Tajemství Velkého Vonta
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443537/bmid_tajemstvi-velkeho-vonta-tFw-443537.jpg
5
1262
1262
Stínadelská trilogie série
< 3. díl
První, exilové vydání vytištěné v nakl. Obrys/Kontur, München, 1986, do distribuce šlo až o dva roky později. Vydavatel použil ilustrace jana Fischera.
Přidat komentář
Do třetice všeho dobrého. Oproti čtení v dětství to ztratilo kouzlo, co to mělo. Ale i tak to patří mezi pěkné příběhy.
Záhadu hlavolamu jsem znovu četl snad po třiceti letech a musel jsem pokračovat druhým i tímto třetím dílem Stínadelské trilogie. Třetí díl již podle mě postrádá to kouzlo prvních dvou dílů a dobrodružství mi připadá takové vyumělkované. Každopádně se kniha výborně čte, nové vydání od Albatrosu z roku 2021 je graficky velmi povedené, ale bohužel se zde vyskytuje příliš mnoho překlepů, které hodně kazí zážitek ze čtení.
Pouliční dětské gangy bojují o nadvládu nad čtvrtí, ulicí, nad ostatními chlapci, co jsou zatím neutrální. Jako v New Yorku nebo v Malmö, jen místo střelných a bodných zbraní hoši používají samizdaty a pletichy, Šípáci navíc šlechetnost a neuvěřitelný smysl pro spravedlnost. V mládí jsem Foglara a jeho dílo sledoval jen zpovzdálí, za významnější morální ikony jsem tenkrát považoval Vinnetoua a Old Shatterhanda, ale poslední dobou, kdy můj čtenářský čas často věnuji nápravě starých restů, si tu a tam tyhle typicky české romanticko-dobrodružné příběhy, svou milou naivitou navozující příjemné melancholické pocity, rád vychutnávám.
...
„Zrovna vyšel nový Sběrač – a Dvorečáci s Bratrstvem Kočičí pracky se v něm vytahují, že někde ve Stínadlech objevili pravý ráj koček – a že je tam lidi střílejí – aby se moc nerozmnožovaly – a Bratrstvo tam pro ty postřílené kočky teď někdy chce jít – a už předem ve Sběrači nabízí Druhostraníkům obstarat vysušené kočičí tlapky odtamtud – kus po koruně – a jmenuje se to tam prý Kocouří hrádek!“...
75 % (aktuálně 1226 hodnotících s průměrem 93 %).
Třetí díl je můj velmi oblíbený.
Kniha jak už jsem psal u jiných dílů, tak je velmi záživná.
Mnoho akce, tajemstí a dobrodružství.
Jako kdyby jste byli součástí jejich klubu a nepříjde mi to ani moc dlouhé, příjde mi to tak akorát na rozvinutí příběhu.
I když jsem se k Foglarovi a jeho knihám dostala poměrně pozdě (až kolem třicátého roku života), vůbec nelituji. Není vůbec na škodu, když se člověk vrátí do mladých let a prožívá dobrodružství s jeho příběhy... Stínadelská trilogie ale byla pro mne TOP, jenž vévodila skvělá atmosféra, tajemno, spoustu nápadů, hrdinové čestní a odvážní.. Jasně, někdy to bylo až k neuvěření, ale co.. Jsou to přece knihy psané pro mládež a ty si to můžou dovolit. Poslední díl jsem si stejně jako předchozí dva užila, což naplat, že za pár let mi bude čtyřicet.. To není překážka.
Knihu s ilustracemi od Jiřího Gruse mám doma na čestném místě. Dotisk z roku 2023. Je nádherná... Jedinou vadou na kráse jsou redakční chyby.. a že je jich tam dost a člověka to bije do očí... Tohle by asi čtenáři TAM - TAMu neodpustili...
2024/3
Hrozně dlouho jsem se už těšila, že si Tajemství Velkého Vonta zase jednou přečtu. Příběh mi teď přišel snad i zajímavější než kdysi. Důležité linky se nám tady uzavírají, a k tomu dostáváme zase štědrou porci Vontů, Rychlých šípů a různých dobrodružství i linek nových. Jako jo, je tu zase pár věcí, na které se dospělý čtenář nemůže dívat ani s přimhouřenýma očima, ale tak o tom víme a promíjíme (teda aspoň já). Celou trilogii rozhodně doporučuju, ale kdo by vůbec čekal něco jiného? ;)
Rychlé šípy naprosto miluju a stínadelská trilogie je poklad mezi knihami. Nicméně třetí díl je alespoň pro mě slabší a závěr je spolu se způsobem toho, jak se zvolí Velký Vont, i na Foglara trochu přitažený za vlasy a úsměvný.
