Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431419/bmid_kdo-chyta-v-siti-VAI-431419.png
4
405
405
Internet je jediné místo, které neodděluje svět dětí a dospělých. Režiséři Vít Klusák a Barbora Chalupová založili na internetové seznamce fiktivní profily tří dvanáctiletých dívek jako výchozí bod výbušného dokumentu o internetových predátorech V síti. Do pěti hodin se jim ozvalo přes osmdesát mužů. V navazujícím souboru rozhovorů najdete hlubší rozbor postav z filmu, který vyvolal obrovský rozruch ještě před vlastním odvysíláním.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle byla síla!!! Stejně jako filmové zpracování i kniha mě dost zasáhla. Bylo to pro mě velmi náročné čtení, několikrát jsem knihu musela i odkládat. Líbilo se mi, že kniha není pouze z pohledu obětí, ale i z pohledu odborníků a dokonce i z pohledu predátora. Určitě doporučuji, měl by si snad přečíst každý rodič.
Dokument V síti mě fascinoval již dlouho před svou premiérou. Po zhlédnutí jsem nebyla s to to celé pochopit. Ono se to pořád děje. Jak to? To už nebylo dosti přednášek a poučení o kyberšikaně a sexuálním vydírání? Zřejmě ne. A v tomhle dokument Báry Chalupové a Víta Klusáka přišel asi ve správnou dobu a otevírá dlouho nediskutovaná témata.
Co se týče knihy, první polovina je jakýmsi bonusem k filmu, rozhovory s herečkami, jedním predátorem, se kterým holky telefonovaly. Druhá část je věnována stejnému tématu, přesto z jiné oblasti - o případu dvou skautských vedoucích, kteří zneužívali chlapce v klubu a na táborech, plus případy mladistvých, kteří se ozvali s podobnou zkušeností. Celá kniha se nečte dobře, ale je určitě dobré mít o něčem tak šíleném a stále aktuálním povědomí.
Tak tohle bylo sileny. Clovek by nejradsi deti zabarikadoval doma, aby byly bez kontaktu se svetem (myslim hlavne predatory).
Nevím jak objektivně hodnotit knihu s takovým obsahem. Je to těžké. Bylo mi toho špatně, fyzicky i psychicky. Náročná četba, dokument určitě také, ale na ten jsem si zatím netroufla jít. Mluvit o takových věcech, tématech má smysl. Když si představím sebe, v tom věku (14-15 let) , děkuji že jsem byla strašpytel, i když jsem na sítích taky byla dost aktivní...
Původně jsem očekávala od knihy sepsaný film, ale nakonec se mi tato verze velmi líbí. Rozhovory jsou docela dobré, poutavé, jen pár z nic mě moc nezaujalo a celkově nezajímalo. Každopádně, přečíst si tu knihu má něco do sebe, je to dobré to dát dospívajícím ke čtení či rodičům s dětmi.
Nejdříve jsem v kině viděla film v plné verzi. S takhle nepříjemnými pocity jsem z kina snad ještě neodcházela. Kolikrát mi bušilo srdce a udělalo se mi z jednání predátorů zle se snad ani napočítat nedá. Poslechla jsem si několik rozhovorů s tvůrci, herečkami, psychology a dalšími, kteří na dokumentu pracovali. Knihu beru jako doplnění k tématu, u kterého je ještě spousta věcí nevyřčena. Rozhodně doporučuji !
Jsem ráda, že i když je V Síti určen spíše jako osvěta pro dospívající a rodiče, tak jsem v kině viděla prakticky všechny věkové kategorie.
Kniha Kdo chytá v síti. Je to ségra dokumentu V síti od Víta Klusáka.
Ty jo! Tohle bylo silný.
Moc mě bavilo grafické zpracování i samotné rozhovory.
Moc oceňuji, že autorka dala prostor i jiným lidem než “jen” obětem zneužívání na internetu. Potkáte tu herce z dokumentu, rodiče obětí, odborné pracovníky, predátory.
