možnosti, že? Nejvíc mi zůstává rozum stát nad tím, že i když se vám povede překročit hranici KLDR, pořád ještě nemáte vyhráno. A už vůbec si neumím představit, jak by se mi "svobodně dýchalo" s vědomím, že za můj útěk celá rodina zaplatila životem. Pevně doufám, že se brzy dočkáme pádu tohoto zvráceného režimu a všichni budou moci opět svobodně dýchat.
Opravdu skvělá knížka. Doporučuji všem, které problematika zajímá, ale zároveň i těm, kteří se v tématu příliš neorientují (kniha obsahuje velké množství poznámek pod čarou, kde autorka podrobně vysvětluje jednotlivé neznámé pojmy, ale najdete zde i popis historie, zákonů, tradic atd.). Po přečtení jsem cítila vděk za to, kde žiju.
Samozřejmě nemůžu hodnotit jinak než 5*. Svědectví jsou většinou naprosto neuvěřitelná, pro nás smrtelníky, co mají každý den co do úst a neprší jim na hlavu. Nevím ani, co ke knize říct. Prostě si ji přečtěte. A někdo ji zařaďte do povinné četby. Prosím.
Všechna slova, která už tu měla zaznít, zazněla. Důležitost těchto knih promlouvá sama za sebe, ale my jsme její nositelé.
Neuvěřitelná realita smutného a tragického přežívání Severokorejců. Zas a znova si člověk uvědomí, jaké měl štěstí, že se nenarodil tam. Zároveň vás to nutí přemýšlet, co a jak by se muselo stát, aby i tam tyhle všechny "praktiky" padly a lidi se osvobodili. Nicméně z posledního příběhu mi vyplývá, že i kdyby se "to" už zítra hypoteticky povedlo, bude trvat mnoho a mnoho generací, než Severokorejci změní nějak zásadněji nahlížení na to, v čem žili a co to bylo za hrůzy.
Jedna z nejunikátnějších knih, které jsem snad kdy četla. Autorce se podařilo perfektně zpracovat sedm rozhovorů od lidí všech generací i původů, čímž mi nabídla asi nejrealističtější pohled do duše tohoto národa, jenž mi byl kdy poskytnut. Jako asi každý jsem už před přečtením o Severní Koreji něco málo věděla. I tak pro mne však bylo spoustu informací naprosto šokujících, a místy jsem si až musela připomínat, že se jedná o realitu, jejíž součástí jsou denně miliony lidí, a ne o nějakou dystopie.
Tak takových rozhovorů bych zhltala desítky, ne pouze zde předkládaných sedm. Co příběh to unikát. Společné kulturní prostředí extrémně kontrolované Koreji, které čtenář postupně nasává, je spojující nitkou všem, ale každého životní dráha je úplně jiná, ať už kvůli věku, pohlaví nebo kastě a rozhovory jsou skvěle vybrané, aby se spektrum dotklo všech možných oblastí života. O obou Korejích něco vím, okrajově se o život i v té severní zajímám už delší dobu, nikdy jsem ale nečetla žádnou knihu a tohle povídání s běžnými lidmi mi dalo opravdu hodně. Neměla jsem potřebu nikoho ze zpovídaných soudit. I přes osobní nesouhlas není se znalostí jejich okolností těžké pochopit, proč se každý ve svých životních situacích zachoval tak, jak se zachoval. Což je asi kvalita, která mě oslovila nejvíce. Opravdu to čtenář pochopí a je schopen si to představit. Jak to funguje, jak na to ti lidé reagují, ze Severní Koreje se stává reálné místo a tak nějak jsem nemohla nedojít k myšlence, že je to ještě strašnější místo, než za jaké se obecně pokládá. Z rozhovorů vyplývá, jak obrovskou životní sílu musí jedinec mít, aby přežil. Současně je možná poměrně důkladná konfrontace s naším kulturním pozadím a mentalitou. K čemu všemu oni přistupují s naprostým stoicismem, protože to tak mají na denním pořádku a pro nás by to bylo nepředstavitelné. Když porovnám život v KLDR s knihami popisujícími období nejtužšího socialismu v ČSR, je pro mě úplně absurdní, že se ta země ještě sama nezhroutila a jak silně je schopna hrstka elitářů držet v otroctví miliony lidí i přesto, že je dennodenně poštvává proti sobě vším, co jim dělá.
