pige komentáře u knih
Prvoplánový a zcela předvídatelný příběh od samého začátku.
Ale proč ne.
Krásně vykreslená mentalita a vnímání reality Japonci.
Knížka mě krásně do Japonska přenesla.
Vyzdvihuji především cit pro vykreslení atmosféry.
Jen mi přišlo, že poslední část knihy (s časovým odstupem) je psaná hodně rychle, aby byla kniha ukončena.
Závěr celý příběh pokazil.
Marně jsem hledala myšlenku nebo hlubší smysl celého příběhu.
Nenašla jsem.
Bavil mě způsob vyprávění.
Nutil mě být stále ve střehu.
Bylo zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavní postavy, i když byla trochu mimo.
TOP!
Celou dobu jsem s napětím očekávala, jak celý příběh skončí.
A nejvíc se mi líbila myšlenka, že to největší zlo přichází od toho, od koho to vůbec, ale vůbec nečekáme (stařenka v květinářství, farář, "policista"...). Proto nejsme ve střehu.
Happyend je příjemným uvolněním na konci tak beznadějného a ponurého příběhu.
Jenže může to opravdu být happyend nebo je to jen zdání?
Stárnoucí muž se opět zamiluje, ačkoli si myslel, že jeho srdci navždy patří zesnulá manželka.
Ona je mladší. Zadaná.
On se bojí, že pro ni nebude dost dobrý a že nezabere modrá pilulka. Eh, jen tak mimochodem dojde k vraždě (jakože cože?!) a ti dva spolu pravděpodobně nakonec zplodí dítě, ačkoli mu je téměř 60 let.
Jestli se autor snažil navodit milostnou atmosféru tím, tak se mu to doopravdy nepovedlo.
Letmý dotek a dlouhé upřené pohledy. Toť vše.
Nikde žádné city, touha, náklonnost.
Knížka mě bavila.
Hodně těžké téma, které nenechá člověka chladným.
Krátké kapitoly, které měly spád. Málo popisu, dej rychle ubíhal a mnohdy došlo k pořádnému zvratu. Bez vytáček, bez podprahového upozorňování na to, že přijde něco nečekaného apod.
Příběh obou žen si mě získal.
Chápu obě. S oběma soucítím. Ani jednu nelze odsoudit.
Obě měly neuvěřitelnou vytrvalost a šly si za svým. Přes mrtvoly. Obrazně i doslova.
Milá novela, která jasně ukazuje, že vše může mít dobrý konec a každý může ve světě najít své místo.
Prvotně mně vadí pojmenování knížky.
Celou dobu jsem čekala, kdy konečně udeří tsunami, stane se nějaký zvrat, všechno se pokazí.
Achjo.
Taková škoda!!!
Krásný příběh o tom, jak mnohdy žijeme povrchní životy, spokojeně si rochníme v povrchním blahobytu, přestože pravé hodnoty jsou někde naprosto jinde.
Baví mě, jak si autorka hraje s postavami. Každá má nějaké to svoje tajemství.
A nejvíce jich měla prudérní matka dvou dívek. Jenže... Pravda byla úplně někde jinde.
Nakonec ten, kdo byl celou dobu přehlížený, "odchází" středem.
Od příběhu jsem neočekávala nic extra.
Prostě oddechovka.
Přesto ve mně osudy hlavní hrdinů stále rezonují.
Krásná letní oddychovka.
Líbí se mi tajemství, které každá postava skrývá.
Nejvíc mě oslovil Annin a Adamův příběh.
Postava Igora mi byla krajně nesympatická. Možná to tak bylo zamýšleno, ale závěrečný ublížený pohled jeho matky, která si dává za vinu, že mnohé zkazila, vykreslil Igora ještě záporněji.
Dějově předvídatelné, ale příběh rychle plynul, byl čtivý.
Předně věřím, že nikomu z nás nepřísluší hodnotit.
Jelikož autorku, ani členy její rodiny neznám, příběh ke mně nijak víc nepromlouval.
Fandila jsem jim, fandím dál. Věřím, že je to opravdu náročné, přesto že je to krásné. Jinak, než by se dalo čekat.
