Tajemný hrad v Karpatech
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185115/bmid_tajemny-hrad-v-karpatech-185115.jpg
4
777
777
Román se odehrává na tajemném polozříceném hradě v transylvánských Karpatech, opředeném strašidelnými pověstmi pověrčivého lidu z blízké karpatské vesnice Verst, který je přesvědčen, že na hrad se vrátil jeho pán Čort (ďábel). Z hradu totiž stoupá dým a v noci se v něm objevují tajemná světla. Lidé ale netuší, že tyto úkazy vytváří na příkaz nového majitele hradu barona Rudolfa Gortze jeho společník, geniální, ale zneuznaný (a proto zatrpklý) fyzik Orfanik, aby oba v klidu mohli provádět své pokusy a odradili obyvatele vesnice od návštěvy hradu. Orfanik tak například promítal obrazy příšer na oblaka, strašil vesničany zvukem sirén na stlačený vzduch a vstupní bránu hradu opatřil elektrickou ochranou. Na tu doplatil především všetečný lesník Nik Dek, když se s vesnickým doktorem Patakem pokusil proniknout na hrad. Křeč mu tak zkroutila prsty, že se nemohl elektricky nabitého kování brány pustit. Doktor Patak byl mezitím přichycen za cvočky v botách magnetickou deskou uloženou v zemi a nemohl se hnout z místa.K dalším Orfanikovým vynálezům patřilo odposlouchávací zařízení, díky kterému mohl baron Gortz [gorc] slyšet rozhovory návštěvníků hostince U krále Matyáše ve Verstu, aniž by opustil pracovnu ve svém hradu. Stejným zařízením mohl Gortz návštěvníky hostince také oslovovat a zrazovat je před zkoumáním zříceniny. Zmíněné události zaujaly krajem projíždějícho hraběte Franze Teleka, a to především proto, že se dozvěděl, že na cimbuří hradu se objevuje silueta zpívající operní pěvkyně. Šlo o zpěvačku Stillu, do které byli baron Gortz i hrabě Telek kdysi v Itálii zamilováni, a která tragicky zemřela na srdeční záchvat. Nyní je hrabě Telek přesvědčen, že Stilla nezemřela, ale byla baronem Gortzem unesena. Hraběti se podaří proniknout do hradu, ale tam ho baron Gortz uvězní. Gortz totiž Teleka zuřivě nenávidí, neboť ho viní ze Stilliny smrti. Chce hrad vyhodit i s Telekem do povětří a tak se pomstít... Lipská vazba.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1893 , Josef R. VilímekOriginální název:
Le Chateau de Carpathes, 1892
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila,krásně popsaná příroda kolem Karpat,trocha záhady,romantiky,špetka"kouzel":o)).Kniha se mi určitě líbila víc,než film...
Jaká to jadrná romance!
Vskutku lze konstatovati, že monsieur Verne se v podzimu života rozhodl uchopiti své mužné přednosti v hrst, a vplouti do tajemných vod teatrální romantiky. Výsledkem budiž tento svazek útlého rozsahu.
Okřídlená rčení o presraných bitvách, či strejcovatých Beethovenech bychom zde hledali marně, přesto monsieur Verne používá sarkasmu ostrého jak pověstná francouzská guillotina k literární popravě pověrčivých horalů verstských.
Rytmus tohohle vázaného koncertu není tak vybraný jako ten onoho kinematografického počinu, přesto si jářku ony 4 hvězdy zaslouží za non-verneovské klima.
Představte si svět, ve kterém je jedinou pohonnou silou pára, svět, kde většina technických vynálezů teprve čeká na své objevení, tudíž (za mě) svět naprosto romantický, zvlášť, když ta jeho dokonalá romantika je umocněná temně záhadnou krajinou Karpat s tajuplným hradem a nedalekou vesnicí, kde vládne strach z neznámých sil, kde lidé věří pověrám, ve kterých se to hemží duchy a svádí je sám ďábel.
