Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431419/bmid_kdo-chyta-v-siti-VAI-431419.png
4
406
406
Internet je jediné místo, které neodděluje svět dětí a dospělých. Režiséři Vít Klusák a Barbora Chalupová založili na internetové seznamce fiktivní profily tří dvanáctiletých dívek jako výchozí bod výbušného dokumentu o internetových predátorech V síti. Do pěti hodin se jim ozvalo přes osmdesát mužů. V navazujícím souboru rozhovorů najdete hlubší rozbor postav z filmu, který vyvolal obrovský rozruch ještě před vlastním odvysíláním.... celý text
Přidat komentář
Kniha se čte rychle má svižné tempo a je velmi zajímavá pro své odvážné a důležité téma. Otřásla mnou výpověď skautského vedoucího o zneužívání svých svěřenců. A pak výpověď matky jednoho zneužitého hocha jsem už nečetla. Jinak výpovědi dívčích obětí a hereček jsou zajímavé a výpovědi predátorů se opakují, stejné postupy, návody apod. Je to prostě diagnóza pro léčbu! Chtěla jsem tuto knihu přečíst dřív, než uvidím film.
Film jsem neviděla, ale sledovala jsem rozhovory s hlavními protagonistkami, četla rozhovory a mám díky tomu jakési povědomí o tomto tématu. Kniha byla jedním slovem zvláštní. Dokonce se mi i zdálo, že obhajovala predátory. Ano, chápu, že dotyčný lituje svých činů, to je dobře, ale zničené životy dětí to nijak nezmění. Pokud se chcete o tématice predátorů dozvědět více, knihu doporučuji, obsahuje rozhovory s obětmi, predátory i odborníky, ale její vyznění pro mě je celkem rozpačité.
Film jsem neviděla, hodnotím pouze knihu. A jsem z ní hodně rozpačitá.
Samozřejmě oceňuju, že se někdo snaží dostat toto téma do většího povědomí veřejnosti. Dle mé osobní zkušenosti se to sice řeší nejméně od roku 2002, jenže podle reakcí čtenářů tady i jinde je to pořád málo. Ale světí účel prostředky?
Rozhovory jsou vedeny strašně špatně, amatérsky. Nedostanou se k podstatě, nepřináší nic nového. Z některých otázek jsem byla vyloženě v šoku. Nebo vy si snad dokážete představit, že by paní Drtinová hostu řekla např. "už toho nechte, nebo začnu taky brečet"? To je jasné přenášení zodpovědnosti. Dával tady někdo pozor na posttraumatický syndrom a sekundární viktimizaci? Třeba taková Monika Ludlová je podle mě v naprosto příšerném psychickém stavu.
Nejvíc mě ale vyděsil pan sexuolog. Prý ať si to pacienti odžijou ve fantazii??? Z přednášek pana Drbohlava, který se zabývá sériovými a masovými vrahy, si pamatuju, že představami to začíná a vyvražděnou třídou končí. Fantazie ano, ale opravdu hodně kontrolovaná a především vedená! Pan sexuolog na mě působil jako vyhořelá osoba, které je to úplně jedno, hlavně ať berou léky.
Já samozřejmě nejsem vystudovaný psycholog ani sexuolog, ani žádný jiný log, netvrdím, že vím, jak by to mělo vypadat správně. Pouze popisuju svoje myšlenky, které mě při čtení napadaly. Možná je tento můj dojem způsobený prostě tím špatným vedením rozhovoru, který mi nedokázal předat, jak to bylo doopravdy myšleno. Kde jinde než u tak choulostivého tématu ale tyto věci pohlídat?
Jednou větou bych knihu shrnula jako povídání divných lidí s divnými lidmi o zlých věcech. Možná změním názor, až film uvidím. Nemělo by to ale všechno dávat smysl i bez něj?
Kdo chytá v síti neobstojí jinak než jako velmi stručný a povrchní úvod do tématu. Silně doporučuju tuto knihu buď vůbec nečíst, anebo ji pojmout jako odrazový můstek k dalšímu hlubšímu studiu, založenému na kvalitních odborných zdrojích.