Vyprávění na mě působí dost stroze. Bez detailů, bez bližších popisů. Opravdu je těžké si představit muka, jaká mohla matka opichovaného dítěte prožívat, nebo jak jí muselo být, když byla uvězněná v koupelně. Špetka této kouzelné přísady tomu prostě chybí.
Fotografie ukryté pod QR kódy jsou příjemným zpestřením knihy.
(SPOILER) Příběh ve mně stále rezonuje.
Krásně vykreslené problémy, které žena má.
Zajímavé na tom je fakt, že je prožívají Japonky - nám na hony vzdálená mentalita lidí.
I proto se mi líbil důvod, proč Midoriko nemluvila se svou matkou. Láska, která se jevila jako nenávist. Ach.
Trochu nereálně na mě působil Nacučin příběh. Ale i tak jsem za šťastné náhody/konce/emoce ráda. I takové k životu patří.
"Láska nedělá věci hezké - není žádný med. Zlomí ti srdce. Ve všem dělá zmatek. Nejsme tady, abychom byli dokonalí. Dokonalé jsou sněhové vločky. Dokonalé jsou hvězdy. My ne."
Příliš klišé najednou.
Ale jo, hlavním hrdinům jsem fandila.
Jinak ve mě knížka nezanechala žádný hlubší dojem. Další love story.
Silný příběh, ale stále nevím, co si o knížce mám myslet. Hodně ve mně rezonuje.
Celé je to zvláštní.
Šikana.
Chápu.
Zvolila si ji daná postava dobrovolně, lze ji ovládnout?
Zajímavá je myšlenka, že oběť je obětí proto, že se nedokázala vzepřít.
(Osobně ale nevěřím, že by se tím něco změnilo.)
Zvláštní je konec.
Nakonec se poddá proudu a nebude chtít vybočovat, čímž jde proti všemu, co říkala K nebo M, i když byly jejich pohledy/názory protichůdné.
Nejvíc se asi nedokážu sžít s tím, že hlavním postavám je 14 let. Někdy se chovají jako pětiletí, jindy jako dospělí na prahu třicítky.
Velmi se mi líbí způsob, jakým autorka podává tak závažné téma.
Čtenářsky mi vadila neucelenost vyprávění, časté odbočky a přeskakování v časové linii.
Nicméně o tom to je. Životní příběh, který se opravdu stal. Nelze jej naplánovat předem.
Krásný a dojemný příběh.
Pořád jsem hlavní hrdince přála, aby se jí stalo něco dobrého. Komu jinému, když ne jí...
S pochopením a velice jednoduše popsaná jedinečnost chlapců ve světě, který opomíjí jejich odlišnost kvůli rovnoprávnosti pohlaví.
Kapitoly Revoluce ve školství a Šikana jsou trochu "mimo", jelikož tuto problematiku nelze tak jednoduše ovlivnit. V těchto kapitolách hodně vyvstává do popředí odlišnost prostředí (Austrálie vs. Evropa).
Prvních cca 120 stran bylo vcelku utrpení. Říkala jsem si, proč jsou z té knihy všichni tam unesení?!
Pak jsem pochopila.
Baví mě způsob vyprávění - během jednoho dne se odkrývá tolik příběhů, tolik citů (láska, nenávist, zoufalství, provinění ad.). Velké množství postav se prolínalo, ale nepůsobilo chaoticky. O každé z postav se dozvídáme hodně. Každá ožívá a je nedílnou součástí celku. Z počátku nevinná dějová odbočka se stává nosným pilířem celého příběhu.
Ano, příběh je prvoplánový. Nepřekvapí, ale jako oddechové čtení je fajn. Prostředí mě nezaujalo - ačkoli popis obsahuje plno podrobností, skrze ne na mě autenticky nedolehlo.
Deprese, zoufalství, bezvýchodnost.
Krásná myšlenka, ale zpracování mi nesedlo ani trochu.
Ach, taková bezmoc!
Hodně silný příběh. Už od první stránky mě rozčilovala všudypřítomná nespravedlnost Baruna vs. Katuška.
Z této knížky mám takový pocit, že v okamžiku, kdy by se mohlo něco stát/dojít na lámání chleba, jako kdyby se autorka zalekla a rychle vycouvala. Škoda.