Nádraží Perdido
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1152/bmid_nadrazi-perdido-29D-1152.jpg
4
504
504
Svět Bas-lagu série
1. díl >
Metropolis Nový Krobuzon se rozvaluje v centru světa. Lidé a mutanti a tajemné rasy žijí beznadějně i nevázaně ve stínu lesa komínů, kde řeka je zanášena odpadem a továrny a slévárny duní nocí. Přes více než tisíc let řídí parlament spolu s brutální milicí vše: od chodu továren po umělce, špehy a vojáky, vandráky a děvky. Ale vše se mění. Přichází cizinec s kapsami plnými peněz a nemožným požadavkem. Město začíná terorizovat neznámé nebezpečí, které má spojitost s drogami a novokrobuzonským podsvětím. A všechny nitky k možné záchraně se sbíhají v srdci města, v olbřímí stavbě Nádraží Perdido...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , Laser-books (Laser)Originální název:
Perdido Street Station, 2000
více info...
Přidat komentář
Miéville začíná být můj oblíbený autor a mám pocit, že s jeho šíleným divnostylem nemůžu šlápnout vedle. Perdido je jako číst obraz od Hyeronima Bosche, je šíleně roztříštěný ve všech svých hrůzných výjevech, ale ve výsledku skvěle promyšlený a komplexní.
China moc dobře ví, jak vytvořit živoucí a dýchající svět plný bizarních postav a bytostí, kouzel a magie a zároveň pletich, politikaření a korupce. Svět je barvitý, detailní a zajímavý. To samé se nedá říci o postavách a ději. Ten oproti krutému a nelítostnému světu působí takřka naivně a genericky. Boj proti příšerám, vše propojené se vším, nějaká ta zrada, morální dilema. Postavy mi přišly dost nesympatické a bylo mi v podstatě jedno, co se s nimi stane. Za mě celkově zklamání, ale číst se to dalo.
Pro mě to byla 1. kniha od Mievilla a byl jsem mile překvapen. Děj byl sice poněkud delší a zamotaný (občas jsem se musel trochu vrátit) ale vše vyvážili originální nápady a napínavost děje. Za mě fakt dobrý a dávám plný počet bodů.
Pro mne neskutečná nuda. Na knížku jsem se těšila, od autora už mám něco přečteno, ale bylo to velký zklamání. Autor jakoby pro samý vymýšlení vzhledu postav a města ztratil zájem o děj. Nedočetla jsem.
Toto som cital este v case, ked som mal trpezlivost s rozsiahlymi epickymi hrubymi knihami. Naozaj moj problem dnes je ze asi nerozcitam uz ani Malazanske kroniky, ani Pisne ohne a ledu. Dobre ze bol aspon serial. A inak aj touto prvou knihou Bas-Lagu som skoncil a dalsie som uz (zatial) necital. Kazdopadne od prvych stran som mal pocit ze citam nieco vynimocne, A taky ze jooo. Neskutocne nove tvory ktore nanajdete nikde napriec literaturou. Mievillov styl je okuzlujuci sposobom, ze vas naozaj do toho divneho sveta vtiahne. Chce to sustredenie, a ked citas, tak to aj docitaj, nerozptyluj sa inymi knihami. Je to kniha vyzadujuca pozornost. Za to sa vam odmenou dostane neznamo.
Vůbec, ale vůbec mě to nebavilo. Neměl jsem se čeho chytit, žádný motiv mě nedokázal oslovit. Tohle mě vždycky nutí k přemýšlení o tom, kde se stala chyba, když u knížek s obecně vysokým hodnocením marně hledám důvod pětihvězdičkového nadšení ostatních. Vyprávění začíná obrázkem podrobné mapy města Nový Krobuzon – a mám-li být upřímný, na mě celý ten text působil jako urputná snaha autora co nejpodrobněji a nejúplněji tu úvodní mapu převést do slov (rozuměj: popsat každý kopec, každou ulici, každou stavbu). A potom ještě vymyslet a popsat co nejvíce podivných bytostí. Je to ostuda, ale víc jsem z knížky nevytěžil. Na druhou stranu: co by to bylo za život, kdyby se všem lidem líbily stejné věci?
