• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Dina Rubina

Syndrom Loutky

„Vím, že se k této knize ještě vrátím. Je zvláštní. Jiná. Děsivě smutná, bez východiska. Ale přeci to dobře skončí. Nebo ne?“
— pige

---

Syndrom Loutky

„Zajímavá a čtivá kniha, která sice má svá postupná odhalení příběhu v pozadí, ale ten přichází jen mimochodem, bez napětí, není vrcholem vyprávění. Zajímavý je totiž samotný život Péti a Lízy, subtilní, psychicky nevyrovnané rusovlásky a jejího muže oddaného světu loutek. Velmi se mi líbilo odhalování pro mě méně známého prostředí Ruska, zvlášť historie a atmosféra Lvova (teď už ukrajinského) byla vykreslena velmi přitažlivě. A pak sugestivní popis toho, jak určité téma či obor prorůstá životem člověka, který je v něm mistrem, jak díky tomuto sepjetí zakouší uznání i úspěch, ale stejně tak je příčinou mnohého jeho neštěstí. Petr v závěru vyslovuje touhu se od tohoto údělu osvobodit, jenže - kým by byl bez svého loutkářského mistrovství, bez své celoživotní vášně? Jediné, co jsem v knize postrádala, byl Lízin pohled. Ačkoli se kolem ní skoro všechno točilo, ona sama stála pořád jakoby v pozadí. Byl to snad autorčin záměr, jímž naznačovala, že je Líza přiliš loutkou, než aby měla svůj vlastní hlas?“... celý text
— strana1-100

---

Syndrom Loutky

„Druhá kniha od autorky (Bílá holubice...) a stejná zkušenost - výborné popisy s tajemným pozadím komplikovaného příběhu, nad nímž se zvedá mlha jen místy, občas a neochotně, a tedy za dlouho. Popisy míst jsou brilantní, jako byste tam byli - dnes i v minulosti (tady mne v případě Prahy trochu zaskočilo, proč by si někdo, kdo město zná a dojede z letiště autobusem na Dejvickou, bral tam taxíka, aby dojel do Valdštejnské, na metru Malostranská, tedy pohodlně dvě stanice metrem, no nic, proti gustu; a také, že se platilo eurem, i s účtenkou - že by turisti na Kampě měli takové "privilegium"?). Zde ohromuje především starobylý Lvov či kupecká Samara, ostrov Sachalin, okrajově "maskulinní" Petrohrad a samozřejmě Izrael. Stejně detailní jsou popisy loutek a vhledy do tohoto umění všech stylů (a teprve teď jsem si všimla původního titulu, Petruška, jak víceznačně pasuje!). A zejména jsou obratné popisy osob a jejich psychického rozpoložení (včetně syndromů a chorob), prokládané vyprávěními jejich, o nich či o komkoli jiném. Jenže ve výsledku se toho na mě jako čtenáře neúprosně stále valí všeho moc, ani chvilka vydechnutí, spíš nutnost stále víc se koncentrovat kdy, kde, kdo, co a proč, a jak to celé souvisí v celé košaté rozehrané partii. Autorka trochu moc tlačí na pilu: psaní jí jde od ruky, ale někdy je prostě méně více. Přes pečlivé a soustředěné (a na můj vkus dlouhé a pomalé) čtení se mi stejně nepodařilo poskládat všechny střípky informací, vyprávění, vzpomínek, dopisů a zápisků mnoha různých vypravěčů tak, abych měla jasno aspoň v zachycených rodinných vazbách a poměrech i dobách a místech, kdy se dotyční postupně nacházeli, setkávali, odcházeli a vraceli se, a umírali. Atmosféra houstla každou stránkou, "antických" dramat jakoby přibývalo, mystika a pověry přispívaly ke vzniku ba bujení šílenství různých typů a rozměrů, až nakonec vlastně do menší či větší míry postihlo všechny hlavní aktéry. O vícero zdravotních tragédiích "syndromu šťastného dítěte" a s ním úzce souvisejících lidských neštěstích ani nemluvě. Tohle není čtení ani náznakem oddychové, a už vůbec není vhodné pro citlivky, ostatně ani hloubavým neudělá zrovna moc dobře, a se stupňující se hrůzou směřující k otevřenému konci to rozhodně není ani pro někoho, kdo oblibuje uzavřené příběhy, nejlépe s happy-endem. Bez úchvatných pasáží o loutkářství a navštívených místech by to byl pro mne nervydrásající až nechutně neúnosný psychothriller. Pozn.: abych se oprostila od temné stránky extrémních vášní a psychického narušení, budu raději vzpomínat právě na loutky, loutkářské umění a profesi vůbec, které jsem za celý život nevěnovala pozornost, nikdy nevyhledávala a neocenila. Tady mi autorka předestřela úplně jiný pohled na vyjádření mnoha lidských hnutí právě prostřednictvím loutek, více či méně komplikovaných. A jaký um a umění je třeba u skutečně kvalitních loutkoherců, spíše loutkářů, tvořících jak loutky, tak jejich příběhy a vdechujících tomu neživému život.“... celý text
— soukroma