Pasáže posledně jmenovaných mě zaujaly nejvíce. Bylo pro mě neuvěřitelně zajímavé nahlédnout do hlavy samotným zneuživatelům. Rozhovor, který mnou ještě teď rezonuje, vedl právě predátor s jednou z hereček, která během natáčení V síti představovala 12 letou dívku. A právě tenhle chlap se chytil a začal jí psát. A jako jediný byl ochotný do toho jít a sejít se tváří v tvář.
@klaryctena
Souhlasím naprosto s názorem Market-k-a.
Kniha je psána z několika pohledů, což autorka udělala výborně. Film jsem neviděl, ale již v úvodu je objasněno, proč kniha je napsána.
Musím říct, že je to hodně složité téma a pro společnost špatně tolerovatelné a uchopitelné, ale je součástí dnešní internetové doby. Mě se ta kniha líbila, čte se velmi dobře a dokáže upozornit i na věci, které vám přijdou normální a přitom vlastně nejsou.
A ukazuje zde autorka jednu zásadní věc, sociální sítě jsou velmi snadno zneužitelné a lidi velmi manipulovatelní.
Když napíšu, že knížka mě bavila, bude to znít asi divně, ale je to tak. Bylo to zajímavé a určitě poučné, hlavně pro rodiče. Uvědomila jsem si, jako moc je důležité mluvit s dětmi o tomto riziku internetu. Zajímavá byla také koncepce knížky - rozhovory byly s různými lidmi, ať už s "těmi zlými", s oběťmi, s odborníky... Zkrátka rozebírání stejného tématu z různých úhlů pohledu. Film jsem neviděla, ale určitě ho zvážím.
Tuto knihu nejde hodnotit jinak, než pozitivně! I když v sobě nic takového nenese - je plná zla a zrůdností. Všichni jste jistě zaznamenali dokument Víta Klusáka a Báry Chalupové V síti, který se věnuje zneužívání dětí na internetu. Tato kniha obsahuje plno rozhovorů na toto téma - ať už s těmi, kteří se stali obětí či těmi, kdo představovali agresory. Jsou zde i některé konverzace hereček s predátory, konfrontace s nimi a další příběhy na podobné téma (například kauza Meluzín a Piškot).
Myslím, že o dokumentu V síti slyšel už každý. Téma zneužívání dětí na internetu, kyberšikana a vydírání. Určitě doporučuju vidět, je to fakt mazec.
Knihu jsem původně v plánu číst ani neměla, ale narazila jsem na ní v knihovně, tak jsem si řekla, proč ne. Doplním si informace.
Byla hodně poučná, plná zajímavých rozhovorů dokonce s jedním z ,,predárorů". Některé části mě ale moc nebavily a přišly mi zbytečné. Přečtení knihy ovšem rozhodně nelituju.
Mě teda kniha zklamala. Chybí mi tam hloubka. Nelíbí se mi styl vedení rozhovorů. Neurazí, ale ani nenadchne..
Volné pokračování dokumentu V síti. Zpovědi obětí a některých predátorů. Za mě silné a smutné téma, povinně by to měli číst všichni rodiče.
Než se ke knížce vyjádřím, podotýkám jen, že jsem dokument V síti zatím neviděla. Mám ho ovšem rozhodně v plánu. Oceňuji ale, že jsem neměla pocit, že by titul fungoval jen a pouze jako doplněk filmu.
Co se obsahu týče, knížku jsem musela často odkládat, bylo toho tolik nad čím přemýšlet, že bych to najednou asi nebyla schopna pořádně vstřebat.
Rozhovory s různými lidmi na "různých stranách barikády", velice zajímavý byl i záznam z přímé konfrontace mezi jednou z hereček a predátorem.
Nejvíc mnou asi otřásl rozhovor s odsouzeným vedoucím ústeckého skauta Martinem Mertlem, přezdívaným také jako Meluzín, který spolu s jeho komplicem Piškotem zneužil více než 39 mladých chlapců, byl za to odsouzen na deset let a po 2/3 trestu podmíněčně propuštěn.