Myslím, že kdyby v žánru knihy byl vyplněn steampunk, stačilo by to.
V ději jsou naprosto běžní nejen lidi, ale i mutanti, polo-lidi, ne-lidi, hmyzo-lidi a to pro někoho může být nepřekonatelný problém. Já jsem byl tímto zjištěním lehce zneklidněn, ale po chvilce čtení to přestane vadit. Brzo jsem si zvykl a už mi to nadále nepřišlo nijak obtěžující.
Takže z počátečních 3* to rychle skočilo na 4* a pak to bylo dlooouho na 5*. Velkou část knihy jsem si užíval “pekelně“ dobré čtení. O to hořčejší zklamání je můj konečný dojem.
Většinu knihy víme takřka vše, co se přesně děje, což s věrohodným chováním postav je skvělá kombinace. Pak se mi to, asi od půlky přestávalo líbit, ale jen pomaličku. Potom se však můj dojem zhoršil dost zásadně asi během jedné stránky. Chování postav a jejich nemožnost mě strašně naštvalo. K tomu se přidaly momenty, kdy jsem naopak vůbec nevěděl a netušil proč se co děje. V ten moment mě to ze samotného naštvání vlastně už ani moc nezajímalo a od děje jsem si tak vytvořil jistý odstup. A k tomu se přidalo (nenávratné) mizení některých postav a dějových linek. Konec knihy tak byl pro mne takový slabší. Už jsem nedokázal být u knihy natolik přilepený a ani celkový dojem se nezlepšil.
Zkrátka, už se nestalo nic, co by mé hodnocení změnilo. Takže ve výsledku zklamání z celkových 3 hvězd co tomu uděluji. Jinak to ale bylo velmi originální dílo a můj první a snad ne poslední steampunk v životě. Přesto se teď hodně těším na Jizvu.
O této knize jsem předem nic nevěděla, proto mě hned ze startu překvapila množstvím rozličných postav z různých planet, ras, mutací apod. Nemám nic proti fantazijním světům, ale tady mi to přišlo jako hrozný bordel. Nevadí, časem jsem si zvykla a začala se zajímat o hlavní postavy a jejich příběhy. Vydržela jsem to ale jen asi do 150. strany, protože až dotud se nic nestalo. Jako vůbec nic. Kniha nám pořád odhaluje další a další stránky toho zvláštního světa, další postavičky, další divné městské čtvrti, ale pořád se nic neděje. Jestli měl tohle být úvod a nějaká zápletka se pak koná o pár set stran později, tak já jsem to nezvládla. Škoda, já jsem vždy po několika dnech začala číst a pár stran mě to i bavilo, ale pak jsem se přistihla, že myslím na něco jiného...
Nádraží perdido jsem dostal darem a poměrně dlouho mi leželo v knihovně a nebyl na něj ten vhodný moment. Ten v nedávné době přišel a já mám rozporuplné pocity.
Prvních několik 10stran jsem si upřímně chtěl vytrhat vlasy tím, jak jsem se v postavách, názvech a ději vlastně nevyznal, táhlo se to až jsem měl chuť knihu odložit, ale po jedné události z knihy začali nabírat věci zajímavý spád a kniha už se četla lépe, nalezla totiž svou hlavní zápletku. I tak u mě ale nepřišel ten efekt, že musím číst dál, abych se dozvěděl co bude. Nicméně jsem si knihu poctivě každý den dávkoval po nějakých 50-80 stranách a na poslední den, kdy jsem si řekl, že knihu dočtu(to jest dnešek) mi jich zbývalo 130 a musím říct, že na těch 130 stranách na mě konečně přišel ten "aha" efekt, kdy jsem čet a četl a četl a těch 130 stran dočetl v kuse.
Konec hlavní linky byl epický, i když očekávaný, vedlejší linka s létáním, mě ohromně překvapila až ve mě vyvolala nějaké rozporuplné pocity.
