Svíce dohořívají
Sándor Márai
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/3410/mid_svice-dohorivaji-gnh-3410.jpg
4
282
282
Po 2. světové válce emigroval Sándor Márai (1900 1989) do USA, odkud nesmiřitelně komentoval události ve své vlasti a v celém komunistickém táboře. I proto jeho prozaické dílo možná vždy vzbuzovalo větší pozornost svým politickým pozadím než literárními hodnotami. V novele Svíce dohořívají z roku 1942 jako by autor koncentroval vše dobré a krásné, co kdy literatura Rakousko-Uherska evropské kultuře dala, a především vše, co lze říci o přátelství, stáří, lásce, vztahu k životu a ke světu. Nové vydání této knihy po šedesáti letech se stalo velkou událostí v řadě evropských zemí a novela Svíce se dohořívají stala i předlohou nejnovějšího filmového scénáře režiséra Miloše Formana.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2003 , AcademiaOriginální název:
A gyertyák csonkig égnek, 1942
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha mě dostala. Je mlčenlivá co do slov a vět, ale jakoby čím méně, tím více. Ráda se k ní zase někdy vrátím, když budu chtít mít v duši krásný smutek.
Kniha je tu vysoce hodnocená, ale mě zrovna moc nenadchla. Sáhla jsem po ní, protože jde o knihu o přátelství a mohu ji zařadit do letošní Čtenářské výzvy. Na můj vkus v ní nebyl žádný děj a velká část byla monolog, i když mělo jít o dialog mezi dvěma starými přáteli, a působila smutně až tragicky. Nepochybně jde o mistrovsky napsané dílo, ale zůstává po něm smutek v duši.
Kniha, ke ktere se urcite jeste vratim. Myslim ze v kazdem zivotnim obdobi muze k cloveku promlouvat jinak.
"Když se osud v nějaké podobě obrátí přímo k naší osobě, jako by nás oslovil jménem, ze dna, zpod úzkosti a strachu nás vždycky k němu něco přitahuje, protože člověk chce nejenom žít stůj co stůj, ne , člověk chce úplně poznat a přijmout svůj osud, za každou cenu, i za cenu nebezpečí a záhuby."
Tohle je malý poklad, kniha nevelká rozsahem ale hluboká a temná jako pradávné lesy. Dva staří přátelé se sejdou po 40 letech . Je to jejich poslední setkání a oba to vědí. Před čtenářem se rozvíjí příběh jejich přátelství a najednou si uvědomíte, že čtete krásné věty, vystávají před vámi nádherné obrazy vystavěné ze slov a vy začnete přemýšlet - o přátelství, o životě, o smrti, o lásce.
Není to jednoduchá kniha a číst by se měla pomalu a pozorně - ale odmění se čtenáři nevšedním zážitkem .
Zvláštna kniha... Teda skôr formálne, obsah tvorí klasický milostný trojuholník. Aj keď veľmi zaujímavo spracovaný. Ale! Ide naozaj o trojuholník? Mnohoznačné dielo, ktoré kladie otázky, na ktoré nik neodpovedá. Odpovede sa dajú iba tušiť a samozrejme tušenie nemusí byť vždy správne.
Rovnako nejednoznačný je aj záver. A teraz moja otázka: dopadol príbeh smutne, alebo šťastne?
Tato kniha mi byla doporučena a já jsem naprosto uzemněna. Je to prostě nádherné. Tak zajímavě napsanou knihu jsem dosud nečetla. A to jsem si po prvních stránkách myslela, že toho nechám. Ještě stále si o ni přemýšlím.
V tejto knihe je veľa veľmi silných myšlienok o priateľstve a láske. Naozaj pekné čítanie.
