Svet podľa Garpa
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377497/bmid_svet-podla-garpa-6wm-377497.jpg
4
3464
3464
Román plný absurdít, nečakaných situácií a náhod, ako i obyčajnej ľudskosti a koncov, ktoré napriek všetkému úsiliu nemôže človek odvrátiť. Hlavným hrdinom je Garp, neobyčajný človek plný obyčajnej ľudskej túžby, ktorého životné osudy poznačí už jeho počatie – jeho matka si zaumieni mať dieťa bez partnera a za otca si vyberie nevyliečiteľne chorého vojaka T. S. Garpa, ktorého ošetruje. Matka vplýva na Garpa po celý život. Všetky postavy knihy (Garpova matka, manželka Helen, jej milenec, synovia), ako aj ich skutky pôsobia reálne a nečakanou silou. Každý má nejaké sny a usiluje sa ich uskutočniť, no keď ich uskutoční, stanú sa ťaživou nočnou morou, ktorej sa dá uniknúť iba smrťou. Garp vychovávaný excentrickou matkou Jenny Fieldsovou, ktorá sa rozhodla mať dieťa bez manžela dospieva pod jej vedením do svojráznej osobnosti. Spoločne odídu do Viedne s jediným cieľom: písať. Jenny napíše svoj životopis Sexuálne podozrivá, ktorý sa stane bestsellerom a stane sa uznávanou autoritou v ženskom hnutí. Garp, aby sa mohol oženiť s Helenou, napíše poviedku. Jeho tvorba je však príliš afektovaná a Garp si v nej rieši najosobnejšie bolestné zážitky, ktoré ho ako desivé predstavy, neustále prenasledujú. Slávnym sa stane až po napísaní bulvárneho románu Svet podľa Bensenhavera, ale úloha, ktorú má ako úspešný spisovateľ na verejnosti plniť, ho zaskočí nepripraveného. Román je plný groteskných situácií, ktoré sa dotýkajú citlivých tém dneška – individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutia, násilia a strachu z nešťastia. Z tejto bohatej mozaiky obrázkov sveta vystupuje do popredia Garpove neúnavné snaženie chrániť šťastie a kľud svojej rodiny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Slovart (SK)Originální název:
The World According to Garp, 1978
více info...
Přidat komentář
Moje druhá kniha od Irvinga, a opět nezklamal. Bohatý jazyk a autorův vědomostní přesah mě baví víc a víc.
Groteska a nadsázka jsou mi blízké, ale zabít to tím, že to pro jistotu čtenáři na třech stránkách vysvětlíte... suma sumárum Irving sdílí s Garpem minimálně fakt, že Penzion Grillparzer je nejlepší část knihy.
Skvělá jako vše od tohoto autora. Autor na samém konci nezapomene na žádnou z postav a její život vylíčí až do skonání. To mi u jiných autorů chybí.
Je to krásně "šílené." Takovou zvláštní směsici všech možných bizarností dokáže nakombinovat jen Irving a moc se mi to líbí.
Nespisovný život spisovatele Garpa utáhl svou smyčku abnormalit v jeden dokonalý celek leč v nedokonalém světě…
Žila jsem v přesvědčení, že Svět podle Garpa je pojem, kultovní kniha, součást jakéhosi základního čtenářského rozhledu. S tímto velkým očekáváním jsem začínala číst a ze začátku měla dojem, že kniha můj dojem naplňuje. Po návratu z Vídně mi už ale přišlo, že příběh začíná drhnout... Je to asi opravdu tragikomická záležitost, ale vzhledem k tomu, že jsem ji četla v průběhu těžšího životního období, si asi budu pamatovat spíš ty tragické věci. Druhá polovina knihy je náročná, ale závěr o osudu jednotlivých postav se mi moc líbil. Takže sama pro sebe "mám splněno," ale ke knize se už vracet nehodlám.
Vydání Odeon 2008 - šílené překlepy a pravopisné chyby po celé knize... nechápu, jak toho mohlo tolik uniknout pozornosti, klidně i "Gael" místo "Garp"... to mi při čtení hodně vadilo.
Jako je svérázný Garp, je stejně svérázná kniha.
Veselá kniha o smutných věcech. Jedna z těch, kterým dovolíte dostat se pod kůži především otevřeností a komplexním profilem postav. Prostě je znáte, vnímáte je a žijete s nimi. A ony vás jen tak neopustí. V tom je ta největší síla knihy.
