Tajemný hrad v Karpatech
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185115/bmid_tajemny-hrad-v-karpatech-185115.jpg
4
777
777
Román se odehrává na tajemném polozříceném hradě v transylvánských Karpatech, opředeném strašidelnými pověstmi pověrčivého lidu z blízké karpatské vesnice Verst, který je přesvědčen, že na hrad se vrátil jeho pán Čort (ďábel). Z hradu totiž stoupá dým a v noci se v něm objevují tajemná světla. Lidé ale netuší, že tyto úkazy vytváří na příkaz nového majitele hradu barona Rudolfa Gortze jeho společník, geniální, ale zneuznaný (a proto zatrpklý) fyzik Orfanik, aby oba v klidu mohli provádět své pokusy a odradili obyvatele vesnice od návštěvy hradu. Orfanik tak například promítal obrazy příšer na oblaka, strašil vesničany zvukem sirén na stlačený vzduch a vstupní bránu hradu opatřil elektrickou ochranou. Na tu doplatil především všetečný lesník Nik Dek, když se s vesnickým doktorem Patakem pokusil proniknout na hrad. Křeč mu tak zkroutila prsty, že se nemohl elektricky nabitého kování brány pustit. Doktor Patak byl mezitím přichycen za cvočky v botách magnetickou deskou uloženou v zemi a nemohl se hnout z místa.K dalším Orfanikovým vynálezům patřilo odposlouchávací zařízení, díky kterému mohl baron Gortz [gorc] slyšet rozhovory návštěvníků hostince U krále Matyáše ve Verstu, aniž by opustil pracovnu ve svém hradu. Stejným zařízením mohl Gortz návštěvníky hostince také oslovovat a zrazovat je před zkoumáním zříceniny. Zmíněné události zaujaly krajem projíždějícho hraběte Franze Teleka, a to především proto, že se dozvěděl, že na cimbuří hradu se objevuje silueta zpívající operní pěvkyně. Šlo o zpěvačku Stillu, do které byli baron Gortz i hrabě Telek kdysi v Itálii zamilováni, a která tragicky zemřela na srdeční záchvat. Nyní je hrabě Telek přesvědčen, že Stilla nezemřela, ale byla baronem Gortzem unesena. Hraběti se podaří proniknout do hradu, ale tam ho baron Gortz uvězní. Gortz totiž Teleka zuřivě nenávidí, neboť ho viní ze Stilliny smrti. Chce hrad vyhodit i s Telekem do povětří a tak se pomstít... Lipská vazba.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1893 , Josef R. VilímekOriginální název:
Le Chateau de Carpathes, 1892
více info...
Přidat komentář
Příběh má zajímavý námět, který však mohl být rozveden a popsán mnohem podrobněji či dobrodružněji. Takhle mně to místy připomíná jen hrubý nástin děje, na jehož rozvedení už nedošlo.
Verne ukazuje, jak se nebránil novým poznatkům vědy a pohotově vynález doručil až do Sedmihradska!
Tak tahle kniha mě nezaujala... občas nějaké scény jsem zhltla rychle a těšila jsem se, co se vyvrbí dál, ale pokračování mě zase zklamalo a ani konec pro mě nebyl záživný. Hodnotím dvěma hvězdičkama...
Nikdy by mě nenapadlo, že Verna ohodnotím dvěma hvězdičkama a napíšu, že je to pěkná blbost. Nevím, mě tohle nezaujalo, připadá mi to, jak kdyby to napsal v chvatu někde na záchodě při čekání na ranní stolici, jakby to byla jenom kostra nějakého příběhu, která by potřebovala patřičně rozvinout... A o "románu" bych v tomto případě taky pomlčel, je to spíš povídka, novela...
V dětství jsem četla 20 tisíc mil pod mořem a Dva roky prázdnin a byla jsem z nich naprosto u vytržení. Nyní jsem se k Vernovkám vrátila a mám to jako takové "pohádky". Přestože mě kniha doopravdy bavila, spolehlivě mě uspala během pár kapitol. Jak Hrad v Karpatech, tak Cesta do středu země a chystám se ještě na zbývající. Je to velice příjemné čtení, ale lituji, že jsem je všechny nepřečetla už před lety. Navíc tu uspávací funkci velice oceňuji, protože s usínáním po práci mám někdy dost problém:D.
Kniha mi přišla jako oddechová povídka, ke které jsem se vždy ráda na konci dne uchýlila. Filmové zpracování jsem neviděla a jsem za to nevýslovně ráda.
Verne má někdy příliš velkou tendenci rozvášnit se při popisování okolí (alespoň na mně). Postavy byly v knize ale vcelku příjemné, rozmanité a některé i humorné. Je to zatím má druhá Verneovka a její zápletka i následné rozuzlení se mi velmi líbilo a nezklamalo mě! Rozhodně doporučuji! :)
Kniha mi přišla jako oddechová povídka, ke které jsem se vždy ráda na konci dne uchýlila. Filmové zpracování jsem neviděla a jsem za to nevýslovně ráda.
