Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275172/bmid_tady-byla-britt-marie-T4L-275172.jpg
4
1732
1732
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a hašteřivá babizna. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Britt-Marie var här, 2014
více info...
Přidat komentář
Na první pokus to nešlo, nedostala jsem se ani přes večeři na pracovním úřadě. Sáhla jsem tedy po Babičce ..., kde se k mému překvapení tato velice uvěřitelná dáma vyskytovala a prošlapala sama sobě cestičku. Vrátila jsem se k ní a audioknihu si poslechla celou. Britt-Marie mi zpříjemnila práci u počítače, což není málo, ale vracet se k ní nebudu.
"Vášně jsou dětinské. Banální a naivní. Nedají se naučit, jsou instinktivní a zcela nás přemohou. Zaplaví nás. Očistí nás. Všechny ostatní emoce jsou spjaty se zemí, ale vášeň sídlí ve vesmíru. A proto je vášeň cenná, ne pro to, co nám dá, ale pro to, co nás nutí riskovat. Naši důstojnost. Nepochopení ostatních a nesouhlasné kroucení hlavou."
Tady u mě byla Britt-Marie a taky tady zůstane.
Určitě nedoporučuji všem, ale kdo u sebe nechal pobýt Oveho, pusťte dovnitř i Britt-Marii.
Nádherná kniha. Laskavá. Dnes jsem ji dočetla. Britt-Marii jsem si zamilovala. Na dost místech jsem se smála, více na začátku, dost mě knížka dojímala a závěr... To si přečtěte... Tady byla Britt-Marie - a ať je, kde je, tady byla určitě taky. Bude se mi po ní stýskat.
A jinak - jeden z mých nejkrásnějších čtenářských zážitků z poslední doby. Britt-Marie se mi dostala "pod kůži" a určitě tam zůstane. Určitě je to víc než jen čtenářský zážitek.
Jsem ráda, že jsem si knížku koupila, líbí se mi moc i obálka, tak teď - po přečtení - se mnou stejně zůstane. A to jsem ráda. :)
Jedna z těch knih, které vás rozesmějí a rozesmutní zároveň - a takové já moc ráda! Backman opět nezklamal, skvělé čtení.
Britt-Marie pro mě byla od začátku takovým Ovem v sukních. Ženou, která neměla v životě příležitost se seberealizovat a navázat vztahy, které by jí v seberealizaci pomohly. Milá knížka o převážně vážných věcech, které je někdy lepší zas tak vážně nebrat.
„Někdy se člověku žije lépe s tím, že neví, kdo je, když aspoň ví, kde je.“
Britt-Marie to svoje místo našla.
„Vitejte v Borgu“. Borg je vesnice u silnice. A to je vlastně to nejhezčí, co se o ní dá říct. Ale přesto, že je v ní už téměř všechno zrušeno, stále tu žijí lidé a děti, které milují fotbal. A Britt, která v 63 letech opustila manžela, znovu objevuje mezilidské vztahy, potkává se s různými úžasně popsanými charaktery, životními osudy a přitom se sama znovu učí sama žít. Protože „ v jistém věku se v podstatě všechny otázky v životě točí okolo jediné věci: Jak žít svůj život?“
Je to opravdu krásná kniha, plná úžasných slov, myšlenek a pocitů, občas vtipná a pro mě občas i slzy vyvolávajíci, kniha, na kterou určitě jen tak nezapomenu. I pro mě se stalo důležitým, že „tady byla Britt-Marie.“
Skvělá knížka, milé pohlazení po duši, dávám 4 hvězdičky, protože Muž jménem Ove byl malinko lepší, ale rozhodně i tato stojí za přečtení.
Žiji ve Švédsku, a bohužel musím konstatovat, že kniha není zrovna ze života běžných Švédů. Je to stejný výplod fantasie jako mluvící medvědi, nebo století staříci, co vylézají z okna a zmizí. Rozpoznávám i stejný styl humoru, který se mi u Staříka líbil, protože si na nic nehrál, tady se autor snaží předstírat, že píše o realitě, ale tak tomu není. To je to, co mě na knize nejvíc irituje. Autor navíc ve druhé třetině začal ztrácet dech, a já měla co dělat, abych knihu dočetla. Ale třeba je něco "ztraceno v překladu" (zkusím originál), nebo to prostě bude tím, že mám raději hokej než fotbal. Jisté ale je, že další knihy od Backmana si nejspíš nepřečtu.
