Tá hudba mi stále znie v hlave
Agnès Martin-Lugand
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372406/mid_ta-hudba-mi-stale-znie-v-hlave-t5X-372406.jpeg
3
87
87
Yanis je kreatívny a podnikavý muž, ktorému rastú pod rukami neuveriteľné, originálne a náročné projekty. Manželka Vera ho podporuje a spolu s úžasnými deťmi mu vytvára skvelé zázemie. Najnovší Yanisov megaprojekt však architekt odmietne a na scénu prichádza Tristan, klient, pre ktorého sa projekt realizuje. Zverí ho Yanisovi, avšak to, čo spočiatku vyzeralo ako splnený sen, sa postupne mení na nočnú moru. Dlhy, alkohol a pocit bezmocnosti Yanisa ničia, Vera trpí, ale Tristan je vždy nablízku...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
J'ai toujours cette musique dans la tête, 2017
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
tento příběh je kýč! manželská láska je tu podaná jako první zamilování v YA literatuře, manželé po sobě neustále blouzní. jejich lásku ilustruje hlavně to, jak muž ženu při setkání opakovaně roztáčí do kola (přestala jsem počítat u 6. roztočení). nebo tím, jak žena závislácky trpí, když vůbec prvně tráví několik dní bez sebe (jsou spolu roky a mají 3 děti). žena je ženská (atraktivní, nosí šaty a květy ve vlasech, chová se submisivně). muž je mužný (statný, modrooký, s velkýma rukama), mlátí a kope do věcí, když se mu něco nelíbí, udělá scénu. žena ho pak konejší, i když třeba nebyl v právu. opravdu hodně se tu pije, flétna šampaňského střídá flétnu. děti jsou roztomilé, poslušné tak, že se kdykoli nechají zahnat do svých pokojů, a to nejstarší je slušně parentifikované.
extaticky zamilované bláboly z úst ženy příjemně nabourá, když se v příběhu zjeví démonický muž (vysoký, temný, s podezřelým úšklebkem), který by se jistě neztratil ni v Twilightu. manžel ženy s ním (čertem) ochotně podepíše smlouvu a démon pak s oběma trouby slušně oře. žena najednou docela otočí a ze slepého zamilování je slepá zášť, s níž manžela zapudí. tato pasáž byla z celé knihy asi tak nejzáživnější, ale to neznamená, že byla zajímavá.
a pak se to zase celé otočí, žena si vzpomene, jak má svého mužného muže ráda. a ten si zase vybaví, že vlastně mají (jak si to mají hlupáčkové pamatovat?) v Paříži kromě svého bytu i garsonku (kterou v knize často využívají). a že ji vlastně mohou prodat, čímž se bohužel zbaví démona, ten se zmenší na velikost malého smrdutého čertíka, ještě chvíli je šmíruje, a pak vyrazí hledat štěstí jinam. hrůza!
Na začátku knihy jsem si říkala, že to asi nedám. Takovou přeslazenou slátaninu jsem snad nečetla. Ale naučila jsem se knížky neodsuzovat do první poloviny. Dobře jsem udělala. Myšlenky Véry, milující ženy a matky, plně chápu. Nakonec se mi líbilo, jak se k situaci poslavil Yanis a jak příběh dopadl.
Kniha má romantiku, napětí i oddech.
Podaná ruka neznamená usmíření.
Tak tenhle příběh se povedl. Skoro bych řekla, že kniha patří rozhodně mezi nejlepší knihy od autorky.
Kdysi jsem od autorky četla Šťastní lidé čtou a pijou kávu, ta knížka se mi moc líbila, byla tak svižná, neotřelá, jednoduchá a přesto hluboká. Ta hudba ... je přesný opak, ani se mi nechce věřit, že to napsala stejná autorka. Roztahané, únavné, nezajímavé, zbytečné dlouhé opisy všeho až tak, že děj se v tom ztrácí. Nedočetla sem, nešlo to.
Po asi dvouleté pauze jsem se vrhla na knihy této autorky, které se mi nakupily doma. Není to ani měsíc, co jsem četla knihu Štěstí na dně silné kávy, která mi připomněla, jak mi knihy autorky sednou a u této to nebylo jinak. Kniha mě chytla prakticky od prvních stránek a oba hlavní protagonisté příběhu - manželé Yanis a Véra mi byli sympatičtí. Což zprvu platilo i o další postavě v podobě Tristana. Chvíli předtím, než nám autorka prozradila jistý záměr této postavy, jsem i já sama během čtení začala tušit, že to nebude tak, jak to na první pohled má vypadat. Dost mě překvapilo, když mě napadla jedna myšlenka k ději a za dvě stránky se mi potvrdila. :) Přišlo mi to až maličko zvrácené. Ale dějově mi kniha opravdu sedla. Možná mohla být o píď kratší, ale tím, že měla celkem spád, tak mi i o něco méně vadila délka kapitol, které byly na můj vkus až moc dlouhé.
