Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466577/bmid_svetla-nad-mocalem-8dR-466577.png
4
339
339
Světla nad močálem série
1. díl >
Vydejte se do světa bludiček. Vítězná kniha 4. ročníku soutěže Hvězda inkoustu. Lena si vzala život naprosto dobrovolně – mezi lidmi už žít nemohla. Teď je z ní navka, budoucí bludička. Aby se jí skutečně stala, musí kromě nových dovedností zvládnout to hlavní: nalákat do močálu lidskou duši. Jenže po střetnutí s nepřátelskou strigou má na splnění úkolů místo sedmi let jen sedm dnů. Lena u bludiček našla milující rodinu a udělá cokoli, aby s nimi mohla žít i nadále. Zvládne přivést duši člověka, nebo ji čeká věčné zatracení?... celý text
Přidat komentář
Nečekala jsem že mě tato kniha tak pohltí, ale doopravdy se to stalo.
Citáty a myšlenky na začátku každé kapitoly jako by mi snad mluvily z duše. Když se k tomu přidá zajímavý tajemný svět, můžu říct jediné: „Jsem fascinovaná!“
Mýtické putování Leny mi bralo dech. Chvíli jsem se smála ironickým poznámkám, abych vzápětí zatajeně zadržovala dech. Svět který autorka dokonale popsala jsem si lehce dokázala představit a nejednu chvíli i doufala v jeho opravdovou existenci, a to i přes to, že Temný Nav, ve mně dokázal vzbudit opravdový strach a nechuť.
I když budu asi v menšině, já z celého srdce vítám i zapojeni milostné linky. Román se pro mě v tu chvíli stal komplexním a neskutečně jsem si jeho čtení užila - proto nemůžu jinak než - 5⭐️z5! A už vyhlížím pokračování, protože rozhodnutí jedné z postav na konci prostě neberu… tohle udělat neměl!
Knížka, kterou jsem měla už delší dobu, ale nějak jsem pořád oddalovala tu chvíli, kdy jsem se do toho vrhla a nyní nechápu proč. Proč jsem měla obavy. Za mě úžasně vymazlený fantasy svět, který si nešlo nezamilovat. Všechny příšerky z močálů mi přirostly k srdci a já musela ocenit, jak autorka protnula svět lidí se světem močálu. Zároveň také v příběhu věnuje prostor vážnému tématu, které podle mě pojala skvěle. Hrdinka si postupem času uvědomuje, co je důležité a co vlastně chce. Moc pěkné!
"Je to tvoje cesta. Já s ní nemusím souhlasit. Nemusím ji chápat. Ale teď už jsem připravena ji respektovat."
Nádherná fantasy o jedné přeměně, dlouhé cestě a...
Si to přečti. Pěkně čtivé a dobře napínavé! Těším se na pokračování.
(SPOILER)
Do čtení jsem se musela prvních osmdesát stran nutit. Začátek mi přišel dost utahaný a nudný. Když se Lena dostala do světa lidí s úkolem zabít Lukáše, začalo mne to bavit. Striga Irma byla neskutečně odporná a jako záporná postava se do příběhu hodila.
Kniha byla taková pomalá, Lena se pořád potýkala s problémy a pak, když už se celá kniha chýlila ke konci, všechno se rázem vyřešilo až moc snadno. Zabití Irmy? To mi přišlo až moc snadné na celý příběh. Konec mi přišel hodně povědomý. Ale hodil se tam.
Bylo mi líto Nemoje, toho chlapíka jsem si docela oblíbila.
Kniha mi přišla celkově průměrná, ale ušlo to. Přečetla jsem a vidím tam i klady.
Jediné, co mne skutečně upoutalo a mnohokrát jsem musela slovům dát zapravdu, byly úvahy na začátku každé kapitoly. Ty byly skutečně skvělé.
S knihami na motivy slovanské mytologie se v poslední době roztrhl pytel. Jsou knihy velice vydařené, a pak knihy, které by před vydáním potřebovaly ještě trochu práce. Světla nad močálem bych zařadila spíše do druhé kategorie.
