Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431419/bmid_kdo-chyta-v-siti-VAI-431419.png
4
407
407
Internet je jediné místo, které neodděluje svět dětí a dospělých. Režiséři Vít Klusák a Barbora Chalupová založili na internetové seznamce fiktivní profily tří dvanáctiletých dívek jako výchozí bod výbušného dokumentu o internetových predátorech V síti. Do pěti hodin se jim ozvalo přes osmdesát mužů. V navazujícím souboru rozhovorů najdete hlubší rozbor postav z filmu, který vyvolal obrovský rozruch ještě před vlastním odvysíláním.... celý text
Přidat komentář
Také internet má samozřejmě kromě spousty kladných stránek i svoji stinnou podobu. Knížka vlastně na autentických příbězích dokresluje dokumentární film V síti. Byla to opravdu těžká a děsivá, ale zároveň poučná a varující četba. Dokumentuje jaké hrozné nástrahy a všehoschopní predátoři mohou na děti na netu číhat. Vhodná četba pro všechny rodiče, aby mohli své děti náležitým způsobem poučit a varovat.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, ale místy byla děsivá. Samozřejmě, že jsem věděla, jaké nebezpečí čeká na děti a mladistvé na síti, co se děje, kolik jich už na to doplatilo. Avšak přečíst si skutečné zážitky, zpovědi dětí, jejich rodičů a dokonce i samotných predátorů, to už je něco, co člověka dostane.
Měli by si ji přečíst všichni rodiče dospívajících dětí a více se zajímat, co jejich ratolesti na internetu sledují, čím se zabývají. A mluvit s nimi, snažit se získat jejich důvěru, aby se svěřily, kdyby se jim něco stalo, někdo po nich vyžadoval, co není normální. Prostě varovat je dopředu.
Vše má své pro a proti. Využití technologií pozitivně je fakt, ale i opačně, jako dvě strany jedné mince. Být nezávislý, být na jedné straně tzv. na příjmu a na druhé straně mít přístup volat, když potřebuji, ALE je tu to jedno velké ALE!!
Co když jde o děti a jejich rozlišovací schopnosti? Vždyť ani nám dospělým nejde často rozlišit fake news, natož tenhle odporný hnus!!! Nemám lepší slovo, vy ano?
Opět se mi potvrzuje názor, že děti by mohly mít svůj účet na soc.sítích od minimálně 15ti a ještě přesvědčivě poučeni odborníky... Je otázka co se musí stát, aby... Rodiče nejen, že často neví co na tom mobilu, už ani ne PC, jejich dítě pořád dělá, ale ani kde je, s kým je, co dělá... A proč? protože nemají čas!!! Jako dospělákovi mi to přijde jako zaklínadlo české společnosti "nemám čas, nestíhám, nemůžu" a jaká je pak na to reakce dětí? Najdou si toho kdo čas má.... Na film po tomhle nemám žaludek, stačily ukázky :o((
No, páni, to bylo ale počteníčko. Obzvlášť příběh Piškota a Meluzína a jedné z mnoha jejich obětí, to byla fakt síla. Ale i ty ostatní příběhy jsou děsivé. Četlo se to špatně, ale měla by to být povinná literatura, aby už žádné dítě nenaletělo na manipulace podobných hnusáků. Jednu hvězdu strhávám za neustálé střídání velikosti písma od úplných téměř nečitelných blech (screen elektronické komunikace) až po mega písmena.
Kniha doplňuje dokumentární film V síti a doporučuji ji všem rodičům, pedagogům a všem lidem, kteří pracují s dětmi. Je to skutečně nehezké čtení a jsem v šoku, v jakém množství se tento hnus děje.
To byla ale hnusárna. Krutě a jasně popsané praktiky uchyláků na netu. Takovéhle knihy jsou hrozné ale, bohužel, nutné. Lidé a hlavně rodiče musí o tom všem vědět.
Moje reakce na obsah knihy: Ááááááááááááááááááá!!!????!!!! To jako fakt????!!!!!!!
A to jsem předtím viděla film!
Dobrá kniha.
Ze začátku to vypadalo, že půjde jen o přepisy rozhovorů s úchyláky, ale opak je pravdou. Kniha je to, co slibují - rozšíření dokumentu V síti. A dobrým.
Jen je potřeba nejdřív vidět film. Jinak si myslím, že i když kniha dokáže fungovat samostatně, nejlépe prostě fungují dohromady.
Hodnocení nelze udělit. Jen napíšu, že knihu by si měli přečíst hlavně rodiče bez ohledu na to, zda viděli film. Připravte se na odpornosti nad kterými zůstává rozum stát. Kdo dokument viděl, asi tuší co v knize najde.
Uf, to bylo hodně těžké čtení... Děsivé, alarmující, ale důležité - pro rodiče a náctileté by mělo být povinné. Osvěty je potřeba mnohem více a každé písmenko se počítá.