Moc jsem si přála, aby se mi Irving zalíbil, ale jsou věci, který si nevynutíme. Mně ten groteskně tragický styl prostě nesedí. A přitom i život sám je takový. Jednou jste dole, jednou nahoře. Mám ale na mysli černý humor, který nikdy nebudu používat a jaký tak nerada poslouchám. Vadila mi Garpova arogance a zabedněnost v některých věcech. Kdybych si odmazala všechny tyhle „neřesti“, zůstal by Svět podle Garpa daleko tlumenější a vážnější a mně by se moc líbil, ale to by zase nebyl Irving. Musím taky napsat, že jsem hodně situací a úvah obdivovala; příkladem třeba to „o spodním výrovi“ (není tu žádná hrubka, až budete číst, pochopíte smysl). Celou dobu mi příběh svojí atmosférou i jinakostí připomínal Forresta Gumpa.
Neházím flintu do žita. Možná jsem si jen potřebovala uvědomit, že Irving je jiný než jsem původně myslela. Zrovna tak Pravidla moštárny (jako první přečtená) měly podobnou hořkosladkou příchuť. Příště to zkusím s titulem Rok vdovou a Modlitbou za Owena Meanyho a budou další, vždyť to vím.
„Vždycky jsem věděl, že snaha dosáhnout dokonalosti je smrtelný návyk.“
***
NEOBVYKLOST:
Moje vydání od Odeonu (1990) mělo jednu zvláštnost. Chybělo tu 33 stran a jiných 31 stran tu bylo dvakrát! Nikdy dřív jsem se s tím, v takovém rozsahu, nesetkala. Takže mi nezbývalo než zasednout k notebooku, dohledat chybějící strany a přečíst si je tak.
Četl jsem to poprvé coby teenager na gymplu. Tehdy fascinován otevřeností a komikou sexuálních scén. Nyní, po letech jsem se ke knize zvědavě vrátil. Samozřejmě jsem zde našel něco úplně jiného. Musím ale říct, že mi jako celek kniha v zásadě nesedla. Místy až obsedantní rozpitvávání motivů, důsledné dořečení každé situace... chápu to jako autorův pokus o komplexnost, koneckonců to má kniha v názvu, ale kdo to má číst, že. Úplně autora vidím, jak se v noci probouzí a píše si na papírek .."ještě toto a toto..". Bavila mne určitá vykolejenost Garpa a jeho střet s reálným životem i jeho síla si realitu přetvářet k obrazu svému.
Kniha o spisovateli Garpovi usilujicího o prožití smysluplného života byla zajímavá, vtipná, smutná, překvapivá... Autor neotřelým způsobem zpracovává téma feminismu a lidí vybočujících z obecných norem. Jako celek hodnotím knihu jako skvělou, nicméně občas měla nezáživné pasáže, za což strhávám 1*.
Četla jsem to snad někdy na střední a pamatovala jsem si možná jen medvěda na jednokolce a to, že hlavní hrdina běhal. Teď jsem si dala audio. Martin Zahálka na můj vkus dost polyká konce vět, ale to je k audioprovedení snad jediná výtka.
Celkově se ztotožňuji s martinasudová, v průběhu poslechu to pro mě mělo kolísavou zajímavost, místy jsem si říkala "proboha, musí zrovna tohle rozpitvávat do tří kapitol", ale pak se zase objevily situace, které mě fascinovaly. Jednak hned na začátku příběh Garpova zplození, pak situace s buickem a celkově asi takový ten zvláštní pohled na nejrůznější situace - absurdně-vtipno-smutno-tragický. Svět podle Garpa teď po "dočtení" vidím na jednu stranu jako vlastně úplně obyčejný, na druhou vlastně úplně fascinující. A je to vše jen o úhlu pohledu. To je asi to nejdůležitější, co si z knížky odnesu. A dám si další Irvingy.
Jsem rozpolcena. Kdyby se mě někdo zeptal po přečtení půlky knihy, tak odpovím "nic moc". Ale jako celek musím říct "nebylo to vůbec špatné". Ještě dlouho ve mě dozníval svět podle Garpa.
Nemůžu si pomoct, skoro všechny postavy mě iritovaly, především plejáda divnožen. Asi to ve své době bylo dílo s nějakým významným společenským sdělením, ale mě tohle téma prostě zajímavé nepřijde - ostatně je to zřejmě kniha spíš pro ženy. Kdyby to mělo o třetinu nebo polovinu kratší rozsah, možná by těch několik vypointovaných momentů víc vyniklo. Zařazuju do sekce "už číst nebudu".
Kultovní román.Pro mě docela těžké čtení.Čekal jsem od ní mnohem víc.Pro mě je nejlepší Irving Pravidla moštárny a Modlitba za O.M.
Poslouchala jsem audioknihu načtenou Martinem Zahálkou. Knihu jsem ale četla před lety, znovu si ji poslechnout bylo příjemné zpestření. T.S. Garp mě prostě nikdy neomrzí...
