pige komentáře u knih
Zklamání. Detektivka se autorce vůbec nepovedla. Žádné hledání stop, žádné indicie.
Ano, stane se tady vražda. Ihned je označen pachatel. Po zbytek příběhu se z toho snaží udělat záhadu a z obviněné chudinku. Samozřejmě že vraždil někdo jiný. Happyend. Všichni se udobřili bylo jim dobře.
Druhý příběh, o dívce, která přežila, byl zmatený a úplně zbytečný. Jen to prodlužovalo hlavní dějovou linii.
V první části jsem si pořád říkala, proč má hlavní hrdinka jizvu v obličeji.
Druhá část, stěžejní, mě bohužel neoslovila (a že jsem chytlavých knížek s touto tematikou přečetla...). Nedokázala mě pohltit.
Třetí část mé ukolébala, že se dá věřit v happy end, ale pravda je jiná.
Na knížce se mi nejvíce líbilo to, co je skryté - vzájemné vztahy, sebeláska, jak se vyrovnat s osudem ad.
Přečteno jedním, zatajeným dechem.
Z toho příběhu až mrazí. Snadno se dostává pod kůži.
Nečekala jsem, že Les v domě/Lež v domě přinese tak temné a těžké téma.
Mnohdy jen rozvedené afirmace. Někdy méně (slov) je více.
Místy vtipná, občas přitažená za vlasy. Ale pobavila, takže naplnila mé očekávání.
Asi kvůli hodnocení (83 %) jsem měla přehnaná očekávání. Mě knížka značně zklamala.
Jen asi nejsem schopna přijmout americký styl. Knížka se snaží být praktická, ale nejde k podstatě věci. Cením tři čtyři konkrétní příklady, jak situaci řešit/co (ne)dělat. Toť vše.
Jinak byl obsah hodně zdlouhavý, často se věty/fráze opakovaly. Opravdu jsem se musela nutit, abych ji celou dočetla.
Ve své podstatě stačí přečíst obálku a zapamatovat si autorčiny tři pilíře.
Kniha nepřináší nic nového. Hodně povšechní.
Knihu jsem si vybrala podle názvu a čekala jsem oddechový román s typickou zápletkou milostného trojúhelníku. Velký omyl.
Ponurý román o životních snech a nenaplněné touze. O snaze nedělat, co se od daného jedince očekává, přesto nakonec naplnit předepsané vzorce společností.
Zvláštní prolínání vyprávění s retrospektivou, která dokresluje dávno zmiňované okolností či části příběhu. Nakonec do sebe vše zapadá.
Až mrazí z toho, jak jedna hlavní postava je stavěná na piedestal, přestože nic nedokázala, kdežto druhá, úspěšnější, je přehlížena. Takže neznáme ani její křestní jméno.
Neurazí, nepřekvapí.
Úsměvný román na dlouhé zimní večery. Prostě oddechovka.
Závěr trilogie se vyrovnal prvnímu dílu. Po druhém dílu (Život po tobě) předčila tato kniha má očekávání.
I když je příběh prvoplánový a je jasné, že nemůže být vše jen zalité sluncem, autorka si mě především získala strohým, přesto silným líčením pocitů a jejich prožívání. Čím méně slov, tím více naléhavosti.
Některá klišé byla očividná, ale co už. Věděla jsem, co autorka předvedla v předchozích dílech.
V podstatě žádný příběh, jen samé kličky a rádoby dějové zvraty.
Celou dobu jsem ke knížce přistupovala velice skepticky - prvoplánový příběh, jasná zápletka i její vyústění.
Myslela jsem si, že mě knížka nemůže ničím překvapit, ale nakonec jsem poslední kapitolu četla se slzami v očích.
Sympaticky protivná a odměřená hlavní postava si mě prostě a jednoduše získala. Ne proto, že bych ji litovala, ale díky tomu, že mi rozšířila obzory a pochopila jsem mnohé netušené.
Zvláštní způsob vypravování, odosobněný vypravěč byl příjemným ozvláštněním.
Vyústění příběhu nebylo žádným překvapením, ale oceňuji vykreslení ponuré nálady, prostředí a zmatku, který se odehrával některým postavám v hlavě.
Po "Marťanovi" je tato kniha velkým zklamáním, některé myšlenky zopakoval.
Ačkoli mě Lars nikdy nezklamal, tento díl byl zatím nejméně povedený. Dost brzy mi bylo jasné, jak to všechno pravděpodobně bude. Plno postav, které nakonec nebyly ani důležité.
Prvoplánový příběh. Žádná zápletka, žádný nečekaný zvrat.
Kniha je určitě přínosná svým tématem. Plno lidí se o dospívání bojí mluvit.
Tato kniha na mě působí trochu chaoticky.
Z počátku má tendence vzdělávat k hormonech v těle, poté nabádá k tomu, aby si dospívající vážil svého těla a nenechal se zneužívat, nakonec se krátce věnuje pohlavním styku.