pige
komentáře u knih

Nedokázala jsem přečíst. "Humor" a "vtip" mě míjel, spíš mi to přišlo dosti trapné. Ale jak vidno, své čtenáře si to našlo.

Knížku lze těžce ohodnotit.
Spíše než estetický účinek je důležitá výpovědní hodnota. I když je Petlice známá, Janouchova práce nikoli. A je to právě on, kdo vše shromáždil, aby mohlo toto dílo vzniknout. Nejen za to jemu dík. Ale především dík za jeho veškerou činnost pro Nadaci Charty 77.


Líbí se mi ta mnohovrstevnatost.
Predátor, či oběť? Svět není černobílý. Bohudík. Jen se v něm musíme naučit chodit. Někteří si při pádu hodně nabijí, ale snad se s tímto projektem těch pádů bude dít co nejméně.
I bez předchozího zhlédnutí filmu je vše srozumitelné.
Možná jsou příběhy zpovídaných ještě působivější.
Kdyby nic, knížka nutí k zamyšlení.


Nedokázala jsem přečíst. (A to mám Čapka ráda. Moc.)
Snad jindy.


Zvídavá knížka pro děti.
Líbí se mi, že s knížkou mohou děti fungovat i samostatně. Nejprve si vyprávět příběhy podle nádherných ilustrací, pak se naučit frazémy našeho jazyka, ve kterém mohou být ztracené jako malý Kvido. Rovněž díky hlavní postavě vidí, že se neztrácejí samy.


Kniha je krásně ilustrovaná.
Co ale nejvíce oceňuji je závěr celého příběhu, kdy se dítě zcela přirozeně setkává se smrtí.


Na začátku knížky jsem si říkala, že to celé bude jen popis toho, co mladá dívka zažila. Ovšem záznamy Anne jsou především plné toho, co prožívala. Kromě toho, co všechno musela přetrpět, je hrozné, že nenašla spřízněnou duši. Přesto byla neskonale silná a uvědomělá. Až mi to vyrazilo dech. Samozřejmost, se kterou psala, mě dokázala vtáhnout do prožívaného. Škoda, že se jí nesplnil sen a nestala se tím, po čem toužila.


Život je složitý, proto je dobré se učit od nejlepších. Někdo pochopí, někdo nikdy.
Lze číst i jako prvnoplanový příběh bez hlubšího zamyšlení.
Stručné a výstižné. Příběhu nic nechybí.


Příběh ve mně stále doznívá.
Od prvních odstavců mě pohltil, byla jsem zvědavá, jak to bude dál.
Snad nás to taky čeká? Kdoví. Snad si budeme knih vážit.


Goriot realista. Goriot "popisovač". Až otravně podrobný.
Když už se v půli začalo konečně něco dít, zase se to začalo vléct a nakonec to nijak neskončilo.
Jako samostatné dílo mě Otec Goriot nijak neoslovil. Marně hledám poslání díla.


Ačkoli jsem věděla, jak to celé skončí, příběh mě naprosto pohltil.
Autor nádherně vykreslil postavičky tehdejší doby. Každý reagoval jinak. Každý měl jiné úmysly. Každý měl jiné postavení.
Až úplně mrazí ze závěrečného konstatování, kdy život běží dál. Jako kdyby se neodehrálo žádné velké lidské drama.


Celou dobu jsem byla nesmírně zmatená jmény vystupujících postav, smysl jejich přítomnosti mi unikl.
Mám ráda Shakespeara, ale Kupce jsem neprocítila. Ničím mě neoslovil.
K čemu například neustále Nerissino přitakávání a opakování toho, co učinila její paní?
Autorova klasika - za vším stojí silná a odhodlaná žena, která vyřešila nastalou situaci bravurně.


Ačkoli se příběh odehrává v 15. století, pohled na lásku se nezměnil.
Lidé si stále nárokují lásku jiných. Lásku, která jim není opětována. Ať tak, cíl onak, vždy to skončí pro někoho tragicky.
Vadí mi styl psaní.
Plno popisných pasáží. Ocenila bych prostor pro společenské vztahy. Autorova syrová strohost mi nevyhovuje.
Je kouzelné, jak Esmeralda toho příliš nenamluví. To stejné Quasimodo. Přesto jejich činy vše přebijí.


Milé příhody malých školáků.
Pěkný pohled do minulosti, do jednotřídky a dobová na řemesla.
Jako čtenáře mě irituje nespisovná čeština. Oceňuji dialektismy, ale "abyste" apod. mi bodá do očí. Proto jsem se s četbou hodně natrápila.
Celou knihu shodila druhá polovina příběhu, která se odehrává v Indii.
Na mě to působilo, jako kdyby autor už nevěděl, o čem má psát.
Za mě velká škoda, žee neudržel linii klukovských lotrovin.


Zřejmě nedokáži ocenit autorovo dílo, jelikož neznám filozofii, kterou vyznává lord Henry.
Myslela jsem si, že bude dílo k něčem víc, než o touze nestárnout. Bohužel zklamání.
Krásu tohoto díla jsem nanalezla.


Pro dnešního čtenáře mi je líto, že příběh je zpracovaný jako drama. V prozaické podobě by si určitě našel více čtenářů a těšil se velké oblibě.
Vždyť téma zakázané lásky, touha po velkém výdělku v zahraničí a chtíč po snadném zisku je stále aktuální.


Při prvním čtením jsem příběh brala jako výpověď o válce. Že byla krutá dokonce i pustých horách, ale nakonec přišel její konec a tím skončil i příběh. Nic moc.
Ke knize jsem se vrátila po dlouhé době a konečně jsem dokázala pochopit hlavní hrdinku - její strach, její zoufalost, její snahu dosáhnout nedosažitelného.
Dám knize opět 10 let pauzu, asi se můj pohled ještě změní, jestli budu i já sama matkou.
Dílo je napsané jako autentická výpověď ženy, která zažila válečné útrapy.
Vadí mi, když autor poukazuje na něco důležité, co bude hrát zásadní roli později, nebo že se pohled na věc brzy změní apod.
Nevěřím, že by si dobový čtenář takových okamžiků sám nevšiml. Ale třeba tím jen autor naznačoval, jak byla Cesira prostá žena.


Úžasná myšlenka.
Do poslední chvíle jsem opovrhovala hlavním hrdinou - nádherně vykreslené.
Je to dílo, které se snad nikdy neomrzí.


Stále marně přemýšlím, pro koho je tento příběh primárně určený a jakou věkovou kategorii by mohl nadchnout.
Když konečně autor upustil od toho, aby mi nepřipomínal, že Bílý tesák není člověk a nemůže vnímat/cítit/prožívat jako člověk, byl by příběh mnohem čtivější.
I přesto jsem těžce nesla, že byl Bílý tesák tak zmrzačen. Upřímně jsem si přála, aby nezemřel, že takový konec si nezaslouží.
Takže jo, je to chytlavé :)
