Syndrom mizející plíce
Miroslav Holub
Syndrom mizející plíce, ponorná sbírka s oddíly Synkopy, Symptomy, Syndromy, Synapse. Autor rozvíjí filozofující esej, sytící i hlas jeho poezie. Začíná období skepse ke vědě a stálé nevůle přijímat to, co „existuje“ mimo poznatelnou realitu.
Přidat komentář
Vždycky jsem žasla nad tím, jak Miroslav Holub dokázal spojit vědu a medicínu s poezií. Tím myslím v předchozích sbírkách autora. V Syndromu mizející plíce ale dovádí tento svůj um k dokonalosti. A není to "jen" o vědě a poezii, je tu taky spousta aluzí, spousta narážek na události minulé i současné, na věci všední i nevšední. Na svět. Na život. A to je geniální.
Autorovy další knížky
1962 | Achilles a želva |
1963 | Anděl na kolečkách |
1990 | Čím drží svět pohromadě |
1961 | Slabikář |
1958 | Denní služba |
Mé první setkání s autorem. Po knize jsem sáhla hlavně díky názvu, který mě zaujal. A tak jsem si řekla, že by to mohlo být další dílo na mé cestě hledání lásky k poezii. Přiznám se, že mě oslovila jen hrstka básní. Pohřby, Pieta, Hodiny, Časoprostor a nejvíc asi 1751.
1751
Tohoto roku Diderot začal publikovat
encyklopedii a v Londýně byl založen
první ústav pro choromyslné. Takže začalo
rozpočítávání na rozumné, kteří se halí
do slov, a nerozumné, kteří si rvou
z těla peří.
Básnící se museli učit provazochodectví.
A méně bystří klauni začali pro jistotu
vydávat předpisy o normalitě.