pige komentáře u knih
** alespoň za informace o uměleckých dílech.
Hlavní hrdince jsem nevěřila ani nos mezi očima.
Zbytečné odbočky a přemíra vedlejších postav na úkor vykreslení charakterů udělali z knížky hodně laciný příběh, který se i jako letní oddechovka u vody jen těžce snáší.
A o co autorce šlo? Kdoví...
Je to detektivka? Je to příběh o sexuálních libůstkách? Je to o zlatokopecké necitelnosti?
*gripping*
Naprosto geniální soubor povídek. Až občas mrazí.
Ten, komu na začátku děje fandíte, se ukáže jako největší padouch nebo zvrhlík. Do posledního slova si nemůže být jistí, jak to všechno skončí.
Není vhodné pro citlivky. Autor tu s velikým zalíbením popisuje flusanec vyšlápnutý bosou nohou, který nejde hrdinovi setřít o trávu, nevyhýbá se žádným tabuizovaným tématům, erotickým detailům či mrtvolám. A díky detailistickému vykreslení si vás získá.
(Víc poví doslov, nelze než nesouhlasit.)
Nemenší zásluha patří překladateli. Hra se slovy je hl. dominantou příběhů. Význam nebyl ztracen.
Odložila jsem ji. Nedokázala jsem se začíst.
Trochu laciná zápletka s tím, proč se v průběhu vůbec objevuje křída a proč se s ní všude maluje, ale to je maličkost, kterou lze snadno skousnout.
Zápletka příběhu je vcelku jednoduchá, ale až do přečtení celé knížky vás bude nutit k rozluštění. I její nedořečenost se mi velice líbila.
A co víc, knížka není napsána ledabyle. Každá věta a vsuvka (asociace, přemýšlení nad skutečnostmi, rekapitulace) má hlubší význam a nutí k zamyšlení.
Skvělý thriller i příběh plný úvah o životě a o tom, nakolik jsme schopni ovládat svou existenci i své myšlenky.
Jeden velký otazník.
Nejprve jsem se do knížky nedokázala začíst. Hodně mi vada nespisovná mluva i mimo přímou řeč, takže jsem se ve čtení hodně zadrhávala.
Nicméně knížka si mě získala svým dějem a nedokázala jsem se od ní odtrhnout.
Od poloviny už knížka autorsky upadá, to nejlepší už bylo použito/vyřčeno, ale i tak zobrazuje líbivý příběh o naději. Naději nás všech v nás samé.
Pravděpodobně bych si tuto knížku dobrovolně nepřečetla, nicméně si ke mně cestu našla. Myslím si, že že začátku málokoho osloví, ale nakonec si čtenáře dokáže získat.
Jednoduchá dějová linie, zápletka jasná hned od začátku, ale přesto to nebyla obyčejná kniha o looserech, ale o tom, co je v životě důležité, o sobectví, o přehlížení jasných signálu v životě apod.
Matematická vsuvka je spíše jakási sonda do duše lidí přistupujících k životu přísně logicky. Trochu naděje i pro ně, že mohou najít ve svém životě svoji spřízněnou duši a budou někým pochopení.
Ze začátku mi vadily popisné pasáže hl. postavy, tedy krávy, ale vtipné poznámky a jemná sebeironie vše vynahradila a knížku jsem nakonec přečetla jedním dechem.
Ze všeho nejvíc oceňuji odkazy na jiná (více či méně) umělecká díla - řecké báje a pověsti vedle současné animované americké tvorby apod.
Za zmínku jistě stojí i překlad, protože jen díky skvělé práci překladatele kniha neztratila vtip a jazykové hříčky.
A ne, není to prostoduchá knížka. Pozorného čtenáře navede na velice významné a zásadní otázky, které hýbou společnosti.
Milá slova z divadelního zákulisí. Ale toho osobního. Je to zajímavá sonda do herecké duše.
Autorka vypráví vše nevtíravým způsobem a s příjemným vtipným podtónem.
Pohodové oddechové čtení.
Silná výpověď o ztracených lidech, kteří nechtějí už více žít.
Chápu poslani této knížky, ovšem příčí se mi jasná agitka. Zklamání.
Od této knížky jsem nic neočekávala a ani jsem ji nechtěla číst, protože mě nebavila hysterie kolem hlavní představitelky. Přišla mi pod ruce úplně náhodou. Pak jsem si jen spílala, proč jsem ji nepřečetla dřív.
Nesleduji biatlon ani Koukalovou, ale až s touto knížkou mi mnohé věci začaly do sebe zapadat. V médiích se probírala jen její bulimie a špatné zacházení ze strany trenérů. Ale ono není vše jen černobílé.
Zajímavé je ovšem rodinné prostředí. Jak vlastně vnímá své rodiče a jak někdo z nejbližších prozradil svatbu.
Občas zapomínáme, že i slavní jsou (jen) lidé.
(Ilustrace jsou milé, nějak mi ke Koukalové sedí.)
Nenáviděla jsem okamžiky, kdy jsem musela knížku odložit. Chytila mě a chtěla jsem vědět, co bude dál. Hrdinové nevyznívají moc kladně, ale jací bychom byli asi my?
Jen by mě zajímalo, jak příběh vnímají muži stejného věku a nátury jako hlavní postavy.
Ale jo, napsat příběh z pohledu dvou sourozenců není zas až tak špatný nápad. Ale v tomto případě to ztratilo svůj význam. Četla jsem první Veroniku, jak mi bylo doporučeno. Z pohledu Jáchyma byl zajímavý jen začátek, pak už jen nuda.
Jako oddychové čtení k vodě (vyzkoušeno) ideální volba.
Nevím, kde a kdy se zrodila obliba tohoto díla. Za mě laciné a nudné. Dočetla jsem jen s velkým sebezapřením.
Čtu Mistra a Markétku každoročně. Pokaždé odhalím nějakou geniální maličkost, která mi, z nepochopitelných důvodu, během předešlého čtení unikla.
Snad bych ji doporučila jako povinnou četbu. Všem bez rozdílu.
Knížka mě rozplakala.
Myslím si, že děj dokáže oslovit lidi vnímavé nebo ty, kteří mají silnou emotivní zkušenost se smrtí. Nejde totiž tak moc o příběh jako spíš o to, co zůstává nevyslovené.
Moje prvotina od této autorky. Byla jsem naprosto unesená. Sice předvídatelný děj a závěr, ale četla jsem ji jedním dechem. Navíc, knížka ve mně dokázala vyvolat různé emoce. A co je víc?
Nejvíce oceňuji způsob, jakým autorka uchopila vyprávění. Byla jsem z knížky nadšená.
Jen... Čím více čtu tuto autorku, tím více mi vadí, jak ve své podstatě píše o vlastním životě (aktivity, místa, děti apod.) a jak neustále upozorňuje na fakt, že nepatrná zmínka bude brzy v ději důležitá. Buď má čtenáře za hlupáky nebo se jedná jen o nicneříkající výplň. Škoda.
Nuda. Největší zklamání. Ději naprosto chybí nosný pilíř.
Dlouho jsem se tak nepobavila. To hlavní lze s komiksu pochopit, ale vtip a humorné zpracování ocení jen ten, kdo představovanou klasiku má přečtenou.