Tohle je jedna z těch mála knih, při jejichž čtení získá člověk dojem, že chce, aby si ji přečetl úplně každý. Jsem opravdu strašně ráda, že se tomuhle tématu někdo věnuje a píše o něm. Je to něco, o čem se prostě musí mezi lidmi mluvit.
Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem se snahou nehodnotit jednání respondentů. Kdo ví jak bychom se zachovali my.... Knihu jsem začala číst po dočtení Orwellova románu 1984... těch podobností mezi smyšleným románem a praxí ze skutečného života... až je z toho smutno.
Po přečtení této knihy si uvědomíte, jaké máte štěstí, že žijete tam, kde žijete. Že možnost svobodně se vyjadřovat, rozhodovat, cestovat, vést svůj život podle toho, jak vy sami chcete, jsou obrovské dary. Dary, na které jsme si tak nějak zvykli a bereme je už jako samozřejmost. I komunismus v českých reáliích byl vzdálen tomu, co se děje v KLDR. Je dobře, že se publikace tohoto typu objevují, a to i v dnešní době, neboť jsou otevřeným svědectvím toho, jak nebezpečné mohou být autoritářsky založené totalitní režimy využívající takové prostředky jako jsou zastrašování, manipulaci, "vymazávání mozků" jednostrannou ideologií a drogy k tomu, aby si udržely moc a z obyčejných lidí vyždímaly poslední zbytky lidské humanity, solidarity a soucitu. Kniha není o tom, abychom soudili, ale abychom se zamysleli.
Jelikož je autorka, aspoň pokud vím, jediná, kdo o této problematice v naší zemi píše touto přístupnou formou, knihu snad ani nelze hodnotit nějak špatně. Jedná se o surové svědectví skutečných uprchlíků, kteří, byť jsou anonymizováni, pochází každý z jiné vrstvy společnosti, což Vám poskytne poněkud ucelený vhled do běžné praxe Severní Koreje - od denní rutiny všech věkových kategorií, přes ideologii až po popravy dětí.
Vzhledem k tomu, v čem tady žijeme my, Vám bude většina severokorejských praktik připadat jako špatný vtip. Mnohdy jsem se přistihla (i když jsem se za to následně cítila provinile), že spíše než aby mě určitá věc šokovala (např. propagandistické zkazky), jsem se uchechtla. Člověk západního myšlení, jenž vyrostl ve svobodném světě, zkrátka nikdy nemůže pochopit, že se někde nesvoboda pasivně přijímá jako naprosto normální a správná věc, že se proti nesmyslné nadvládě lidé nespojí a nevzbouří, ba dokonce že jí věří a mnohdy ji i podporují.
Rozhovory Vás však kromě severokorejské kruté reality obohatí i o některé tamní tradice a projevy kultury. Rozhovory jsou vedeny smysluplně a systematicky, ale zároveň Vás v průběhu čtení napadá hromada dalších a dalších otázek, na které byste od uprchlíků chtěli odpověď, o které víte, že ji nikdy nedostanete.
Jediné, co mě mrzí, jsou občasné překlepy či chyby, na které narážím v poslední době prakticky skoro v každé knize, a nemůžu se zbavit dojmu, že korekční stránka našich nakladatelství by potřebovala posílit.
Měla jsem možnost navštívit také paralelní přednášku k této knize a pokud Vás samotná kniha zaujme, rozhodně doporučuju si jít tuto realitu poslechnout i od samotné autorky osobně, kde se mimo jiné můžete také na spoustu věcí doptat.
-audiokniha-
Moc se mi líbila diverzita rozhovorů od šoféra, přes učitelku k důchodkyni a i přes různé společenské vrstvy. Každý příběh byl jiný a otevřelo se nové téma. Určité situace se prolínali a potvrdili i v jiných rozhovorech.
