Tajemství pramenů

18.09.2023

Někdy se stane, že vám nějaký autor jednoduše nesedne. A u mě je to právě Jennifer McMahon. Nevím jestli je to i tím žánrem, který běžně nečtu, ale zkrátka mi nesedí její styl vyprávění. Je nezáživný, nebaví mě.
Tajemství pramenů mě zaujalo anotací a těšila jsem se na duchařský horor, při kterém se budu aspoň trochu bát. A to se nestalo. Čtení pro mě bylo dosti utrpné.
V knize se střídá minulost s přítomností. Linka v přítomnosti se táhla a měla jsem pocit, že se nikam neposouvá, navíc mi nebyla sympatická žádná z postav.
Linka v minulosti byla o něco zajímavější, ale ani tady jsem si k postavám nedokázala najít cestu. Paní Monroeová mi v průběhu začala lézt na nervy.
"Jsem paní Monroeová a jsem šťastná.. jsem paní Monroeová a chci dítě, jsem paní Monroeová a jsem žena v domácnosti a bla bla." Co to bylo?

Naštěstí tu byly i napínavější momenty, které knihu zachránily, ale víc než 2*/5* zkrátka nedám a autorku už potřetí zkoušet nebudu.

05.09.2023

(SPOILER) Skvělá kniha, moje druhá kniha od autorky. Rychle se čte, moc mě bavila, nenudila jsem se, ale ten konec mě strašně překvapil a úplně jsem se ztratila. Kdy se jako stihla utopit?

26.08.2023

Dvě časové linky ze současné doby, a ačkoliv vím, že přijde doba historická, tzn. rok 1929, prozatím si libuji v jejich rivalitě. Příběh se mi zdá více osobní než domy Darcy Coates, je více v lidech než o nich, také autorka je pragmatičtější.
Tajemství pramenů. Když jsem si přečetla název knihy, hned jsem po ní sáhla a těšila se, o jakých záhadných dokumentech se dozvím. Někdy je dobré nečíst anotaci; dokumentů se záhadnými klíči, reliéfů a map je v hororových pojednáních hodně, i když ne natolik, aby jich bylo dost.
Jennifer McMahon je další mojí oblíbenou autorkou, žel tento horor je nevýrazným duchařským kusem, necítila jsem ani mrazení, pouze závan nadpřirozena; Zimní lidé jsou o úroveň výš. Miluju spíše nervy drásající horory, ačkoliv pěkné počtení to bylo. Od této autorky jsem ale čekala víc.

04.08.2023

Ctiva kniha s pitomym koncem podle me.. Pred doctenim jsem si pomyslela, ze autorciny knihy jsou lepsi, nez Darcy, ale jsou spise nastejno... No nevadi, treba se v dalsi knize dockam normalniho konce

09.07.2023

(SPOILER) Opravdu jsem na vážkách jestli 3 nebo 4 hvězdičky. Ale víc převládá věcí, co mi moc neseděly.
Duchařský horor si opravdu představuji poněkud jinak a žádná strachuplná atmosféra tu prostě není. Hezky se to čte, prolínají se dvě časové linky a musím říct, že příběh Ethel se mi líbil o hodně více.
Jax byla nesympatická až na půdu. A ten konec za mě tedy taky zklamání, ano určitě po tom všem by si tam zbývající členové rodiny dělali tradiční večeře a žili v klidu dál. Autorku úplně zavrhovat nechci, protože sice to nebyl horor, ale stránky ubíhaly a za chvíli byl člověk na konci.

25.06.2023

(SPOILER) Moje první seznámení s hororem, i když tenhle byl jasně soft. Ke knize jsem se dostala v rámci štafety u @knihaopate a moc jí tímhle děkuji.

Když jsem knihu otevřela vůbec jsem nečekala, že mě takhle chytne. Nemohla jsem se odtrhnout. Velmi mě bavili flashbacky do minulosti a vyprávění Ethel, u které jsem opravdu ze začátku netušila, jak zapadá do příběhu.

Prameny, jezírko a vše, co se kolem dělo, bylo děsivé. Autorka píše tak věrně, že jsem měla pocit, že jsem přímo u jezírka a čekám, co mě chytne za ruku.

Sestry Lex a Jax mě chvílemi tedy vůbec nebavily, Lex mi přišla mimo a Jax se svým zapíjením prášky alkoholem taky a ještě víc, že se nad tím nikdo ani minutu nepozastavil.

Na Vrabčím hnízdě a u pramenů bych tedy nechtěla žít ani minutu. Byla bych vyděšená asi jen z toho smradu, co se z jezírka line.

23.05.2023

Líbilo se mi téma i zápletka, obě časové roviny se pěkně spojily (i když předvídatelně), hororová atmosféra se sice nedostavila, ale nevadí. Souhlasím s komentáři, že by knize prospělo zkrácení, je tu dost hluchých míst a několik zbytečných postav. Jako oddychovka fajn, moje TOP kniha od autorky ale zůstávají Zimní lidé.

