Synáček
Jaroslav Havlíček
Baladicky laděná psychologická novela rozvíjí příběh statkářského synka, posměšně zvaného Synáček, zprvu výtržníka a povaleče, později samotářského misantropa a posléze podnikavého hospodáře a průmyslníka, jemuž se manželství stává hybnou silou žití a jenž po smrti ženy nenachází smysl života...
Přidat komentář
povahopisná novela aneb jak se z rozmazleného hejska stane hodný a pošetilý blázen
snad každá z postav v příběhu je postižena nějakou psychickou poruchou - a nejhorší je, když se pak všechny sejdou dohromady
Synáček spolu s Petrolejovými lampami patří k absolutní Havlíčkově špičce, osobně mám radši Synáčka. Jde o příběh tragický, u kterého se slabší povahy (jako třeba já) neubrání slzám. V Synáčkovi jde všechno od desíti k pěti a stejně se pořád nemůžete ubránit pocitu naděje.
Velmi čtivá novela, s psychologií postav. Ani jedna postava mi nebyla sympatická, ale všem jsem tak trochu držela palce.
Není to Havlíčkova nejsilnější kniha, ale je v ní Havlíček celý. Psychologická sonda do života polosirotka, který neumí jednat se svým okolím, neví, co se sebou, a když se pak upne na jedno přátelství, jeho proměnu bere jako zradu na celém životě. A pak je tam samozřejmě rovina mužsko-ženská, rovina obětování, upřímnosti citu nebo jen jeho okázalá demonstrace, hledání života bez dvou nebo každého zvlášť. Nemohu prozrazovat nic z děje, ale můžu prozradit, že jsem si to užil. Havlíček dokáže skvěle vykreslovat nejenom charaktery, ale právě jejich vnitřní pochody a to srze jednání postav - to je myslím ono dramatické mistrovství, které je skvělé u jeho Petrolejových lamp nebo Neviditelného, má mnoho společného se Stefanem Zweigem. Takže Synáček je drobnější novelka, v níž se člověk ponoří nejen do maloměsta, ale hlavně do hledání smyslu života, a to bez jakýkoliv pouček, rozumbradových rozprav, tak jednoduše a čistě, že člověk následuje autora a sleduje chování jeho postav, několikrát se vše vyvine zcela jinak, než čekal a je to nesmírně osvěžující.
Můj první Havlíček. Měla jsem strach, že tam bude spousta psychologie, úvah a myšlenek, ale nakonec ani ne, akorát Markétka mne byla protivná. Proto, že byla nemocná a hubená se jí jeste nemuselo pořád říkat Markétka i v jejích 25 letech. Ale taková byla asi doba.
A nechtela z tohoto světa odejít od něho, odpoutat se a tím ho znemožnila před celým městem. Mohl se ještě třeba oženit a vést normální život. Pipka.
Synáček tak nějak výrazně nezapadá do Havlíčkova portfolia, ale zároveň jde o jeho typickou prózu. Hlavního hrdinu detailním vykreslení nesoudí, popisuje jeho osud smířlivě, s pochopením, snad s láskou, na což nejsem u jeho ostatních děl zvyklá. Dokonalá psychologie postav, to už je klasika. Příběh je opravdu moc pěkný, děj má spád, a novela potvrzuje Havlíčkovo mistrovství.
Krásný příběh. Trochu trvá než se začtete a než se rozjede samotný příběh, ale pak to stojí za to. Výborně vykreslené postavy, které Vám zůstanou v srdci a když se stane, co se stát musí, a vy to tak nějak tušíte, jen sedíte a ani nedutáte, abyste neporušili to kouzlo, co na Vás z knihy působí.
Autor nám ho dal poznat už v Petrolejových lampách a Synáček si opravdu nezasloužil jen být tamní epizodní postavou, správně dostal vlastní knížku. Člověk plný lásky. Imaginativní příběh, krásně poetický s tajuplným kouzlem.
Olala, tak toto bylo opravdu velmi pěkné čtení! Zcela havlíčkovské, osudové i trochu duchařské! Pevně semknutá kompozice, netypické, úžasně propracované postavy, barvité realistické popisy, svižný děj.
"Lom měl pro babičku význam osudu. Co se stalo jednou, mohlo se stát i podruhé."
Synáček Havlíček.
Však toto vypravování je pohlazením převeliké.Laská stránkami.Šušká vám do ucha.
Příjemně do nepohody.Vždyt nebude tak špatně,když může být ještě hůř.
Obejme vás,aby bylo líp.Drží vás za ruku pro pocit,je na blízku.
Doteky které zahřejí.Věty které pomohou.Přátelství bez hranic.Odpuštění v pokoře.Pouto schledání.Osudové sblížení.Opečovávat v tichosti.Neutuchávající radost bytí.
To a mnohem víc v Synáčkovy vidět,slyšet a vnímat.To vyložená neutuchající radost.
Malá gesta jakoby mimoděk.To se spraví.To bude dobrý.Ta samota.Ten smutek v nás.Každá kapitola končívá bolem.
V tak malém formátu,ale o to více mimořádnější a nezapomenutelné.
Tak jako poprvé a při nějakém dalším čtení stále překvapující tvorba Havlíčka Jaroslava.
