Svobodná: Jak jsem dospívala na konci dějin
Lea Ypi
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521776/bmid_svobodna-jak-jsem-dospivala-na-konc-wUe-521776.jpg
4
60
60
Mezinárodní bestseller o dospívání po pádu železné opony. Co to znamená být svobodní? Tuto otázku si po roce 1989 položila polovina evropského kontinentu. A odpověď velmi záležela a stále záleží na tom, kdy a kde se člověk narodil. Jestliže v komunismu lidé toužili po konci represe a státního dohledu, v nastupujícím a mnohdy dravém kapitalismu si stýskali a pořád si někdy stýskají po existenčních jistotách, které jsou základním předpokladem nějaké osobní realizace a svobody. Albánská spisovatelka Lea Ypi si prožila obojí. Dětství v rodině disidentů a intelektuálů jí přepůlil rozpad sovětského bloku, a tak měla možnost pozorovat ostrý kontrast mezi hodžovskou komunistickou Albánií, v níž byla společnost apatická, a její kapitalistickou verzí, kdy se tatáž společnost kvůli bezuzdné tržní logice téměř rozpadla. Ypi se k těmto vzpomínkám vrací ve své mezinárodně úspěšné knize Svobodná a pokouší se nalézt odpověď, jak postsovětská situace ovlivnila naše pojetí svobody. A jestli vůbec můžeme a umíme být svobodní.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
Free: Coming of Age at the End of History, 2021
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Naprosto úchvatné čtení! Příběh autorky mne pohltil od začátku do konce. V první části líčené dějiny pohledem dívky se všemi tajnostmi a zkresleními jsem si připomněl některé obrazy ze svého dětství v osmdesátých letech, byť se v mnohem osud Albánie a Československa lišil. I tak jakoby autorka mluvila jazykem našeho, socialistického, kmene. V druhé části poutavým způsobem vrší pohledy dospívající ženy v novém světě, s kterým se generace jejich příbuzných popasovávaly po svém. Závěr s deníkovými zápisky pak naprosto korunuje čtenářský zážitek. Pro mě nejlepší knížka mého letošního čtenářského setkávání se. Přišla ve skvělou chvíli v čase vánočních svátků, které jsem jí mohl a chtěl věnovat. Redefinovala mé vnímání Albánie, socialismu, marxismu, kultury Balkánu.
“Ale jestli jsem si z historie vlastní rodiny i rodné země něco vzala, pak to, že historie nevzniká za podmínek, které bychom si sami vybrali.
Autorka nás ve své memoárové knize seznamuje se situací v Albánii v 90. letech 20. století.
Lea prožila dětství v Albánii za dob socialismu. Jako dítě si myslela, že socialismus jim poskytuje svobodu a že svoboda nikomu nechybí. V 1990 došlo ke změně režimu a Lea měla pocit, že i ona je zničehonic někdo jiný.
Neměnila se jen Lea a společnost, ale i její rodina, která pro ni byla všechno. V knize je krásně vidět i jejich rozdílná povaha. Zažijeme s nimi zmiňovaný zvrat v roce 1990 a celé období až do albánské občanské války v roce 1997.
Možná jsou události zkreslené, ale jsou podávány očima dospívající dívky. Lea se musela smířit s celou řadou změn - ať už se týkaly rodiny, sousedů nebo školy. Mnohdy pro ni byly nepochopitelné, ale tak to prostě bylo a musela je přijmout.
Albánii nakonec opustila až kvůli univerzitě v Itálii.
Mě osobně se líbilo zpracování. Nejde tedy moc do hloubky, ale představu o rozdílech režimu si čtenář dokáže udělat. Zajímavý je právě pohled a vnímání situace z pohledu dospívající dívky. Nejsou to jen suchá fakta, ale skutečný život jedné rodiny.
Kniha není moc vidět a myslím, že je to škoda. Je fain seznámit se se situací dané země touto čtivou formou.
Výborná kniha. Dobře napsaná, se spoustou informací o zemi, o níž většina z nás skoro nic neví. Ale přitom čtivá, k náhledu na život v socialistické Albánii se černý humor i tragikomické momenty skvěle hodí. V žádném případě ale neklouže po povrchu, často vede k zamyšlení, co všechno musí lidé snést a s čím se vyrovnat. Čtenářský zážitek byl umocněn tím, že kniha se mnou jela na dovolenou do Albánie a přečtena byla v místě na dohled od Drače.