11.05.2023

Pěkně dlouho jsem čekala na nějaký kvalitnější horůrek. Už mi to chybělo. Na McMahon jsem se chystala už nějakou dobu, takže když se důrazně ozval hororový absťák, usoudila jsem, že přišel její čas. Pěkné prostředí, dvě přehledné časové linky, které se pravidelně střídají. Jedna obsáhlejší ze současnosti, druhá stručnější, připomínající deníkové záznamy z minulosti. Autorce se povedlo vytvořit obstojnou strašidelnou atmosféru, solidní napětí a celkem rozumné nadpřirozeno. Ale přes to všechno tomu něco chybělo a obzvlášť konec mi úplně dokonale nesedl. Nebyl to prostě takový ten typický horor dle mého gusta. Tato kniha je ale údajně trošku slabší než jiná autorčina díla, takže rozhodně neházím flintu do žita a v dohledné době od ní zkusím vylosovat něco dalšího. Je to slibné, má to potenciál.

29.03.2023

Kdo má rád duchařiny, určitě stojí za přečtení. Rychle se dostanete do děje a vtáhne Vás to. Přemýšlela jsem nad hodnocením mezi 4-5, ale nakonec dávám 4 hvězdy, přece jen na 5 to musí být úplně dokonalé. :) Každopádně mohu doporučit. :)

16.03.2023

Tajemství pramenů - Jennifer McMahon

Kniha, ke které jsem se dostala díky knižní štafetě.

Anotace:

Když psycholožka Jackie najde devět nepřijatých hovorů od své starší sestry Lexie, zprvu se domnívá, že se jedná jen o další ze sestřiných manických stavů, při nichž se často ocitá mimo realitu. Právě kvůli nim s ní Jackie před více než rokem přerušila kontakt. Druhý den je ale Lexie nalezena mrtvá utopená v jezírku na babiččině pozemku. Když Jackie dorazí na místo a probírá se věcmi po své sestře, dozvídá se, že Lexie zkoumala historii rodiny a tohoto sídla. A tak se sama rozhodne ponořit do výzkumu a pomalu jí dochází, že toto místo skrývá mnohem temnější minulost, než si vůbec kdy dokázala představit.

Píše se rok 1929 a sedmatřicetiletá, čerstvě vdaná Ethel Monroeová zoufale touží po miminku. Ve snaze ji trochu rozptýlit ji manžel Will vezme na výlet do Vermontu, kde byl právě dostavěn moderní přepychový hotel, jenž se pyšní přírodními prameny, velkým lákadlem pro hosty. Během pobytu zde Ethel zjišťuje, že je místní voda opředená legendami. Údajně totiž plní přání. Netuší však, že když jezírko dává, stejnou měrou také bere.
Strašidelný, velice čtivý román plný zvratů, z něhož budete mít husí kůži po celém těle. The Drowning Kind je moderní duchařský příběh, jenž je důkazem toho, že minulost, ač často pozapomenutá, je ve skutečnosti blíž, než si myslíme.

Recenze:

Asi jsem díky téhle knize poznala, že žánr duchařský horor není šálek mé kávy Líbí se mi, když kniha vyvolává strach a otázky, ale voda opředená legendami a Bububu, ať nezahučíš do jezírka, na mě nepůsobilo tak, jak mělo.

Každopádně musím pochválit přehledné dělení děje do minulosti a přítomnosti, pár povedených odhalení a snahu udržet postavy realistické.

3/5

Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme

10.03.2023

Jennifer McMahon se mi trefila do noty. Rozhodně jsem se nebála, ale bylo to napínavé a velmi čtivé. Horory se neberou jako vrchol literatury, ale musím uznat, že všechno mělo celkem hlavu a patu a atmosféra se autorce také jakž tak povedla. Akorát ke konci to začalo trochu haprovat. Co se mi ale fakt líbilo, byly dvě časové linie. Trochu mě mrzí, že autorka trochu víc nerozpracovala historii pramenů.

07.03.2023

Tuto autorku mám moc ráda. Například kniha Pozvaní (užasně a strašidelně napsaná!), ale tady jsem hodně zklamaná.. Na knihu jsem se těšila a obálka přidala další bod proč si ji přečíst. Snad mě další kniha od autorky nezklame..

Příběh je psaný z pohledů dvou časových linek, postupně se odkrývají rodinná dramata a problémy. Nakonec se časové linky spojí dohromady.

Kniha má poutavý a záhadný příběh, který nás pomalu a poutavě vtahuje do děje. Ale velké mínus - není vůbec strašidelná, což bych od hororu očekávala.

Ve zkratce příběh pojednává o jezírku s kouzelnou mocí, dvou sestrách, předcích a hlavně nemocích, které lidstvo potkávají.

Hodně informací se v příběhu opakovalo a nebylo to nutné. Za mě to byla nuda a myslím si, že to autorka umí mnohem lépe.