Rozhovor nutí k otázce, jestli se takoví lidé dokážou napravit, plně si uvědomit závažnost svých činů, jestli jsou schopni právě té sebereflexe, a nebo jestli se jen pro okolí snaží zlepšit vlastní sebeobraz. Je zde přiložen i oskenovaný soudní rozsudek, který celé výpovědi přidává ještě více na intenzitě.
Jeden ze zneužitých chlapců pochopitelně nechtěl o tématu mluvit, vracet se ke všem těm nepříjemným vzpomínkám, ovšem jeho matka se k tomu odhodlala. Poukázala na to, jak se jejím synovi podepsaly činy Meluzína a Piškota, jak mu ovlivnily veškeré plány do budoucna.
Myslím si ale, že by se někdy hodila větší objektivita. Párkrát jsem se setkala spíše s předložením myšlenky, domněnky, než objektivní informace, a to od lidí, z jejichž úst by měly zaznívat fakta.
Celkově je obsah knihy, podle mého, takovým velký předmětem k široké diskuzi, přemýšlení a porovnání postojů a názorů. mi příležitosti se odprostit od černobílého vidění predátor-oběť. Otevírá velice důležitá témata, před kterými by se neměli zavírat oči, o kterých je třeba mluvit a je třeba s tím vším něco dělat.
Za mě je tato kniha velmi dobře zpracovaná.
Z rozhovorů se čtenář částečně dozví, co k takovému jednání predátory vede. Dozví se to jak z pohledu predátora, tak z pohledu odborníka. Rozebírají se zde i různé sexuální poruchy jako je hebefilie.
V rozhovorech je probírána třeba i historie samotných zpovídaných, ale hlavně jsou zde do detailu rozebrány jednotlivé případy, co se vlastně stalo a jaké to třeba mělo následky.
V rozhovorech s odborníky se hovoří zejména o tématech jako je internet, který zapříčiňuje anonymitu atd.
Tahle kniha mé hrozně vtáhla, je velmi čtivá. Rozhovory jsou sestaveny velmi dynamicky, ale i krásné chronologicky. Občas se čtenář ztratí v dlouhých odpovědích na určitou otázku.
Kniha má rozhodně přidanou hodnotu, vyskytuje se zde plno informací, na které by se nemělo zapomínat a celkově kniha s filmem nabádají rodiče, aby se svými dětmi mluvili a tím takovýmto příběhům předcházeli, i když je to někdy těžké.
Prostě nemám nic, co bych téhle knize vytkla. Ale rozhodně bych doporučovala si ji přečíst až po shlédnutí filmu, poskytne vám to ucelenější obrázek o tématu celkově a odnesete si tak z knihy více.
Co k tomu říct? První co mě napadne je asi: ,,Čekal jsem mnohem víc”.
Čekal jsem více rozhovorů s ,,predátory” - to se ale bohužel nekonalo. Čekal jsem rozhovory, ze kterých mi budou stát chlupy po celém těle - to se ale taky bohužel nekonalo.
Chápu, že takové ,,predátory” sehnat k výpovědi, asi není žádná sranda, o to více, když autorku evidentně tlačí čas, aby se všechno stihlo s premiérou filmu (tak to na mě působí). Když už se mi ale nepodaří tohle a mám tu možnost mluvit se Zorou Duškovou (psycholožkou) nebo s Antonínem Brzkem (sexuologem), čekal bych mnohem více! Dyť zrovna tito lidé o problematice zneužívání dětí na internetu musí vědět tak strašně moc a mohli nás čtenáře tolik poučit, otevřít nám rodičům oči.. Rozhovor s Duškovou se mi asi líbil nejvíce, ale pořad jí autorka dle mého názoru vyzpovídala málo, na povrchu, nedostatečně hluboko?, prostě divně.
Jako všechna čest, že Barbora Chalupová a Vít Klusák tohle téma otevřeli - film #vsiti je super a opravdu ho všem doporučuji. Uznání samozřejmě zaslouží i Marika Pecháčková, že se to snažila posunout dál - ukázat touhle knihou, že to všechno není úplně černobíle, jak se film muže jevit. Za mě to ale nedopadlo. Netvrdím, že to byla ztráta času, nebo že by to nestalo za přečtení, určitě si to přečtěte, jen od toho nečekejte žádnou BOMBU, protože tohle dílo bohužel žádnou bombou není.