Skvělé zamyšlení nad svobodou a tím jak ji lze vnímat. Velmi čtivé a přitom ne povrchní, navíc vtipné, i když mnohdy tragikomicky.
Lea Ypi píše tuto knihu jako reportér vzpomínající na dětství. Má daleko k románu i klasickým memoárů , protože nemá příběh, nejde do hloubku, neukazuje podstatu lidského bytí. Nepodává ani široký kontext o životě v Albánii. Jde o směsku informací typu "do front jsme místo sebe dávali kameny"...
Jaké to je, když vyrůstáš v izolované Albánii.
Jaké to je, když vyrůstáš v prostředí, kde navenek je vše jiné, než uvnitř.
A pak se ten systém změní.
Jitří to vzpomínky a svádí k porovnávání.
Kdo zažil, může porovnávat situaci v Albánii s tou u nás. A to nejen tu za strýčků Envera a Gustáva, ale i porevoluční vývoj. Literární zpracování je poněkud slabší.
Nevěděl jsem jaký komentář zde napsat po dočtení knihy, ale přečetl jsem si recenzi od uživatelky actavis a její vyjádření se mi líbilo.
Je to moje první kniha o nedávné albánské historii a člověk měl možnost porovnat, jak situaci u nás tak i tam z autorčina vyprávění.
Autorce bylo v době převratu v Albánii tolik, jako mně za Sametu u nás... Možná proto mi ta kniha, ač popisující realitu hodně odlišnou od té, co byla u nás, přišla svými popisy tak blízká...
Rozpomínala jsem se u ní na to, co nám říkali ve škole, vzpomněla jsem si na to, jak jsem ve třetí třídě hrdě recitovala v ruštině na Puškinově památníku, vzpomněla jsem si na to, jak mi další Puškinův památník zhořkl tím, že jsem nemohla recitovat báseň co jsem si sama vybrala v jedné sbírce sovětských autorů a jak mi to soudružka učitelka vysvětlila tím, že je to sice sbírka sovětských básníků, ale ta, co jsem si vybrala, tu přece napsal Armén a ne Rus... Vzpomněla jsem si na to, co mi říkali doma - jak "sem (=alespoň kroužky v pionýráku místo Pionýra) musíš chodit, abys měla vůbec šanci dostat se na vysokou", vzpomněla jsem si na to, jak na mamku přišlo na moji ZŠ udání, že je nezpůsobilá chodit se třídou jako rodič - pomocný pedagogický doprovod - na výlety, protože její babička měla po válce krámek s potravinami a ona by mohla mít špatný vliv na vývoj socialistické mládeže...
Je dobře, že L.Y. tuto knihu napsala, dozvěděla jsem se spoustu informací z nedávné historie a zároveň přečetla zajímavou sondu do života v Albánii té době...
Jen nemohu pochopit, že autorka přednáší na LSE marxismus. To mi hlava prostě nebere.
Skvělá kniha, velice chytře napsané ! Autorčiny formulace jsou naprosto přesné a odrážejí hodně z podstaty socialismu, komunismu i tzv. liberální demokracie... Dobrý úvod pro studium moderních dějin Albánie...
Príbeh dievčaťa a jej rodiny, prostredníctvom ktorých sú opísané posledné roky socialistického Albánska (zhruba od polovice 80-tych rokov) až po pár rokov po zmene režimu (do cca roku 1997). Pre tých z nás, ktorí sme prežili obe obdobia, je to nostalgické spomínanie, aj keď, samozrejme, sú medzi našimi krajinami určité odlišnosti. Páčilo sa mi, akým spôsobom Ypi opisuje, ako sa na slobodu ľudia pozerajú v totalitnom režime a ako v slobodnom svete.
Svobodná: Jak jsem dospívala na konci dějin
Místy albánský Hrdý Budžes light, jindy pořádná soda, zvlášť v závěru. Moc pěkně přeložené, moc pěkně se čte.