Tajemství
Radka Třeštíková
Všichni občas potřebujeme někoho, kdo nás zachrání. Napínavé vyprávění o lidech v horách a horách mezi nimi, které už nejde obejít, ale dá se z nich spadnout a dá se v nich ztratit. Stejně jako v té šílené spoustě tajemství, co si v sobě pečlivě střeží dospělí i děti. Budete se modlit, aby vám aspoň někdo z nich něco prozradil a aby si řekl o pomoc hlasitěji než úplným tichem. Všichni občas potřebujeme někoho, kdo nás zachrání. Nejprodávanější česká spisovatelka současnosti Radka Třeštíková vystavěla ve své sedmé knize příběh plný napětí, bolestných otázek a charakterově dokonale vykreslených postav. Parta kamarádů a jejich dospívajících dětí řeší v odlehlé chatě staré konflikty, nové vztahy a neodpuštěné křivdy. Autorka vás ve svém zatím nejrozsáhlejším románu vezme na dlouhou cestu za tím největším tajemstvím.... celý text
Přidat komentář
Styl psaní paní Třeštíkové mi vůbec nesedl. Mnohokrát jsem nerozuměla tomu, v jaké dějové linii se zrovna nacházíme. Navíc v knize bylo obrovské množství postav, ve kterém jsem se ztrácela. Za mě byla tato kniha jeden velký nesrozumitelný chaos, proto jsem ji ani nedočetla.
Hodně zapletených postav, některé s příběhem souvisely opravdu jen na vlásku. Rozuzlení bylo u příběhů bylo ponecháno na fantazii čtenářů.
Jak už tady bylo psáno, méně je někdy více. Hodně postav, každá s tajemstvím, (pro mě dost neuvěřitelná koncentrace osob s takovými tajemstvími, ne vždy jednoduchými). Ne všechny reakce a chování lidí byly pro mě uvěřitelné.
Kniha se četla velmi svižně, byla jsem zvědavá, jak to vše dopadne, ale konec knihy byl pro mě zklamáním. Čekala jsem větší rozuzlení. Velká škoda.
"Každý má tajemství, jde jen o to je odhalit." Možná poznáte, která literární postava tohle prohlásila (nápověda - iniciály L.S., a kdybych napsala, že měla na sobě několik tetování, už by to bylo moc lehké). Její tajemství i tajemství jejích literárních souputníků mě zajímala velmi, což ovšem nemohu říci o spletité pavučině vztahů, přetvářky, polopravd a lží, které mi nabídla Radka Třeštíková. Po několika desítkách stránek jsem rezignovala a vytvořila si pomocný graf osob a obsazení. Co aktér, to problém - menší, směšný, zanedbatelný, ale spíš zásadní, fatální, nenapravitelný, s tragickými důsledky. Autorka opakovaně rozehrála ruskou ruletu a před čtenáři odkrývala třinácté komnaty svých hrdinů. Napětí, které by mělo gradovat, se bohužel spíše vytrácelo; byla jsem přehlcena všemi těmi divnolidmi ( v žádném případě tím nechci zlehčovat problematiku, již se autorka v takto širokém záběru rozhodla zachytit). A přiznám se, že odkrytí některých tajemství buď uniklo mé znavené čtenářské mysli, nebo (netvrdím) je autorka nechala nedopovězena ....
Shrnu to - méně by bylo více!
Knížky paní Třeštíkové mě hodně baví. Tragikomický příběh několika rodin s detektivní zápletkou dávající prostor pro vlastní fantazii mě bavil a četlo se mi výborně.
Knížky Radky Třeštíkové čtu ráda, ale tahle byla pro mě zklamáním. Příliš mnoho postav, příliš mnoho tajemství.
Tak za mě asi nejlepší kniha paní Třeštíkové. První polovina mě úplně dostala, super, četlo se to samo a jednotlivé postavy se mi líbily. Druhá polovina mě sice trošku zklamala, čekala jsem daleko víc, chybělo mi rozluštění některých postav, ale i tak za mě její nejlepší kniha.
Kravina! Kniha začínala celkem slibně, více rodin na jedné chatě. I nádech tajemství. Od poloviny plno rozhovorů o ničem, zbytečně zdlouhavé. Ani vtipné.
Konec nijaký, čekala jsem více. Je to druhá kniha od této spisovatelky, kterou jsem četla a určitě poslední.
Kniha je velmi čtivá, to ji nemohu vytknout. 492 stran uteklo jak voda, ale ten příběh pokulhává. Kdyby kniha skončila po první části, byla bych spokojenější. Druhá půlka mi nic nepřinesla. Veškerá ta tajemství na mě byla přehnaná. Byl v té knize alespoň jeden charakter, který neměl problém? A zakončení ve stylu domysli si sám mám většinou ráda, ale tady mi to přišlo nedotažené. Celkově za mě ne a do dalších knih od paní Třeštíková se nepustím.
(SPOILER)
V knize měl každý nějaké své tajemství. Příběh je rozdělený do dvou částí, přítomnost a druhá část před rokem. Obě části mne bavili, příběh odsejpal. Bylo to místy hodně depresivní, ale to už jsme u této autorky zvyklý.
