Svět včerejška
Stefan Zweig
Paměti světoznámého rakouského autora jsou jednou z jeho nejlepších a nejdůležitějších knih, ale i jedním z pramenů pro pochopení novodobé evropské kultury. V knize jsou zachyceny formou očitého svědectví všechny nejdůležitější události novodobé evropské historie, atmosféra jejích měst a setkání s desítkami nejvýznamnějších evropských osobností.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2013 , SumbalonOriginální název:
Die Welt von Gestern, 1942
více info...
Přidat komentář
Hned na prvních stránkách si pozorný čtenář nemůže nevšimnout zarážející aktuálnosti autorových úvah; jako kdybychom byli nenapravitelní a nepoučitelní. Prý Homo sapiens. Ještě tak homo, ale sapiens?!
Tuto knihu velice doporučuji všem, kteří chtějí pochopit události, které vedly k první a druhé světové válce (a to nejen z politického hlediska, jak je běžně vykládáno v učebnicích dějepisu). Kniha je napsaná velice citlivým způsobem, a to bez zdlouhavého popisovaní. Z celé knihy dýchá autorova láska k literatuře, kultuře a životu, na druhé straně popisuje jeho zvyšující se zklamání a bezvýchodnost z dané situace. Celé toto vyprávění velice emocionálně umocňuje fakt, že je to poslední autorova kniha, po které spáchal, i se svou druhou ženou, sebevraždu. Válka vzala životy mnohým lidem a dalším vzala iluze a sílu žít. Ve jménu této ztracené generace bychom si měli neustále připomínat důležitost míru, tolerance a lásky na zemi.
Nesmierne depresívne lúčenie sa so svetom, plné ľútosti nad zmarom dneška a naivitou včerajška.
Zweig, človek, ktorý celý život písal o minulosti, aby osvetlil budúcnosť, sa retrospektívne vracia k momentom vo svojom živote, kedy napriek svojim znalostiam nebol schopný poznať prichádzajúce zlo. Ako keby bola táto kniha varovaním, ako keby sa nám autor snažil povedať: "Nespite! Nerobte tú istú chybu ako my!" Ako keby sa nám snažil ukázať, že nech sa cítime akokoľvek príjemne, akokoľvek pohodlne, akokoľvek komfortne tam, kde práve sme, nech si myslíme, že nám sa predsa žiadne nešťastie stať nemôže, tak sa skrátka prostoducho mýlime. Vojna?! V našej civilizovanej spoločnosti? Veď to znie smiešne!
Snáď tak smiešne, ako to muselo znieť ľuďom pred prvou svetovou vojnou. Zweigovo brilantné memento mortis.
Kniha líčí autorův život za Rakouskouherska a mezi válkami. Je odpůrcem války obecně. Zmiňuje velký počet jmen známých i méně známých autorů a osobností doby se kterými se většinou přátelil. Historicky i osobně popisuje změnu doby napříč celou společností v přelomu 19. a 20.stol. V knize rozebírá příčiny i důsledky I.světové války. Nepoukazuje pouze na zbytečnost válečného konfliktu, nýbrž čtenáři jako očitý svědek nenásilně podsouvá otisk tehdejších událostí a hořkost nastávající doby, jinak než je známo z učebnic dějepisu. Žil v letech 1883-1942. Svůj život zakončil sebevraždu. Toto je jeho poslední kniha.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) paměti, memoáry rakouská literatura spisovatelé Rakousko-Uhersko dějiny Evropy 1. pol. 20. století kulturní historie pacifismus poslední kniha autoraAutorovy další knížky
2006 | Netrpělivost srdce |
1979 | Amok |
1999 | Svět včerejška |
1966 | Marie Stuartovna |
1993 | Marie Antoinetta |
"Nastoupilo se a vystoupilo, netázali jsme se a nebyli dotazováni, nevyplňovali ani jeden z těch stovek papírů, které se požadují dnes. Žádná povolení, žádná víza, žádné obtěžování neexistovalo; tytéž hranice, které se dnes přítomností celníků, policie, stanovišť četnictva, díky patologické nedůvěře všech vůči všem, proměnily v překážku obehnanou dráty, neznamenaly nic víc než symbolické čáry, které se překračovaly stejně bezstarostně jako poledník v Greenwichi. Teprve po válce začala ta eroze světa nacionálním socialismem a jako první viditelný fenomén této duchovní epidemie našeho století se objevila xenofobie: nenávist k cizincům nebo přinejmenším strach z cizinců. Všude se proti nim bránili, všude je vylučovali. Všechna ponížení, která dříve postihovala výlučně zločince, doléhala nyní před cestou a během ní na každého cestujícího."
- strana 351
Ačkoli byla kniha psána v roce 1942, je nesmírně aktuální a Stefan Zweig se okamžitě zařadil k mým nejvíce obdivovaným spisovatelům, jakožto člověk humánní, pokorný a nesmírně sečtělý. Dle jeho konce soudím, že to byl člověk až příliš ctnostný, než aby se hodil pro tento zkažený svět.
Svět včerejška je jedna z nejcitlivěji psaných knih, jaké jsem kdy četla, která mi pomohla vzdělat se jak na poli historickém, tak také kulturním.
Pane Zweigu, smekám.