Minulý týden jsem náhodně v TV shlédla (už po x-té) filmovou adaptaci Tajemství hradu v Karpatech, v hlavní roli se skvělým panem Dočolomanským, a neméně slavnými pány Brodským a Hrušínským – provedeno ve stylu steampunku – tedy, naprosto dokonalé! Tohle mě prostě nikdy neomrzí. A tak jsem si samozřejmě připomněla páně Verneovu předlohu, kterou jsem, opravdu můžu říct, že už kdysi dávno, četla.
„Tento příběh není fantastický, je jen romantický.“ (Jules Verne … první věta, a příběh se začíná …)
Sám Verne nám svou první větou napovídá, že tenhle příběh není pro něj úplně typický, což ovšem vůbec nic nemění na tom, že je výborný!
Vesnice Verst a její obyvatelé … od učitele Hemroda, přes doktora Pataka, lakotného starostu Kolče, až po jeho dceru Miriotu a jejího snoubence, lesníka Nika Deka, jsou … jak to jenom říct? Svérázní, je skoro až mírné označení :-).
A právě sem na svých cestách, na které se vydal po smrti své snoubenky Stilly, přibude hrabě Telek s jeho sluhou Rotzkem.
A pak se teprve začnou dít věci … jednoduše, je třeba skoncovat s tajemnými zjeveními, přeludy a přízraky, které sužují místní pověrčivé obyvatelstvo. Jenže, s podivnými jevy to je trochu složitější, než se nejprve zdálo, zvlášť když přijde řeč na původní obyvatele – tedy i na starý rod Gortzů, kterým odjakživa patří místní tajemnými jevy obestřený hrad.
„V polozříceném opuštěném transylvánském hradu se objevila záhadná světla a nad jeho věží se začal vznášet kouř.“
A nebyl by to pan Verne, aby se na scénu, díky jeho okouzlení vědou, nedostaly nejnovější technické vynálezy a podivuhodnosti ze světa techniky všeho druhu, do děje tak může zasáhnout naprosto šílený i naprosto geniální vědec Orfanik.
Tak co myslíte? Dokáže věda zdvihnout ten romantický závoj tajemna a vysvětlit s pomocí fyziky všechna ta „kouzla a čáry“ kterým musí hrabě Telek i ostatní čelit?
Jenže, pan Verne se v tomto příběhu jeví možná ještě víc než jako vizionář, jako průkopník hororu, a to leccos napovídá – no a právě to mě opravdu bavilo a tak celkově přišlo mi to jako fakticky dobrý nápad … strašidelné drama plné tajemné romantiky, zvláštních vynálezů a paranormálních, ezoterických až hororových situací …
„Hrabě Telek umínil si učiniti si zacházku od vytknuté cesty, aby alespoň z blízka uviděl podivný karpatský hrad, ku kterému ho cosi táhlo. … Večer dorazili k cíli … v tom objevila se jakási mlhavá postava … byla to Stilla … „Ona! Ona!“ vzkřikl hrabě. … A zjev zmizel. … hrabě Telek věřil pevně, … přec nebyl hříčkou přeludu …“
Tak, co myslíte? Pokud jste nečetli, výše uvedené vás baví, určitě pana Verna v trochu jiné poloze vykoušejte :-).
Pan Verne měl opravdu skvělou fantazii...srovnávala jsem to s filmem s Dočolomanským, ale mnoho jsem tam toho nenašla :)
Nejde to nesrovnávat s filmem, a tak v některých chvílích jsem se uculovala, i když to pan Verne myslel smrtelně vážně. :-)
Knihu jsem si přečetla ze zvědavosti, zda bude stejně skvělá jako česká filmová podoba. Musím bohužel konstatovat, že film se mi líbil více.
Další skvělá verneovka, tentokrát o udatném lesníkovi Nicku Dekovi, který se (společně s čackým knížetem a vyděšeným doktorem Patakem) vydává zdolat karpatský hrad. Já tuhle romantiku prostě žeru, stejně jako celý ten úžasný verneovský šrafovaný svět. Na velkém Julesovi mě vždycky fascinuje hlavně to závěrečné technické vysvětlení všelijakých strašidelných a záhadných jevů. Nemůžu si ale pomoci, pro mě má zákeřný baron Gortz stále tvář Mildy Kopeckého ze skvělé filmové parodie pana Brdečky. Jinak pro pana Verna samozřejmě pět bodů.