---

---

Syndrom Loutky

„Zajímavá, netradiční a rozhodně výborná kniha. Chce to věnovat pozornost i malým detailům, aby vše hezky zapadlo. Českým čtenářům jistě udělá radost část děje odehrávající se v Praze. Vše začíná pozvolna, postupně se rozmotává, aby poslední třetina byla ta, kterou zhltnete jedním dechem. Da se říct, že pravdu mají jak recenze s vysokým, tak nízkým hodnocením. Jsem si jistý, že záleží, v jakém rozpoložení čtenáře kniha zastihne. Spousta informací o loutkách, které mě donutily nejednou odběhnout a načíst si o dané zmínce víc. Jako poslední věc bych určitě všem doporučil četbu co nejméně kouskovat a pustit se do ní, až na ni budou mít opravdu čas.“... celý text
— Jaroushek

---

Syndrom Loutky

„Někdy bych potřebovala na hodnocení dobré knihy aspoň deset hvězd, ale dnes poprvé mě napadá, že bych potřebovala i více palců než ten jeden jediný, kterým mohu ocenit skvělý komentář. Jenže mám smůlu, takže můžu jen poděkovat za úžasnou ódu, kterou rozehrála ve svém komentáři orinka3. Přesně jak píše - nejen úchvatný historický Lvov (a bloudění Idy Kaminské v jeho ulicích), Sachalin s ozvěnami japonské i korejské kultury; Jeruzalém a celý Izrael, viděný úplně jinýma očima, ale taky Praha a její popisy, které doslova berou dech i tomu, kdo v jejích ulicích strávil mnohá léta. Příběh se vrací daleko do minulosti, obsáhne část především středoevropské historie, ale nabídne čtenáři mnohem víc. Kdybyste doposud nikdy neslyšeli o holokaustu, tady na vás dopadne s obrovskou silou, a přesto jen tak mimochodem. Pokud jste se doposud nezajímali o loutkářství, po přečtení téhle knihy začnete tušit, o co jste přišli. A tak bych mohla pokračovat, takže jen doporučím: přečtěte si tuto neuvěřitelnou knihu sami. Jen ještě malé upozornění: v citátu F. Bacona patří do té třetí kategorie, takže pomalu, odkrývat vrstvu za vrstvou, žvýkat a trávit! "Na Karlově mostě už se čile ochodovalo, nabízelo, malovalo, obveselovalo, hrálo divadlo i muzicírovalo. Monumentální hřeben mostu, čítající šestnáct mohutných oblouků obložených tesanými kameny, seděl pevně ukotven v řece a cedil pozvolna plynoucí vodu zimní Vltavy. Široká zasněžená cesta byla podél kamenných zídek obsazena malíři na rozkládacích látkových stoličkách, muzikanty a loutkáři a také celou družinou hrnčířů a dřevořezbářů, kteří bloumali kolem svých stánků a stojanů a pokuřovali."“... celý text
— broskev28