pige komentáře u knih
Kniha mě nikterak nezaujala.
Nakonec se příběhy pěkně prolnou a vše do sebe krásně západně, ale jinak je to hodně vykonstruovaný příběh.
Nejvíce mi vadily téměř identické popisy knihovnice, která věděla o všem, dokázala pochopit a definovat vnitřní touhy každého z popisovaných návštěvníků knihovny.
A jednotlive příběhy? Až moc náhod na jedno dílo...
Pobavila. To 100%.
Ilustrace jsou nevšední, originálně zpracované.
Jen nechápu nutnost takové dílo vydávat knižně. (Jedna skupina na fb a dílo je hotové...)
Nuda.
"Na každý pád..." snad na každé straně. Achich.
Nehledě na to, děj se neuvěřitelně vlekl. Nepochopila jsem smysl experimentu, jak to hrdince mohlo pomoct. Eh.
Ani střídání perspektiv nepřineslo nic zajímavého.
Začal mě bavit až konec.
Za mě velice podařený příběh.
Nebylo hned jasné, jak se děj bude vyvíjet, kdo s kým skončí.
Přitažené za vlasy byla akorát žádost o ruku, ale vlastně to k té postavě sedělo. Teatrální výstup.
Tentokrát slabý a povrchní příběh. Jediné, co mě nutilo číst dál, bylo tajemno kolem Lukovy minulosti.
Z počátku mi vadila Alexova postava, která už byla v pařížské cukrárně.
Nicméně tento díl je velmi povedený - postavy propracované, někam se posunou, vyjasní si priority i vlastní hodnoty.
Romantická dějová linie nebyla pouze o živočišné touze, ale o budování důvěry.
Tu budovaly postavy i v širším spolecenskem kruhu.
Líbila se mi "detektivní" zápletka.
Zajímavý obrat přinesla jedna ze závěrečných kapitol, která vysvětlila pozadí dějových zvratů.
Postavu Baruny jsem si okamžitě zamilovala. Byla mi blízká.
Babička Milada byla fajn. Pochopila jsem, o co jí šlo.
Dobře, někdo věří na nebe/peklo (toto zpracování bylo velice nápadité!), ale TV v nebi a všemožná/neomezená znamení pro její vnučku? To mi přišlo až moc...
Knížka jako taková mě nenadchla.
Název Gazely vymyšlený hodně na dřeň.
Spojení s aktéry dřívějšího díla je taky hodně na tlak.
Ale co oceňuji, že příběh ve mně dokázal probudit emoce.
Měla jsem sto chutí zatřást Tondou, aby přestal žárlit a bylo mi smutno z toho, co prožívá Kája
Chtěla jsem obejmout Šárku, tak mi jí bylo líto. On i ten Rosťa byl chudák úplně ztracený. Ve finále mi ho bylo taky líto.
Helenina linie příběhu byla dost mimo, ale i svou cílovku si najde.
Myšlenka a závěr knihy pěkný.
Hodně nepovedený díl.
Hned na začátku se vydá hlavní hrdinka do Paříže, aby pomohla s cukrářským kurzem. Jaké překvapení...
Postava Sebastiana se hodně nepovedla. Marcelova byla propracovanější, i když to nebyla postava hlavní.
Celkově mám z příběhu dojem, že se autorka nemohla rozhodnout, zda se věnovat rodinnému zázemí, kamarádství, lásce, hledání vlastního potenciálu, zákuskům či pařížským pamětihodnostem.
Od každého trochu, ale to je žalostně málo.
Krásná básnička s nádhernými ilustracemi.
Sama jsem se ale zalekla toho, jak to malé dítě vidí školku. Otázkou je, jestli je to vhodné dítěti číst, aby se nevyděsilo. Možná naopak v tom najde své vlastní pocity.
Nic moc extra rady pro rodiče.
Čekala jsem víc.
Příběh promyšlený do detailu.
Celou dobu mě příběh držel v napětí a přemýšlela jsem, jaká je nakonec pravda. Závěr byl pro mě dost velkým překvapením.
Ze začátku jsem si říkala, že je dost psycho, aby v domě žila osoba, o které by nikdo nevěděl. Postupné odkrývání detailů bylo zajímavé. A nakonec se ukáže, že skrýš v domě už majitelé kdysi využili...
Juno a odborník na vztahy? No, to ani omylem. Úžasná postav(ičk)a.
