Ta třetí
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384764/bmid_ta-treti-XYH-384764.png
4
100
100
Příběh drobného úředníka z konce 1. republiky, který kličkuje mezi dvěma láskami, ztrácí obě a vše končí téměř karikaturně trapnou sebevraždou. K mladé, vášnivé krasavici zcela nezávislé na poutech měšťácké a společenské konvence na jedné straně a na druhé straně ke skromné, důvěřivé a obětavé sestřenici. Hrdina, slaboch a pokrytec nemá ve skutečnosti nikoho rád kromě sebe. Svou sobeckou váhavostí zkomplikuje život oběma ženám, obě ztrácí a svou situaci řeší neplodnou sebevraždou. (3. vydání)... celý text
Přidat komentář
To byla neskutečná emocionální jízda, jak už jsme asi u Havlíčka zvyklí, zdánlivě banální lidé a děje se dostanou do centra pozornosti a máme tu drama par excelence...bylo by jednoduché nad Mánkem a jeho lhaním si do kapsy a maloměšťáckými obzory a samolibostí a nepevností charakteru opovržlivě ohrnout ret, těžší je však se zamyslet při tom nad sebou, nakolik jsme upřímní k sobě a druhému, nakolik věříme sami sobě a nakolik si to jenom myslíme...atd. atd. Skvělá studie charakteru, Jaroslav Havlíček je nadčasový spisovatel, jehož nemůžu dostatečně doporučit....
Na pět hvězd tomu podle něco málo chybí, ale jinak hutná chuťovka o průměrném narcistním zmetkovi. Vedle Neviditelného nebo Petrolejových lamp je dle mě trošku "do počtu", ale to nic nemění na tom, že jsem si ji velmi užil.
Po vynikajícím Neviditelném jsem se dostal i k Té třetí a zlouskat se mi ji povedlo za 3 dny. Myslím, že lepšího psychologa negativních hlavních postav, než je Havlíček, bychom u nás hledali těžko. Proč je ale zrovna "Ta třetí" tak zapadlá, netuším. Jinak bych snad jen všem doporučil někdy nečíst ty anotace na rubu knihy, po pravdě nikdy jsem nechápal, proč tam v kostce převypráví kompletní příběh i se závěrem. Zas*aný spoilery. :/
Když rutina těžce kouše a ambice jsou nízké.
Odpor se zvyšuje,ale emoce nebudou růst.
Budou se měnit naše zvyky,půjdeme rozdílnými cestami.
Pak nás láska znovu roztrhá na kusy.Proč je ložnice tak studená ?
Otočil si se na svou stranu.Je mé načasování špatné ?
Vzájemná úcta usychá.
Je zde stále ta prosba,že máme pokračovat do konce našich životů.
.....................................................................................................................
Kdo je proslulým,tak kdo ? Jsem Berlínanem.Nebo,jsem Taiwancem.Škoda.
Zbývá tedy jen.Jsem Maloměštákem.
Psychoška jak víno.Rozpitvá.Odhalující tělo.Obnažená podvědomí.Rozkatí mysl.Co se všechno zchumelí,mezi dvěma partnery.Na dřen anatomické.Vztahové do detailu vylíčené.Po těle mrazivě nepříjemné... A co teprve myšlenkově ?
Jaroslav od počátečního fúnusu stupnuje děj měrou vrchovatou.Vlastně funusní je celé ladění.Mrazivě těkavé.Ten kdo hledá,najde mezi řádky.
A jako obvykle a stále...lež jako světový řád.
Život nám kolikrát přinese takové podivné situace, kterým musíme čelit a vyrovnat se s daným okamžikem. To samé se stalo v tomto příběhu. Milovat dvě rozdílné dívky najednou, jedna je otrlá městská a druhá skromná a důvěřivá, obě jsou jako den a noc. Bohužel je chlapec tak dokonale přebíral , až mu nezbyla žádná.
Havlíčkovi Petrolejové lampy a Neviditelný jsou výborné knížky, ale Ta třetí na mě zapůsobila ještě o trochu více. Snad proto, že se zabývají tématy, které se týkají každého z nás. Není tu žádné pojednání o nepříjemných psychických poruchách, ani popisování maloměšťáctví na přelomu století. Ta třetí je více o rodinných a partnerských vztazích, o sobectví, obětavosti, o upřímnosti, vypočítavosti a o zacházení s láskou.
Havlíček ve mne vždy dovede probudit silné pocity. U Neviditelného mne mnohokrát mrazilo, v Té třetí jsem zas často cítil velice nepříjemný pocit studu. Jako bych byl skutečně svědkem těch trapných situací, měl jsem sto chutí si zacpat uši a utéct někam pryč, abych ten pocit hanby ze sebe setřásl. Některých postav mi bylo opravdu líto a k některým jsem cítil odpor. Na konci knihy jsem si s hrůzou uvědomil, že i já mám s tou zápornou postavou cosi společného a chovám se k jiným ne zcela dobře. Ta knížka mě vážně donutila přemýšlet nad sebou samým.
Havlíček je prostě mistr psychologie. Tato kniha je jiná, než ty ostatní, které jsem od něj zatím četla, přesto stejně skvělá :)
Když překousnete první kapitolu o pohřbu, budete překvapeni postupně se rozjíždějící dynamikou a čtivostí příběhu! Zamilovanost je lektvar mnoha ingrediencí a pokud se nám něčeho nedostává začneme pochybovat. A z pochyb vznikají další problémy, nejistoty a vztahové spekulace..
Námět knihy bezesporu zajímavý, ale nečetla se mi zrovna lehce. Musela jsem se prokousat spoustou únavných pasáží a film s V. Dlouhým a Lucií Vondráčkovou byl v tomto případě mnohem lepší než kniha. Téma vynikající, film skvělý, jen v knižní podobě se to hůře četlo, nemělo to takovou jiskru jako film.
Kniha mě velice zaujala, po přečtení jsem zhlédla i film s Lucií Vondráčkovou a vladimírem Dlouhým a byla nadšená!
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Opět skvělý Havlíček. Od Petrolejových lamp a Neviditelného se posunul k zobrazení života (hlavně vnitřního) malého úředníčka spořitelny, který bydlí s maminkou v Nuslích a kterého si všichni v rodině velmi váží. Straní se žen, má definitivu a budoucí vzestup zajištěn. Na posledních stránkách je nejen vyvrhelem rodiny, ale ukáže se, že je naprostý sobec a nejčernější ovce.
To je ona proměna, kterou ve strhujícím Havlíčkově líčení sledujeme, přicházejí různé menší i větší postavy (chytře jsou všichni představeni hned na začátku knihy najednou, a to na pohřbu), z nichž nejdůležitější jsou samozřejmě dvě ženy, Adélka a Milda, každá typem přitahujícím jinak .A dál nechci spoilerovat.
Co však mohu říci, že Havlíček je podle mne stále nedoceněný mistr psychologické prózy, jako kdyby otevřel mozek i duši/srdce Jiřího Mánka a nechal nás do něj nějakým přízračným chirurgickým teleskopem nahlédnout. Emotivně mně to nenechalo v klidu, chvíli jsem mu fandil, neustále jsem přemítal, co bych udělal já, pak jsem byl za něj (nebo spolu s ním) zoufalý, pak jsem (si) nadával, pak jsem nad ním zlomil hůl a přestal si ho vážit, a přesto ho člověk nemůže nějak nemít rád. Prostě skvělé, skvělé, skvělé. A je výborné, že to nemusí být romány z daleké exotické krajiny, tenhle se odehrává mezi Nuslemi, Malou Stranou, Stromovkou a Krčí. Doporučuji!