Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431419/bmid_kdo-chyta-v-siti-VAI-431419.png
4
405
405
Internet je jediné místo, které neodděluje svět dětí a dospělých. Režiséři Vít Klusák a Barbora Chalupová založili na internetové seznamce fiktivní profily tří dvanáctiletých dívek jako výchozí bod výbušného dokumentu o internetových predátorech V síti. Do pěti hodin se jim ozvalo přes osmdesát mužů. V navazujícím souboru rozhovorů najdete hlubší rozbor postav z filmu, který vyvolal obrovský rozruch ještě před vlastním odvysíláním.... celý text
Přidat komentář
Pro mě byla kniha po zhlédnutí původního filmu velkým zklamáním. Čtenář se prakticky nedozví nic, co ve filmu nezaznělo. Největší úlet byla ovšem reklama na Moniku L., které je věnována celá kapitola, zřejmě ze soucitu. Jedním slovem - bída
Přečteny jen nějaké pasáže, čekala jsem od toho více. Některé rozhovory nudné a bez přínosu, jiné jsou vedeny tak, že to zajímavé se přeskočí...
Dalo se z toho vytěžit mnohem víc. Autorka si vytyčila otázky, na něž chtěla hledat odpověď, ale rozhodně nenašla cestu, jak se k cíli dobrat. Rozhovory jsou, patrně záměrně, vedeny jako povídání u kávy, ale otázky, které autorka pokládá, a její komentáře jsou kolikrát mimo - naťukává tolik souvisejících témat, která pak nechává bez hlubšího zasazení do kontextu.
Na knize pozitivně hodnotím rozhovor s paní Duškovou z Dětského krizového centra, ten je hodně přínosný. Škoda, že takto není vedena celá kniha.
Kdybych měla zhodnotit tuto knihu jedním slovem, znělo by "odbytá". Myšlenka fajn, autorka naivní, výsledek nebezpečný.
Osobně ho považuji za velmi nebezpečný - tuto knihu jistě budou číst i rodiče, jenže valná část skončí s pocitem, že jim se to stát nemůže. Takže výsledek nula. Ale stoprocentně si ji přečtou i predátoři! A co najdou? Dokonalý návod, jak se zařídit. Kniha je v tomto směru natolik explicitní, že návody z Ikey jsou vedle toho hadr.
Nebezpečí také spočívá v neskutečném zjednodušení složitého tématu. Tři odborníci, fajn, ale to jich není víc? Škála názorů není širší? Nebo se nehodila do vytyčeného cíle udělat z predátorů lidi? Za mě málo, na takhle složité téma, stačilo by to jako příspěvek do diskuze v časopisu, ale v tomto typu knihy teda ne ...
Třetí nebezpečí vidím v manipulaci, neskutečné manipulaci, kterou prošla samotná autorka a zjevně si jí ani nevšimla. Z rozhovorů z predátory od první odpovědi čiší jedna věc - touha po moci, ovládání, pozornosti. A ona jim ji dala, dopřála jim slávu. Navždy budou v knize, komu se to podaří? A navíc zjistili, že jejich nová manipulační metoda funguje - totiž lítostivost. A to může být pro mnohé velmi inspirativní a pro ně samotné velká zbraň!
A poslední, největší nebezpečí je zde pro oběti. Jak líp jim říct, že jejich příběhy mají jen malou hodnotu? Jedna z hereček prohlásila, že nejhorší je ta nejistota, kdo je zlý, kdo dobrý? Nebyla to náhodou ona, kdo ubližuje, když odmítá? Typické myšlenky oběti ... a pokud má kniha za cíl udělat z predátorů pouhé lidi s problémem, pak jednoznačně říká, že pocity oběti jsou méněcenné.
Škoda, tomu všemu se dalo vyhnout, kdyby autorka knize věnovala víc pozornosti.
Jako doplnění dokumentu super, ale hvězda dolu za ten prasácký formát e-knihy. Zprávy se skypu či deníkové záznamy byly nečitelné a musela jsem přecházet do pdf formátu na počítači. V rozhovorech kolikrát nebylo poznat, kde končí otázka a kde začíná odpověď. Tohle Albatrosu fakt nevyšlo..
Kniha je pokračováním filmu. Nad knihou jsem musela přemýšlet více než nad filmem. Rozhovory s obětmi, predátory a jejich rodiči. Pro samotnou autorku to nemohlo být nic jednoduchého. Žádná s obětí nedostala od rodičů vynadáno za to, co dělali... dobrý příklad pro ostatní rodiče. Producenti mohou dělat po školách přednášky, ale pokud nežačne rodič sám mluvit na tohle téma, led mezi rodiči a dětmi se nikdy nepřelomý. V komentářích se objevil názor, že může být kniha zneužita. Každá věc má svůj rub a líc.