Já jsem začala knihou (neodolala jsem) a až potom jsem viděla dokument. Zrovna v tomhle není pořadí vůbec důležité. Takže už u knihy jsem musela kroutit hlavou. V jednu chvíli jsem ji musela odložit a dát si pauzu. Dokument jsem stihla poslední promítací den v kině před uzavřením. A jsem ráda! Tak moc ráda, že jsem to viděla. Jakožto matka dcery jsem to rozdýchávala ještě hodně dlouho. Ani k tomu vlastně nemám konkrétní komentář. Zmiňovala se tu povinnost. Já vidím povinnost v tom, že by to měli vidět (číst) nejprve rodiče a až potom to ukázat dětem. Schvaluji dvě verze dokumentu. A možná si troufám říct, že by ta hranice mohla být i vyšší. Protože si nedokážu představit, jak tohle rozloží 12cti letou holku. S tak mladými holkami by o tom především měli mluvit rodiče a ne jim pustit dokument :)))
Možná jsem po tom všem, kolik se toho kolem nadělá, čekala víc.
Jsem holka, tak si snad můžu dovolit i trochu negativní kritiky a udělit méně než 5*, aniž by mě někdo obvinil z toho, že se zastávám úchyláků, protože jsem sama úchylák.
Předně chci říct, že téma je to určitě zajímavé a upozorňovat na tyhle věci by se mělo. Opakování není nikdy dost.
Děti je třeba varovat, učit je bezpečně využívat internet a tak dále. Dřív se malým dětem říkalo: Kdyby ti cizí pán nabízel bonbon, neber si.
Dnes bychom měli asi spíš říkat: Kdyby ti něco psal cizí pán na Internetu, neodpovídej!
To, že jsou na světě a na Internetu (a na lide.cz zvlášť - kdo normální tam probohy jde?) úchyláci, to ví asi každý. Hráli jste někdy nějakou online hru? Sexismu je plný net. Vlastně svět. Stačí mít holčičí nick a jede to... Normální člověk si toho ale nevšímá a extra velký úchylárny rovnou blokuje.
Ale jo, samozřejmě, ať se děti v tomhle víc vzdělávaj. To je jen dobře. A je dobře vzdělávat v tom i dospělé. Každý může podlehnout a dostat se do sítě.
Mám ale hodnotit knihu?
Tak podle mě je ta kniha docela amatérská.
To, jak jsou vedený rozhovory, se mi vůbec nelíbilo. Otázky mohly padat lepší. Docela neprofesionální, promiňte mi to, ale přišlo mi to tak. Ten, kdo vede rozhovor, by měl mít nějaký odstup.
Neustálé odkazování se na křesťanství bylo někdy k smíchu. (Třeba ve chvíli, kdy je řeč o emancipaci a sexuální revoluci a ona do toho začne tahat křesťanskou kulturu - eh? Vážně? Právě sexistické křesťanství postavilo ženu do podřízené role.)
No tahat do toho křesťanství, to mi vážně hodně vadilo. Propaganda křesťanské víry. A za to jsem si zaplatila. (To Knihu Mormonovu bych alespoň dostala zadarmo na Marketplace. Měla jsem si radši přečíst tu.)
Mohlo to být lepší, mnohem lepší. Víc prostoru poskytnout "predátorovi" by taky neuškodilo.
Rozhovory byly spíš o domněnkách a vlastních postojích než o faktech. Třeba ten rozhovor se sexuologem. Tam to bylo hodně znát.
Dozvěděla jsem se tam, co si myslí o současný situaci jeden starší pán, ale nějaké objektivní informace jsem moc nedostala.
Kdyby to nebylo vydávaný jako dokumentární kniha (či dodatek k dokumentárnímu filmu), tak ok. Ale nemělo by tohle být tak nějak objektivní?
A pokud člověk chce vidět, jaké úchylárny lidi (teda spíš náhodný generátory slov) píšou na netu, není třeba si kupovat knihu (toho prostoru tam tomuhle stejně není moc věnováno), stačí se přidat na FB do skupiny Supeřbuřty českých seznamek. Obrázek si utvoříte.
Maličkosti: K čemu ty s obsahem nesouvisející fotky? Proč tak velký písmo, řádkování, tak vysoká gramáž papíru?
Kniha vypadá tlustě, ale obsahu v ní moc není.
Za 350 Kč je kniha opravdu hodně předražená. Koupit ji za plnou cenu, měla bych zlost.
Každopádně, uznávám, že téma je důležité a je dobře, že se o tom i díky filmu a knize začalo víc mluvit.