Za prvé, v knize přírodní démoni podle mne postrádají onu mýtickou magičnost. Působili jako lidské postavy, kterým se jen říkalo navka, bludička, kostěj nebo nemoj. Jedině Morana působí jako bytost, které snad chybí jedna z lidských vlastností, nebo naopak, má navíc něco, co jen tak nepochopíme. Ačkoliv Morana neměla tolik prostoru v knize, a to je dobře, protože mám pocit, že má nějaké tajemství, připadala mi ze všech postav nejzajímavější.
Vnitřní dialogy hlavní postavy byly umístěné na správných místech a často jsem měla pocit, že mi snad knižní hrdinka čte myšlenky. S úvahami na začátku každé kapitoly jsem mnohokrát souzněla.
Vývoj vztahů mezi postavami působil až moc kostrbatě. Vlastně bych řeka, že k nějakému stupňování citů nedošlo vůbec. Prostě se ta láska tady z ničeho nic objevila. Nevyhneme se klasickému klišé...když jsem tě pozoroval mezi sestrami a naslouchal tvým myšlenkám, zjistil jsem, že už nechci být sám....poslouchej svoje srdce, napoví ti a ukáže cestu....ach jo.
V krátkém úseku knihy si na několika stránkách po sobě tolikrát Lena s Korou (snad jsem nespletla jméno) řeknou, že jsou sestry, až jim tu sesterskou lásku nevěřím. Jako příležitostná amatérská spisovatelka bych řekla, že se zde autorka dopustila stylistické chyby.
V poslední řadě mám dojem, že autorka stupňovala napětí tím, že nechala hlavní postavu zakopnout nebo upadnout, a to tolikrát, až jsem si říkala, že Lena má nejspíš obě nohy levé. Napětí v knize by mělo být stupňováno slovy, ne zakopnutím hrdinky o kořen při každé příležitosti.
Přebal knihy je opravdu pěkný.
Těšila jsem je na slovanskou mytologii, no z té klasické jsem tam moc nenašla, vlastně kromě jmen. Postavy mi přijdou nevýrazné, bez charakteru, žádnou jsem si neoblíbila, žádná mě neoslovila.
Popravdě jsem se nemohla dočkat, až knihu dočtu, ale konec byl pořád v nedohlednu.
Světla nad močálem mě hned od prvních stránek vtáhla, a vyplivla až na konci, kde jsem marně hledala další kapitolu.
Příběh a myšlenky knihy mě zasáhly i pohladily zároveň. Myslím, že jsem se do jejího čtení pustila v tu pravou chvíli.
S vyústěním příběhu jsem naprosto spokojená. A to i když jsem čekala něco hodně jiného, když jsem tento svazek brala do rukou.
Velmi oceňuji zvolená jména postav.
O slovanské mytologii nevím téměř nic, tento příběh ve mě vzbudil zvědavost a chuť zjistit si o ní víc :)
Knihu jsem začala číst hned po dočtení Dcery zimy. Ze začátku si musela zvyknout na to, že se z mé nové oblíbené kladné postavy zde stala takřka záporná. To byla ale moje chyba načasování.
Světla nad močálem mě zaujala svým názvem, tématem slovanské mytologie, kterou mám moc ráda, nádhernou obálkou a zajímavou anotací. Začala jsem číst s očekáváním úžasné knihy. Ale vůbec jsem se nedokázala začíst a to jsem člověk, kterému už kvůli začtení se několikrát málem ujel autobus. Žádnou postavu jsem si moc neoblíbila a do čtení jsem se víceméně musela nutit. Posledních 100 stran jsem prakticky jen prolétla, abych věděla, jak to vlastně dopadlo. Ani konec mě nepřiměl to dočíst.
Věřím, že tato kniha najde své věrné čtenáře, mě ale nezaujala a je pro mě zklamáním. Možná se mi při druhém čtení zalíbí více.
Dávám čtyři hvězdičky za nápad a zpracování. Bohužel se musím přidat k těm, které hlavní postava moc neoslovila, nijak jsem jí nefandila, nechápala jsem její pohnutky. Zbytečné riskování, podivná sebevražda, ani později není ta zápletka úplně uvěřitelná a pochopitelná.
