Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275172/bmid_tady-byla-britt-marie-T4L-275172.jpg
4
1710
1710
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a hašteřivá babizna. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem před chvílí dočetla a ještě teď posmrkávám. Bylo to krásné, lidské, zábavné i smutné a prostě nezapomenutelné. Britt - Marii jsem chtěla téměř po každé přečtené stránce pevně obejmout, a to i přes její sociální nekompetentnost. Jsem plná dojmů a neumím je úplně vyjádřit (chvíli jsem se smála, za chvíli jsem zase brečela a tak pořád dokola), takže vám prostě jen doporučím, abyste si knihu sami přečetli.
Pro mě to byla první Backmanova kniha a už teď je mi jasné, že rozhodně nebyla poslední.
Ove byl nadstandartně výborný, poučný a lidský.Z Britt-Marie a Babičky si bohužel neodnáším zhola nic.
Miluju Britt-Marii! Ani vteřinu jsem se s ní nenudila a to se mi zatím u žádné,byť sebelepší,knihy nestalo!
Wau! Já jsem se zase nasmála! Jako vždy s Backmanem.
Úvodní pasáž mě navnadila. Hned jsem si vzpomněla, jak se mnou byla mamka jednou na sociálce. Hodně podobné. A o tom knihy autora jsou. Trochu natažené, ale ze života. Každý si najde nějakou pasáž, ve které se najde nebo někoho, koho zná. A potom to jelo dál. Já ten fotbal taky moc nemusím, ale jako výtku to nebudu dávat, je to v anotaci. Takže berte nebo nechte být.
Frederik Backman mě asi jen tak nepřestane bavit. Třetí kniha, kterou jsem od něj četla, a další už mám připravenou. Skvěle vystavěný příběh, ve kterém se postupně odkrývají charaktery a životy postav. A čtenář nikdy úplně neví, co přijde... O hluboké myšlenky ale není nouze.
"Několik málo chvilek. Člověk, úplně každý člověk, má za život mizivě málo šancí takovou chvilku prožít. Pustit z hlavy čas a jen tak padat. Bezvýhradně něco milovat. Vybuchnout vášní. Možná párkrát v dětství, máme-li to štěstí, že jsme dětmi. Ale co potom, kolikrát se nadechneme, aniž bychom pevně vězeli v sobě samých? Kolik čistých emocí nás přiměje nahlas a beze studu jásat? Kolikrát zažijeme to požehnání, že nás postihne ztráta paměti?"
Britt-Marie rozhodně není z těch, co by soudili ostatní, to v žádném případě, ale ...
Knihu velmi doporučuji.
Britt-Marie byla už v Babičce mojí favoritkou a když jsem četla, jak nařídila "své" kryse, že večeře bude přesně v šest, věděla jsem, že zklamaná nebudu ani tentokrát. Ale nakonec možná trochu jo - že ten příběh už dál nepokračuje. A že Britt-Marie ještě nemá svůj vlastní seriál. Obojí by se mělo napravit, "ale ne že bych do toho chtěla autorovi mluvit, to rozhodně ne". :) Nádherné čtení.
Babička i Ove byli zkrátka lepší. Příběh byl krásný, Britt-Marie výborná, ale ten fotbal mě tam otravoval.
Babicku sem cetla asik pred 3 mesici...uplne me uchvatila.. pak sem cetla asik 6 dalsich knich...ale pokazde sem byla mrzuta ze ani jedna z knizek nebyla aspn z poloviny dobra jak Babicka..a pak mi konecne prisla tahle kniha....aleluja
Charakter, který naprosto milujete a přitom vás děsí, že by jste na takového člověka narazili :) Každopádně u mě tedy byla Britt-Marie a jsem za to moc ráda.
První 3/4 knihy pohodové čtení, kvalita srovnatelná s Muž jménem Ove. Konec byl zbytečně zdlouhavý a mně osobně ubral z dobrého pocitu z knihy.
Takové milé, oddechové čtení to bylo. Prožila jsem zábavné i vážnější chvíle s velice svéráznými obyvateli jedné malé zastrčené vesničky. To vše v doprovodu jejich nové sousedky, neméně svérázné Britt-Marie. Na první pohled se může zdát, že jsou pro ni čisticí prostředky a pečlivý úklid na prvním místě. Po pár stránkách ale zjistíme, že to tak není. Je pravda, že mě zpočátku Britt-Marie svým jednáním občas poněkud „udivovala.“ Brzy jsem ale poznala, že všechno má své důvody a začala jí fandit. Je to moje třetí kniha od Fredrika Backmana a určitě není poslední. Muže jménem Ove sice nepřekonala, ale setkání to bylo velice příjemné. A tu jedlou sodu určitě vyzkouším. :-)
Zpočátku jsem si myslel, že knihu odložím a už se k ni nikdy nvrátím. Nakonec jsem se překonal a četl jsem dále a nebylo to a špatné. Sice každý ví už od začátku jak se děj bude vyvíjet a jak to asi tak dopadne, ale kniha byla docela čtivá. Škoda že hlavní postava byla až moc nesympatická, chvílemi mě až vadila.