Silné téma a příběhy, na které si každý může udělat svůj názor. Kde se stala chyba, proč k tomu došlo?
Literárně horší průměr- věty se mi nečetly dobře, některé otázky divně formulované. Některé rozhovory mě ani nezaujaly a přeskakovala jsem.
Pokud se tato kniha dostane do ruky nějakému úchylovi, docela si její čtení užije. Nemyslím si, že je správné o takovém tématu psát takovýmto způsobem. Přepisování reálných konverzací predátorů s obětmi? Prezentování reálných pocitů obětí? Jejich psychické obnažování? Vždyť právě o to těm predátorům jde. Podle mně je to pornografie schovávající se za bohulibý účel. Nemyslím si, že by to tak autor vnímal, a očividně ani nikdo z čtenářů, kteří zde napsali svůj názor. Určitě jsou to všechno slušní lidé. ALE OPRAVDU JSOU?
Kniha mě až tak nezaujala, film jsem zatím neviděla, takže nemohu porovnat. Spíš to beru jako takové doplnění dokumentu. Každopádně je to realita a nechápu , proč někdo odpírá číst tuto knihu 12-14letym holkám. Jen ať si přečtou , jak snadné je do toho spadnout . Každopádně nějaké rozhovory méně záživné , někdy špatně napsané daným stylem .. takový průměr
(SPOILER)
Kde začít...
Při prvním prolistování knihy jsem měla pocit pestrobarevné střelnice na pouti.
Po několika stranách jsem si říkala, kdo je cílová skupina, pro koho je kniha psána. A měla jsem pocit, že pro mě ne. Přepisy online rozhovorů byly navzdory velké ploše stránky pidipísmem. Způsob vedení některých rozhovorů také nebyl můj šálek čaje.
Naopak velmi se mi líbily rozhovory se všemi třemi odborníky, obzvláště s ředitelkou Dětského krizového centra. Je vidět, že je dané téma pro ně denní chleba, věci mají velmi dobře rozmyšlené a dokáží se srozumitelně vyjadřovat.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah a tak jsem ještě měla v paměti její úvod. Cílem mělo být kontaktovat predátory, mluvit s těmi na druhé straně, odstranit ten černobílý pohled. Autorka si naivně představovala, že si s nimi jako kámoška pokecá o životě. Podařilo se jí získat jediného muže, který byl ochoten se sejít. A při konfrontaci s herečkou představující ve filmu nezletilou dívku, se jim ho dokonale povedlo z rozhovoru vytěsnit.
Rozhovory s predátory se tedy nekonaly, nahradily je rozhovory s širokým spektrem dívek s širokým spektrem zážitků. Mnohé z nich spojuje touha po pozornosti. Nejlepší a nejvýchovnější byl podle mě příběh sportovkyně. Holky, která nebrouzdala po internetu, aby zabila čas, přesto ji dokonale omotala pavučina manipulace.
Do knihy byl vložen i děsuplný příběh skautského vedoucího, který o sobě a o všech hrůzách, které provedl, mluví překvapivě ochotně. Jeho případ se ale odehrával v reálném světě, i když za pomoci internetu. Ten asi většinou čtenářů otřese nejvíce. Obzvláště pokud jsou rodiči.
Film V síti jsem viděla, je udělán citlivě a navzdory tématu i odlehčeně. Považuji ho za velmi vydařený projekt s navazujícími besedami pro rizikové skupiny. Ten má ode mě *****.
Knihu beru jako doprovodný produkt za ***, který snad může působit i preventivně.
Zdá se totiž, že v oceánu internetu neplatí téměř žádné zákony a lze jím proplouvat celkem beztrestně.
Film jsem neviděla, ale určitě se na něj chystám. Kniha mě připadá, že tak nějak skáče od jednoho k druhému. Chyběla mi tu nějaká ucelenost a dotažení. Takže já bych řekla , že hlavním smyslem knihy je ukázat, co se děje a uvědomit si , že se to opravdu děje. A že o tom většina z nás ví jen velmi málo. Myslím si , že tato manipulace neděje jen dětem, i spoustě starších lidí, třeba jenom jiným způsobem ( třeba vylákáním peněz), kteří to možná jen lépe ustojí a nebo ani ne.... Pozor by si měli dávat všichni, ale jak to udělat a při tom nezůstat úplně izolovaní? Někdy to může být hodně složitá situace.
Téma, o kterém je jednoznačně potřeba mluvit. Hodnotu této knihy vidím v tom, že je to mimo jiné i vhled do prožívání všech zúčastněných. Věřím že úzkost, kterou čtení místy vyvolává, bude důvodem, proč se rodiče i děti budou mít víc na pozoru, a to je přidaná hodnota k nezaplacení.