Celkově hodnotím knihu 8/10 za originalitu a nápad a pomyslné bodíky srážím za příliš dlouhý úvod do děje.
Nádraží Perdido bylo moje první seznámení s autorem Miévillem a musím konstatovat, že zůstane zřejmě i posledním. Nelze mu upřít fantazii a celkovou celistvost světa, potažmo města Nový Krobuzon, ve kterém se hlavní děj odehrává, ale to je z mého pohledu vše. Postavy mě k srdci vůbec nepřirostly, názvy všemožných věcí, které autor podle své fantazie pojmenoval mě neoslovily a stovky cizích slov mě vyloženě v čtení rušily. V polovině mě kniha přestávala už bavit a ke konci mě ani nezajímalo, jak to nakonec vše dopadne. Chápu, že kniha si stoprocentně svoje příznivce najde, já dám radši přednost podobně laděným, avšak mnohem silnějším, srozumitelnějším a čtivějším temným fantasy tipu Nikdykde od Neila Gaimana.
no to je ale kravina po 4 kapitole som to musel zavrieť a odložiť je to nuda nuda nuda
Perdido byl můj první kontakt s Chinou Miévillem a rozhodně nebude poslední. Opravdu vydatné dílo. Mám pocit, jako bych přečetl tři knihy. Steampunkový svět Nového Krobuzonu je nápaditý, originální, má své zákonitosti, a stále jsem žasl, co nového další strana přinesla. Miévillův popis všech každodenních bizarností je prostě úžasný a překladatelsky to musela být pekelná výzva. Všechny scény jsem při čtení před sebou úplně viděl a některých se mi dokonce i zdálo. ;)
Závěr příběhu jsem tipoval trochu odlišný, ale v pohodě; jen to potvrzuje autorovu neschématičnost. Parádní!
... rozklad společnosti, hrůzná budoucnost, věda a magie, víra a odvaha, přátelství
.
Děsivě hypnotické, blaženě uslintané, do srdce přikované...
.
Špinavé, ponuré a temné místo plné hnijícího odpadu, chudoby, strachu a morálního rozpadu. Svět ve kterém by nikdo z nás nechtěl žít a přesto nás ta představa dokážete k sobě přitáhnout a nepustit. Máme touhu vše prozkoumat, projít každé zatuchlé zákoutí, pohlédnout na všechna divotvorná stvoření a okusit z každého ze zvrácených požitků, které tento nový svět nabízí. .
Netuším, kolik toho autor pozřel. Ale tohle je LSD trip do světa omamně šílené fantazie, bizarnosti a ujetosti na plné pecky.
Výjimečné, rozmanité, abstraktní i konkrétní. Miéville přišel s různorodým a zajímavým světem, který obalil poutavým, popisně vjemově náročným jazykem, jehož čtení je však každopádně nevšedním a hlavně osvěžujícím zážitkem. Nádraží Perdido je povedené dějově, jazykově, stylisticky, periodicky a v mnoha ohledech překvapí. Bere dech. Můžete nabrat pocit, že jste nikdy nic podobného nečetli, že Perdido spadlo z nebe a vytvořilo novou řeč, která záleží jen na komunikaci autora s čtenářem a jeho následné participaci. A asi budete mít pravdu.
Ach to utrpení. Kniha je dlouhatánská, je nádherná a přesto dokončit byl boj. Nejvíc mi připomíná lži Lockeho Lamory. Fantastický svět a jeho obyvatelstvo, ale zároveň zdlouhavost a hraniční pocit číst či nečíst. Ale po překonání vím, že to za to stálo..
Nejsem zrovna fanouškem popisných pasáží, ale ty, které dokreslují Nádraží Perdido, jsou naprosto dokonalé. Cizí a divný svět Bas Lagu je tu vylíčen tak živě a plasticky, že se v něm člověk naprosto ztratí. Nezaostává ani příběh - je to sice variace na klasické téma dobrodružné literatury (lidé svou krátkozrakostí a ziskuchtivostí probudí hrozbu, která se jim posléze zcela vymkne z rukou), ale podaná s takovou dávkou imaginace a invence, že vám to ani nepřijde. China Mieville tu naplno uplatňuje svoji nejsilnější spisovatelskou zbraň, kterou je neobyčejná fantazie.