A něco zajímavého v knize je. Jen jsem holt trochu zklamaná, protože jsem se na tu knihu těšila a čekala jsem, že se z ní dovím něco nového, zajímavého. Tohle bylo jako číst diskusi na Zpovědnici nebo poslouchat hovory v hospodě. Jako fajn, ale proč je rovnou vydávat v knižní podobě?
Btw. Z důvodu koronapokalypsy jsem neměla příležitost navštívit kino. Je možné, že po zhlédnutí filmu změním na knihu názor? Třeba jí pak hvězdičku přidám.
Zatím 2 - 3.
No já nevím. Pokud se to někoho dotkne, omlouvám se. Já to veřejné nadšení prostě asi nesdílím.
Kniha je soubor rozhovorů nejen s odborníky, ale i s predátory a oběťmi. Jsou zde k nahlédnutí fotky konverzací. Nejvíc asi zaujme rozhovor s odsouzeným Meluzínem, který s kamarádem zneužíval mladé chlapce. Kniha se věnuje tematu kiberšikany, praktikám manipulace. Doporučujh hlavně rodičům.
Kdyby jen rodiče tušili, co jejich děti dělají na netu a z pokoje nevylezou, jak je den dlouhý. Hlavně se mi líbilo to, že byl dán prostor k vyjádření i predátorům - jejich pohnutky, co je k tomu vedlo. Doporučuji, opravdu zajímavé.
Dokument jsem v kině ještě stihl shlédnout. Knihu jsem dočetl vzápětí.
Nevnucoval bych lidem slovo povinnost, ale rozhodně bych považoval za velmi rozumné, koncept dokument+kniha vidět a přečíst.. Za naší doby na nás nebezpečí číhalo také. Dnes se ovšem tento způsob přesunul do online světa. Proto je velmi důležitá prevence, hlavně ze strany rodičů. A věta mě se to netýká, je nesmysl.
Přehodnocuji.. povinné doporučení.
Knihu jsem četla asi týden. Musela jsem si dát pauzu, pouvažovat nad tím, co všechno se může stát a potom zase pokračovala ve čtení. Rodiče ...náctiletých dětí by měli být ve střehu.
Kniha, která zpracovává důležité téma a je určitě výborným doplněním dokumentu. Ten si však líbil více. Ne všechny rozhovory v knize mě zaujaly. Ale určitě to stojí za přečtení.
Nejdřív jsem viděla film "V síti". Byla jsem tohoto tématu tak plná, že jsem sebrala odvahu a přečetla si i knihu. Nelituju, ale je to pro silné nátury. Síla knihy je v tom, že otevřeně z pohledu různých lidí mluví o tématu, které je dost drsné, ale důležité. Zneužívání dětí na internetu se děje a měli bychom to reflektovat, udělat si na to názor. Rozhovory s různými lidmi na "různých stranách barikády" jsou dobrým vykopnutím k přemýšlení i k diskusi. A snad i k činu, můžeme-li někomu včas podat pomocnou ruku. I k tomu, abychom si uvědomili, že hranice mezi dobrem a zlem je dost tenká a - i když je to dost odvážná představa -, každý z nás by se mohl ocitnout jak v roli oběti, tak i predátora - za určitých podmínek a životních okolností.
Smutné, místy nechutné čtení, ale velmi důležité. Povinná četba pro všechny, v jejichž okolí se vyskytují děti na internetu.
Kniha je takový dokreslující záležitost k filmu. Dá nám nahlédnou i na druhou stranu monitoru a ylo to pro mě zajímavé. Urči bych ji doporučil do povinné četby ve škole.
Viděla jsem film, přečetla knihu. Jsem ráda, že už mám větší (i když zdaleka ne nezranitelné) děti. Vím, že ochránit je, je takřka bez šance. O mnoha sociálních sítích a způsobech komunikace ani nevím, že existují... Je to hodně moc užitečný projekt a autorům za něj patří velké poděkování
Zajímavá kniha i film. Je hodně smutné, co se ve virtuálním světě děje, co se může stát. Tuto knížku by si měli povinně přečíst všichni rodiče, aby si uvědomili, jaké nebezpečí jejich dětem na sociálních sítích hrozí. Z vlastní zkušenosti vím, že děti školou povinné mají na facebooku uveden vyšší věk, což je obtížné odhadnout ( hlavně u dnešních mladých slečen, které ve 12 letech vypadají na 16 a vydávají se za 20 leté).