Mám doma desetiletou holku a jedenáctiletého kluka. Během čtení jsem s nimi na téma několikrát zavedla řeč (a prý jsem s tím už byla i děsně trapná), ale vlastně mě to ani dřív pořádně nenapadlo, probrat s nimi, co mají dělat, kdyby. Takže minimálně u mě mělo sepsání této knihy smysl.
Jako doplnění k filmu to nebylo špatné, ale i tak jsem čekala něco víc - informace, jak pokračovala police a jak dopadla soudní řízení s některými "predátory". Možná měla kniha vyjít o něco později. Kniha stejně jako film určitě vyvolají diskuzi, což má určitě smysl. Hlavně pro děti a mládež. Během čtení jsme o tom diskutovali s přítelem (byl se mnou i na filmu) a posléze i v práci. Za přečtení to stojí, ale napřed bych doporučila kouknout se na film. Na základě knihy jsem shlédla i krátké dokumenty o seznamování na internetu "Seznam se bezpečně" na TV seznam, které se této tematiky také týkaji.
Film jsem ještě neviděla a uz teď vím, že to bude síla. Žijeme ve strašně době, kdy se kolem nás roji tolik predatoru. Je mi strašně líto všech těch nevinných dětí a osobně bych tyto pachatele trestala více, protože ty děti mají trauma do konce života.
Viděla jsem obě filmové verze. Teprve poté jsem četla knihu. Nedokážu posoudit, jak bych ji hodnotila, kdybych nejprve četla a teprve poté viděla. Nicméně v pořadí film - kniha mi připadá, že ambice knihy byly velké, ale nepodařilo se je tak úplně zrealizovat. Čekala jsem, že kniha bude více navazovat na dokument (což z pochopitelných důvodů ztroskotalo na nedostatku zájmu aktérů hovořit). Čekala bych nějaké "jak to dopadlo" nebo trochu zákulisních zážitků, které se do dokumentu nevešly. Možná také, zda padla nějaká obvinění. I tak je ale kniha rozhodně velmi hodnotná. Poukazuje na to, že i v bezpečí domova se dítě může chytit do sítě, že je potřeba budovat v rodinách otevřenou komunikaci, aby se dítě nebálo o svých problémech hovořit, a že je nutné i preventivně s dětmi hovořit o tom, jak se mají na sítích chovat, aby pro ně moderní technologie byly "dobrý služebník" a nikdy se nestaly "zlým pánem".
Tady asi nelze říci, že by se mi příběh líbil. O tom kniha není. Jediné co mi trochu vadilo, že rozhovory nebyly trochu vedené s nadhledem. Asi po natočení filmu již nešlo. Film jsem neviděla, ale chystám se na něj.
Docela drsné čtení, a to jsem ještě neviděl film. Kniha každopádně dostatečně nevytěžila potenciál svého tématu. Je to spíše kompilát úryvků z messengerových komunikací, rozhovorů s oběťmi, predátory i odborníky či torza různých deníků či e-mailové komunikace. Autorka se tak omezila pouze na editační práci, rezignovala na nějaký vlastní autentický dokumentaristický (či sociologický) vhled, čímž by knihu obohatila o vlastní interpretaci fenoménu sexuální predace.
Zpověď obětí, rodičů obětí, ale i predátorů, kteří jsou zapletení do kybernetické šikany a zneužívání dětí přes sítě. Tak nějak jsem věděla, o čem kniha bude, ale že to bude až tak surové, jsem nečekala! Je až nechutné, co se některým dětem děje, ale zároveň je nutné nějakým způsobem s tímto veřejnost seznámit.
Film jsem ještě neviděla, ale po přečtení knihy se na něj určitě podívám.
Líbí se mi ta mnohovrstevnatost.
Predátor, či oběť? Svět není černobílý. Bohudík. Jen se v něm musíme naučit chodit. Někteří si při pádu hodně nabijí, ale snad se s tímto projektem těch pádů bude dít co nejméně.
I bez předchozího zhlédnutí filmu je vše srozumitelné.
Možná jsou příběhy zpovídaných ještě působivější.
Kdyby nic, knížka nutí k zamyšlení.
Štítky knihy
sex sexuální úchylky homosexualita zneužívání nenávist sociální chování sociální patologie a deviace sociální vyloučení sociální deviace sexuální deviace
Kdo chytá v síti
Tato kniha je vedena formou rozhovorů a má být rozšířením a prohloubením výše zmíněného dokumentu. Asi je opravdu lepší v tomto případě shlédnout první film. Přišlo mi to mírně chaotické a zmatečné a nezaujalo mě to tak, jak jsem očekávala. Ale vím již teď, že dokument mě zasáhne a vidět jej rozhodně chci. Téma samotného dokumentu je natolik závažné, že je zapotřebí o něm co nejvíce mluvit a psát. Takže i tato kniha, i když není zpracována zas až tak dobře, má do jisté míry svůj význam.