Tabatěrka z Bagomba
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21884/bmid_tabaterka-z-bagomba-VIE-21884.jpg
4
56
56
Výbor ze starých Vonnegutových povídek, které vyšly pouze časopisecky zhruba před čtyřiceti lety a víc, si na samém skonku končícího století vymyslel autorův dlouholetý přítel a kritik Peter Reed z katedry anglistiky na Minnesotské univerzitě. Budiž mu za to dík. Potěšil tím nejen slavného spisovatele, ale hlavně řady čtenářů, kterým by se tyto povídky jinak už asi nikdy nedostaly do rukou. To období, z něhož pocházejí, jsou léta 1954–1961, na něž v úvodu Vonnegut vzpomíná jako na zlatou éru časopiseckých povídek. Bylo to v době, kdy dodavatelem zábavných příběhů pro volný čas obyvatel, jímž se brzy nato stala televize, byla řada časopisů, které sháněly a otiskovaly povídky. Místo koukání na televizi se relaxovalo v křesle s časopisem v ruce. Při čtení této knihy nás musí napadnout „staré dobré časy“, kdy ještě i zábava bývala inteligentní. Člověk aby začal litovat, že ta éra už je pryč. Kurt Vonnegut je jedním z mála nestorů moderní americké literatury, který má dar chytře a humorně zároveň, se smysluplným vzkazem pro celý svět, vyprávět příběhy, které se vám chce číst i dnes, třebaže je po éře povídek, a které se budou číst i za sto let, protože jejich chytlavost nemizí s časem. Vonnegut je od přírody vypravěč, má o čem mluvit a ví přesně, co chce říct.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2001 , ArgoOriginální název:
Bagombo Snuff Box, 1997
více info...
Přidat komentář
Mně zkrátka Vonnegut jako povídkář absolutně nesedí. A tohle jsou navíc povídky ze začátku jeho kariéry (tj. z doby, dovolím si říct, kdy ještě neměl svůj charakteristický styl drobných vypointovaných epizod a odstavců). Absolutně obyčejné příběhy, napsané absolutně obyčejným stylem. Pokud to něco z autorovy tvorby připomíná, pak svým unaveným stylem Mechanické piano. Je to jak ta titulní Tabatěrka z Bagomba: vypadá to exoticky a parádně, dýchne to na vás, ale když to otočíte dnem vzhůru, koukne na vás nápis: Made in China. Klump. Proč vychází zrovna v téhle edici, je mi záhadou.
Předmluva i doslov doplňují tuto knihu, která je pestrou směskou, ze které byste si měli vybrat. Z mého pohledu asi nejvíce pobavily Jakákoliv rozumná nabídka, Dárek pro Velkého Svatého Nicka a Najdi mi nějaký sen. Doporučuji!
Nějakou dobu (dlouhou) jsem knihu ve své knihovně přehlížel, až jsem na ni skoro zapomněl. Neměl bych asi ani přiznávat, že jsem ji vzal, protože už nebylo moc co jiného číst. Tak nějak už ze záložky jsem rychle poznal, že to bude dobré, a že bude i legrace. Povídkou je už skoro i Úvod knihy. Jedna povídka lepší, než druhá. Říkal jsem si v průběhu čtení, jak je báječné, že Kurt Vonnegut přežil bombardování Drážďan (a věřím, že i on byl rád), a že měl možnost takové báječné povídky sepsat.
Soubor 23 povídek, z nichž jedna je lepší než druhá a na závěr je to přímo " exploze". Nalezneme zde příběhy z války, ale také ze vzdálené budoucnosti. Právě povídka B9T-N3B9T mě zaujala nejvíce. Nabízí až mrazivě děsivou vizi , která by se mohla stát trpkou realitou. Prodlužování průměrného věku dožití může mít totiž i své stinné stránky. Pro příklady nemusíme chodit daleko: v ČR není doposud kvalifikovaně řešena důchodová reforma a pokud se s tím v dohledné době nic neudělá, hrozí kolaps celého systému. Musíme věřit, že to nedopadne tak, jako ve zmiňované povídce.