Když to shrnu, tak se jedná o příjemně napsaný román, který není pouze v duchu romantiky, ale i s trochu nevšední zápletkou. Parádně se četla na dovolené. :)
Čím víc knih jsem od autorky přečetla, tím víc bych řekla, že nespadají do kategorie romancí. Jsou to spíše příběhy ze života, někdy více, někdy méně přitažené za vlasy a uvěřitelné. Tento příběh i když nemá moc vysoké hodnocení, mě docela oslovil. Je hodně o pocitech a povahách lidí a jako takový se mi docela líbil. Jako čtení na dovolenou ideální.
Svižné čtení ideální na letní pohodu. Hlavním hrdinou je čtyřicátník Yanis, který je lehce zaslepený a dostane se do velmi úzké uličky.
U knihy jsem se vůbec nenudila, všechno na sebe krásně navazovalo, nechybělo napětí, láska a někomu možná ukápne i slzička.
Konec jsem čekala trochu jiný, ale to by kniha nejspíš potřebovala o pár stránek víc.
Tuto autorku doporučuji, její knihy jsou opravdu velmi čtivé a nestalo se mi, že bych se u některé nudila nebo ji nemohla dočíst.
Na první pohled mě to uhranulo.
Netušila jsem, ze o mně někdo napsal román ;). Postava na obrázku - to jsem celá já (no dobře, až na ty náušnice, já nosím pecky) plus název … to je přesně ono. Pořád mi v hlavě zní nějaká melodie. Ještě než ráno po probuzení rozlepím oči, tak hudba naskočí…i když řeším něco v práci, pořád tam někde na pozadí je. Taková alternativa spořiče obrazovky.
Asi ve třetině knihy jsem zjistila, že to nedám.
Netrvám na extra promyšlených zapletkách v tomto typu literatury, ale toto je tak jednoduché a předvídatelné. Odradil mě i hodně rozvláčný vypravečský styl. Po několika stránkách se mi pravidelně začaly klížit oči a padat hlava.
Škoda, nápad má ohromný potenciál.
Kdyby existovala databáze písniček, tak si určitě udělám profil i tam. Hudba má skvělou možnost vystihnout naši momentální náladu i názory.
Za mě víc než “ řekněte to květinou”, která časem zvadne a už si nepřičichnete ani oko nepotěšíte, platí “ vzkažte to písničkou”.
Tu si pustíte i po mnoha letech. Je vždy čerstvá a vzpomenete si.
Nejen rada poslouchám, ale většinou se i připojím.
Na svoje poslední veřejné vystoupení dlouho nezapomenu.
Jednu maškarní merendu u nás na vsi jsem absolvovala coby Fiona. Jak už to na takových akcích bývá, kolem půlnoci ti, co neleží znaveni pod nebo na stolech, se shromáždí na parketu. Celý kulturák se otřásá hity jako Nonstop, Jahody mražený, Sex je náš apod.
V tu dobu, povzbuzena hodnotnou výhrou v tombole ( březové koště) jsem se odvážila veřejně zazpívat a zatančit. Vyšla na mě D. Rolinc - Čo o mne vieš. Vystoupení jsem věnovala samozřejmě svému Shrekovi. Ten se nejdřív kralovsky bavil, pak vystřízlivěl a když jsem skončila, byl naprosto konsternován. Asi to bylo hodně působivé, protože na mě začal pohlížet se značnou nedůvěrou. Pravděpodobně mě podezřívá, že mám nějaké velké osobni tajemství. Buďto jsem sériový vrah, nebo dědička obrovského impéria event. moje sexuální orientace je jiná, než se původně domníval.
A pak to vzkazte písní ;)
Mou současnou oblíbenou aktivitou je auto-zpěv. Sednu za volant a spustím. Podmínkou je, po zkušenosti z Merendy, že jedu sama. Mám své osvědčené sestavy:
Sestava k napravení špatné nálady obsahuje:
K. Clarkson-Stronger
K. Perry - Roar
Rooney - When did your heart go missing
Pokud jsem vytočená na maximum, tak si střihnu s Petem Burnsem, kterého všichni znali jako Dead or Alive: You spin me round, průvodní písničku kresleného Asterixe a Obelixe.
