Tady je ráj: Svědectví o životě v Severní Koreji
Hjok Kang
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240685/bmid_tady-je-raj-svedectvi-o-zivote-v-severni-koreji.jpg
4
134
134
Otřesné svědectví o životě v komunistickém ráji, kde se naprosto zhroutila ekonomika a obyvatelé umírají hladem (při hladomoru v letech 1993–1994 zahynuly podle odhadu dva miliony lidí). Autor vypráví o unifikovaném bydlení, škole s krutými tresty, funkcionářském kastovnictví. Děsivé jsou jeho vzpomínky na hladomor, kdy se každý staral jen sám o sebe a mrtví zůstávali ležet celé hodiny na ulicích bez povšimnutí. Lidé vařili polévku ze stromové kůry, chytali krysy, docházelo dokonce ke kanibalismu. V roce 1988 se Hjokovi rodiče rozhodli uprchnout do Číny. Působivé svědectví o nelidském režimu.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Ici, c'est le paradis!, 2004
více info...
Přidat komentář
... čekala jsem, že to bude těžké čtení, ale až takhle? Další knihy, po jejímž přečtení jsem ráda, že žiju tady. U všeho zákazy, dokonce i u jídla. Všude bída kromě vůdce, všechno podrobit režimu. Strašné zážitky
Neskutečné co se v "dnešní době" děje v jiné zemi. Hladomor v KLDR před 25 lety je srovnatelný s životem v koncentračních táborech před 80 lety v Evropě. Strašné. A ještě to vymývání mozků. No, kdo ví, jak to tam je teď.
Útlá knížka, psaná poněkud neučesaně, zato ale se silným obsahem.
Nedávno jsem četl Pchjongjangská akvária, což je kniha podobná, jen je z dřívějšího období, ještě před hladomorem. I v té je hodně bídy a utrpení, Hyok Kang je ale ještě drsnější a autentičtější. Pokud vás zajímá každodenní život dítěte v tomhle "ráji", rozhodně doporučuji.
Strašlivé vyprávění, které si nikdo, kdo to nezažil, nedokáže představit. Pro hlavního hrdinu je to úplně normální všední život, který zažíval a žil. Nic z toho pro něho nebylo nenormální. Hlavně žil v domnění, že takhle je to všechno správně a za hranicemi je to horší. Po pravdě, neumím si představit horší život, než vymývání mozků v Severní Korei. Z každého dalšího dokumentu, a každé další knížky o totalitním režimu v Korei se dozvídám další horší a horší věci, které mě překvapují. Trochu mám obavy, co dalšího se dozvím, až narazím na další takovou knížku. Toto je jen střípek toho, co víme, co jsme se mohli dozvědět. A bylo by jen dobře, kdyby ten střípek byl poslední a další by nebyly, ale v tom se určitě pletu.
Trošku mi dělalo problém se začíst, ale pak už jsem vyprávění přímo zhltla. Děsivé! To je to první co mě napadlo, když jsem knihu dočetla. Chudáci lidi, co museli tímto hrozným hladomorem projít. Přála bych obyvatelům Severní Koreji, aby se jim žilo lépe
Kniha, ve které primitivnost vyjadřování poněkud zkazila dojem z obsahu. Popisované skutečnosti jsou stále šokující (lhostejno kolikrát o nich budete číst), ale užívání jednoduchého a poněkud neučesaného jazyka ruší od začátku do konce.
Kniha splnila mé očekávání. Velmi málo víme o téhle uzavřené zemi a kniha podnítila můj zájem dozvědět se víc. Rozum zůstává stát nad tím, jak v dnešní době může ještě existovat takový režim popírající základní lidská práva, ignorující hladomor a neskutečnou bídu svých obyvatel. Bohužel nečteme historii, ale současnost a z toho dost mrazí v zádech. Zároveň jsem si opět připomněla, jaké mám štěstí, že jsem se narodila jinde, nikdy jsem neměla hlad, nikdy mi nešlo o život. Doporučuji všem pro připomenutí, že ne všude je tomu tak.
Myslím že západní svět se asi nikdy nedozví úplnou pravdu o tom jak to v KLDR chodí.Můžeme jen po škvírkách nakukovat a toto je jedna z nich.
Opravdu jsem nevěděl o tom jak strašný byl hladomor v Severní Koreji v druhé polovině devadesátých let. Autor ho sám zažil a měl štěstí, že ho nejen přežil, ale že se mu také podařilo utéct s celou rodinou pryč z toho pekla. Autor je navíc i kreslíř a dokázal nám své zážitky zprostředkovat výtvarně a to vcelku zdařile. Samozřejmě i spousta z nás má zkušenosti s komunismem, ale to co zažívali a stále zažívají chudáci severokorejci je dovedené do šíleného extrému.
