Syndrom Loutky

07.05.2022

Vím, že se k této knize ještě vrátím.

Je zvláštní. Jiná. Děsivě smutná, bez východiska. Ale přeci to dobře skončí. Nebo ne?

08.01.2022

Zajímavá a čtivá kniha, která sice má svá postupná odhalení příběhu v pozadí, ale ten přichází jen mimochodem, bez napětí, není vrcholem vyprávění. Zajímavý je totiž samotný život Péti a Lízy, subtilní, psychicky nevyrovnané rusovlásky a jejího muže oddaného světu loutek.
Velmi se mi líbilo odhalování pro mě méně známého prostředí Ruska, zvlášť historie a atmosféra Lvova (teď už ukrajinského) byla vykreslena velmi přitažlivě. A pak sugestivní popis toho, jak určité téma či obor prorůstá životem člověka, který je v něm mistrem, jak díky tomuto sepjetí zakouší uznání i úspěch, ale stejně tak je příčinou mnohého jeho neštěstí. Petr v závěru vyslovuje touhu se od tohoto údělu osvobodit, jenže - kým by byl bez svého loutkářského mistrovství, bez své celoživotní vášně?
Jediné, co jsem v knize postrádala, byl Lízin pohled. Ačkoli se kolem ní skoro všechno točilo, ona sama stála pořád jakoby v pozadí. Byl to snad autorčin záměr, jímž naznačovala, že je Líza přiliš loutkou, než aby měla svůj vlastní hlas?

10.10.2021

Druhá kniha od autorky (Bílá holubice...) a stejná zkušenost - výborné popisy s tajemným pozadím komplikovaného příběhu, nad nímž se zvedá mlha jen místy, občas a neochotně, a tedy za dlouho.
Popisy míst jsou brilantní, jako byste tam byli - dnes i v minulosti (tady mne v případě Prahy trochu zaskočilo, proč by si někdo, kdo město zná a dojede z letiště autobusem na Dejvickou, bral tam taxíka, aby dojel do Valdštejnské, na metru Malostranská, tedy pohodlně dvě stanice metrem, no nic, proti gustu; a také, že se platilo eurem, i s účtenkou - že by turisti na Kampě měli takové "privilegium"?).
Zde ohromuje především starobylý Lvov či kupecká Samara, ostrov Sachalin, okrajově "maskulinní" Petrohrad a samozřejmě Izrael. Stejně detailní jsou popisy loutek a vhledy do tohoto umění všech stylů (a teprve teď jsem si všimla původního titulu, Petruška, jak víceznačně pasuje!). A zejména jsou obratné popisy osob a jejich psychického rozpoložení (včetně syndromů a chorob), prokládané vyprávěními jejich, o nich či o komkoli jiném. Jenže ve výsledku se toho na mě jako čtenáře neúprosně stále valí všeho moc, ani chvilka vydechnutí, spíš nutnost stále víc se koncentrovat kdy, kde, kdo, co a proč, a jak to celé souvisí v celé košaté rozehrané partii.
Autorka trochu moc tlačí na pilu: psaní jí jde od ruky, ale někdy je prostě méně více. Přes pečlivé a soustředěné (a na můj vkus dlouhé a pomalé) čtení se mi stejně nepodařilo poskládat všechny střípky informací, vyprávění, vzpomínek, dopisů a zápisků mnoha různých vypravěčů tak, abych měla jasno aspoň v zachycených rodinných vazbách a poměrech i dobách a místech, kdy se dotyční postupně nacházeli, setkávali, odcházeli a vraceli se, a umírali.
Atmosféra houstla každou stránkou, "antických" dramat jakoby přibývalo, mystika a pověry přispívaly ke vzniku ba bujení šílenství různých typů a rozměrů, až nakonec vlastně do menší či větší míry postihlo všechny hlavní aktéry. O vícero zdravotních tragédiích "syndromu šťastného dítěte" a s ním úzce souvisejících lidských neštěstích ani nemluvě.
Tohle není čtení ani náznakem oddychové, a už vůbec není vhodné pro citlivky, ostatně ani hloubavým neudělá zrovna moc dobře, a se stupňující se hrůzou směřující k otevřenému konci to rozhodně není ani pro někoho, kdo oblibuje uzavřené příběhy, nejlépe s happy-endem.
Bez úchvatných pasáží o loutkářství a navštívených místech by to byl pro mne nervydrásající až nechutně neúnosný psychothriller.

Pozn.: abych se oprostila od temné stránky extrémních vášní a psychického narušení, budu raději vzpomínat právě na loutky, loutkářské umění a profesi vůbec, které jsem za celý život nevěnovala pozornost, nikdy nevyhledávala a neocenila. Tady mi autorka předestřela úplně jiný pohled na vyjádření mnoha lidských hnutí právě prostřednictvím loutek, více či méně komplikovaných. A jaký um a umění je třeba u skutečně kvalitních loutkoherců, spíše loutkářů, tvořících jak loutky, tak jejich příběhy a vdechujících tomu neživému život.