Velice milé překvapení. Ani jsem nečekala, že bych se mohla tak rychle začíst do knihy P. Hartla.
Četla jsem komentářích, že byla kniha zdlouhavá. S tím nesouhlasím.
Na Alešových vztazích bylo vidět, jaké opakuje vzorce, a neví, jak k kruhu ven. Zdálo se, že chce, ale byl moc pohodlný/starý na vystoupení z komfortní zóny. (To Lenka byla právě opakem.)
A jinými komentáři souhlasím - holky byly asi svým způsobem rozmazlené, ale mně nepřišlo na rozum, kde bere Aleš peníze jen tak letí do Japonska, hned jede na dovolenou k moři tam či onam
Takže jo, je fajn, že jako chlap zvládl "výchovu" dvojčat, ale zajímalo by mě, co by dělal, kdyby neměl po ruce tolika nápomocných žen. Což už je spíš pohádka...
Kniha mě bavila.
Ano, "živoucí" mumie je sice trochu moc, ale v příběhu krásně funguje - ukazuje odlišnosti, jinou kulturu, jiné chápání okolního světa apod. A jelikož byla v novém světě bezbranná, nemohla se bránit slovním ani fyzickým útokům. Nakonec se přeci jen ukázalo, že společenské postavení není to nejdůležitější.
Moc se mi líbí, že hlavní hrdinkou se stala dívka, ačkoli její kamarád v příběhu figuruje více, za En v mnohém zaostává.
Jenže zbytek příběhu je pro mě neuvěřitelný. (Jaká náhoda, že rodiče jsou zrovna pryč.)
En přišla s geniálním řešením. Najednou neměla strach, všimla si důležitých věcí...
Nevěřila jsem ani probouzejícím se citům, lásce k babičce.
I po přečtení ve mně příběh dlouho rezonoval.
Závěr tetralogie mě překvapil - jak veškerá proroctví byla promyšlená, že mnoho věcí není takové, jak se na první pohled zdá, že ani postavy nejsou jednoduché a jejich konání má svůj význam.
Závěrečný díl ve mně rozdmýchal emoce. Posledních 60 stran jsem četla se slzami v očích.
Ačkoli jsem k tomuto příběhu přišla zcela náhodou, jsem moc ráda, že jsem se dostala k novému žánru.
Díl, ve kterém začaly zapadat jednotlivé dílky do sebe.
Ano, děj je místy hodně popisný, v tomto díle mě dost iritovaly zbytečné a krvavé boje, nicméně půdu pro další, závěrečný díl si autorka připravila skvěle.
Tento díl patřil Heleně, ne Krkavci, a Temnonošovi.
Ustoupila milostná dějová linie, hodně se bojovalo, přesto si hlavní postavy zachovaly lidskost.
(Nějak těžko se mi píše hodnocení, když předpokládám, že se všechno ukáže v závěrečném dílu aneb O co té Kertis jde a kdo to vůbec je?!)
Nepropadám obecnému velkému nadšení.
Asi toho na mě bylo moc - líčení přírody, strastiplná a nenaplněná láska, vhled do fungování společnosti, odborné zkoumání přírody, detektivka i krimi.
Určitě si mě ale autorka získala zápletkou ohledně vraždy. Myslela jsem si, že vrah je někdo jiný, takže mě překvapilo, jak to nakonec celé bylo.
Ačkoli nejsem fanoušek (krátkých) povídek, četla jsem antologii zejména kvůli "zvučným" jménům.
Mornštajnová, Tučková, Soukupová a Dvořáková nezklamaly.
Jejich povídky krásně vykreslovaly dobu, byly poutavé a čtivé.
Za mě BYT je nejlepší. "Krásná" deprese tehdejší doby.
Mile mě překvapila Klevisová.
A zbytek patří do slabšího soudku.
Dvacet devět zlodějů a Kulka pro kluka sice vykreslují realitu té doby, ale dosti na sílu. Věřím, že kdyby autoři nepsali jen povídku, příběh by si čtenáře získal více.
Plamen. No... Příběh OK, klasika té doby.
Hypotézu lásky jsem doslova hltala.
Hlava plná lásky... Dost to pokulhávala. Začátek příběhu zcela očividný, v polovině to nabralo trochu tempo a spád.
Zvláštní odbočky k Marie Curie.
A čeho je moc...