Když je mi fajn - J. Timberlike: Can’t stop the feeling! taky Save your tears, Leave before you love me
Výborně se kvičí třeba u Sugar od Maroon 5.
Pokud si potřebuji pobrečet, tak sjíždím Don’t answer me, This is the last time nebo Stop and Stare. Ta poslední je od OneRepublic, stejně jako Sunshine, kterou frčím teď a mám problém si zapamatovat slova, je jich tam moc.
Ale první místo v hitparádě mých autohitů má rozhodně Queen s I was born to love you a Don’t stop me. Krásně duní interiérem. Tyto kousky musel F. Mercury složit speciálně do auta :D
Když jedu mezi poli nebo po dálnici, to je pohoda. Horší, jak zastavim na světelné křižovatce ve městě. Ty pobavené obličeje z okolních aut…
Vždycky jsem chtěla sporťák bez střechy, nejlépe nějaký starý. Auto-zpěv tento muj sen definitivně zničil.
Az si jednou budu kupovat nové auto, tak mě nebude zajímat, jako každého správného motoristu, jestli je to diesel nebo benzin, jaký to má výkon nebo na kolik kol je náhon..
Nejdůležitější požadavek bude: jak je to zevnitř ozvučené a vůči okolí odhlučněné. Asi překvapím nejednoho prodejce aut.
Tak přemýšlím proč má tato kniha tak nízké hodnocení. Možná čtenáři čekají romantiku a ono to tak docela romantika není. Zkrátka mně se knížka líbila. Je to o tom jak málo si někdy věříme a jak toho někdo, pod rouškou přátelství, dokáže zneužít.
Vždy ráda sáhnu po této francouzské autorce, její knihy se mi líbí. Krásně popisuje myšlenky a pocity daných postav, což bude asi také dáno její profesí. Příběh je příjemný a pohodový.
Příběh Yanise a Véry -milujících se manželů, rodičů tří malých dětí, touze po kariéře. Ale jakmile Yanis přecení své možnosti, všechno se řítí z kopce dolů- nedostatek času, dluhy. Ale k tomu jsou manželka a jeho přátelé, aby mu znovu pomohli postavit se na nohy. Čtení pro mě bylo zdlouhavé.
Pekná romanca, ale zdĺhavá, zbytočne obšírna a podrobná, s dôrazom na detaily, ktoré boli v deji navyše, dupľované, ktoré si zdatný čitateľ dokáže prečítať aj medzi riadkami. Som rada, že ju mám dočítanú a ďalšiu tak ľahko ani nezačnem.
Trochu zdlouhavé, ale na odreagování dobré. Od půlky jsem se občas přistihla, že dlouhé pasáže přeskakuju.
Trosku sladke na mna, ale v tejto uprsanej dobe pod dekou a dobrym cajikom celkom pohodove citanie
Za mě je tohle francouzská Rosamunde Pilcher/Jane Fraser, v podstatě tuctová nezajímavá autorka, ale když na tenhle žánr máte chuť, tak si ji prostě bez výčitek dáte. Opět jednoduchý romantický příběh o pár postavách zasazený do malebného prostředí Paříže o lásce a přátelství, co zvítězí nad lží, intrikama a závistí - což nepovažuju za spoiler, tohle se snad předem očekává, už když vezmete takovou knížku do ruky :)
Je to moje druhá kniha od autorky. Nenadchla mě tolik jako ta předchozí. Dá se to přečíst, ale je to spíše na oddech a zase tolik nezaujme.
Jediná kniha, která mi od autorky chyběla přečíst. Jak se mi ostatní knihy líbily, tak tato je pro mě poměrně zklamáním. Je to nenáročný příběh, už od začátku dost předvídatelný a rozmazávat takový "jednoduchý" příběh na 450 srránkách, to mi přijde dost..nedokázal mě příběh strhnout ani vtáhnout do děje...
Štítky knihy
láska Francie rodina manželství romantika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Šťastní lidé čtou a pijou kávu |
| 2016 |  Šťastní lidé mají snadný život |
| 2017 | Lituji, čekají mě |
| 2019 | Kapka štěstí v ranní kávě |
| 2018 | Štěstí mi uniká mezi prsty |
Tato kniha začala lehce, idylicky,šťastně až některé popisky vztahu hlavních hrdinů mi přišly až moc přeslazené...ale i tak měli krásný život....pak ale poznali jednoho člověka, který jim v životě trochu více zavařil...Konec to jsem opravdu četla jedním dechem,protože jsem čekala,jak tohle dopadne:)