Ze začátku se příběh celkem táhl, ale potom to dostalo konečně tu pravou šťávu a nešlo se odtrhnout. Velmi dobře vykreslený posmrtný život, škoda, že to skončilo jak to skončilo....
Ale jo, byla to fajn kniha, česká spisovatelka , fantasy, slušný příběh, top to není, ale příjemné čtení , spokojenost
Bohužel nebudu patřit k té většině, která tu je nadšená. Mě se líbil moc nápad s močálem, bludičkami, Kostějem a celý ten svět. Bohužel mě knížka ale nějak nedokázala vtáhnout do děje a sympatizovat aspoň s některou z postav. Z podobného žánru se mi víc líbily Noci běsů nebo V zajetí zimy.
Příběh naprosto super. Úžasně se tam připomíná to, jak málo si vážíme přírody a tvorů, co v ní žijou a samozřejmě nesmíme zapomenout na smutnou love story. Za mě prostě úžasná kniha.
Lepších 4,5*/5*. Miluju mytologii takže jsem si knihu opravdu užívala, o to víc, že šlo o slovanskou mytologii a my se tak setkáme s bludičkama, rusalkama nebo s vodníkem. Kniha se skvěle četla a příběh a jeho svět byl promyšlený. Jen bych mu možná dala více prostoru, ke konci se mi zdálo, že se dělo moc věcí a to byla alespoň pro mě škoda.
Kdyby existoval štítek "perfektní", tahle kniha by ho rozhodně měla. Není nic, co bych jí mohla vytknout.
(SPOILER)
!!!POZOR SPOILERY!!!
Tohle byla snad první kvalitní česká fantasy, troufla bych si říct, že možná jedna z nejlepších vůbec. A to z jednoho prostého důvodu - většina fantasy knih je založená jen a pouze na představivosti autorů, žádnou větší hloubku nemají. Tento příběh je jiný, obsahuje tolik opomíjenou slovanskou mythologii, která se bohužel propadá v černé propasti zapomnění. Autorka stavěla na lidových pověstech a pohanském světě našich předků - tím byla jedinečná.
Trochu mi vadilo, že se kniha nachází v naší době, ale zároveň to bylo zajímavé. Citáty na začátcích každé kapitoly jsou plné melancholie, zklamání, hořkosti a PRAVDY.
"Dospívání je podle mě o otevírání očí. Je to okamžik, kdy jsme nemilosrdně vyrváni z dětské pohádky a vrženi do světa dospělých, reality, kterou si lidé vytvořili a která přesně odráží to, jací skutečně jsou. Reality, kde nevítězí dobro nad zlem, ale peníze nad čímkoliv. A tak se ptám těch chytrolínů, co místo aby poradili, bagatelizují naše problémy: nenapadlo vás někdy, že ne každý je na ten váš svět stavěný? Někdo prostě takhle žít nechce. Já jsem nechtěla." - bohužel je to tak, když jedu tramvají, vidím jen prázdné schránky s vyhaslými pohledy, co silou setrvačnosti jedou do práce. Vezmou si chytré mobily, aby neviděli, sluchátka, aby neslyšeli. Vnímají se vůbec ještě? Záleží ještě vůbec na něčem, nebo život je už jen o tom, ho proměnit v sliz vlivem našeho chování?
Hlavní hrdinka byla už tímhle vším unavená a po smrti babičky už neměla dojem, že by jí tu něco drželo. A tak vypila odvar z tisu a rozhodla se odejít tiše jen za pohřebního zpěvu žab v močále. Čekala, že po životě už nic nebude. Omyl. Vysloužila si místo mezi bludičkami. Prostředí mythologického světa bylo osvobozující. Močál zahalený do bílého závoje mlhy, Strom, kterému můžete odevzdat svoje vzpomínky a oprostíte se od balvanů na duši. Kéž by to šlo, zapomenout na něco, když si to přejete. Pánem močálu je bludník Nemoj, který nad hlavní hrdinkou bdí víc, než by se mohlo zdát.
