Svíce dohořívají přehled
Sándor Márai
Po 2. světové válce emigroval Sándor Márai (1900 1989) do USA, odkud nesmiřitelně komentoval události ve své vlasti a v celém komunistickém táboře. I proto jeho prozaické dílo možná vždy vzbuzovalo větší pozornost svým politickým pozadím než literárními hodnotami. V novele Svíce dohořívají z roku 1942 jako by autor koncentroval vše dobré a krásné, co kdy literatura Rakousko-Uherska evropské kultuře dala, a především vše, co lze říci o přátelství, stáří, lásce, vztahu k životu a ke světu. Nové vydání této knihy po šedesáti letech se stalo velkou událostí v řadě evropských zemí a novela Svíce se dohořívají stala i předlohou nejnovějšího filmového scénáře režiséra Miloše Formana.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2003 , AcademiaOriginální název:
A gyertyák csonkig égnek, 1942
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Svíce dohořívají. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (58)
Přečteno po 7 letech znovu a musím říct, že tenkrát mě kniha nadchla víc. Jsou tam moc hezké myšlenky a poetično člověka potěší, ale nyní mi sáhodlouhý monolog jednoho z dohořívajích mužů tolik nesednul. Je znát, že se člověk v různé době svého života nachází v různých sférách přijmutí toho, co čte. Kdysi jsem měl chuť Henrika obejmout, nyní bych ho pro jeho výmluvnost naopak střelil.
Tak to bylo teda něco! Na "pár" stránkách velmi hutný příběh. A krásný jazyk nutno podotknout. Každému vnimavemu člověku má kniha co nabídnout.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Člověk stárne pomalu: nejdřív zestárne jeho chuť do života a zájem o lidi, víš, zvolna je všechno velice skutečné, poznáš smysl všeho, všechno se strašlivě a nudně opakuje. I to je stáří. Když už víš, že sklenice není nic jiného než sklenice. A chudák člověk není nic jiného než člověk a smrtelník, ať dělá, co dělá. Potom ti zestárne tělo; ne najednou, to ne, nejdříve ti zestárnou oči nebo nohy anebo žaludek, srdce. Člověk stárne takto po částech. Potom ti najednou začne stárnou duše: protože tělo je nadarmo hříšné a podléhé zkáze, duše ještě touží a pamatuje si, hledá a těší se, touží po radosti. A když touha po radosti pomine, nezůstane nic jiného než vzpomínky nebo ješitnost; a tehdy člověk stárne doopravdy, osudově a definitivně. Jednoho dne se probudíš a mneš si oči: už ani nevíš, proč ses probudil. Přesně znáš to, co ukazuje den: jaro nebo zimu, kulisy života, počasí, denní řád života. Už nic překvapivého se nemůže přihodit: už tě nepřekvapí ani nečekané, neobvyklé, strašlivé, protože všechny možnosti znáš, se vším jsi počítal a nic už neočekáváš, ani špatného, ani dobrého. A toto je stáří. Něco v tvém srdci ještě žije, vzpomínka, nějaký mlhavý životní cíl, rád bys se s někým ještě setkal, ráb bys něco řekl nebo se něco dozvěděl, a dobře víš, že ta chvíle jednoho dne nastane, a pak najednou nebude tak osudově důležité, jak ses domníval v desetiletích čekání, aby ses pravdu dozvěděl a odpověděl na ni. Člověk pomalu svět pochopí a potom umře.“
Kniha Svíce dohořívají v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 377x |
ve Čtenářské výzvě | 47x |
v Doporučených | 30x |
v Knihotéce | 170x |
v Chystám se číst | 192x |
v Chci si koupit | 23x |
v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
stáří meditace maďarská literatura hledání smyslu života středoevropská literatura moudrost životní moudrostAutorovy další knížky
2009 | Svíce dohořívají |
2003 | Zpověď |
2005 | Judita |
2006 | Noc před rozvodem |
2004 | Země, země...! |
I když premisa je jednoduchá a zajímavá, setkání starých přátel po 41 letech na zámečku v lesích, a mezi nimi nevyřčená tajemství minulosti, nedokázala mě kniha zcela pohltit. Henrikův monolog je plný zajímavých myšlenek a jistě se nejedná o slovní balast, já tam ale prostě to mistrovství slov a myšlenek zatím nedokáži vidět, a mám pocit, že povídkový formát by příběhu spíše prospěl. Nicméně sem tam se vyskytují věty, co se dají tesat a poetický autorův jazyk. Určitě jsem zvědavý a seženu si i Máraiův Herbář.