Zajímavé je, že autor na konci knihy popisuje i zvláštní reakce utečenců na pro ně neznámou realitu se kterou se museli nějak vyrovnat a na nostalgii ne nepodobnou tomu co známe i z našich končin a to u současných důchodců vzpomínajících jak to bylo za socialismu skvělé. Doporučuji těmto nostalgikum tuto knihu k přečtení.
Knih o Severní Koreji už jsem pár přečetla, tato byla pojata zase trochu jinak - hodně zaměřena na líčení "běžného" života jednoho školáka v období hladomoru v 90. letech.
Ačkoliv Hjok vypráví události emocionálně víceméně nestranně, ve vás ty emoce rozhodně vyvolá, a to především svědectvím o osudu jiných dětí; hlavně těch mrtvých.
Čekala jsem drsnější příběh. Ono to ani není příběh, ale právě svědectví a tak je to i podané.
Mě osobně se to četlo dobře, začetla jsem se rychle. Ovšem nejde mi z hlavy jistá podobnost pracovních táborů v KLDR a koncentračních za 2. světové války vedené nacisty.
Všichni říkáme, že se holocaust už nesmí opakovat za žádnou cenu. Ale on se nejen opakuje, on stále je. Sice v menším měřítku a nedochází k hromadnému vraždění, tak jako tomu bylo za války, ale je to na podobném principu. Střílet za špatně vyslovené slovo? Pracovní lágry za hladomoru? Stále snižování přídělů a navyšování práce? Jedním slovem peklo. Všudypřítomná tyranie, špiclování, donášení, to je život v KLDR. Ptám se, jak je možné, že jeden člověk dokáže zmanipulovat a vymýt mozek tolika lidem? Chápu, že autor po útěku dostal šok, když "velký vůdce" jim dal nalejvárnu, jak je na jihu špatně, jak jsou nesoběstační a podobně. Přitom právě jemu umíralo ve státě obrovské množství lidí. Nejvíc mě asi dostalo, že se ve škole museli učit o vymyšlené historii samozvaného "velkého vůdce".
Někde jsem slyšela, že za hladomoru držel jejich "bůh" hladovku s nimi. Ve skutečnosti po návratu do hotelu, nebo kde to byl, se cpal do sytosti a na ulici umírali lidé a hlavně malé děti. Díky bohu za to žiji, kde žiji. I když naši politici jsou někdy na ránu. Pořád máme relativní svobodu, snad nám i vydrží.
Nějak se zdráhám dát knížkám s touhle tématikou plný počet, i když jsou výborné. Tenhle svět mě nepřestává fascinovat a čím víc toho o něm vím, tím neuvěřitelnější mi přijde.
Otřesné živoření v Severní Koreji... Pro mě poučné a nepochopitelné zároveň. Bylo to moje první pořádné seznámení s touto komunismem prolezlou zemí, kde vládne zlo. A je to bohužel aktuální problém, žádná dávná historie!
U knih s tematikou silných životních cest často nemohu hodnotit jinak, než plným počtem. Jsou ale výjimky, kde to "pokazí" zvolená forma, nebo něco. Avšak to nesnižuje příběh samotný. A toto je jedna z těch publikací. Není špatná, popisuje odporné věci, opravdu... jenže je psaná až heslovitě, místy nedostatečně - opravdu místy - a téměř mimo chronologii. Spíš než příběh - je to jakýsi termínový výklad o životě v KLDR. A závěr je zvláštně useklý, zdá se mi. Škoda. Ale možná právě proto bych to dala do ruky začátečníkům s touto tématikou a dětem, podobně jako knihu "Děti, které přežili Mengeleho". Navíc je to psané z pohledu dítěte, což jim bude blízké.
Přečteno jedním dechem.... klidně bych ji doporučila i jako povinnou četbu ve škole.
Knížka psaná velice jednoduchým stylem (myšleno v dobrém) a není důvod nevěřit. Že je Severní Korea peklo na zemi tuší mnoho lidí, ale lehkost s jakou o tom píše Kang dokazuje to, jak hrozně jsou Severokorejci odevzdaní režimu a jak moc si dokáže režim zajistit, že málokdo z nich myslí alespoň trochu svobodně. Je mi smutno že takové místo na planetě je a že se to strpí - že je tak strašně těžké zamést s jedním unudlaným, bezpáteřním a slizkým posránkem.
Štítky knihy
útěk Severní Korea vzpomínky osudy lidí pracovní tábory korejská literatura hladovění totalitní režimy hladomor podle skutečných událostí
Tady je ráj: Svědectví o životě v Severní Koreji
Mám načteno již poměrně dost knih o Severní Korey. Tato patřila mezi jednodušší ke čtení, a to i z pohledu, že šlo o pohled v podstatě dítěte. Na druhou stranu se mi velmi líbil závěr, tj. sice velmi krátký, ale reálný popis života Severokorejců v Jižní Korey, jejich problémy, pocity.