Tajemný hrad v Karpatech
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185115/bmid_tajemny-hrad-v-karpatech-185115.jpg
4
777
777
Román se odehrává na tajemném polozříceném hradě v transylvánských Karpatech, opředeném strašidelnými pověstmi pověrčivého lidu z blízké karpatské vesnice Verst, který je přesvědčen, že na hrad se vrátil jeho pán Čort (ďábel). Z hradu totiž stoupá dým a v noci se v něm objevují tajemná světla. Lidé ale netuší, že tyto úkazy vytváří na příkaz nového majitele hradu barona Rudolfa Gortze jeho společník, geniální, ale zneuznaný (a proto zatrpklý) fyzik Orfanik, aby oba v klidu mohli provádět své pokusy a odradili obyvatele vesnice od návštěvy hradu. Orfanik tak například promítal obrazy příšer na oblaka, strašil vesničany zvukem sirén na stlačený vzduch a vstupní bránu hradu opatřil elektrickou ochranou. Na tu doplatil především všetečný lesník Nik Dek, když se s vesnickým doktorem Patakem pokusil proniknout na hrad. Křeč mu tak zkroutila prsty, že se nemohl elektricky nabitého kování brány pustit. Doktor Patak byl mezitím přichycen za cvočky v botách magnetickou deskou uloženou v zemi a nemohl se hnout z místa.K dalším Orfanikovým vynálezům patřilo odposlouchávací zařízení, díky kterému mohl baron Gortz [gorc] slyšet rozhovory návštěvníků hostince U krále Matyáše ve Verstu, aniž by opustil pracovnu ve svém hradu. Stejným zařízením mohl Gortz návštěvníky hostince také oslovovat a zrazovat je před zkoumáním zříceniny. Zmíněné události zaujaly krajem projíždějícho hraběte Franze Teleka, a to především proto, že se dozvěděl, že na cimbuří hradu se objevuje silueta zpívající operní pěvkyně. Šlo o zpěvačku Stillu, do které byli baron Gortz i hrabě Telek kdysi v Itálii zamilováni, a která tragicky zemřela na srdeční záchvat. Nyní je hrabě Telek přesvědčen, že Stilla nezemřela, ale byla baronem Gortzem unesena. Hraběti se podaří proniknout do hradu, ale tam ho baron Gortz uvězní. Gortz totiž Teleka zuřivě nenávidí, neboť ho viní ze Stilliny smrti. Chce hrad vyhodit i s Telekem do povětří a tak se pomstít... Lipská vazba.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1893 , Josef R. VilímekOriginální název:
Le Chateau de Carpathes, 1892
více info...
Přidat komentář
Od knihy jsem očekávala něco jiného, ale nakonec to nevadilo. Byla jsem příjemně překvapená, jak lehce se příběh četl, i když se většinu knihy nic zvláštního nedělo, ale konec to vynahradil. Tohle byla každopádně moje první dočtená Verneovka, před pár lety jsem zkoušela Cestu do středu Země a nějak mě to nevzalo. Tak teď už třeba ano :)
Román (rozsahom skôr novela) sa veľmi líši od iných Verneových románov a to nie obsahom, prvkami fantastična a nadprirodzena, ale štýlom, ktorý vyznieva tak, akoby knihu napísal niekto iný. Okrem toho, ako znalcovi filmu, som sa nemohol ubrániť porovnávaniu Verneovho príbehu a tu kniha (hoci to nerád priznávam, predsa len preferujem knihy pred filmami) ťahá za kratší koniec, film je v mojich očiach jednoznačne lepší. Sorry, Jules, ale Dočolomanský, Kopecký, Hrušínský, Brodský (hmm ... toľko mien končiacich rovnako) všetci vedení Lipského rukou dali to pravé orechové filmu, niečo to, čo v knihe jednoznačne chýba a to je skvelá paródia samých seba. A na výsledku (knižnom aj filmovom) je to poznať.
I pro mě je tato Verneova kniha spíš průměrem vzhledem k jeho ostatním (= skvělým) knihám.... Skoro 150 stran jsem čekala na nějaký dějový zvrat nebo akci a doufala jsem v trochu hlubší příběh Nika Deka nebo hraběte Teleka nebo Barona Gorcze..... Víc, víc do hloubky měl ten příběh jít...
Škoda....
Jules Verne je genialita sama o sobě. Tahle kniha je bezchybná, akorát tam byl možná moc dlouhý rozjezd, ale kdyby to Jules upravil, tak by to už nebylo ono. 100%
Tuto knihu jsem chtěl mít rád, ale opravdu si z ní skoro nic nepamatuji. Bohužel....je to slabší kousek, ale pořád dobrý.