Je tam poměrně dost postav, několik rodin, které se každý rok setkávají na jedné chalupě v horách, kde společně tráví dovolenou. Někteří tam jezdily už jako děti. Teď sem jezdí se svou rodinou a dětmi.
Příběh se odehrává o tajemství o tom, co se stalo jednomu z nich. Kamarádovi Lukášovi. Je kolem toho spoustu tajemství, každý z kamarádů ví něco, ale dál to neříká.
Druhá linka je o tom, že jsou po roce na chatě, ale cestou se ztratí jedno dítě. A další část je o dvou záchranářích horské služby, které mají také své tajemství, co se v horách jednoho dne stalo... Ve druhé části se příběh spojí.
V průběhu je spoustu problémů ať už s dětmi, v manželství, v profesi. Takové ty věci, které jsou tajemstvími, např. Že je někdo gay, někdo nechce být holka, ale kluk, někdo má problémy s jídlem, že se přejídá, někdo zas má poruchu příjmu potravy a nejí nic... Těch problémů je v knize až dost!!!
Co bych ale vytkla a vadilo mi dost, že některé věci nebyli dovyřešený. A přitom nic nenaznačuje, že by měl být druhý díl. Víme jen co se stalo s Lukášem. Ale co Viky? Co ten požár, kdo ho založil. Jak to bylo v horách s Dušanem?
Jako kdyby autorka ztratila nit a nebo si řekla, že je jedno jestli to dopíše, stránek už to má dost. :-)
Od četby této knihy mě zprvu lehce odrazovaly negativní ohlasy čtenářů. Nicméně jsem se do knihy pustila a nelituji. Třeštíková má svůj osobitý styl psaní, který nemusí vyhovovat každému, ale mně se její "otevřené" minikapitoly, ke kterým se v průběhu děje vrací a postupně odkrývá, co je doposud skryto, líbí. Množství postav i přeskakování dějových linek může na někoho působit chaoticky, ale ve výsledku vše souvisí se vším a já obdivuji autorčino umění plynutí děje a zároveň smysluplné navracení k jednotlivým scénám a postavám. Lehké matení čtenáře je zjevně autorčiným záměrem.
Mezilidské a rodinné vztahy, včetně vztahu k sobě samým jsou hlavním tématem knihy. Důsledky jednání dospělých, jejich problémů a obav dopadající na křehký svět dospívajících dětí.
Třeštíkovou jsem ještě nikdy nečetl, plus ne moc oslavné komentáře na tuhle knihu, mě trochu zarazili ,ale nakonec jsem se pustil do čtení a musím říci, že se mi kniha velmi líbila. Hodně se v komentářích píše ,že je tam hodně postav, mě to nepřipadlo, spíše menší zmatek ve vztazích ,kdo s kým? Je dobré si na začátku čtení na papír napsat jména a vztahy ,a hned se to lépe čte. Je pravda ,že je to trochu zamotané ,ale dá se na to zvyknout. Jen mě mrzí ,že jsem se nakonec nedozvěděl ,jak to dopadlo s některými postavami, přesto knihu hodnotím velmi kladně a od autorky si ještě něco přečtu. Každý máme nějaké to tajemství.
Nedočetla jsem, i když jsem se snažila, ale bylo to TAK banální... achjo. Zbytečná knížka.
Všichni mají nějaké tajemství...od knížky jsem v podstatě nic nečekala, a musím říct, že mě celkem bavila...první část knihy byla pro mne zajímavější než ta druhá, ale i tak ve mne vzbudila touhu zjistit, co se vlastně stalo.
Tak po přečtení knihy musím souhlasit se zdejšími komentáři. Já se většinou fakt orientuju jak v postavách,tak v přechodech dějových linek,ale co bylo jako toto? Zamotané,milion postav,úplně jsem se ztrácela kdo je kdo a kdo ke komu patří.. některé linky ani podle mě nemají snad konec..české autory moc nečtu a Třeštíková mě přesvědčila,že už ani dál nebudu (s velkýma výjimkama teda).
Mám rozporuplné pocity. Kniha na mně působila tak nějak chaoticky, děj byl zbytečně roztahaný, občas jsem se ztrácela v postavách. Vlastně jen touha zjistit, jak to všechno dopadlo, mě donutila dojít až na konec.
Četla jsem zatím od R. Treštíkové všechny knížky a každá se mi svým způsobem něčím líbila. Ale tahle mi zkrátka nesedla a ani ne v půlce jsem skončila a nedočetla, i když jsem se snažila.
Štítky knihy
přátelství česká literatura tajemství rodinné vztahy psychologické romány hory a pohoří mezilidské vztahy rodiče a děti české romány
Autorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Přikláním se k názoru ostatních, že knížka je sice čtivá a styl psaní autorky mi vyhovuje, ale tady těch postav bylo prostě moc. Trochu navíc mi přišel i příběh dvojice záchranářů horské služby, který se vlastně ani v druhé půlce nerozlouskl a nijak moc nepropojil s příběhem hlavním.
Naopak co oceňuji byl niterný vhled do každé z postav. I když jich bylo moc, tak každé se autorka věnovala a představila nám jejich myšlenky a tajemství, to bylo dobře vystavěné a promyšlené. Mám u knížek autorky ráda nesympatické a někdy i otravné postavy. Pozitivních knížek plných hrdinů a dokonalých postav je na trh až až....