Nejde mi na rozum, jak byli “Šípáci", čestní a rozumní hoši, schopni kvůli svému TAM-TAMu vyslepičit do něj úplně všechno, i za cenu toho, že tyto zprávy mohou velmi ublížit jejich příteli.. (V posledním čísle TAM-TAMu to už vůbec nedávalo smysl.)
Přesto je Tajemství Velkého Vonta super čtení.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Včera konečně dočteno, po mnoha a mnoha letech znovu. Jak jsem se již chlubila, knihy jsem si pořizovala v novém vydání od Albatrosu s ilustracemi od Jiřího Gruse. Ty jsou opět velmi zdařilé, i když opět obsahují drobné chyby (třeba když Dabinel drží v Opuštěném dvoře dva špalíky tlustých svíček a my přitom víme, že šlo o svíčičky tenké). Co ovšem musím veřejně a důrazně zpranýřovat je redakční práce Albatrosu u všech tří knih Stínadelské trilogie. Zapomenuté uvozovky, čárky či sem tam překlep byly v každém díle, třetí mi však přišel ze všech nejodbytější. Asi na 4 místech v knize je slovo "líp" psáno jako "lip", chybí zde uvozovky a na jedné jediné stránce (!) je asi 4x namísto "i" ve slovese napsaný vykřičník. Za absolutní výsměch pak považuji zvolání: „Žlutá je barva našel!“ s L na konci Přitom jinak jsou ty knihy velice pěkně udělané, tištěné na příjemném papíře, mají všechno, aby se dobře četly (a třetí díl má dokonce opět látkovou záložku). Redaktor by se měl čtenářům pokorně omluvit a Albatros by jim měl vrátit peníze, nebo aspoň nějakou jejich část!
(V tomto kontextu se mi příliš nechce do pořizování dalších Foglarovek, které u Albatrosu postupně vychází, i když jsem zvažovala, zda si je do sbírky nepořídit.)
Po přečtení některých komentářů níže musím souhlasit s tím, že RŠ tentokrát dělají mnoho kontroverzních kroků, kterých si zřejmě byl vědom i sám autor, neb je vzápětí nějak vysvětlí, odůvodní a chlapci se i omlouvají (uzmutí hlavolamu Rejholcovi ve sklepě, míchání se do Dratušových věcí, samotný boj s výrostky v Kocouřím hrádku). Pro dospělého čtenáře to jsou zkrátka Rychlé šípy se vším všudy, nikdy se nemýlící, a i když dělají něco, co se s jejich zásadami úplně neslučuje, morální imperativ to vždy zachrání. Zde je namístě položit zajímavou a stále nezodpovězenou otázku, jak Jestřábovy knihy vnímají ti, co je četli až jako dospělí, tedy nikoli v onom magickém období, kdy jeho příběhy mají takovou moc. (Ano, mám zrovna rozečtené Evangelium podle Jaroslava Foglara.)
Co se příběhu týče, znalcům Rychlých šípů asi netřeba představovat. Přemýšlím, kolik mi bylo, když jsem tento díl četla poprvé, ale byla jsem už relativně velká. Přesto mě to napětí kolem tajemství Velkého Vonta neskutečně drásalo a pořád jsem netušila, co to je. Autor neustále natahoval a prodlužoval, a když pak došlo k odhalení, pamatuju si, jak to na mě silně zapůsobilo a při pozdním nočním čtení mě mrazilo. Jak já si nadávala, že jsem si to nepřečetla až další den za světla! A pamatuji si, že když jsem knihu půjčovala kamarádce, ona pasáž ji rozhodila naprosto stejně a v šoku a fascinovaném znechucení citovala Cizincovy výroky. Debatovaly jsme tenkrát, co měl Foglar za problém, že toto do svých knih cpal, a tohle nám přišlo jako to nejvíc nejhorší – a to mě občas ještě dnes při větrných nocích děsí přízrak pomateného Derneta z Chaty v Jezerní kotlině.
Coby pravověrnou Vontku mě více než těšily opisy Stínadel, v nichž přibyly některé nové ulice, ale hlavně spatření onoho „modrého zázraku“, který dokonce ani někteří místní doposud neměli možnost zahlédnout, ale my jím symbolicky zakončili celou trilogii. Ta končí více než optimisticky. (Rozhodně lépe než druhý díl, kde – jak správně píše @Pytlík – Foglar píše o nezdravosti celé čtvrti a vyslovuje naději na její zbourání. Hanba! Přivázat autora k židli a krmit ho panádlovou polívkou od Hojerů!) Těší mě i to, že ač mnoho pokračovatelů z Oty Losny dělá největšího losera mezi Velkými Vonty, zde se mu od samotného Foglara dostalo rehabilitace, zadostiučinění a konečně může všem prokázat svoje kvality, o nichž RŠ, Vláďa Dratuš ani my čtenáři nepochybujeme. Při jeho krátké inaugurační řeči i slzička ukápla.