Ano, jde o těžkou, tíživě popisnou a místy nepřehlednou četbu. Ale ta atmosféra! Ta imaginace! A ty emoce! Musím říci, že jsem knihu poprvé četl asi před 8 lety a ač mě již tehdy velmi zaujala, tak jsem se nepřekousl přes první polovinu a v záplavě čtivějších titulů knihu odložil. Stále mi však zůstávala v paměti a když jsem v knihkupectví viděl nové vydání, tak jsem si řekl, že to zkusím znovu. Ó jak dobře jsem udělal.
Napodruhé jsem si totiž četbu užil od začátku do konce. Rozhodně je třeba říci, že nejde o literárně bezchybný počin. První polovina knihy má pomalé tempo, příběhová linie se mezi první a druhou částí knihy moc silně neprolíná, některé menší příběhové linky jsou slepé. Po celou dobu Vás autor zasypává množstvím pojmů a jmen, která si těžko zapamatujete. Orientace ve městě je i přes mapu, která je v knize přítomna velmi složitá.
Všechna tato negativa však přebíjí naprosto úžasný Nový Krobuzon, dobře napsané postavy a příběh v druhé půli knihy. Špína, chudoba, rozklad (materiální i morální) doslova dýchají z knihy ven. Autor stvořil svět, ve kterém by asi nikdo žít nechtěl, ale který mě doslova hypnotizoval (jako ty psychomůry). Důležitá je role ústřední postavy Izáka, která je zvládnuta skvěle a je silným pojivem celé knihy. Ale i celá řada dalších postav je velmi dobře napsána (Jagharek, Multi, Tkáč...), některé jsou trestuhodně málo využité. Příběh přes výše uvedenou mírně chaotickou propojenost svých linií nakonec vyzněl alespoň pro mě skvěle a i když bych si dokázal jeho strukturu představit i jinak, ve svém jádru byl naprosto vynikající.
Rozhodujícím znakem, proč přes četné vady na kráse dávám plné hodnocení je to, že se mi jednoduše tato kniha vryla pod kůži. Už po prvním neúspěšném čtení, kdy jsem to nedokončil jsem měl potřebu se ke knize vrátit, jaksi mě k sobě táhla a teď když jsem ji konečně dočetl vím proč. Prostě mě dostala...
Kniha, která překvapuje zpočátku bujnou fantazií, následně stídáním žánrů. Jako byste si s Chinou Mievillem zahráli Dračí doupě.
Štítky knihy
New Weird městská (urban) fantasy steampunk biopunk Cena Augusta Derletha fantasy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 |  Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
(SPOILER) Autora i jeho knihy znám už dlouho, v roce 2007 jsem četla Un Lun Dun, ale pak jsem ho kdoví proč obcházela obloukem. I když jsem Perdido nedávno rozečetla, několik týdnů mi pak leželo vedle postele a nedokázala jsem se přimět ho znovu otevřít. Nakonec jsem si knihu vzala na dovolenou, začetla se, konečně - a musím říct SUPER (až na pár maličkostí). Parádní neotřelý svět, všemožné nevšední rasy lidí a jiných zvláštních “odrůd”, příběh zajímavý a svižný. Jen posledních 100 stran se mi četlo nějak hůř.
Jediné, s čím jsem měla problém, bylo využití/zneužití a posléze i zabití starce Andreje pro účely polapení psychomůr, dále že pan Multi z toho vyvázl tak lehce, oproti Lin, a taky ten konec jsem čekala jiný, aspoň trochu pozitivní.
Český překlad se dle mého názoru povedl na více než výtečnou - smekám klobouk, protože když si představím originál, tak překladatel odvedl opravdu skvělou práci!
Zaslouží si plný počet 5*.