„…věci o něž máme trvalejší zájem, si pamatujeme déle než věci, které nás příliš nezajímají, a živé obrazy se nám vryjí do paměti lépe než holá fakta…“
Seminář Mnemotechniky jsem sice neabsolvovala, ale s různými mnemotechnickými pomůckami se určitě setkal snad každý, a tak možná víte, … že to funguje :-). Základem vždy je vytvořit si nějakou příjemnou představu a do ní včlenit seznam – toho, co si chcete zapamatovat a vytvořit si tak „živý“ obraz.
V rukou máte knížku plnou takových „živých“ obrazů … ohlédnutí do minulosti a samozřejmě, jak jinak než, za přítomnosti značné dávky humoru a satiry. A to je přesně to, co u Kurta Vonneguta očekávám a vyhledávám. Je to jeho typická vypravěčská strategie – svým specifickým stylem tak reflektuje … cokoliv :-), životní zkušenosti, události nebo jen drobné aspekty z jeho života, které ho nějakým způsobem ovlivnily. A nám čtenářům tak podává velmi plastický (a tak trvale zapamatovatelný) obraz Ameriky cca 60. let. V té době se Vonnegut živil psaním do chicagských novin, do článků se mu podařilo sestavit poměrně rozsáhlou „studii“ americké společnosti – povídky, které v téhle knížce najdete, jsou pak zajímavou sbírkou velmi různorodých, skoro se dá říct i tradičních, předsudků běžných amerických občanů :-).
„Seminář v podstatě vyřešil všechny problémy jeho nekomplikovaného života kromě jednoho: jeho neschopnosti dosáhnout jakéhokoli pokroku v navázání vztahu se svou sekretářkou … kterou již dva roky tajně zbožňoval“ …
„Nenechte se odradit. Jste naprosto normální“, řekl instruktor. „Ale podívejme se, zda bychom vám mohli nějak pomoci, abyste dosáhl lepších výsledků. Pokusme si vytvořit si nějakou příjemnou představu, kterou bychom si rádi zapamatovali.“ A Alfréd to skutečně viděl …“
Co viděl a jak to dopadlo … to už si musíte přečíst sami … vytvoříte si tak určitě spoustu zajímavých a zábavných představ :-).
Část povídek byla velmi svěží, část méně, ale více méně všechny stále aktuální. Některé mě nutily se hluboce zamyslet. Velmi mě zaujala předmluva i doslov.
Velmi příjemné čtení, občas sice je znát začátečnická kostrbatost, vyváženo autenticitou. Moc pěkná předmluva od samotného autora i od jeho někdejšího editora.
Povídky se mi líbily, ačkoli nejsem příliš fanouškem krátkých povídek. Některé byly lepší, některé průměrné (já bych nenapsal asi žádnou ani z části tak dobře, ale četl jsem prostě už lepší). Těším se, že snad od autora znovu výjdou Jatka č.5, abych si je mohl pořídit.
Hodnotím třemi hvězdami, protože jsou to povídky ze začátků Kurtovo tvorby, kdybych je měla hodnotit bez přihlédnutí k tomuto "hendikepu", tak dám o hvězdu míň, protože se mi líbila stěží čtvrtina (z toho většina byla použitá později v knihách).
Část díla
Anonymní ctitelé
B-1TC-1-NEB-1-T / B9T-N3B9T
1962
Chlapec, který nesnášel dívky
Ctižádostivý student
Dárek pro Velkého Svatého Nicka
Autorovy další knížky
| 2008 | Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Není to taková psina jako Mistrovy romány, není to tak sžíravě sarkastické a krutě trefné, přesto byla četba velkým zážitkem. Vzdor tomu, co Vonnegut v předmluvě o svých vlastních povídkách tvrdí, nebyly pro mě ani zdaleka předvídatelné, skoro pokaždé se děj ubíral jinudy, než jsem očekával (i víckrát v jedné povídce).
Z mnoha stran povzbudivé pro všechny, kdo by se chtěli vrhnout do psaní.