(SPOILER) Spoilery. … Nejsilnější okamžik z celé knihy je početí Garpa. Život Jenny, mládí Garpa i pobyt ve Vídni – tyto části se příjemně čtou a děj je sympatický. Neobvyklé je prokládání děje úryvky z Garpových literárních názorů, které vzbuzují zdání, že Garp matku hodnotí z velmi vzdálené perspektivy. Na prokládání dialogů popisnými pasážemi se dá zvyknout. Nepříjemnější je občasné prozrazení náznaků budoucího děje, což trochu ničí překvapení. Penzion Grillparzer je velice povedená povídka a chce se říct, že to je to nejlepší, co Garp napsal (až jsou další romány jen okomentovány s výjimkou 1. kapitoly ze třetího). Po návratu zpět do USA kniha trochu ztrácí kouzlo své obyčejnosti a rovněž se ztrácí plynulost příběhu – to, že si Helena Garpa vzala, je vyřízeno jedinou stručnou větou! Přitom to mohla být ta nejkrásnější pasáž knihy – poté, co se zdá, že jí marně posílá dopisy a k ničemu to nepovede. Takhle nejkrásnější pasáží zůstává románek s Cushy v nemocnici. Ještě vylíčení příhody se sexuálním násilníkem se povedlo. Následuje rychlý přechod do doby, kdy mají děti, líčí se pečlivě naplánované Garpovy nevěry – o těch se Helena dozví téměř mimoděk v souvislosti s Alicí (a nic se neděje), bere to naprosto v klidu, s jedinou poznámkou, že to dříve mohl říct jí. Poté období milování ve 4, poté je vidět Garpova přehnaná úzkostlivost až neurocita o děti, přitom kolem domu jezdí autem po tmě! To naprosto nedává smysl! Prapodivná návštěva paní Ralphové, s níž Garp nemá sílu se vyspat (?), a podivná cesta domů s policií a ještě do toho ten mladík. Nakonec je nevěrná Helena, kterou přemůže situace a problémy ve vztahu, a Garp to nepozná, až pochopí výraz provinilosti v její tváři, když doma čte práci budoucího milence. No a bouračka – šok je však sama bouračka a spíše zranění Duncana než Miltona. Zpětně nejděsivější z nehody je mlčení o Waltovi, jehož smrt si čtenář musí tak trochu domyslet. Po pobytu u Jenny následuje další, již slabší pobyt ve Vídni a málo pochopitelná smrt Jenny, která má pletky s politikou. Poté další divnost – feministický pohřeb, kde zcela nepochopitelně Pú pozná Garpa a až při jeho úprku se objevují sympatie k Robertě. Po návratu do Steeringu ještě šlo knihu přijatelně ukončit, ale musela se tam připlést Ellen James a závěr šel do kopru. Garp zcela nevěrohodně hoří nenávistí ke stoupenkyním Ellen James a musí se do nich nenávistně obout v časopise, což následně ústí v jeho smrt – nejsmutnější okamžik knihy. Následují popisy dalších osudů dalších hrdinů, ale to vše je sice smutné a dojemné, ale málo zajímavé. Bez Jenny a Garpa to nestojí za nic. Nakolik byla první půlka super, druhá je slabší – Garpova osobnost se podivně vyvinula, dlouho nepíše. Lepší pasáže jsou právě ty týkající se psaní nebo vydávání. Povedl se i ten příběh s kočkou. Škoda je, že když konečně Garp získá zase inspiraci a přidá se i Duncan s malování, umírá. Zdá se, jako by prožil dlouhý život, ale byl tak mlád. Konec je prostě příliš křečovitě udělaný a je vidět, že se podřizuje finální smrti (podobné to bylo i s nehodou). Celkově dobrá knížka, ale mohlo to být lepší.
Klasika - po přečtení této knihy budete mít možná chuť napsat nějakou povídku. V každém případě ve vás ta atmosféra ještě nějaký čas zůstane.
Štítky knihy
nevěra Vídeň zfilmováno americká literatura rodinné vztahy spisovatelé feminismus manželská krize matky samoživitelky, svobodné matkyAutorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Tak já asi nevím... Mám z toho malinko rozporuplné pocity. Zhruba první polovina knihy byla příjemně zajímaná - od početí Garpa až po jeho dospívání. Pak jsem se ale náhle začala topit v nudných a zbytečných pasážích, v dlouhých feministických sporech, v pocitech vyhoření... A protože se topící člověk usilovně potřebuje nadechnout, začala jsem polehoučku přeskakovat některé odstavce a tím ztrácet pozornost.
Ve finále je pro mě tedy kniha tak padesát na padesát (50% příjemného čtenářského prožitku ku 50% zklamání).
Promiň, Irvingu, máš lepší knihy.