Jednoduchý, naivní příběh, stejně jako obyvatelé rumunské vesnice. Očekávání od knižní podoby byla daleko vyšší, česká filmová verze je v mých očích tou nejlepší Verneovskou adaptací ( snad ještě s výjimkou legendárních kusů "na motivy" románu od Karla Zemana ). Audiovizuální projekce jako další střípek vizionářství přenesl Tajemný karpatský hrad do průměrných vod, takže u mě čistý střed - 50 %
Tuto knihu jsem dlouho sháněla,abych si ji mohla přečíst,protože jsem byla navnaděná z části rozhlasové hry,kterou jsem kdysi nedoposlouchala. Paradoxně z knihy jsem zase až tak odvázaná nebyla,ale i tak jsem ráda,že jsem se k ní dostala
Klasická kniha mého dětství. Milovala jsem Verneovky a občas se k nim vracím. Jeho vyprávění mě dokáže znova zase nadchnout.
V celém kontextu Verneova díla jeden ze slabších kousků... ale pořád slušný průměr :-)
Příjemná kniha k odpočinku. Četla jsem ji mnohokrát. Moje oblíbená kniha od autora. Přála bych si, aby byla delší. Jinak není co dodat.
Dlouho jsem se chystala, že si knihu přečtu, protože film jsem viděla několikrát a nedávno jsem se v práci dostala i na divadelní hru. Kniha byla... některé pasáže mě nebavily a měla jsem tendenci je přeskakovat. Příběh jsem si ale i tak užila, ale neubránila jsem se myšlenkám na film.
Za prvé se musím přiznat, že jsem barbar, který až doposud film neviděl. Možná ale právě proto, jsem celou knihu přehltala s nadšením a velmi se mi líbila. Na rozdíl od ostatních knih, které jsem přečetla do teď, se mi zde opakovat ten stejný motiv, jen s jiným dopravním prostředkem a místem cesty. Takže za mě spokojenost!
byla jsem moc zvědavá na rozdíl mezi literární a filmovou verzí. četla jsem verzi knihy, která byla vydána ve dvacátých letech minulého století, takže když se přenesu přes jazyk, který už dnes není aktuální a přes antisemitismus, který mne v knize docela překvapil, se ta filmová verze v podstatě shoduje s dějem knihy. asi to je mým věkem a "jinou dobou", příběh mi přišel spíš srandovní, uznávám že v době vzniku to byl superpříběh. dnešního čtenáře (představím si třeba svého syna) by ty obsáhlé popisné pasáže nejspíš uspaly.
Ještě jsem nezažila ,,verneovku,, , která by mě zklamala nebo nudila. Hrad v Karpatech není vyjímkou. Dobrodružné čtení, vhodné i pro menší čtenáře, není nudné ani zdlouhavé.
Teda, přiznám se, že bylo velmi těžké neporovnávat tuto knihu s filmem Tajemství hradu v Karpatech s Dočolomanským, který vznikl na motivy této knihy (a který jsem viděla první a který miluju). Nicméně i tak jsem si knihu užila. Je to velmi zábavné a dobrodružné čtení – typické 19. století – moc mne bavilo skloubení prvků romantismu (tajemství, ruina hradu, příroda, …) s průmyslovou revolucí (Orfanikovy vynálezy). Paráda!
Docela dobré, ale jeho filmová parafráze: Tajemství hradu v Karpatech je neporovnatelně vtipnější.
Tajemný hrad v Karpatech je příjemné svěží čtení. Příjemně mě překvapil decentně humorný nádech, který se táhne celou knihou a díky němuž jsem měl při čtení neustále úsměv na rtech.
Štítky knihy
19. století zfilmováno francouzská literatura napětí tajemství pomsta dobrodružství vynálezci Transylvánie (Sedmihradsko)Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Vrátím-li se ke knihám svého mládí, jsem většinou příjemně překvapena. V tomto případě bohužel nikoli. Nad poměrně útlým svazkem jsem nechápala, jak se tento autor vůbec mohl stát klasikem. Zápletka bez napětí, těžkopádné dialogy (kam se Jára Cimrman hrabe), ploché postavy, nelogická rozhodnutí. Navíc jsem se neubránila konfrontaci se skvělým filmem. Kniha totálně propadá. Takže dávám jednu hvězdu, ano, protože Verne je klasik. :-(