01.03.2023

Je to čtivé ale tak roztahané, že to ztrácí spád. Ale jinak zajímavý příběh.

24.02.2023

(SPOILER) Kniha mi opět neskutečně sedla, někdy si říkám, jestli nejsem pro tenhle žánr až příliš zaujatá, ale pak mi dojde, že je tu pořád Darcy Coates a její prokleté domy... takže pořád tenhle žánr zvládnu hodnotit i celkem objektivně, nebo se o to aspon snažím.
¨

Nebudu to dlouho okecávat - kniha je opět plíživě atmosferická a opět mě totálně dostala a uhranula mě, dodávat, že by bylo skvělý to vidět jako film je asi úplně zbytečný. Vždycky mě dostane to jak mě každá z těchto knih dostane jiným způsobem a i je jinak pojatá nebo návyková.

Tajemství pramenů má vše co by taková kniha měla mít a i něco navíc, jen se tu nedočkáme žádného jasného rozuzlení, proč se to všechno vlastně děje, myslím to s tím jezerem, kdy to vlastně všechno začalo atd. Být to jiný žánr tak jsem z toho asi trochu nevrlá, ale v tomto žánru jde především o tu atmosféru, pojetí příběhu, nejednoznačnost a znepokojující pocity - takže to beru. Kniha mě opravdu neskutečně bavila, a užívala jsem si každou její stránku. Líbilo se mi celkové pojetí příběhu, promítající se minulá linka byla naprosto zdevastující, a nevěděla jsem jestli chci číst víc tu z přítomnosti nebo minulosti. Veškeré popisy od prostředí, pocity nebo postavy byly naprosto hmatatelné a živé - tak, že se vám dostanou hluboko pod kůži. No prostě duchařina jak vyšitá, parádní horor a já vlastně nemám slov... ta kniha byla v mnoha směrech prostě odzbrojující, jedinečná a i tomu konci nemám co vytknout.

24.02.2023

Pro mě nejlepší mysteriozní kniha jakou jsem četla. Není to za mě horor, ale výborná duchařina.
Baví mě, když se v příběhu prolíná minulost se současností a v tomto příběhu se vše skvěle doplňuje.
Poslední dobou jsem standardně četla dvě tři knihy zároveň, protože mě děj ani jedné tak úplně nechytil. Prameny to dokonale prolomily a nedokázala jsem se odtrhnout.

I když jsem titul přečetla až do konce, byl pro mne určitým zklamáním. Přesvědčila jsem se, že "duchařina" a to, co není založeno na reálném základě není nic pro mne. Rozhodla jsem se, že tomuto žánru se budu vyhýbat...

27.01.2023

Bohužel celý příběh byl na mne velmi zdlouhavý, pořád se řešilo to samé a skoro vůbec se to nevyvíjelo. Musím říct, že mi úplně uniklo vyvrcholení. Více než hororový příběh mi to připomínalo takovou rodinnou ságu s lehce (ale opravdu jen lehce) duchařskými prvky.
U knihy jsem se vůbec nebála a jestli patříte mezi velké strašpytlíky, rozhodně se knihy nemusíte bát.

Kniha vede k zamyšlení, a to jak nad tím co si člověk přeje a za jakou cenu, tak nad svými rodinnými vztahy.

HODNOCENÍ: 50 %

23.01.2023

Čtivé a tajemné. Strašidelné okamžiky bych na jedné ruce spočítala, ale o to byly děsivější.
"Ta voda dává, ale i bere."

31.12.2022

Každou noc se mi zdá o hotelu a pramenech.
V těch snech na mě prameny volají jménem. „Poplav,“ lákají mě. „Poplav, moje milá.“
A já přijdu k té vodě, vklouznu do ní a nechám se jí laskat a kolébat. Voda mi špitá do ucha jako milenec. Říká mi tajemství, která se nikdo jiný nedozví. Že má jméno. Zeptám se jaké.
Voda zašeptá: „Mé jméno je zvuk vody tekoucí hluboko pod zemí. Mé jméno prostupuje skálou, rozkládá zkameněliny, rozežírá železo. Mé jméno… Mé jméno nevyslovíš, i když se budeš snažit sebevíc.“
***
Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, patříme vodě. Má moc nad naším životem. Ovlivňuje chod našeho těla, náš denní i noční režim. Náš spánek, sny... Obejdeme se bez mnoha věcí, ale neobejdeme se bez vody.
Těžko bych napsala lepší komentář, než ty, co už tady jsou. Souhlasím, že to není horror ani thriller. Řekla bych, že je to příběh o tom, jak všechno souvisí se vším. A jak každé přání, které vyslovíme, se nám vrátí. Ne vždy tak, jak bychom chtěli, ale když se potopíme hloub, zjistíme mnohdy, že ačkoli za něj neseme zodpovědnost, výsledný obraz může vést...jinam.
Pro mě krásná kniha na závěr roku 2022. Můžu doporučit.