Videla jsem delsi verzi filmu, cetla knihu a doporucuji i rozhovory s tvurci a hereckami na internetu. Jako celek tohle hodnotim jako vyborny projekt!
Neotřelá sonda do duše predátorů... Dle mého názoru je problematika pojata poměrně zeširoka, z mnoha úhlů, dokresluje tak film z trošku jiného světla. Je tam spousta zarážejících informací... těžko se to popisuje, ale určitě stojí za přečtení...
Palec nahoru pro autorku, že krom výpovědi s predátory tam přidala i rozsudek, neboť teprve tam nalezneme pravdu, která je v rozhovoru zakryta...Neříkám, že tam predátor lže, jen neříká vše, např. (SPOILER)
Predátor: ne, toho kluka jsme nepenetrovali...
Rozsudek: X a Y se snažili oběť penetrovat, ale nezdařilo se jim to...
Nevím, co psát víc a zdali je to vůbec třeba. Mám štěstí, že ji četla i má žena, takže si můžeme nalít něco dobrého k pití a diskutovat, probírat, řešit...a přemýšlet. A to je ten správný přesah, která kniha má. Širokou diskuzi ve společnosti,oprostit se od černobílého vidění Predátor-Oběť...
Knihu jsem četla po shlédnutí filmu a řekla bych, že v tomto případě nelze film a knihu srovnávat. Kniha obsahuje rozhovory nejen s herečkami filmu V síti, ale i dalšími lidmi, kteří se setkali se sexuálním obtěžováním prostřednictvím internetu, úryvky internetových konverzací a soudních rozsudků. Čtení mě bavilo, přestože se mi z některých pasáží dělalo zle, nicméně kniha je zpracována velmi dobře.
Oproti filmu, ktorý bol podľa mňa geniálne spracovaný, kniha bola až sucho dokumentárna. Samozrejme, že silné, dobrý napad, ale niečo tomu chýbalo, nemôžem si pomôcť. Za mna určite super že kniha existuje, ale vnímam ju presne ako doplnenie k filmu... ktorý treba vidieť ako prvý, resp. mne toto poradie vyhovuje viac.
Kdo chytá v síti
Nebudu tentokrát hodnotit hvězdami, protože obsahově si to kniha nezaslouží a z autorky mám nepříjemné dojmy, takže by bylo zavádějící.
Obsahově kniha zpracovává velmi aktuální problematiku chování sexuálně frustrovaných predátorů na síti (i mimo ni) a mladých obětí těchto agresorů. Forma rozhovorů byla zvolena adekvátně, ale paní Pecháčková mi neskutečně lezla na nervy. Její styl vedení rozhovorů mi připadá neprofesionální, místy bulvární a povrchní. Ve vhodných momentech se dále nedoptává, a naopak tam, kde já cítím potřebu se ptát dál, autorka tak nečiní. Některé její komentáře vůči dotazovaným jedincům (tam, kde bych to nečekala), byly útočné, kousavé a cynické. Bylo evidentní, kdo se jí zamlouvá a kdo ne. Chápu, že je těžké zůstat u tak citlivého tématu objektivní, ale za mě je to žádoucí.
Rozhovor s panem doktorem Brzkem na mě působil zvláštně. Na mě má pan doktor velmi tradiční, až zkostnatělé názory na vztahy a rozmnožování. Co mě zarazilo je výrok "dříve jsme využívali i dětskou pornografii, dokud nebyla trestná, jako léčebnou pomůcku...nařizovali jsme jim (pacientům): sežeňte si to, protože máte právo si něco užít ve vaší preferované oblasti"... tohle se mnou vcelku mává a přestože má jít o rovinu sebeukájení se v říši fantazie, tak nedokážu přejít to, že se neřeší, že to dětské porno musel někdo natočit. Fuj.
A jaká nám z knihy plynou ponaučení? Jsem-li dospělý, musím dbát na bezpečnost dětí - moje první otázka při jakémkoliv online setkání za účelem seznámení má směřovat na věk protějšku. Pokud máte děti, vytvořte si s nimi pravidla toho, jak se mají na síti chovat.
Zarážející informace nakonec: „usvědčená osoba si může po nějaké době zažádat o vymazání zápisu z rejstříků trestů“. Koho tohle do háje chrání?