Za synáčka.Kvůli existenci kterou tak nádherně popisuje.
Jako rozkrojit jablko.Po rozkrojení jadérka.Z jadérek malá hvězdička.Hvězdička o to více svítivější.Zářící jako poklad,když se ho uvnitř podaří najít.
Nemám skoro slov.Vyjádřit se působí náhle poněkud stroze.Rozplynu se.Dojmu se,pořád mi připadá tak málo.Žádná romantika.Přímočaré s komorní hloubkou příběh několika málo životů.Moderní a vše v reálu. Uvěřitelné tenkrát stejně jako dnes.
Tady se zatraceně dobře povedlo něco takového.
Už je to pár dní, co jsem příběh dočetla a pořád na něj musím myslet.... nějak to teď přišlo, že jsem si chtěla přečíst trochu něco jiného, z jiné doby a v jiné době psané (nějak mám totiž pocit, že v mnoha dnešních knihách o minulosti se spíš píše o dnešku....),a tak jsem sáhla po Havlíčkovi a čtu, příběh za příběhem.... nádherný jazyk, a ten styl je jedinečný, dokáže vtáhnout a a přiblížit, postavy a jejich rozličné povahy, dobu a život, tak jak plyne, bez přikrášlování, s dobrým i špatným, uvěřitelně. Nejvíc se mě zatím dotkly životní osudy lidí spjatých s příběhem Petrolejových lamp, a tady Synáčkův příběh, plný nečekaných zvratů, mě dojal, seznámit člověka na tak malém prostoru s postavou do té míry, že Vám na ní začne záležet, je mistrovství. I přes propast času nedá práci se k postavám přiblížit. Určitě doporučuji všem, kdo máte rádi příběhy, kde se nic neservíruje na první dobrou, nic není černobílé a jak se zdá. Není jasné, co si z této a dalších knih Havlíčka kdo vezme, ale každopádně dostanete dobrý příběh, a to není samozřejmost.
Dlouhá léta pobývám v Jilemnici a jejím okolí a Jaroslav Havlíček je tu mezi částí obyvatel stále vnímán tak trochu jako místní celebrita. Některé Havlíčkovy příběhy znám dlouho, některé jsem už zapomněla a některé objevuji až nyní. Znovu a znovu mě překvapuje, jak aktuálním jazykem je příběh napsaný, jak přímočaře a mistrovsky je čtenář dějem veden. Znovu a znovu žasnu a smekám. Jaroslav Havlíček je pro mě autorem jednoznačně patřícím mezi českou literární elitu.
Brilantní! A nečekaně moderní, ani nejde uvěřit, že to bylo napsáno před 80 lety! Doporučuji.
Krásná a krátká novela. Styl psaní je dneska už trochu jiný. Čtenář potřebuje trochu trpělivosti, někomu může připadat autorovo vyprávění moc popisné, někomu budou chybět přímé řeči, někomu budu připadat vypravěč jakoby odosobněný a bez emocí. ALE!!! přesto je to velmi silný příběh, plný smutku a emocí, příběh, který je velmi uvěřitelný. Navíc krásný jazyk a spousta už nepoužívaných výrazů a obratů, lahůdka pro milovníky ČJ. Moje hodnocení 3,5*
Opět výborný pan Havlíček. Perfektně propracované postavy, zamotané to je taky kvalitně. Celou knihu jsme si říkal, že některá jména znám a až v doslovu jsem se dočetl, že také vystupují jako epizodní role v Petrolejových lampách :) Životní pouť "synáčka" určitě stojí za přečtení.
Poslouchala jsem skvěle namluvenou audioknihu,smutný příběh,ale Havlíček psal vždycky smutné příběhy.
Knížku jsem četla z povinnosti, na literární seminář, musím říct, že jsem nic moc nečekala. Ale příběh mě vtáhnul a za 3 hodiny jsem ho měla přečtený, postavy byly nádherně vykreslené, příběh sice vlastně jen popisoval příběh jednoho života, ale zato života neskutečně zajímavého člověka. I když jsem věděla, jak to skončí, tak jsem konec probrečela. Rozhodně doporučuju.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Na psychologické novele Synáček začal Havlíček pracovat již v roce 1932, ale vrátil se k ní po bezmála deseti letech a přepracoval ji. Novela rozvíjející osud jedné z vedlejších postav Petrolejových lamp Antonína "Synáčka" Skály je baladická a zároveň epická. Sledujeme osud mladého Skály od narození až do smrti, jeho zrání z mladého hejska, přes podnikavého hospodáře k uzavřenému samotáři. Novelu prostupují typicky "havlíčkovské" motivy: hřbitovní romantika, předsmrtné stavy, omezenost maloměsta, zárodky šílenství i mysticismus.
.
Synáček je komponován hutně, avšak velké drama či zápletka v něm jaksi chybí. Novelou prochází neustále smrt, postavy v ní umírají stářím, ale také tragicky. Celé vyprávění je obestoupeno baladickou atmosférou tak typickou pro Havlíčka. Mně osobně se novela líbila, ale mistrovství Neviditelného nebo Petrolejových lamp nedosahuje...