pige komentáře u knih
Zajímavě podané příběhy předních literátů 19. století. Určitě by si mnozí zasloužili více prostoru, nicméně jako vhled do jejich neobyčejně obyčejného života je tato kniha fajn.
Snad si kniha najde místo v knihovně zvídavých studentů středních škol.
Hodně nepříjemné na čtení je font, kterým jsou zapsány úryvky korespondence autorů.
Očekávala jsem od knihy mnohem víc. Předně více ukázek autentických rozhovorů a situací.
Některé informace/rady se opakovaly, trochu deja vú během čtení.
Překladatelka knihu v doslovu hodně chválila. No já bych rozhodně nepochválila její překlad. (Hodně otrocký a neosobní.) A tady chyby, kterých se dopustila. (Eh, jak může být na jedné straně ve třech odstavcích použito jedno jméno v jiné podobě - počeštěné nebo originální?! Na samém konci mě "pobavila" školácká chyba: "Tolik my schází, že nejsem jen s tebou.")
Nejlaskavější a nejupřímnější knížka, kterou jsem četla.
Mnohdy jsem měla slzy na krajíčku, bylo neuvěřitelně krásné, jak se Bronnie ke starým lidem chovala. Na druhou stranu mě udivuje, jak na umírající lidi působila.
Klobouk dolů za to, co všechno zvládla.
I když se jedná o vývojové milníky, které jedna z autorek publikovala i na svém ig, je tato kniha ohromným přínosem - troufám si říci - pro každou matku.
Kniha pojednává o vývojových fázích, kterých by mělo dítě dosahovat.
Opravdu "s láskou a respektem", protože nezdvihá varovné ukazováky, ale snaží se ukázat, jak lze daný problém/odchylku řešit.
Zajímavou části jsou kapitoly pojednávající o věcech, které jsou pro vývoj dítěte dobré, a těch, které jsou naopak špatné a mohou miminku i ubližovat.
Jedna z Kapitol je věnována výběru bot.
Tu oceňuji především, protože informace v ní obsažené se jen tak od doktorů matka nedozví.
Samozřejmostí jsou i fotografie, které doprovází text a ukazují správný, někdy i chybný vývoj.
Knihu jsem četla na doporučení - možná proto byla má očekávání veliká.
Kniha obsahuje určitě adekvátní řady, snaží se zbořit počáteční strach člověka, který chce vydělávat peníze, avšak vše funguje na americkém trhu a s americkými zákony. Proto tím kniha ztrácí na hodnotě pro českého čtenáře. Také se autor věnuje obchodu s nemovitostmi. Tento jediný směr je v knize hodně propagován. Neudává příklady z jiného odvětví.
Četla jsem verzi po 20 letech.
Text byl doplněn krátkými srovnávacími či doplňujícími texty reagující na změnu/stálost po 20 letech.
První tři kapitoly zprostředkovávají myšlenky bohatého táty.
Vadilo mi rovněž shrnutí na konci každé kapitoly, které znovu převyprávělo vše, co jsem se v předchozí kapitole dočetla.
Pro mě naprosto zbytečná část knihy - buď si přečtu kapitolu celou, nebo toužím po výtahu, který mi může zprostředkovat i někdo druhý. Možná to byla snaha o "pracovní sešit", ale to se minulo účinkem.
Pořád jsem čekala, kdy se konečně příběh rozjede, kdy s začne něco dít. A... Dočkala jsem se! Zhruba posledních 5 kapitol bylo záživných, ale jinak...
Realitní makléřka a její problémy v osobním životě.
Některé pasáže ve vyprávění se i opakovaly. Jako kdyby se autorka nemohla rozhodnout, co bude s příběhem dál. Zbytečně mnoho postav. Ty děj vůbec nijak neovlivnily, byly jen výplní. Škoda. Autorka zůstala jen na povrchu.
V "doslovu" se autorka vyjadřuje k důvodu, proč Ukradené modlitby sepsala.
Bohužel jen stěží dokážu ocenit její snahu, kdy se bavila s ženami, které to, co popisuje v knížce, opravdu zažily.
Ať je téma jakkoli hrozivé, autorce v knížce nevěřím ani jednu větu.
Chybí tomu jiskra, která by se čtenáři dostala pod kůži.
Nejlepší částí knihy jsou poslední tři kapitoly.
Další kniha série, která mě úplně pohltila. Styl psaní je opravdu chytlavý, takže příběh plyne hodně rychle a je těžké se čtením přestat.
Líbí se mi mí nenápadné vsuvky, které jsou ve finále velice důležité pro poskládání celého příběhu.
(Ovšem... už u třetího/čtvrtého dílu to jako čtenář očekáváte a víte, že to bude zásadní.)