Kniha je v podstate monológom na jeden nádych, kde hlavnú úlohu hrajú dvaja bývalí starí priatelia a mŕtva žena, stojaca medzi nimi. Klasický trojuholník lásky riešený s odstupom času, po dlhých rokoch čakania a príprav na pomstu, pričom slovo „riešenie“ v tomto prípade prakticky nemá opodstatnenie, nakoľko neexistuje. V siahodlhej reči smerujúcej k „obvinenému“ sa pred nami roztvára celý príbeh (na prvý pohľad trošku ošúchaný) – o priateľstve, láske, zrade a bolesti, príbeh jednoduchý a krutý, zanechávajuci trvalé následky na životoch a rany na duši. Rozprávač od protistrany nečaká žiadne odpovede (s výnimkou dvoch), nevynáša verdikty, len z hlbín minulosti vydolováva bolestné emócie a predkladá adresátovi konečný účet. S vedomím, že vyrovnať sa s ním po zvyšok života bude viac ako dostatočný trest.
Priznám sa, že som svojim spôsobom súcitila s každým zo zúčasnených, nech už bol ich podiel viny na tragédii akýkoľvek. Pretože nikto z neho nevyšiel ako víťaz, nik neušiel svojmu trestu (či už bol zaslúžený alebo nie) a každý náležite pocítil trpkú chuť osobnej prehry. Román zanecháva veľa nevypovedaného a medzi riadkami visí odkaz, že často stačí málo, aby druhí boli ušetrení zbytočnej bolesti..... nielen v románoch.
Skvělý, skvělý... Z téhle knížky úplně dýchá atmosféra doby a místa, což považuji za její nejsilnější stránku. Přidejte k tomu klasický přiběh přátelství a zrady a máte nezapomenutelné dílo.
Kniha, kterou nemůžu dostat z hlavy. Je plná důležitých vět, nad kterými vás to nutí přemýšlet. Kdybych ji neměla půjčenou od kamarádky, budu si i podtrhávat.
Mnohokrát v literatuře i ve filmu zpracovaný banální příběh dvou můžu a jedné ženy v podání Sándora Máraia nabývá rozměry antické tragédie. Stěžejní část - monolog generála - sice působí nepřirozeně, spíše než slova promlouvaná ke společníkovi u krbu to vypadá na dlouho promýšlený a umně budovaný esej. Pasivní pozice Konráda čtenáře dráždí a vyvoláva více otázek, než by vysvětlovala jeho úmysly a činy. Novela ukazuje, kolik toho v životě zůstáva nevyřčené, nedopovězené, navždy nevyjasněné, čehož důsledkem jsou dlouho otevřené rány.
První třetina knihy navozuje atmosféru a nenápadnými poznámkami i napětí. Dovídáme se jakýsi rámec příští tragédie, kterou lze tušit. A pak začne takřka monolog generála. Úvahy o přátelství, nevěře, stáří jsou silné jak psychologicky, tak po stránce filosofické. Nad každým tématem či hlavní postavou vznesenou otázkou musíte uvažovat. A zároveň se ptát: Jsou jeho dedukce pravdivé? Nemohlo se to stát jinak? Proč spálil onen deník? Proč nedá autor možnost promluvit i Konrádovi? A přemýšlíte, domýšlíte, vymýšlíte...Za týden si to musím přečíst znovu, to už budu číst i mezi řádky a snad najdu odpověď. Krásné.
..nádherná kniha.. četl jsem ji dvakrát a myslím, že ji v životě ještě párkrát přečtu.
Svíce dohořívají je kniha, ke které se člověk vrací a vrací. Je to něco nesdělitelného. Autor je v našich končinách poněkud neznámý, o to více mě překvapil. Stále čtete a čtete a ptáte se, jak to vlastně opravdu bylo a ptáte se doteď. Autor dokázal naprosto mistrovsky zobrazit setkání dvou stárnoucích bývalých (současných?) kamarádů. V jejich monolozích a dialozích je řečeno mnoho důležitého, a přesto máte pocit, že se potřebujete dozvědět více. Bravo! Zhlédla jsem i divadelní zpracování slovenským Národním divadlem a bylo neméně zajímavé.
Štítky knihy
stáří meditace maďarská literatura hledání smyslu života středoevropská literatura moudrost životní moudrost
Autorovy další knížky
| 2009 |  Svíce dohořívají |
| 2003 | Zpověď |
| 2005 |  Judita |
| 2006 | Noc před rozvodem |
| 2004 | Země, země...! |
Kniha mĕ velmi pozitivnĕ překvapila. Přečetla jsem ji jedním dechem a určitě se k ní ještě vrátím.