pige komentáře u knih
Příručka nepřináší nic nového. Je spíše přehledným souhrnem.
Je v ní i prostor pro praktickou přípravu, ale už je potřeba mít konkrétní cíl.
Oceňuji především bohatý seznam použité literatury a literatury, ve které lze případně dohledat podrobnější informace.
Dost náročné čtení, pokud člověk nemá přehled o tom, co se děje/dělo v politice.
Ať příznivce, nebo odpůrce Babiše, měl by si tuto knihu přečíst každý, kdo chce být alespoň trochu v obraze. Z médií se totiž, hlavně poté, co je Babiš koupil, mnoho nedozvíme.
Nedokážu pochopit, jak je možné, že Babišovi se podařilo takových věcí a nikdo z vyšších instancí nepředvídal možné komplikace.
Koho to v té vládě máme?!
Úžasný doslov.
A bohužel je smutné, že většina lidí bere demokracii jako samozřejmost. Ona nám mezitím utíká mílovými kroky...
Pořád se nepřestávám ptát, co je realita, jak tomu ve skutečnosti bylo, zda vůbec nějaká realita má existovat.
Vykreslení dětských démonů je naprosto úchvatné. Z velké části umocněné nádhernými, i když ponurými ilustracemi.
Obdivuji barvité vylíčení krutého každodenního života týrané dívky/ženy. Nejen fyzického, ale zejména toho psychického, které je nemožné dokázat.
Žádný patos. Jen realita všedního dne.
Knížka mě dokázala chytnout. Strachovala jsem se o hlavní hrdinku a fandila jsem jí. Postavit se zlu je velice obtížné.
Chápu, že nahrávky byly velice důležité, ale občas byly zmatečné. Stejně jako velké množství postav, které český čtenář nezná.
Ačkoli jsem si říkala, že je hlavní hrdinka velice naivní a přecitlivělá, nicméně příběh si mě získal a pohltil.
Oceňuji, že hrdinka si uvědomovala ohromné riziko, které s vlastní dcerou podstoupila. Nikdy neztratila lidskost.
Líbí se mi myšlenka, jak je všechno v ruchu města malicherné, jelikož nedokážeme v tom mumraji docenit základní a nepostradatelné věci.
Přístupy k životu popisované v knize mohou být zvláštní, ale sám příběh ukáže, že mají smysl a že i nejzatvrzelejší odpůrce si získá.
Ta knížka se musí prožít jako mnohé, co nám vstoupí do života.
Vadí i zakončení celého příběhu. Až moc nereálné, možná spíše idealistické.
Dočteno, ale musela jsem se přemáhat.
Hodně popisné, kapitoly na sebe moc nenavazovaly, místy na mě příběh působil šroubovaně - napsáno jen proto, aby něco napsala.
Ale čtení je milou výpovědí o tehdejším životě.
Nejlepší byla poslední část o dospívajících dcerách.
A Donovo zhodnocení "No dneska nevypadáš tak unaveně jako včera." je jasným důkazem, že život přináší radosti i starosti.
Oba hlavní protagonisté mají společného více, než se na první pohled může zdát, přesto jsem se musela hodně přemlouvat, abych knížku vůbec dočetla.
Víc bych ocenila samotný příběh profesora Lamberta, který byl krutý - možná ne tak krutý, jako jeho okolí k němu samému. Jako postava je velice zajímavý.
Je dobře, že se přepočítal v genetickém kódu, naštěstí má nad vším ještě kontrolu stvořitel.
Naopak cudný Mendel.
Možná to jen nedokáži docenit, ale čekala bych více detailů nebo naopak jen milostnou linii.
Zklamání.
Dočetla jsem jen sílou vůle, protože prý závěr byl strhující. No... Neřekla bych.
(Neustálá upozornění, že to nejhorší teprve přijde, že způsobí něco hrozného apod. naopak napětí ubírala.)
Vadilo mně autorovo zpracování.
Zčásti beletrie, zčásti faktografie.
Ani autor se nerozhodl, jestli příběhu uvěří a bude ho věrohodně předávat dál, nebo bude skeptický zaznamenávač vyprávění zfetovaného mladíka. Proto na mě nedýchal žádná autenticita. Škoda.
Strhující děj.
Nemohla jsem knížku odložit, potřebovala jsem vědět, jak to celé dopadne. A...
Střídání obou pohledů hlavních "rivalek" nenarušovalo tok děje, vše plynulo a nic se časově nepřekrývalo.
Rodičovství není to, co je vidět zvenčí. Mnohdy se zdá na první pohled dokonalé, ale všichni se trápí. Trápí se maličkostmi. Malichernými. Pro nás. Pro ně jsou zásadní.
Ačkoli je dej velice ponurý, pobavila mě část, kde se dívenka snaží napodobit zvláštní zvuky vycházející z ložnice rodičů. I když vše že svého pohledu popisuje naivně, je si moc dobře vědoma pravého významu.
Přečtená jedním dechem.
Příběh je předáván velice násilně.
Jeden by ani nevěřil, že se to skutečně stalo. Nad někým opravdu bdí anděl strážný dnem i nocí.
I když děsy a hrůzu překrývá milostný příběh, stále se jedná o příběh jednoho a téhož člověk.
Životní vůle je veliká.
I nám by celý příběh (knižní i životní) mohl předat lecjaké poučení do životů dnešních.
Už teď vím, že se ke knížce vrátím, protože takový závěr jsem ani trochu nečekala. A můj pohled na hlavního hrdinu se otočil o 180 stupňů.
Kniha vážně stojí za přečtení, i když je děsivá, přesto je v ní tolik zajímavých životních myšlenek, které rovněž člověk nedají spát.
Autor umí šokovat. A rozhodně nenechává čtenáře klidným.
Zeď má krásnou pointu, hořký smích.
To stejné Intimita.
Bavilo mě i Mládí šéfa, kdy zoufalý hlavní hrdina zmate nejen sebe, ale i čtenáře.
První díl je zřejmé nepřekonatelný, příběh začíná hodně uvadat.
Škoda jen, že autor nedokáže pracovat s knižními postavami, které stagnují. Ačkoli se konečně objeví nová postava, nijak nezahýbe životem na Kostce. A ony stále stejné reakce již dobře známých postav začínají být otřepané a už tolika nepobaví. Kromě pana Spocka, dokonce v závěru překvapil i Josef.
Opravdu nešťastná zápletka, která se snažila být vtipná, ale nevyšlo to.
Chtě nechtě mě knížka v určitých pasážích rozesmála.
Bohužel v kontrastu s humornými pasážemi byly některé části textu prázdné.
Určitě skvělá oddechová knížka, která pobaví. A mnohé "aristokratické" problémy má každý z nás.
Nedokázala jsem přečíst. "Humor" a "vtip" mě míjel, spíš mi to přišlo dosti trapné. Ale jak vidno, své čtenáře si to našlo.