Kniha se sice dobře četla, ale byla jsem zklamaná nudným a zbytecně překombinovaným dějem. Přesto jsem ji dala šanci a dočetla do konce. (Narozdíl od Babičky). Podle mě je Ove zatím nejpovedenější autorova kniha.
Právě jsem dočetla. Kniha byla naprosto skvělá. Doporučuji všem je to pohlazeni po duši. U knihy jsem se pobavila, ale i pobrečela.
Jako vždy skvělé! Jediné, co bylo změnou oproti ostatním knihám, že Britt Marii jsem fandila už od první chvíle, její "vnitřní průpovídky" byly tak chytlavé, že jsem si ji zamilovala prakticky hned.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopanáAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Ďalší koncert od Backmana. Opäť mi trvalo, kým som prestala nadávať na hlavnú hrdinku, tu mi to dokonca trvalo dlhšie ako u Oveho... ale potom to Fredrik urobil zas. Mávol svojím čarovným perom a rozlámal ma na kusy. Lebo tak som sa cítila v niektorých častiach knihy. Nerevala som ako pri Ovem, naopak, cítila som spokojné zadosťučinenie napriek mnohým veciam, ktoré sa tam stali. Páčilo sa mi, ako veci postupne vychádzali najavo, nič sme nedostali naservírované len tak.
A o čom to je? Celé je to u futbale. Aj keď to vlastne vôbec nie je o ňom. Lebo v každej krajine je jeden Borg, kde umierajú nádeje, aby sa znovu narodili. Hoci aj cez postaršiu pani, ktorá všetko rieši upratovaním.
"Dúfala, že mama skôr či neskôr vstane z postele, všimne si to a povie, že "to si urobila pekne", no to sa nestalo. O nešťastí nerozprávali nikdy, a keďže to neurobili, nevedeli sa rozprávať ani o niečom inom."
"Futbal je naozaj zvláštna hra. Lebo neprosíka o priazeň."
"Raz som kdesi počul toto: Láska k futbalovej lopte pramení z inštinktu. Ak sa prikotúľa k človeku na ulici, kopne do nej. Lebo ju má rád z toho istého dôvodu, ako sa zaľubuje. Lebo nevie, ako s tým prestať."
"Odpoveď jej neschádzala na um, iba prikývla. Obrala mu posledné pramienky z trička a dosť skleslo ich držala v dlani. Pirát ju objal. Za nič na svete nevládala pochopiť, ako mu čosi také mohlo zísť na um.
"Nemali by ste byť sama, človek s takým účesom by nemal byť sám," zašepkal.
Už bol takmer pri dverách, keď si Britt-Marie s pramienkami v dlani odkašľala a zašepkala odpoveď:
"Ak ti nepovie, že máš krásny účes, nezaslúži si ťa!"
"Ako sa volá tá hra?" stihla sa opýtať Britt-Marie.
"Idiot!" odvetil Sami a vzápätí sa do mobilu ohlásil slovo áno ako človek, ktorý pri tom nepoužíva ani výkričník, ani otáznik.
Britt-Marie pomerne dlho úporne premýšľala, kým sa odhodlala povedať:
"To je dobré pomenovanie pre toto cvičenie aj pre toho, kto ho vymyslel."
Na parkovisku zavládlo hlboké ticho. Preťal ho až hlas Osoby.
"Veď som hovorila - ako bodliak v zadku."
Osoba sedela na vozíku na prahu pizzerie a uškŕňala sa na Bankin chrbát. Britt-Marie si oprašovala sukňu.
"Netvrdím, že sa mýliš, to by som si nedovolila. No myslím si, že Bankin problém tentoraz nespôsobil bodliak v zadku, ale lopta v hlave."
Všetci sa rozrehotali. A Britt-Marie sa na nich za to neurazila. To bol pre ňu úplne nový pocit."
"Vega vykopla loptu cez celé ihrisko a ponad plot, takže zastala asi meter od Britt-Marie. Tá si odložila zoznam do kabelky, ktorú stisla tak silno, až jej zbeleli hánky, čo sa stáva, keď človek celý život očakáva, že sa čosi začne.
Potom trochu zadrobčila a z celej sily kopla do lopty.
Lebo teraz už nevedela, ako prestať."
"Takže preto ste necestovali do Paríža? Lebo nie ste taká, čo skáče?" spýtala sa.
"Lebo na Paríž som pristará," šepla Britt-Marie.
"Aký starý je Paríž?" pokračovalo dievča.
...
"Britt-Marie, ak nepatríte k tým, ktorí by skočili, ako dofrasa, ste sa dostali do Borgu?"
"Britt-Marie, viete, prečo robím svoju prácu?" znovu sa opýtala dievčina.
"Nie," priznala Britt-Marie.
"Moja mama celý život pracovala v sociálnych službách. Vždy tvrdila, že zo záplavy toho hovna a najväčšieho svinstva sa vždy vynorí slnečný lúč, krásny príbeh. A ten za to stojí."
Dievčina dlho-predlho mlčala. Potom jej slová rozžiaril úsmev:
"Vy ste môj slnečný príbeh, Britt-Marie."