Verne má někdy příliš velkou tendenci rozvášnit se při popisování okolí (alespoň na mně). Postavy byly v knize ale vcelku příjemné, rozmanité a některé i humorné. Je to zatím má druhá Verneovka a její zápletka i následné rozuzlení se mi velmi líbilo a nezklamalo mě! Rozhodně doporučuji! :)
Ač Verna čtu od dětství, tato kniha mi dlouho unikala. No, musím říct, že jsem o nic nepřišel. Oproti ostatním klasickým dílům JV je tohle spíš na povídku. Nic moc se v příběhu neděje a vlastně mi tam chyběla pointa - co tam ti dva teda dělali, když svou činnost museli maskovat takhle nákladnými efekty a nakonec dynamitem. Film je knihou pouze volně inspirován a oproti knize NEMÁ CHYBU.
Dlouho jsem znala jen film - v naší rodině patří k těm filmům, které si pouštíme pořád dokola a nehorázně se u nich bavíme. Jde o skvělou parodii, kterou jsem ale opravdu plně docenila, teprve když jsem si přečetla knihu. Pořád jsem si u čtení vybavovala film a to srovnání mě tak rozesmávalo, že jsem se hihňala skoro neustále - jako by Verne napsal nějakou pratchetovku. Knížka sama se tváří seriózně a je mírně nudná až úsměvná, což způsobuje nános času, který už na ní leží. Ten film ji ale neuvěřitelně pozvedá, je prostě geniální! Což ovšem chápou jen mírně potrhlí jedinci s přebujelým smyslem pro absurdní humor.
Tajemný hrad v Karpatech je první kniha, kterou jsem od Julese Vernea četla. Bohužel nebyla tak dobrá, jak jsem si ji vysnila. Číst se dala, ale prakticky byla o ničem. Kniha má 202 stran a na prvních 160 se prakticky nic neudálo. Byla jsem docela zklamaná, ale bylo mi řečeno, že je tato kniha jednou z nejslabších, tak v to budu doufat, protože chci dát Julesovi určitě ještě šanci!
naprosto odlišná verneovka proti všem ostatním-prvky sci-fi a vynálezů jsou i tady,ale kniha je protkaná hutnou,až skoro strašidelnou a velice ponurou atmosférou-příběh sám se odehrává v temné Transylvanii a tak zde není nouze o jakoby nadpřirozeno,které se ovšem vysvětlí díky vynálezům a pokrokům techniky-velice dobrá a na J.V. zvláštní kniha
Ačkoliv mám Verneovky obecně moc rád, zrovna tato na mně působí dojmem jako by ji snad ani Verne nenapsal. Styl psaní je takový nějaký neohrabaný, děj samotný je dost pofiderní, některé pasáže jsou zbytečně zbrkle odbyty a jiné naopak jsou neúnosně a zbytečně natahovány.
Taká jednoduchá fajn kniha, ktorá ma však nejak zvlášť nezaujala. Vypočul som si v audio verzii.
Ohledně Verenovek bych se už jen opakoval, takže se kdyžtak mrkněte na můj komentář ke knize Tajemství Ocelového města. Pan Verne tak věřil člověku a jeho schopnostem, že mu to vzalo vidění hloubky, výšky a šířky života...
Knihu jsem si četl proto, abych ji mohl porovnat s filmovou parodovanou verzí. Zajímavé pro mne bylo hledat přes Google Earth místo domnělého hradu. A řekl bych, že ač jsem byl blízko místa, které měl autor na mysli, nejsem si jist zcela. Některé geografické údaje v knize mi zcela nekorespondovaly s reáliemi. Zajímavé také bylo udělat si obrázek o vynálezech Orfanika s tím, kdy byly objeveny skutečně.
Poměrně napínavý detektivní román, kterých Verne moc nenapsal. S filmem to nemá cenu srovnávat, protože ten je někde jinde.
S filmem se nedá vůbec srovnávat, kniha je dost nudná a naivní, i když ve své době jistě objevná. Přečetla jsem jen ze zvědavosti, protože film je z mých nejoblíbenějších.
Velmi silná atmosféra. Škoda nepovedeného filmu, kniha by si zasloužila vyšší úroveň s vyšší rozpočtem
Tak nějak si říkám, že jsem od této knížky čekala mnohem, mnohem více než to, co na mě vyskočilo. Velmi mě rušily neustále kladené otázky a pocitu, že si sem tam lehounce autor protiřečí mne taky neopustil.
Myšlenka možná pěkná, ale....něco mi tam chybělo. Něco, co by mne nutilo číst dál a dál...něco, co by mne vtáhlo do děje...
Štítky knihy
19. století zfilmováno francouzská literatura napětí tajemství pomsta dobrodružství vynálezci Transylvánie (Sedmihradsko)Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
První půlka knihy mne nebavila vůbec, druhá byla už o něco zajímavější, ale pořád nic extra. Rozsáhlé popisy krajiny, někdy i předvídatelné situace. Člověk u ní nemusel moc přemýšlet, pohodová oddychovka po náročném dni. Za mě dvě hvězdičky.