28.07.2021

Zajímavá, netradiční a rozhodně výborná kniha. Chce to věnovat pozornost i malým detailům, aby vše hezky zapadlo. Českým čtenářům jistě udělá radost část děje odehrávající se v Praze. Vše začíná pozvolna, postupně se rozmotává, aby poslední třetina byla ta, kterou zhltnete jedním dechem.
Da se říct, že pravdu mají jak recenze s vysokým, tak nízkým hodnocením. Jsem si jistý, že záleží, v jakém rozpoložení čtenáře kniha zastihne.
Spousta informací o loutkách, které mě donutily nejednou odběhnout a načíst si o dané zmínce víc.
Jako poslední věc bych určitě všem doporučil četbu co nejméně kouskovat a pustit se do ní, až na ni budou mít opravdu čas.

23.12.2020

Někdy bych potřebovala na hodnocení dobré knihy aspoň deset hvězd, ale dnes poprvé mě napadá, že bych potřebovala i více palců než ten jeden jediný, kterým mohu ocenit skvělý komentář.
Jenže mám smůlu, takže můžu jen poděkovat za úžasnou ódu, kterou rozehrála ve svém komentáři orinka3. Přesně jak píše - nejen úchvatný historický Lvov (a bloudění Idy Kaminské v jeho ulicích), Sachalin s ozvěnami japonské i korejské kultury; Jeruzalém a celý Izrael, viděný úplně jinýma očima, ale taky Praha a její popisy, které doslova berou dech i tomu, kdo v jejích ulicích strávil mnohá léta.
Příběh se vrací daleko do minulosti, obsáhne část především středoevropské historie, ale nabídne čtenáři mnohem víc. Kdybyste doposud nikdy neslyšeli o holokaustu, tady na vás dopadne s obrovskou silou, a přesto jen tak mimochodem. Pokud jste se doposud nezajímali o loutkářství, po přečtení téhle knihy začnete tušit, o co jste přišli.
A tak bych mohla pokračovat, takže jen doporučím: přečtěte si tuto neuvěřitelnou knihu sami. Jen ještě malé upozornění: v citátu F. Bacona patří do té třetí kategorie, takže pomalu, odkrývat vrstvu za vrstvou, žvýkat a trávit!

"Na Karlově mostě už se čile ochodovalo, nabízelo, malovalo, obveselovalo, hrálo divadlo i muzicírovalo. Monumentální hřeben mostu, čítající šestnáct mohutných oblouků obložených tesanými kameny, seděl pevně ukotven v řece a cedil pozvolna plynoucí vodu zimní Vltavy. Široká zasněžená cesta byla podél kamenných zídek obsazena malíři na rozkládacích látkových stoličkách, muzikanty a loutkáři a také celou družinou hrnčířů a dřevořezbářů, kteří bloumali kolem svých stánků a stojanů a pokuřovali."

13.09.2020

Naivně od knihy očekávám, že by měla mít začátek, prostředek a konec a celé to ještě dává smysl. Tato kniha jde jiným směrem. Už před prostředkem jsem se dokonale ztratila v současných i minulých časech, městech, kde se děj právě odehrává a duševních rozpoloženích hrdinky. Nedočteno.

04.06.2020

Kdyby tato kniha byla symfonickou básní, tak věřím, že po doznění posledních tónů by v koncertní síni nastalo hrobové ticho. Posluchači by byli natolik omráčeni tím, co uslyšeli, že by se napřed museli probudit ze svého zážitku. A až pak by teprve nastal burácivý a nekončící potlesk vestoje. Román se nedá jednoduše popsat. Vlastně ani složitě. Já jsem ho dočítala s bušícím srdcem a dojem, který ve mně zanechal, se nedá ničím vyjádřit. Obrazy prostředí, kterými procházejí postavy z románu, se otevírají před očima, jako bychom je viděli promítané na plátně. Ať už je to Lvov, Praha, Sachalin, Jeruzalém. Nic tu není vymyšleného, všechno tu žije. Spalující láska dvou lidí, kteří jako by nebyli z tohoto světa. Oživlé loutky v mistrovských prstech Petra, trpící Líza a její dvojnice Ellis. Obětavá Basja, divoký Romka... i ti další, stejně důležití. Moc ráda bych sdílela svůj prožitek s někým, kdo by cítil jako já, jakou krásu to autorka vyslala do světa. A nejhlubší poklona překladatelce. Nádhera je slabé slovo.

Nedočetla. Asi pro mě "psychologické romány" úplně nejsou. Přišlo mi to zdlouhavé, docela nudné.

11.12.2019

Knihu jsem strašně dlouho odkládala a nakonec se fakt divila, proč jsem to udělala. Byla jsem nadšená, slova mi pod očima jen klouzala. Miluji zdánlivě poklidné vypravčské počiny se zneklidňujícími detaily. Při čtení jsem si musela vzpomenout na svou oblíbenou Alici Carterovou a její Magické hračkářství nebo Noci v cirkuse.

10.09.2019

Na můj vkus zbytečně zdlouhavé. A jelikož se jedná o psychologický román, vyžaduje čtení větší soustředění. Proto bych uvítala, kdyby měl příběh o to větší spád a dějovost.

06.04.2019

Psychologický román, celkově trochu náročnější četba, ale hodnotím velmi kladně hlavně pro určitou odlišnost proti anglo-americké literatuře, kterou hlavně čtu.