Nemam rada Verneovky a stale se k nim vracim :-\ jsem nepoucitelna, ale v tomto pripade jsem pro knihu sahla, protoze se mi hodila do vyzvy a zaroven jsem chtela porovnat jak moc se kniha rozchazi s filmem... No k memu velkemu prekvapeni straslive moc...
Děj byl napínavý, zajímavý a obsáhlý. Líbili se mi černobílé ocelorytiny, i když některé postavy jsem si představoval jinak. Viděl jsem film i divadelní představení. Nejvíc se mi ale líbila kniha, protože byla obsáhlejší. I když se v textu občas objevila slova, kterým jsem nerozuměl např. župa. Byla to moje první kniha od spisovatele Julese Verna, kterou jsem přečetl.
Když se řekne tento název, ihned mi projde hlavou nezapomenutelné herecké obsazení ve filmu a už se to prolíná i v četbě, kde si je vždy připomínám. Je těžké vždy číst to , co bylo viděno. Stále se to přirovnává a tím i kniha dostává stejný náhled jako z filmu. Tím se malinko ochudí ten samotný příběh.
Asi mám film moc pod kůží :-) i když je kniha pěkná a nezklamala mne tak jako ocelové město.....
Jedna z Verneových pozdních knih. Možná i díky tomu už netrpí takovou naivitou, jako některé jiné. Verne tady výrazně propracoval povahy a příběhy svých postav a také vyladil soudržnost děje. Přitom ale nechybí věda, dobrodružství, ani zajímavá lokace. A vždycky mě udiví, jak v 19. století dokázal Verne detailně vylíčit atmosféru rumunského venkova, kde nikdy nebyl.
No, sloh bol na mňa naozaj náročný, čítalo sa mi to ťažko. Ale akonáhle sa Nic a ten doktor snažili dostať do hradu, tak noja zvedavosť prevládala a naozaj ma začalo zaujímať čo sa teda deje na hrade. Čakala som všetko možné, ale to ako to skončilo a ako to vlastne celé bolo, ma naozaj veľmi prekvapilo. V pozitívnom zmysle. Páčilo sa mi , že dedinčania boli tak poverčivý, že aj keď im niekto dal logické vysvetlenie stale verili tomu čomu chceli veriť.
Bolo zaujímavé že aj v tých dobách existovali stalkeri a že tiež boli poriadne psycho, plus keď sa k nemu pridal ten fyzik/chemik, vražedná kombinácia.
No asi jsem od toho čekal trochu více. Verneovky byly knihy mého dětství (dospívání), ale už jsem se asi literárně posunul kamsi dále. Ve srovnání s knihou se mi i film zdál lepší (tak nějak mnohem vtipnější, asi je to tím že je pojatý spíše jako parodie než jako reálne mysteriozní drama s thrilerovými prvky). Přeci jen těch 130 let od vzniku knihy je už dlouhá doba. Možná je to jen volbou knihy (kdybych si třeba připoměl něco jiného např. Děti kapitána Granta mě kdysi opravdu uchvátily) je možné že bych mohl dát i vyšší hodnocení.
Pólicija, póólicija...je to parádní četba, ovšem nic nemůže z hlavy vymazat film podle předlohy natočený..Tóna Hluchoněmec mi v textu chyběl :)
Na Verna netradiční dobrodružství s minimem fantasktní techniky, zato se silnou, téměř duchařskou atmosférou. Znalost geniální adaptace Oldřicha Lipského knize spíše škodí. Děj se v mnohém neliší a často jsem se přistihl, že si podvědomě doplňuji vtípky a úsměvné narážky.
Tuto knihu osobně řadím v díle J. Verna na nejvyšší místo. Četlo se to jedním dechem, tajemno z toho jen teklo.
Štítky knihy
19. století zfilmováno francouzská literatura napětí tajemství pomsta dobrodružství vynálezci Transylvánie (Sedmihradsko)Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Tato kniha je velmi zajímavá. Člověk nemusí ani cestovat do Karpat, aby tu krajinu viděl na vlastní oči, stačí mu trocha té představivosti. Jsem velmi ráda, že kniha není stejná jako film (autoři je knihou pouze inspirovali).