Přečteno jedním dechem. Backmanův styl psaní a přemýšlení o příbězích mi sedí. Mluví o důležitých tématech schovaných i za "bizarním" chováním Britt-Marie. V knize klade spoustu otázek o životě, a dává najevo, že ne vždy je všechno tak jak vypadá. Někdy je tak lepší nesoudit knihu nebo člověka podle toho jak se chová nebo jak vypadá a trošku se zaposlouchat či začíst do toho, co nám chce říci. Až ke konci mi došlo, že má Britt-Marie roli už v předešlé Backmanově knize Babička pozdravuje a omlouvá se. A takhle nám dovoluje vidět ji trošku v jiném světle.
Nádherná kniha, autora opravdu oceňuji jaký stylem a s jakou lehkostí píše knihy. Britt-Marie se mi snad líbila ze všech nejvíc. Tak nesnesitelná a zároveň tak pozoruhodná hlavní postava mi nyní ve všech románech bude chybět:-). Místy kniha opravdu vybízela k pláči a u konce oko nezůstalo suché. Krásný příběh a těším se na další a další knihy.
Nad knížkou jsem se usmívala, někdy smála, hodně se dojímala a sem tam mi šly slzy do očí. Čtení jsem si užívala a těšila se na večery, kdy k ní zasednu. Od autora jsem četla „Babička pozdravuje a omlouvá se“. Bylo tam hodně pohádkové fantasy, které mě někdy bavily méně, někdy více. Britt-Marii jsem si užívala po celou dobu čtení. Je to kniha o životě, o lidech nad kterými jsem přemýšlela, protože jsem si je oblíbila. Prostě se mi Britt-Marie dostala do hlavy, později do srdce a já vím, že si ji určitě zase někdy moc ráda přečtu.
Britt-Marie mi hodně připomíná Oveho. Nicméně F.B. zase nezklamal :-) Při čtení jsem se hodně nasmála, ale zároveň mi bylo úzko z osudů většiny 'hrdinů'.
Zpočátku jsem si říkala, že to je trochu přitažené za vlasy Příběh stárnoucí opuštěné ženy, která v zapadlém švédském městečku pomůže obnovit fotbalový tým, ale pak mě autor knihy "dostal"! Podařilo se mu namíchat podmanivý koktejl z lidských osudů, které vás nejen baví, ale také hodně dojímají. Po dočtení jsem měla pocit, že svět je přeci jen místo, kde i slušní lidé mají svůj prostor a že i ti, kteří jsou na okraji společnosti, mají často obrovskou lidskou hodnotu. Díky pane Backmane, potěšil jste mne...
Fredrik Backman zkrátka umí. Jeho styl je hodně podmanivý, dokonalé propojení smutku a smíchu... V určitých pasážích na malé chvilky možná příběh ztrácel dech a působil natahovaně, ale co. Většinu doby to bylo komické, dojemné, laskavé a zkrátka skvělé!
První část knihy mě bavila, bylo to vtipné a říkala jsem si, že Britt-Marie je "Ove v sukni". Ale pak už mi vyprávění v Borgu přišlo zdlouhavé, nudné a nicmoc neříkající. Vše zachránil skvělý výkon narátorky, jelikož jsem poslouchala jako audioknihu.
Kniha se mi moc líbila. Místy jsem se s chutí zasmála a místy jsem měla slzy v očích, jak to bylo dojemné. Skvěle napsané od začátku do konce.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopanáAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Nebudu lhát, k Britt-Marii jsem přistupovala hodně skepticky. Muž jménem Ove i jiné "severské komedie" mi k srdci nepřirostly, proto jsem byla ostražitá. Nicméně postupem času si mě tato sociálně nekompetentní osoba připoutala, nejen tím, že spolu sdílíme zálibu v propagaci jedlé sody. Backmanovi se podařilo zachytit komplikovanou bytost s nadhledem, pochopením a dokázal, že jsem Britt-Marii fandila i já. Nicméně, hokej u mě vítězí. Hvězda dolů za jazyk, toto není a nebude mé ořechové. P. S. Úvod kapitoly 32 se naučím nazpaměť. Na pěti odstavcích vystihnout, jak člověk někdy neví, co se sebou, to je dar.