Velmi edukativní a reálné. Vemte si, co šokujícího víte dnes o KLDR a vynásobte to tak 5ti. Kniha mi poskytla spoustu nových informací, u kterých jsem často nemohla uvěřit, že by mohli být realita.
Mám podobné pocity jako většina čtenářů níže. Ty rozhovory se vás nemohou nedotknout. Hluboce oceňuji jejich pestrý výběr a zaměření (otázky) směřované na obyčejný dennodenní život v téhle sviňské zemi. Čte se to jedním dechem a přitom si musíte po každém rozhovoru dát pauzu na přemýšlení.
Při čtení mne napadla následující myšlenka, která z knihy přitom sama nevyplývá. (Snad nebudu osočen z nějakého rasismu.) Že dřou bídu v horké Africe někde v poušti v Čadu a podobných zemích, kde chca nechca vzdělanost společnosti je na mizerné úrovni a především mentalita je slušně řečeno naprosto lenivá a zcela nedisciplinovaná, ještě nevratně zatížená koloniální minulostí, to si srovnat dokážu.
Ale že zažívá hladomory, dře bídu s nouzí o základní životní věci východoasijské etnikum, které je nejpilnější, nejpracovitější a nejdisciplinovanější na této planetě (kam se na Japonce, jihokorejce, Číňany či Singapurce hrabeme), za to by měli všichni tři Kimové a úzká elita opravdu pykat.
Fakt hroznej režim. Velký dík autorce za přiblížení této neveselé reality KLDR.
Určitě knihu doporučuji přečíst každému, kdo se chce něco dozvědět o životě v Severní Koreji. Samozřejmě snad každý ví, že tam není život pod diktaturou jednoduchý, ale tohle je opravdový náhled do jejich opravdového života.
Štítky knihy
totalitní stát rozhovory Severní Korea komunismus ideologie Magnesia Litera vládní sledování občanů (surveillance) severokorejští vůdci útiskAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
7 rôznych príbehov, 7 rôznych ľudí, ktorí sa rozhodli utiecť k Kórejskej ľudovodemokratickej republiky, pretože už nechceli žiť v strachu a bez možnosti na základné ľudské práva, aj keď netušili, či sa im to podarí. Úteky prebiehali za vlád Kim Čong-ila a neskôr jeho syna Kim Čong-una. Nina Špitálníková študovala v KĽDR, kde postupne spoznala krajinu a mentalitu a napísala viacej kníh. Táto je pre mňa prvá, ktorá sa ku mne dostala, no určite nie je posledná. Je robená formou individuálnych rozhovorov, ktoré nahrala a spísala. Nenachádzam slov, čomu ľudia v KĽDR čelia. Každý príbeh je iný, vyrozprávaný rôznymi ľuďmi, starými, mladými, rôzne vzdelanými, z rôznych vrstiev spoločnosti, zachytávajú celý prierez spoločnosti. Či už hraničného prevádzača, profesorku, vysokoškoláčku, šmelinára, či šoféra. Jedno majú ale spoločné. Krutosti, ktoré boli páchané na nich, či na ich blízkych. Verejné popravy detí a dospelých, znásilňovanie žien, všade prítomná korupcia, čierny obchod, pašeráci, drezúra, vymývanie hláv, klamstvá, zastrašovanie a mnoho mnoho iného. O Severnej Kórei som už čo to prečítala, no nič ma nezasiahlo, ako toto.
V spleti mnohých hrôzostrašných príbehov mi v hlave rezonuje úloha, ktorý je v knihe matematických príkladov pre deti na základnej škole: „Když uříznete jednu hlavu Japoncovi a dvě Američanovi, kolik hlav máte?“ Pozn.pod čiarou: Presná citácia: „Během osvobozenecké války odvážní členové Korejské lidové armády zabili v první bitvě 265 amerických imperialistických bastardú. Ve druhé bitvě bylo zabito o 70 bastardú více. Kolik bastardú bylo zabito ve druhé bitvě?“