Nakonec si neodpustím - To řádkováni? To písmo? Ta vysoká gramáž papíru? Proč proboha?
*2,5/5
Dokument jsem zatím neviděla, ale přečetla jsem tuto knihu pomalu jedním dechem. kniha byla vážná, smutná, poučná ale vlastně i občas byla v některých rozhovorech vtipná.
Kniha se zaobírá tématem který je každodenně v životě dětí a jejich rodičů, takže tuhle knihu a i film by měl vidět a číst každý rodič.
Za mě děkuji autorům a aktérkám v dokumentu že se zhostili tak těžké práce a vůbec že si s tím dali práci, protože to teď může zachránit tolik dětských duší.
Pokud se jako já zajímáte o vážná (dejme tomu sociální?) témata ať už v každodenním životě nebo v literatuře, tahle kniha - a samozřejmě dokument, ke kterému je vydána - vás nesmí minout.
Problematika kyberšikany a zneužívání dětí online (ale i offline) je téma, které nikdy nebude probíráno dost. V knížce najdete nejen spoustu informací na toto téma, ale taky hodně zajímavých rad a myšlenek, které vám možná na chvíli uvíznou v hlavě nebo znovu otevřenou nějakou kapitolu vašeho života o které jste možná nikdy v tomhle světle neuvažovali nebo dokonce ani netušili, že ve vás je, stejně jako se to stalo mě.
Celkově je to velmi silné dílo a jsem si jistá, že jí na síle přidá v první řadě shlédnutí dokumentu, bez něj se totiž knížka může zdát trochu "o ničem", jelikož se skutečně jedná o doplňěk filmu, což je důvod, proč ubírám *)
Nebudu tentokrát hodnotit hvězdami, protože obsahově si to kniha nezaslouží a z autorky mám nepříjemné dojmy, takže by bylo zavádějící.
Obsahově kniha zpracovává velmi aktuální problematiku chování sexuálně frustrovaných predátorů na síti (i mimo ni) a mladých obětí těchto agresorů. Forma rozhovorů byla zvolena adekvátně, ale paní Pecháčková mi neskutečně lezla na nervy. Její styl vedení rozhovorů mi připadá neprofesionální, místy bulvární a povrchní. Ve vhodných momentech se dále nedoptává, a naopak tam, kde já cítím potřebu se ptát dál, autorka tak nečiní. Některé její komentáře vůči dotazovaným jedincům (tam, kde bych to nečekala), byly útočné, kousavé a cynické. Bylo evidentní, kdo se jí zamlouvá a kdo ne. Chápu, že je těžké zůstat u tak citlivého tématu objektivní, ale za mě je to žádoucí.
Rozhovor s panem doktorem Brzkem na mě působil zvláštně. Na mě má pan doktor velmi tradiční, až zkostnatělé názory na vztahy a rozmnožování. Co mě zarazilo je výrok "dříve jsme využívali i dětskou pornografii, dokud nebyla trestná, jako léčebnou pomůcku...nařizovali jsme jim (pacientům): sežeňte si to, protože máte právo si něco užít ve vaší preferované oblasti"... tohle se mnou vcelku mává a přestože má jít o rovinu sebeukájení se v říši fantazie, tak nedokážu přejít to, že se neřeší, že to dětské porno musel někdo natočit. Fuj.
A jaká nám z knihy plynou ponaučení? Jsem-li dospělý, musím dbát na bezpečnost dětí - moje první otázka při jakémkoliv online setkání za účelem seznámení má směřovat na věk protějšku. Pokud máte děti, vytvořte si s nimi pravidla toho, jak se mají na síti chovat.
Zarážející informace nakonec: „usvědčená osoba si může po nějaké době zažádat o vymazání zápisu z rejstříků trestů“. Koho tohle do háje chrání?
Štítky knihy
sex sexuální úchylky homosexualita zneužívání nenávist sociální chování sociální patologie a deviace sociální vyloučení sociální deviace sexuální deviace
Kdo chytá v síti
Smutné čtení.