Svět včerejška

03.01.2016

"Nastoupilo se a vystoupilo, netázali jsme se a nebyli dotazováni, nevyplňovali ani jeden z těch stovek papírů, které se požadují dnes. Žádná povolení, žádná víza, žádné obtěžování neexistovalo; tytéž hranice, které se dnes přítomností celníků, policie, stanovišť četnictva, díky patologické nedůvěře všech vůči všem, proměnily v překážku obehnanou dráty, neznamenaly nic víc než symbolické čáry, které se překračovaly stejně bezstarostně jako poledník v Greenwichi. Teprve po válce začala ta eroze světa nacionálním socialismem a jako první viditelný fenomén této duchovní epidemie našeho století se objevila xenofobie: nenávist k cizincům nebo přinejmenším strach z cizinců. Všude se proti nim bránili, všude je vylučovali. Všechna ponížení, která dříve postihovala výlučně zločince, doléhala nyní před cestou a během ní na každého cestujícího."
- strana 351

Ačkoli byla kniha psána v roce 1942, je nesmírně aktuální a Stefan Zweig se okamžitě zařadil k mým nejvíce obdivovaným spisovatelům, jakožto člověk humánní, pokorný a nesmírně sečtělý. Dle jeho konce soudím, že to byl člověk až příliš ctnostný, než aby se hodil pro tento zkažený svět.

Svět včerejška je jedna z nejcitlivěji psaných knih, jaké jsem kdy četla, která mi pomohla vzdělat se jak na poli historickém, tak také kulturním.

Pane Zweigu, smekám.

Hned na prvních stránkách si pozorný čtenář nemůže nevšimnout zarážející aktuálnosti autorových úvah; jako kdybychom byli nenapravitelní a nepoučitelní. Prý Homo sapiens. Ještě tak homo, ale sapiens?!

14.03.2013

Tuto knihu velice doporučuji všem, kteří chtějí pochopit události, které vedly k první a druhé světové válce (a to nejen z politického hlediska, jak je běžně vykládáno v učebnicích dějepisu). Kniha je napsaná velice citlivým způsobem, a to bez zdlouhavého popisovaní. Z celé knihy dýchá autorova láska k literatuře, kultuře a životu, na druhé straně popisuje jeho zvyšující se zklamání a bezvýchodnost z dané situace. Celé toto vyprávění velice emocionálně umocňuje fakt, že je to poslední autorova kniha, po které spáchal, i se svou druhou ženou, sebevraždu. Válka vzala životy mnohým lidem a dalším vzala iluze a sílu žít. Ve jménu této ztracené generace bychom si měli neustále připomínat důležitost míru, tolerance a lásky na zemi.

13.03.2012

Nesmierne depresívne lúčenie sa so svetom, plné ľútosti nad zmarom dneška a naivitou včerajška.

Zweig, človek, ktorý celý život písal o minulosti, aby osvetlil budúcnosť, sa retrospektívne vracia k momentom vo svojom živote, kedy napriek svojim znalostiam nebol schopný poznať prichádzajúce zlo. Ako keby bola táto kniha varovaním, ako keby sa nám autor snažil povedať: "Nespite! Nerobte tú istú chybu ako my!" Ako keby sa nám snažil ukázať, že nech sa cítime akokoľvek príjemne, akokoľvek pohodlne, akokoľvek komfortne tam, kde práve sme, nech si myslíme, že nám sa predsa žiadne nešťastie stať nemôže, tak sa skrátka prostoducho mýlime. Vojna?! V našej civilizovanej spoločnosti? Veď to znie smiešne!

Snáď tak smiešne, ako to muselo znieť ľuďom pred prvou svetovou vojnou. Zweigovo brilantné memento mortis.