Výjimečně se mi líbí zakončení příběhu - ten otevřený konec, který jasně ukazuje na další díl, ale příběh přinesl tolika otazníků, že je vcelku těžké odhadnout, jak se příběh bude vyvíjet dál. Přeci jen jsou tu dvě nové důležité postavy...
Zklamání.
Buď jsem od knihy očekávala příliš, nebo je její přínos opravdu nulový.
Podtitul Jak zkrotit emoce a porozumět dětem vzbuzuje velká očekávání.
Co ale říkají autorky?
Na zvládnutí emocí stačí
1. čekat 90 vteřin, až silná emoce odejde,
2. dýchat,
3. vyhledat odbornou pomoc.
Oprostím-li se od obsahu, vadila mi i forma, jakou byla kniha napsaná.
Neustále se opakují fráze typu "jak bylo napsáno..." nebo "Jak již bylo zmíněno...", což ve mně vyvolává pocit, že autorky potřebovaly pouze zvýšit počet slov.
Kniha, ke které se budu pravidelně vracet. Je mi totiž jasné, že mi při prvním čtení mnoho uniklo.
Děkuji za tuto knihu.
(Víc k ní říci nejde.)
Vím, že se k této knize ještě vrátím.
Je zvláštní. Jiná. Děsivě smutná, bez východiska. Ale přeci to dobře skončí. Nebo ne?
Marně přemýšlím, pro jakého čtenáře je tato knížka určená - příběh prvorodičky, která se musí vypořádat se vším, co těhotenství obnáší, je doprovázen lékařskými termíny a vysvětlením pro laiky.
Pokud by ho četla dívka, která plánuje miminko, jistojistě se vyděsí.
Pro těhotnou tuto "příručku" překonala aplikace. Nadto stejně jako hlavní hrdinka by měla i formace z poradny/internetu.
Pro studenty gynekologie a porodnictví nedostačující...
A další, a další.
Milánkové, chvílemi byl vyprávěný příběh poutavý, především se mi líbily pasáže o tatínkovi, ale většinou se jednalo o prostý popis života jedné uprchlice.
Nejprve bída, pak zlaté pozlátko.
Šereda a krasavec.
Chytrá vs. nevzdělanec.
Nic překvapivého. Nic okouzlujícího.
Osobně mi vadí skoky do budoucnosti/současnosti, které narušují tok vyprávění a prozrazují, co se bude dít na dalších stránkách.
Při čtení až mrazí, když si člověk představí, jak by mohla mohla vypadat naše každodenní realita.
Věřím, že si kniha najde i mnohé mladé čtenáře, kteří listopadovou dobu znají jen z učebnic a díky této knize si určitě uvědomí, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí a musí se o ně pečovat, někdy pro ně i bojovat.
Očekávala jsem mnohem více nápadů, jak montessori cestu zařadit do života/výchovy. Pár nápadů tam čtenář sice objeví, ale vlastně jde jen o to, jak uspořádat prostředí. (A co dělat, když takové možnosti člověk nemá?)
Knížečka je spíše teoretickým vhledem na odlišný přístup k dítěti.
Jelikož metodu Montessori znám, moc noveho jsem se nedozvěděla.
Náhled do českého školství, které se potýká s mnohými kázeňskými problémy.
Určitě by kniha/příručka mohla být návodem k tomu, jak náročné situace ve třídě zvládnout, ale každá rada či doporučení tkví v tom, že učitel musí mít ve třídě autoritu. A samozřejmě velkým problémem jsou i rodiče, kteří nespolupracují.
Šokuje mě, že se situace ve školách za 20 let od vydání knihy nezměnila. I když autor popisuje možnosti, jak mnohé věci změnit, naráží na řadu překážek ve školním řádu či dalších předpisů.
Celkově ve mně kniha vyvolala beznaděj, nicméně bylo zajímavé zjistit, že na ZŠ se s šikanou setká 41 % žáků. Když připočteme i kyberšikanu, nesmíme se divit, jak se některé děti chovají.
Ve finále to byla milá knížka. Beznaděj vystřídal happyend. Proč ne.
Jen jsem od nápaditého prostředí a jedinečných postav čekala mnohem více. Tolika směry by se to mohlo rozehrát...
Základní příručka pro každého "bezvěrce".
Velice čtivou a poutavou formou dokáže autor seznámit čtenáře jakékoli věkové kategorie seznámit s Bohem a vírou jako takovou. Nakonec člověk přeci jen zjistí, že je věřící, i když si to nikdy nepřipouštěl.
Text je doprovázen mnohými ilustracemi, které pobaví stejně jako vtip či vtipné příměří v textu.
Skvělý příběh. Napětí od samého začátku. Takové to, když postavy i čtenář tuší, že to dopadne špatně. Hodně špatně.
Skvělé vyústění zápletky. Pro mě hodně překvapivý padouch.
(A ještě lepší je, že autor nenaznačuje, jak bude pokračovat příběh kolem komisaře Joony a lidí v jeho okolí.)