Velmi oceňuji snahu zjistit, co predátory k jejich jednání vede a také výpovědi predátorů, obětí i odborníků.
Kniha hezky dokresluje celý dokument.
Líbí se mi, že je obsažen i názor odborníků, ať už psychologa nebo Kamila Kopeckého, který se tématem prevence zabývá a stojí za vznikem e-bezpečí.
Tématem se nyní částečně zabývám ve své diplomové práci a děsí mě co všechno technologický pokrok umožňuje.
Tato knížka by měla být povinnou četbou pro všechny rodiče, bez výjimky.
A shlédnutí filmu by jí mělo předcházet.
Asi mi bude trvat ještě hodně dlouho než ji strávím.
Pokud ji vůbec někdy nějak strávím...
...protože to je skutečnost z dnešního světa našich dětí.
Děsí mě to, můj sen je mít hodně dětí a všechny chci tohoto ochránit, bude to výzva, ale musí se mi to povést, takové hrůzy v tak raném věku dítěte, opravdu mohu napáchat škody, kterým nejde potom již zamezit, děsivé.
Uff, jako mámu mě to děsí... I když v realitě vím, že se to děje, jak se to děje a tak... Chvilka se mi u čtení zvedal žaludek, predátory opravdu obhájit neumím...
Je to moc smutné až děsivé. Je třeba, aby rodiče sledovali, s kým si jejich děti dopisují a povídají. Ne všechny příběhy souvisí s filmem. Pokud odhlédneme od obsahu - velmi špatně se mi četly chatové konverzace, které byly příliš malým písmem a červené části ručně psaného dopisu pro mne byly nečitelné zcela.
Jedná se o dodatek k natočenému dokumentu V síti.
Pojednává o vážném tématu - zneužívání dětí na internetu. V knize najdeme různé rozhovory, konverzace, soudní spisy apod.
Různé kapitoly nejsou zdlouhavé a různě se střídají, aby zaujaly čtenáře. Mě osobně nejvíce zaujaly rozhovory s herečkami i samotnými predátory. Baví mě psychologie postav obecně. U rozhovoru s maminkou zneužitého chlapce mi bylo úzko. Naopak mě moc nebavily soudní spisy a dopisy. Přišly mi zdlouhavé a chaotické. Stejně tak rozhovory s nestrannými lidmi z různých oborů. Působily na mě až moc všeobecně.
Doporučuji přečíst až po zhlédnutí filmu.
Nevím. Nevím, jaké mám pocity po přečtení knihy. Film jsem neviděla. Ale asi nikdy nezapomenu na příběh chlapečka a jeho vedoucího. Takové věci se nemají dít.
Tak samozřejmě, Dickens to není, ale zde nehvězdičkuji literární hodnotu.
Řeknu to asi takto: učím na základce ve vyloučené lokalitě a takto v první linii jsem už všechno viděla dvakrát.
Ovšem popis toho, jak se Piškot s Meluzínem oba zamilovali do stejného dvanáctiletého chlapce a tahali se o něj tak dlouho, až z něj nic nezbylo, inu, to byla silná káva i na náš drsný sever.
Svět, ve kterém dospělý chlap pošle dítěti žárlivě hysterickou esemesku znění "Meluzínovo semeno ti asi chutná víc...", je svět, v němž žijeme, přátelé.
Přečteno ... ale některé ty části byly docela dost šokující, alespoň pro mě ...
Kdo chytá v síti
Jeden můj kamarád se v recenzi k filmu V síti zeptal, zda je šokující. Pak si rovnou i odpověděl, že snad jen pro rodiče, kteří měli dvacet let hlavu v prd*li.
Jako takhle, podle mě můžeš být zorientovaný jak chceš, můžeš znát veškeré nástrahy, které na internetu číhají, ale když je ti to pak naservírováno v takovém množství a tak otevřeně, tak tě to prostě dostane.
Knížka Kdo chytá v síti je doprovodným materiálem ke zmíněnému filmovému dokumentu. Rozšiřuje ho o rozhovory nad pocity hereček a jejich následným vnímáním toho, co se jim (byť pouze v roli) dělo, o rozhovor s jedním z agresorů o jeho motivacích, najdete tady mj. přepisy některých internetových konverzací mezi obětmi a lovci a taky přepisy soudních rozsudků, které se přímo týkaly zneužívání dětí… Je toho hodně a na pár dní mě to k sobě úplně připoutalo, zároveň podnítilo několik našich rodinných diskuzí.
Já knížku nechám kolovat po svém okolí a k pořízení ji moc doporučuju vám všem.
A klidně si ji můžete přečíst, aniž byste viděli film. Já jsem nejdřív sáhla právě po knížce.