Jelikož jsem více než úchylná, nejenže od léta nosím žlutý špendlík (a to i v práci, i když mi to kazí outfit), ale ze všech tří knih jsem si v průběhu četby vypisovala jména, stínadelský místopis a pomístní názvy. Dnes si hodlám v klidu vzít k ruce mapu Stínadel od Pavla Čecha a hezky se v ní porochňat a porovnat svoje vývody s těmi jeho. Žlutá je barva naše!
Za 5 hvězd, jako ostatně vždycky. Jen se nemohu zbavit pocitu, že na třetím díle je znát, jako by se pan Foglar nechtěl celého příběhu o Stínadlech pustit. Když už už směřuje zápletka k vyřešení, zase se něco zašmodrchá a vyprávění se protáhne. Nevadilo mi to, jen se mi to místy zdálo až úsměvné.
Tahle kniha byla hodně napínavá! Taky jsem v polovině knihy zjistil že na začátku je komiks :).
Třetí díl opět plný dobrodružství, ježek opět ztracen a sám velký Vont požádá Rychlé stíny o pomoc. Určitě se opět setkáme i s partou štětináče a velkého bidla, kteří vždy dokáží zhatit veškeré plány. Je to pro mě taková dětská nostalgie, tyto příběhy budou se mnou celý život.
Nádherná kniha, plná dobrodružství, napětí, tajemství. Pan Foglar umí, tak krásně vyprávět a hned se vrátíte do dětských let, kdy člověk prožil ty svoje dobrodružství. Tuhle knížku jsem nikdy nečetla a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Úplně mě pohltila atmosférou stínadelských uliček. Miluju příběh Jana Tleskače a ježka v kleci, kterého jsme ve skautu dostávali z klece ven. Těším se na další dobrodružství Rychlých Šípů.
Autor, který mě provázel dětstvím, skvělé dobrodružné knihy, po kterých by měla sáhnout hlavně dnešní generace.
Jedna z nejlepších.
Základní četba každého plantážníka. Jedna z mých oblíbenějších od tohoto autora.
Záhada hlavolamu je nejspíš dějově z této trilogie knihou nejvydařenější, ale mě nejvíc bavila právě až tato závěrečná část. Důvod? Zatímco co v Záhadě hlavolamu a také v pokračování Stínadla se bouří. Vydáno 1941 a 1947. Jsem se jenom těžko ztotožňovala s chováním chlapců v těchto knihách, tak v závěrečné části, vydáno 1986, což je letopočet mého dětství, se parta kluků chová tak jak by se z mého pohledu chovat měla. Tedy již to není jenom přeslušná parta, jejíchž chování se zdá jenom těžko uvěřitelné. V této závěrečné knize musí dělat poměrně dost kompromisů a volit mezi menším zlem, což je vlastně to co my lidé musíme dělat celý život. Díky tomu, kniha není jenom dobrodružným příběhem pro mládež, ale směle se dá hovořit a románu, který je určen všem generacím. Audioknihu, stejně tak jako předchozí části této trilogie, načetl velice dobře pan David Matásek.
Třetí díl už tak nějak nenadchl, ale ani neurazil. Zápletka je trochu horší, ale kluci se svým správnáckým přístupem opět neměli chybu.
(SPOILER) Za mě asi nejslabší díl celé trilogie. Občas se děj až neskutečně táhl i přes krásný Foglarův styl psani. Tajemství Velkého Vonta je vlastně jen jedno, a docela si dovedu představit, že ač v tom byl nevinně, tak i dnes by se na něj spousta lidi divala skrz prsty. Ale jako ve všech Foglarových příbězích to nakonec dopadne správně
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Třetí a poslední díl Stínadelské trilogie je znovu napínavé a vynikající čtení. Pan Foglar prostě uměl čtenáře svých knih vtáhnout do děje a je celkem nemožné knihu odložit. Tento druh knih jsem jako malý kluk přímo hltal, dnes mám už samozřejmě jiný nadhled než tehdy ale stejně si je občas přečtu. Jak říkával můj tatínek, kdo nečte nic neví a kdo nic neví je hloupí. Tak já čtu hodně a dokud budu vědět co čtu tak asi nebudu hloupí.