Kniha je naším portálem i do pohanského podsvětí - Navu. Náhoda Lenu zavádí jak do Světlého Navu, kterému vévodí Veles, tak do Temného Navu, jež drží pevně v pařátech Kostěj Nesmrtelný po boku s čarokrásnou Moranou. Konec vygradoval a nestačím se divit. Milenci byli od sebe odtrženi a každý byl nucen jít vlastní cestou. Diviš podle mě skončil za svou dobrotu krutě, je hezké, že se z lásky pro Lenu obětoval, ale být navždy odsouzen k životu v Kostějově království?
A Vážně jsem Lenu litovala, že se musela vrátit do světa živých??? Ano, litovala, ale na druhou stranu dostala šanci dar života tak lehkomyslně nepromrhat a udělat něco, aby po ní na světě zůstala stopa a rozhodla se svůj život zasvětit přírodě a péčí o životní prostředí.
Pevně doufám, že se dočkáme pokračování.
Přišlo mi zajímavé, že tato kniha se odehrává v přítomnosti, například bludičky si fotí selfie? Může tohle fungovat? Kupodivu je to super!
Co se mi také líbilo bylo, že tam bylo i téma životního prostředí.
Kniha pojednává o vážných tématech - sebevražda, špatné vztahy.......
Moc se mi líbilo to přátelství mezi postavami. To mi na tom přišlo strašně dojemné!
Abych pravdu řekla, čekala jsem od knihy mnohem víc. Na to jak se o ní mluvilo, nepřišlo mi to teda nic extra. Slovanská mytologie byla zase něco jiného a zajímavého. Bohužel jsem měla problém se stylem psaní autorky, který mě vyloženě nudil.
Očekávání od knih bych si měla zakázat, protože pak jsem tak akorát zklamaná. Světla nad močálem jednu dobu byla opravdu všude a zaujala mě především užasnou obálkou i anotací, navíc to bylo zase něco trošku jiného než jsem zvyklá číst. Ale tohle za mě moc nevyšlo, nápad skvělý a realizace nic moc.
První polovina ubíhá velmi pěkně a až na to, že skoro-bludička má utopit nějakého Lukáše, to bylo velmi chytlavé. Mám problém s českými jmény v knize (ano, je to jen můj problém). Každopádně chápu, že bludičky musí topit i lidi z Česka. Každopádně Diviše jsem už málem nevydýchala.
Druhá polovina už je opravdu kámen úrazu, kdy jsem měla dojem, že autorka se jen snaží nabrat nějaké stránky navíc, ať to teda doklepe aspoň na těch 300. Celkově mi kniha přišla taková plochá.
Korunu tomu nasadil ultra rychlý konec, který mě spíš vytočil. Po druhém dílu už teda neprahnu.
Štítky knihy
sebevražda deprese nadpřirozené bytosti česká fantasy psychické problémy bludičky pro dospívající mládež (young adult) fantasy sebeláska pohádkové postavy slovanská mytologieAutorovy další knížky
| 2021 |  Světla nad močálem |
| 2022 |  Tma pod srdcem |
| 2023 | Soumrak Edenu |
| 2020 | Strážci Pečeti |
| 2015 | Od všeho trochu |
Na Světla nad močálem jsem se hodně těšila. Doufala jsem v temnější čtení, a to jsem na prvních stránkách dostala. Jenže pak se Lena setkala s Lukášem a na chvíli to vypadalo na lásku jako trám. To jsem číst nechtěla. Takže jsem knihu na dlouhé čtyři měsíce odložila. A to byla obrovská chyba. Protože Světla nad močálem jsou temná, studená a bolestivá. Zároveň ale plná naděje, tepla a lásky. Úvahy před jednotlivými kapitolami mě nutili se zamyslet, stejně tak rozhodnutí která Lena musela udělat. Zamilovala jsem si bludičky a rusalky ale především Lenu a Nemoje. Možná jsou ti dva a celý příběh jedno velké klišé, možná jsem málo kritická, možná mi to jen sedlo do nálady, ale což, mě se to líbilo a těším se na pokračování.
IG: zrzi_cte