pige komentáře u knih
Klasické pohádky trochu jinak. Milé čtení, určitě bude srozumitelné i pro dětského čtenáře a jistě čtenáře i pobaví.
Co se mi velice líbí, jsou místa křížem krážem po republice, o kterých Werich píše - Šumava, Bučovice, Dejvice ad.
Jednoduchý příběh nešťastně zamilovaných.
V dnešní době hůře přístupný - řada přechodníků a lyrických pasáží.
Milé a čtivé.
Psáno s takovou lehkostí, že na nás dnes už moc nedolehne tíživost té doby...
Je dobře, že se zvěrstva zaznamenávají objektivně. Fandím všem, kteří se proti zlu dokáží postavit.
Pro toho, kdo nezná čínskou problematiku, je těžké do knihy proniknout.
Láska má mnoho podob.
K lásce/pro lásku člověk dospěje.
Spíše než emoce ve mně příběh vyvolal smutek.
Na stylu psaní mi hodně vadily odbočky na současnost/budoucnost, které toho prozrazovaly až příliš a chyběl wow efekt.
Je dobré vědět, že taková publikace existuje.
Věřím, že jednou mi autorovy řady přijdou vhod.
Velké zklamání.
Všude se člověk dočte, že se jedná o knihu vyprávějící o holkaustu. Nebýt dvou kapitol, nebyla by v knize o holokaustu ani zmínka.
Spíš je to kniha o nadrženém mladíkovi, který má svůj vytoužený objekt touhy, ale nedojde k naplnění jeho sexuálních tužeb. Nakonec tedy kopuluje, moc brzy, a když dojde k pohlavnímu styku, "milenka" se zabije.
Jediné, co bych ocenila, je mrazivá skutečnost, když Evropa řešila židovskou otázku, Amerika měla/má své vlastní rasové problémy. A ten paradox, kdy dívka profesora, který přišel z konečným řešením, si po Osvětimi najde žida a jen s ním dokáže být šťastná, i když ji týrá (psychicky i fyzicky).
Kdyby nic, knížka vyvolá spoustu otázek k diskuzi.
Neuvěřitelně citlivě napsaná knížka.
Každý člověk je jiný. Jiný je i doba, ve které žije. Někdo bojuje, někdo vzdoruje, někdo zůstává netečný.
Díky autorce ožívá minulost a je jedině dobře, že není opomíjena.
Ne vždy je život jednoduchý.
Ale pokaždé má člověk možnost volby. Jen si toho nemusí být vždy vědom.
Milé čtení, které ale nijak zvlášť neobohatí.
Těžce se hodnotí díla zachycující krutou realitu života Židů během druhé světové války.
Autorovi patří velké díky za to, že o tom, co zažil, dokáže mluvit a znovu oživit své hrůzné vzpomínky.
Přesto bych si dokázala představit lepší provedení knihy.
Pozpátku psaný román? Proč ne, je to zajímavá čtenářská zkušenost. Minimálně prověrka toho, jak čtenář vnímá detaily a je schopný držet linii příběhu. A ano, nakonec je všechno úplně jinak. Geniálně promyšlené.
Příběh není až tam poutavý.
Zaujala mě jen myšlenka Říjnového seznamu. Jak NIC nabude velkého významu, něco, kvůli čemu se zabíjí, něco, za čím se všichni ženou jak štvaná zvěř. (Není to tak i v našich životech?!)
Neuvěřitelné emotivní příběh.
Obdivuji autorku, jakým způsobem dokáže dát na papír "obyčejné" osudy "obyčejných" lidí.
Příběh je silný i tím, že je viděn jak z minulosti, jak z přítomnosti.
Poslední kapitoly změní celou perspektivu.
Nejvíce se mi líbí neukončenost celého románu. Možná svítá naděje na lepší zítřky. Možná to, co má velice chatrné základy se opět rozsype a už nikdy nebude moct být vybudováno znovu.
Opomenu-li fakt, že se nejedná o mnou vyhledávaný žánr, musím říct, že na příběhu není nic, co by ve mě zanechalo nějaký dojem.
15/14 putujících postaviček.
A když dojde k nějakému zajímavému dějovému zvratu, Bilbo je omráčen nebo zrovna spal.
A pak do všeho přijde vypravěč, který čtenáře upozorní na odbočku či něco, s čím jsme se v ději setkali apod.
Krásně syrové zobrazení příběhu z doby druhé světové války. A jelikož příběh primárně neútočí na smysly, a ani se o to nepokouší, o to víc příběh na čtenáře doléhá.
Není nic horšího, než nevědět, co bude zítra. Za hodinu. Za vteřinu.
A klasicky si přeživší vyčítá, že kvůli jejímu životu zemřel někdo jiný...
Celý příběh je mozaikou. Mozaikou zdánlivě obyčejných životů lidí, které ovlivnily životy druhých zcela (ne)vědomě.
Navíc celý příběh umocňuje nevědomost. Nejprve malé naivní holčičky, později čtenáře (zápletka opravdu překvapivá).
Typická motivační knížka.
Často se autor opakuje a říká totéž stejnými slovy.
Vše je výstižně shrnuto na obale knihy, netřeba kupovat.
Asi nejsem správný adresát tohoto příběhu, moc se mě nedotkl.
Měla jsem především problém s tím, že mi byly obě hlavní postavy nesympatické. Nedokázala jsem ani uvěřit jejich skutkům, myšlenkám, úvahám.
Bohužel vše vyplynulo v předvídaný konec, až moc pohádkový.
Nicméně obdivuji autorův učený styl. Neotřelé a neznámé výrazy užívá s lehkostí a přirozeností, že číst jeho text je nádhera.
Knížka mě zaujala od prvních stránek a musela jsem ji co nejdříve dočíst. Šlo to snadno, protože příběh je napsaný velice čtivě a děj svižně utíká (navzdory přemíry jmen a časových odboček).
Zápletka, která se rozuzlí až na samotném konci, je překvapivá.
A po přečtení si můžete sami odpovědět, jestli byste se nechali ovládnout city, nebo jste uvažovali přísně racionálně.
Ono to bylo těžké (takřka nemožné) i pro vycvičeného agenta...
Opět nevěřím hlavní hrdince nic z toho, co se o jejich činech dočítám.
Sama jsem ale překvapená, že se mi Domina čte lépe jak Maestra.
Autorka opět profesně zklamala, ale co mi vadí nejvíce, jsou texty psané kurzívou - jednou se jedná o zážitky z dětství, najednou jsou to úvahy a myšlenky, které se hlavní hrdince míhají v hlavě. Achjo.
Největším zklamáním pro mě bylo autorčino poděkování. Zjistila jsem totiž, že chystá třetí díl. Ano, reklama je mocná a věřím, že opět bude mít i třetí díl nálepku bestselleru. Smutné.